// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 17.03.2025
Nárok na náhradu škody z neoprávněného odběru plynu
Od účinnosti § 59a energetického zákona v rozhodném znění platí, že nárok na úhradu ceny za zákazníkem skutečně odebraný plyn náleží na základě smlouvy držiteli licence na obchod s plynem. Jestliže však zákazník v odběrném místě plyn odebíral a nehradil obchodníku s plynem za něj podle mezi nimi uzavřené smlouvy, zakládá tato situace právo provozovatele distribuční soustavy na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem, neboť odpovědnost za ztrátu plynu nese provozovatel distribuční soustavy. Jinak řečeno, existuje-li smluvní vztah mezi držitelem licence na obchod s plynem a zákazníkem a zákazník neplní svou smluvní povinnost platit za odebraný plyn dohodnuté plnění, je třeba řešit tuto situaci na základě smluvních ujednání. Jestliže však dojde k ukončení smlouvy mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem a zákazník dále odebírá plyn, nejde už o právní vztah mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem, ale o neoprávněný odběr plynu (realizovaný bez právního důvodu), který jde k tíži provozovatele distribuční soustavy.
Odebírá-li tedy zákazník v odběrném místě plyn po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem s plynem, vzniká škoda provozovateli distribuční soustavy, kterou je podle § 74 odst. 5 energetického zákona v rozhodném znění povinen nahradit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2200/2023, ze dne 17. 12. 2024
Dotčené předpisy:
§ 59 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění od 1. 7. 2007
§ 61 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění od 1. 7. 2007
§ 62 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění od 1. 7. 2007
§ 74 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění od 1. 7. 2007
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení náhrady škody (původně ve výši 121 951,66 Kč) za neoprávněný odběr zemního plynu žalovaným za období od 19. 9. 2007 do 15. 9. 2011 v odběrném místě na adrese XY.
2. Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 24. 7. 2020, č. j. 45 EC 93/2012-198, zamítl žalobu na zaplacení 74 774,60 Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (jedná se o v pořadí třetí rozsudek, neboť vyhovující rozsudek ze dne 20. 4. 2016, č. j. 45 EC 93/2012-65, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2017, č. j. 84 Co 759/2016-90, proto, že se soud nezabýval námitkou promlčení, a rozsudek ze dne 27. 3. 2018, č. j. 45 EC 93/2012-155, kterým soud prvního stupně žalobě v částce 47 177,46 Kč s příslušenstvím vyhověl a ve zbytku ji zamítl, byl v napadené zamítavé části zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2019, č. j. 84 Co 303/2018-170, pro nepřezkoumatelnost). Soud vyšel ze zjištění, že žalovanému byl na základě smlouvy uzavřené se společností Severočeská plynárenská, a. s., dodáván zemní plyn. Na platbách za dodávky plynu vznikl žalovanému u této společnosti dluh, k jehož zaplacení byl žalovaný vyzván oznámením o přerušení dodávky zemního plynu ze dne 14. 9. 2007, a 20. 9. 2007 byla vystavena faktura za období od 24. 2. 2007 do 18. 9. 2007, v níž je zachycen i konečný stav plynoměru (45 903 m3), a který nezaplatil. Na základě žádosti obchodníka s plynem (Severočeská plynárenská, a. s.) o ukončení dodávky plynu, neboť z důvodu dluhu odstoupil od smlouvy uzavřené se žalovaným, učinila žalobkyně, která je vlastníkem a provozovatelem distribuční sítě a současně distributorem zemního plynu, dne 19. 9. 2007 (a následně opakovaně ještě 29x) marný pokus o přerušení dodávky zemního plynu do uvedeného odběrného místa provedením demontáže měřidla. Demontovat měřidlo se nepodařilo pro jeho nepřístupnost. Demontáž měřidla pak byla provedena až 16. 9. 2011 a žalovanému byla následně žalobkyní vystavena faktura za neoprávněný odběr plynu (znějící na částku 121 951,66 Kč), kterou nezaplatil. V průběhu řízení bylo žalobkyni pravomocně přiznáno 47 177,66 Kč s příslušenstvím (výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 3. 2018, č. j. 45 EC 93/2012-155). Právně soud věc posoudil podle § 74 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 108/2011 Sb., § 517 odst. 1 a § 106 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“). Dospěl k závěru, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet od 16. 9. 2011, neboť dne 15. 9. 2011 byl odpojen plynoměr a tehdy se žalobkyně dozvěděla o výši škody. Objektivní promlčecí lhůta začala běžet od 19. 9. 2007, avšak škoda nebyla žalovaným způsobena úmyslně, a proto v dané věci je rozhodná objektivní promlčecí doba tříletá. Ta uplynula 19. 9. 2010, přičemž žaloba byla podána až 24. 1. 2012, tedy po jejím uplynutí, a proto soud dovodil, že nárok je promlčen.
