// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 11.11.2024
Porušení smluvní povinnosti provádět kontrolu vodovodní šachty
Jestliže příkaznice prováděla při sjednané správě a údržbě nemovitostí kontroly vodovodní šachty v šestiměsíčních intervalech, což odpovídalo obchodním zvyklostem i zavedené praxi smluvních stran, přičemž příkazní smlouva četnost kontrol neupravovala, nelze sdílet právní závěr odvolacího soudu, že příkaznice porušila smluvní povinnost, pokud neprováděla kontroly častěji. Na základě takto zjištěného skutkového stavu nelze dovodit, že by porušila právní povinnost stanovenou v § 415 obč. zák., či že by byly naplněny předpoklady ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2855/2023, ze dne 25. 9. 2024
Dotčené předpisy:
§ 415 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 420 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 725 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 272 C 55/2014-471, zamítl žalobu o zaplacení 473 181,59 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II až IV). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23. 6. 2008 příkazní smlouvu, podle které byla žalovaná povinna vykonávat zejména správu a údržbu nemovitostí ve vlastnictví statutárního města Brna svěřených městské části Brno - Medlánky, přičemž se jednalo mimo jiné o bytový dům XY. V přesně nezjištěném období od 6. 12. 2011 do 7. 6. 2012 došlo k poškození vypouštěcího ventilu, tzv. „vystřelením ventilu“, ve vodoměrné šachtě nalézající se na sousedícím pozemku, na kterém je objekt bytového domu č.p. XY, ulice XY, XY. V důsledku jeho poškození docházelo v předmětném období k rozsáhlému úniku studené vody, když obvyklá průměrná spotřeba činila cca 500 m3, avšak za období od 6. 12. 2011 do 7. 6. 2012 byla evidována spotřeba 12 972 m3. Poškození ventilu zjistila společnost Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. (dále také jen „BVK“), dne 7. 6. 2012 ve vodoměrné šachtě při pravidelné výměně vodoměrů, která se uskutečňuje v šestileté periodě. Pracovník provádějící výměnu vodoměru zjistil poškození vypouštěcího ventilu za vodoměrem a opravil ho. BKV vystavily dne 12. 6. 2012 fakturu č. 212173480, jíž byla vyúčtována částka 798 653 Kč splatná dne 10. 8. 2012. Následně vystavily daňový dobropis č. 212401081 ze dne 26. 7. 2012 ve výši mínus 211 845 Kč, takže k úhradě zůstala částka 586 808 Kč splatná dne 10. 8. 2008 snížená žalobcem s ohledem na korekci včasného zjištění na vymáhanou částku.
V příkazní smlouvě bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že na úseku správy bude žalovaná provádět preventivní prohlídky nemovitostí, zajišťovat preventivní a běžnou údržbu a opravy drobného i většího charakteru nemovitostí, včetně zajištění nepřetržité havarijní služby, na úseku provozu bude zajišťovat služby v podobě dodávky vody, elektřiny a plynu, včetně oprav a údržby rozvodů od příslušných měřidel v domě. Dále strany ujednaly, že žalovaná bude zajišťovat služby na úseku opravárenských prací, konkrétně preventivní a běžné údržby domů a bytů. Rovněž bylo sjednáno, že žalovaná odpovídá za řádný výkon správy a provozu předmětu smlouvy, kterou je povinna provádět s potřebnou odbornou péčí, jinak odpovídá v plné výši za škody vzniklé porušením této povinnosti. Konkrétní povinnosti týkající se četnosti prohlídek objektů, k nimž žalovaná zajišťovala z hlediska provozu a údržby jednotlivé činnosti vymezené příkazní smlouvou, tedy i kontrolu vodoměrné šachty, předmětná smlouva neupravovala.