3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 84 Co 264/2020-252, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně není ve sporu aktivně legitimována. Odkázal na čl. II zákona č. 670/2004 Sb., přechodná a závěrečná ustanovení, bod 5, a § 74 odst. 1 písm. a) energetického zákona s tím, že žalobkyni se ani po poučení nepodařilo prokázat, že odstoupení od smlouvy o dodávce zemního plynu ze strany dodavatele (Severočeská plynárenská, a. s.) bylo doručeno žalovanému. Nelze proto uzavřít, že na žalobkyni přešlo právo vymáhat škodu vzniklou neoprávněným odběrem zemního plynu, neboť se jedná o osobu odlišnou od obchodníka s plynem. Z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, aniž by se zabýval důvody, pro které žalobu zamítl soud prvního stupně.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci a přípustnost dovolání spatřuje v tom, že dosud v judikatuře dovolacího soudu nebyla vyřešena otázka „vzniku neoprávněného odběru plynu a tím nárok žalobkyně na náhradu škody v návaznosti na žádost obchodníka s plynem na ukončení distribuce plynu z důvodu neplacení ze strany odběratele“. Odvolací soud nesprávně posoudil vznik neoprávněného odběru plynu a aktivní legitimaci žalobkyně v návaznosti na žádost obchodníka s plynem na ukončení distribuce plynu z důvodu neplacení ze strany odběratele. Dovolatelka zdůraznila, že provozovatel distribuční soustavy má neoprávněný odběr za prokázaný (mimo jiné) i na základě žádosti obchodníka s plynem o ukončení distribuce plynu do odběrného místa podle § 59 odst. 8 písm. z) energetického zákona. V řízení bylo prokázáno, že obchodník s plynem tuto žádost podal dne 27. 7. 2007 a žalovaný byl o možnosti ukončení dodávek plynu upozorněn upomínkou ze dne 14. 9. 2007, R 415115. Obchodník s plynem podává žádost o ukončení dodávek plynu do odběrného místa již v době existence neoprávněného odběru plynu [první část § 74 odst. 1 písm. b) energetického zákona]. Vzhledem k tomu, že až uplynutím 30 pracovních dnů dochází k ukončení dodávek plynu do odběrného místa, je tento neoprávněný odběr plynu v režii obchodníka s plynem. V případě, že se provozovateli distribuční soustavy (žalobkyni), nepodaří měřicí zařízení ve lhůtě 30 dnů demontovat, dojde, v souladu s Řádem provozovatele distribuční soustavy a § 57 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 365/2009 Sb., marným uplynutím této lhůty k ukončení smlouvy o distribuci plynu do daného odběrného místa a k ukončení dodávek plynu do odběrného místa podle Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Smlouva o distribuci plynu pro předmětné odběrné místo zanikla dne 18. 9. 2007 a ode dne 19. 9.2007 byl odběr plynu na tomto místě kvalifikován jako neoprávněný odběr a neoprávněná distribuce plynu. Neoprávněným odběrem je odběr bez právního důvodu, nebo pokud právní důvod odpadl [§ 74 odst. 1 písm. a) energetického zákona]. Pokud obchodník s plynem nemá zájem, aby distributor dodával plyn do odběrného místa, podá u distributora plynu žádost o ukončení dodávek do tohoto místa, což představuje návrh na ukončení smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy, který provozovatel distribuční soustavy akceptuje snahou o demontáž plynoměru v odběrném místě a tím dojde k ukončení smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy. Je-li pak plyn v odběrném místě dále odebírán, činí tak odběratel bez smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy a plyn je odebírán bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl. Pro právní posouzení okamžiku vzniku nároku na náhradu škody je tak rozhodující okamžik doručení žádosti obchodníka s plynem o ukončení dodávky plynu do odběrného místa žalobkyni, nikoliv okamžik ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi obchodníkem s plynem a žalovaným, neboť žádný právní předpis takovouto podmínku nestanoví. Účinky ukončení dodávky plynu podle § 57 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 365/2009 Sb. nelze ztotožňovat s účinky ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, stejně jako ukončení dodávky plynu neznamená automatické ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky. Dovolatelka odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 15 Co 34/2017 a sp. zn. 44 Co 252/2015 s tím, že s ohledem na shora uvedené a důkazy v řízení provedené lze mít existenci neoprávněného odběru v odběrném místě ke dni podání žádosti obchodníka s plynem k ukončení distribuce plynu pro neplacení za jednoznačně prokázanou. Podle § 59 odst. 1 písm. j) bodu 6 energetického zákona žalobkyně důvodně uplatnila své právo na ukončení distribuce plynu do odběrného místa, které lze z technických důvodů provést pouze demontáží měřicího zařízení, které je ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný uplynutím 30 dnů od podání žádosti obchodníka s plynem o ukončení dodávek plynu do odběrného místa, až do dne předcházejícího demontáži měřicího zařízení neoprávněně odebíral plyn, ničeho za něj nehradil, čímž žalobkyni způsobil škodu. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.
5. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelka odkazuje na energetický zákon v chybném znění, že mu nikdy nebyl doručen dokument R 415115, že je sporné, komu vznikla škoda, neboť smlouvu uzavřel s dodavatelem, nikoliv distributorem plynu. Odkázal rovněž na své předchozí námitky (necertifikovaný plynoměr, zpochybněné plné moci v průběhu všech jednání a nesmyslné rozdělení původně žalované částky na jednotlivá období).
6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení právní otázky aktivní legitimace provozovatele distribuční soustavy k uplatnění nároku na náhradu škody z neoprávněného odběru plynu, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Dovolání je důvodné.
7. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
8. Odpovědnost za škodu způsobenou neoprávněným odběrem plynu a její výše je pojímána jako objektivní s tím, že základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr plynu ani jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního zákona č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku předpisem speciálním a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr plynu.