V řízení bylo prokázáno, že vodoměrná šachta se nacházela mimo bytový dům na ulici Jabloňová 5; šachta byla odkanalizována, tudíž unikající vodu nebylo možné bez dalšího postřehnout v jejím bezprostředním okolí, které nadto nebylo udržováno, a v minulosti zatravněné okolí šachty znesnadňovalo dřívější rozpoznání úniku vody. V průběhu smluvního vztahu nedošlo mezi účastníky k odlišné úpravě povinností týkajících se prohlídky objektu včetně vodoměrné šachty v odlišné frekvenci, než jak to odpovídalo zavedené praxi stran, kdy žalovaná prováděla dvakrát ročně kontrolní odečet v návaznosti na dvakrát ročně prováděné odečty ze strany BVK, přičemž uvedená frekvence kontrol nebyla žalobcem, který po celou dobu neměl ve vztahu k plnění povinností ze strany žalované výhrady, rozporována.
Ze znaleckého posudku č. 63/2020 a výslechu znalce bylo zjištěno, že není možné přesně určit příčiny úniku vody, kdy přesně došlo k vytékání vody z vodovodního potrubí ve vodoměrné šachtě a jak dlouho voda unikala. Znalec se kloní k názoru, že k úniku nedocházelo po celou uváděnou dobu, tj. 184 dnů; připadající možná časová období jsou buď 164 dnů nebo 116 dnů či nejkratší 84 dní. Povinnosti správy, provozu a údržby vycházejí ze zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), a vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, s ohledem na tam vyjmenovanou povinnost odběratele chránit vodoměr před poškozením, a to včetně poškození mrazem. K provozování a údržbě vnitřních vodovodů je pak dostupná norma ČSN EN 806-5 (část 5: Provoz a údržba), která uvádí doporučené četnosti kontrol a údržby součástí vnitřních vodovodů, přičemž k tomu znalec uvedl, že „pro vystrojení instalované ve vodoměrné šachtě je podle této normy doporučený nejnižší interval kontroly 6 měsíců, u vodoměru a samotného potrubí je uváděn interval jednou ročně“, přičemž „jiné předpisy ani doporučení týkající se povinnosti ohledně kontroly a údržby předmětného zařízení, nejsou k dispozici“. Pokud se jedná o uvedenou normu, tak požadavek na četnější kontrolu se v ní neuvádí ani v jiných případech. Provozovatelé obvykle dodržují nezbytné minimum, které je ve vyhláškách a v normách.
Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neporušila smluvní ani prevenční povinnost podle § 415 a § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Podle soudu prvního stupně z žádného smluvního ujednání nevyplývala povinnost žalované činit kontrolní a preventivní prohlídky s frekvencí tvrzenou žalobcem. Kontrolní prohlídky prováděla v souladu se zavedenou praxí stran s tím, že právní předpis neukládá žalované povinnost činit tak v kratším časovém intervalu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 44 Co 24/2022-524, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil co do zamítnutí žaloby v částce 157 727,20 Kč s příslušenstvím (výrok I a/) a změnil je co do částky 315 454,39 Kč s příslušenstvím tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 315 454,39 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 23. 4. 2014 do zaplacení (výrok I b/), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky pod body II až IV). Odvolací soud se neztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že žalovaná porušila smluvní povinnost z příkazní smlouvy ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák. Kromě odpovědnosti za porušení zákonné nebo smluvní právní povinnosti podle § 420 odst. 1 obč. zák. ukládá zákon každému i obecnou povinnost počínat si tak, aby svým jednáním či opomenutím nezpůsobil škodu. Tato prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. (tzv. generální prevence), která platí pro každého a která je jedním z případů porušení právní povinnosti ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., nastupuje tam, kde sice nedošlo jednáním, případně opomenutím k porušení povinnosti stanovené právním předpisem, kde ovšem byla porušena pravidla jiná (např. sportovní pravidla, technické normy atp.), nebo jde o situace, kdy škůdce svým jednáním, případně opomenutím přispěl ke vzniku škody tím, že nedodržel náležitou obezřetnost, kterou po něm lze rozumně požadovat. Ustanovení § 415 obč. zák. nezakládá objektivní odpovědnost za škodu, nýbrž vztahuje odpovědnost na případy, kdy s ohledem na obecnou lidskou zkušenost je možné – s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem – rozumně předvídat, že ke vzniku škody může dojít. Každý je proto povinen zachovávat takový stupeň bedlivosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní místní situaci (znalosti místních poměrů) rozumně požadovat a který (objektivně posuzováno) je způsobilý zabránit vzniku škody (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 618/2001). Odvolací soud uzavřel, že žalovaná neprováděla příkaz plynoucí ze smlouvy v náležité odborné kvalitě tak, jak se ve smlouvě jako odborník zavázala. Frekvence jejích preventivních prohlídek nemovitosti byla zcela nedostatečná, o čemž svědčí i daný případ, kdy únik vody velkého rozsahu probíhal podle vyjádření znalce nejméně 84 dní, což je téměř období tří měsíců, aniž by měla povědomost o havárii či ji sama zjistila (havárii zjistila BVK při pravidelné výměně vodoměrů).