9. Otázka aktivní věcné legitimace při neoprávněném odběru již byla podle zákona 458/2000 Sb. (po účinnosti ustanovení § 59a) řešena ve vztahu k neoprávněnému odběru elektřiny tak, že neoprávněný odběr z elektrizační soustavy zákon v jakékoliv jeho podobě zakazuje, jedná se tak o stav protiprávní a ten, kdo takový stav navozuje nebo jej realizuje, jedná objektivně protiprávně. Z toho plyne zásadní odlišnost dodávky elektřiny při standardním stavu (v souladu s právem), která se řídí převážně smluvními ujednáními mezi zákazníkem, výrobcem elektřiny nebo provozovatelem distribuční soustavy a dodávajícím obchodníkem s elektřinou nebo výrobcem elektřiny, a dodávky při neoprávněném odběru, která zakládá odpovědnost za protiprávní jednání, tedy zejména odpovědnost za škodu způsobenou neoprávněným odběrem. Z toho vyplývá, že je-li zjištěno, že určitý subjekt v rozhodném čase v daném odběrném místě elektřinu odebíral, a současně za tento odběr neplatil některému z obchodníků s elektřinou podle příslušné smlouvy o dodávce elektřiny, zakládá tato situace právo provozovatele distribuční soustavy na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem. Je tomu tak proto, že odpovědnost za ztrátu elektřiny nese provozovatel distribuční soustavy, který má též nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem; nárok na úhradu ceny za skutečně odebranou elektřinu náleží na základě smlouvy držiteli licence na obchod s elektřinou (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018). Tento výklad vyplývá sice z § 51 energetického zákona, avšak není důvodu, pro který by se výklad aktivní legitimace provozovatele distribuční soustavy plynu k nároku na náhradu škody (§ 74 energetického zákona) měl jakkoli odlišovat.
10. V posuzované věci došlo podle tvrzení žalobkyně k neoprávněnému odběru plynu od září 2007, a proto je třeba otázku, komu škoda neoprávněným odběrem vznikla, posuzovat podle právní úpravy v té době účinné, tedy podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 151/2002 Sb., č. 262/2002 Sb., č. 278/2003 Sb., č. 356/2003 Sb., č. 670/2004 Sb., č. 186/2006 Sb. a č. 342/2006 Sb., tedy ve znění účinném od 1. 7. 2007 (dále jen „energetický zákon v rozhodném znění“).
11. Podle § 59 odst. 1 písm. i) energetického zákona v rozhodném znění má provozovatel distribuční soustavy právo omezit nebo přerušit distribuci a dodávku plynu podle uzavřené smlouvy při neoprávněném odběru nebo neoprávněné distribuci plynu (bod 6), v případech stanovených smlouvou o distribuci (bod 7).
12. Podle § 61 odst. 1 písm. c) energetického zákona v rozhodném znění má obchodník s plynem právo na přepravu, distribuci a uskladnění dohodnutého množství plynu, pokud má na tyto činnosti uzavřeny písemné smlouvy s příslušnými provozovateli a na přístup do přepravní soustavy, distribučních soustav, podzemních zásobníků plynu nebo k volné akumulaci plynu za podmínek stanovených tímto zákonem za předpokladu, že má uzavřenu písemnou smlouvu, jejímž předmětem je dodání plynu; podle tohoto ustanovení písm. d) podrobnosti stanoví Pravidla trhu s plynem, Řád provozovatele přepravní soustavy, Řády provozovatelů distribučních soustav a Řády provozovatelů podzemních zásobníků plynu. Podle § 61 odst. 1 písm. e) má právo na ukončení nebo přerušení dodávky při neoprávněném odběru plynu.
13. Podle § 61 odst. 2 písm. a) energetického zákona v rozhodném znění je obchodník s plynem povinen řídit se Pravidly provozu a Pravidly trhu s plynem, Dispečerským řádem plynárenské soustavy České republiky, Řádem provozovatele přepravní soustavy, Řády provozovatelů distribučních soustav a Řády provozovatelů podzemních zásobníků plynu.
14. Podle § 62 odst. 2 písm. d) tohoto zákona je oprávněný zákazník povinen zajistit přístup k měřicím zařízením provozovateli příslušné soustavy, ke které je připojen, a podle § 62 odst. 2 písm. h) řídit se Pravidly provozu, Pravidly trhu s plynem, Dispečerským řádem plynárenské soustavy České republiky, Řádem provozovatele přepravní soustavy nebo Řády provozovatelů distribučních soustav nebo Řády provozovatelů podzemních zásobníků plynu.
15. Podle § 74 odst. 1 písm. a) energetického zákona v rozhodném znění neoprávněným odběrem plynu je odběr bez uzavřené smlouvy na dodávku plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na dodávku plynu a odběr při opakovaném neplacení smluvených záloh nebo nezaplacení vyúčtování za odebraný plyn [písm. b) tohoto ustanovení].
16. Podle § 74 odst. 5 energetického zákona v rozhodném znění při neoprávněném odběru nebo neoprávněné přepravě, nebo neoprávněné distribuci nebo neoprávněném uskladnění plynu je zákazník povinen uhradit skutečně vzniklou škodu. Nelze-li vzniklou škodu prokazatelně stanovit, je náhrada škody vypočtena podle Pravidel provozu.
17. Odvolací soud ve svém velmi stručném právním posouzení věci opřel svůj právní závěr o čl. II bod 5 zákona č. 670/2004 Sb., kterým byl s účinností od 30. 12. 2004 novelizován energetický zákon č. 458/2000 Sb., podle něhož práva a povinnosti vyplývající ze smluv o dodávce plynu a ze smluv o sdružených službách dodávky plynu uzavřených souběžným držitelem licence na distribuci plynu a licence na obchod s plynem přecházejí na držitele licence na obchod s plynem, který vznikl v souvislosti s oddělením podle § 59a zákona č. 458/2000 Sb., ve znění tohoto zákona. Je třeba zdůraznit, že touto novelou bylo (mimo jiné) realizováno oddělení činností provozovatele distribuční soustavy od obchodníka s plynem a výrobce plynu (ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2003/55) s cílem zabránit střetu zájmu mezi výrobci, obchodníky s plynem a provozovateli distribuční soustavy, kteří byli do té doby koncentrování ve stejném vertikálně integrovaném plynárenském podnikateli (§ 59a energetického zákona v rozhodném znění). Z odvolacím soudem citovaného přechodného ustanovení však vyplývá pouze to, že od účinnosti tohoto zákona přecházejí práva a povinnosti ze smluv o sdružených službách dodávky plynu na obchodníka s plynem. V poměrech posuzované věci to znamená, že od účinnosti zákona č. 670/2004 Sb. existoval smluvní vztah o dodávce plynu mezi žalovaným a Severočeskou plynárenskou a. s. jako obchodníkem s plynem (pokud tomu předtím bylo jinak). Tato skutečnost ale nijak nevylučuje, že osobou oprávněnou požadovat náhradu škody za neoprávněný odběr realizovaný žalovaným by mohl být provozovatel distribuční soustavy, tedy žalobkyně.
18. Jak bylo již výše uvedeno, od účinnosti § 59a energetického zákona v rozhodném znění platí, že nárok na úhradu ceny za zákazníkem skutečně odebraný plyn náleží na základě smlouvy držiteli licence na obchod s plynem. Jestliže však zákazník v odběrném místě plyn odebíral a nehradil obchodníku s plynem za něj podle mezi nimi uzavřené smlouvy, zakládá tato situace právo provozovatele distribuční soustavy na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem, neboť odpovědnost za ztrátu plynu nese provozovatel distribuční soustavy. Jinak řečeno, existuje-li smluvní vztah mezi držitelem licence na obchod s plynem a zákazníkem a zákazník neplní svou smluvní povinnost platit za odebraný plyn dohodnuté plnění, je třeba řešit tuto situaci na základě smluvních ujednání. Jestliže však dojde k ukončení smlouvy mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem a zákazník dále odebírá plyn, nejde už o právní vztah mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem, ale o neoprávněný odběr plynu (realizovaný bez právního důvodu), který jde k tíži provozovatele distribuční soustavy. Odebírá-li tedy zákazník v odběrném místě plyn po ukončení smluvního vztahu s obchodníkem s plynem, vzniká škoda provozovateli distribuční soustavy, kterou je podle § 74 odst. 5 energetického zákona v rozhodném znění povinen nahradit.
19. Podle § 61 odst. 1 písm. e) energetického zákona v rozhodném znění měl obchodník s plynem (Severočeská plynárenská, a. s.) právo na ukončení nebo přerušení dodávky při neoprávněném odběru plynu [§ 74 odst. 1 písm. a) a b) energetického zákona v rozhodném znění]. Postup při realizaci tohoto práva byl v rozhodné době (rok 2007) upraven blíže v Řádu provozovatele distribuční soustavy tak, že jestliže obchodník s plynem požádá provozovatele distribuční soustavy o omezení nebo přerušení distribuce a dodávky plynu do odběrného místa a prokáže, že jsou splněny podmínky stanovené v § 74 odst. 1 písm. a) a b) energetického zákona v rozhodném znění a obchodník s plynem prokazatelně upozornil konečného zákazníka a provozovatele distribuční soustavy na možnost omezení nebo přerušení distribuce a dodávky plynu do odběrného místa, je provozovatel distribuční soustavy povinen přerušit distribuci a dodávku plynu do tohoto odběrného místa (čl. 5.4 tehdy platného Řádu provozovatele distribuční soustavy). Podle čl. 5.5 Řádu smlouva o distribuci plynu do tohoto odběrného místa pak zaniká odpojením v případě, kdy o to požádá obchodník s plynem, který dodává plyn konečnému zákazníkovi, nebo konečný zákazník, nejpozději však uplynutím třiceti (30) kalendářních dnů ode dne doručení žádosti (sluší se dodat, že později byl ve smyslu těchto ustanovení Řádu novelizován i energetický zákon a podrobnosti upravila vyhláška č. 365/2009 Sb.). Ustanovení Řádu provozovatele distribuční soustavy byla jak pro obchodníka s plynem, tak pro zákazníky závazná [§ 61 odst. 2 písm. a) a § 62 odst. 2 písm. h) energetického zákona v rozhodném znění].
20. Ze skutkových zjištění (která nepodléhají dovolacímu přezkumu) vyplývá, že žalovaný obchodníku s plynem dlužil za odebraný plyn (od února 2007). Obchodník s plynem (Severočeská plynárenská, a. s.) požádal žalobkyni o přerušení dodávky plynu do odběrného místa žalovaného (dne 27. 7. 2007). Na základě této žádosti byla žalobkyně povinna odběrné místo odpojit. Jestliže se žalobkyni pro nepřístupnost nepodařilo odběrné místo odpojit, zanikla smlouva o distribuci plynu uplynutím stanovené lhůty [pro úplnost lze podotknout, že žalovaný tím, že odběrné místo nezpřístupnil, jednal v rozporu se zákonem, konkrétně s § 62 odst. 2 písm. d) energetického zákona v rozhodném znění]. Byl-li poté v odběrném místě plyn odebírán, vznikala tím škoda provozovateli distribuční soustavy, tedy žalobkyni. Z uvedené tehdejší právní úpravy pak nevyplývá povinnost ani oprávnění provozovatele distribuční soustavy zjišťovat, zda žádost o odpojení ze strany obchodníka s plynem byla podána oprávněně (ze skutkových zjištění však vyplývá, že žalovaný obchodníku s plynem v době podání žádosti dlužil za odebraný plyn a že byl obchodníkem s plynem na možnost odpojení upozorněn). Lze shrnout, že škoda představovaná neoprávněným odběrem plynu v odběrném místě žalovaného vznikala (nejméně od 19. 9. 2007) žalobkyni, která má proto podle § 74 odst. 5 energetického zákona v rozhodném znění právo na její náhradu.
21. Z výše uvedených důvodů je rozsudek odvolacího soudu nesprávný, a proto jej dovolací soud podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Na odvolacím soudu nyní bude, aby rozsudek soudu prvního stupně znovu přezkoumal, neboť v dovoláním napadeném rozsudku se nezabýval řešením otázky promlčení, na němž soud prvního stupně své rozhodnutí založil.
22. Právní závěry vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-