Proti výroku I b/ rozhodnutí podala žalovaná dovolání. Namítá, že se odvolací soud při řešení otázek předpokladů odpovědnosti za škodu, tj. porušení smluvní povinnosti spočívající v nedostatečné četnosti prováděných kontrol vodoměrné šachty a stanovení rozsahu škody spočívající v úniku vody o objemu 12 973 m3, když stav vodoměru, který naměřil spotřebu vody, nebylo možné verifikovat, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně tyto otázky dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Podle dovolatelky právní závěr odvolacího soudu o porušení výše uvedené smluvní povinnosti je nesprávný a není řádně odůvodněný. Dále vznesla výhrady ke stanovení výše škody, neboť stav vodoměru, který naměřil spotřebu v rozsahu 12 973 m3, nebylo možné verifikovat a jsou zde důvodné pochybnosti o spotřebě vody vykázané ze strany BVK. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadeném rozsahu (včetně akcesorických nákladových výroků) rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil a navrhl dovolání odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud dovodil, že dovolání je přípustné, neboť odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil otázku, zda jde o porušení smluvní povinnosti provádět kontrolu vodovodní šachty v odborné kvalitě, byla-li kontrola prováděna v šesti měsíčním intervalu. Tato otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacím soudem řešena.
Dovolání je i důvodné.
Odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – zjištěný skutkový stav věci správně podle § 3028 zákona č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku, posuzoval podle dosavadních předpisů. V projednávané věci byl aplikován zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále opět jen „obč. zák.“).
Podle § 415 obč. zák. je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.
Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
Podle § 725 obč. zák. je příkazník povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí. Od pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas; jinak odpovídá za škodu.
Z obsahu dovolání se podává neřešená právní otázka týkající se porušení smluvní povinnosti žalované, jež měla spočívat v provádění preventivních prohlídek nemovitosti, konkrétně v kontrole vodoměrné šachty, neučinil-li odvolací soud závěr, v jakých časových intervalech měla žalovaná kontrolu provádět.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalovaná prováděla kontroly v šestiměsíčních intervalech, což odpovídalo obchodním zvyklostem i zavedené praxi smluvních stran. Příkazní smlouva četnost kontrol neupravovala. Za tohoto skutkového stavu nelze sdílet právní závěr odvolacího soudu, že žalovaná porušila smluvní povinnost, pokud neprováděla kontroly častěji. Navíc je tento právní závěr nepřezkoumatelný, neboť odvolací soud neaplikoval výkladová pravidla ve smyslu § 35 obč. zák. a neučinil právní závěr, v jakých časových intervalech byla žalovaná podle smlouvy povinna kontroly provádět. Na základě zjištěného skutkového stavu tudíž nelze dovodit, že by porušila právní povinnost stanovenou v § 415 obč. zák., či že by byly naplněny předpoklady ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák.
Další námitky dovolatelky ohledně nesprávného výpočtu objemu uniklé vody zpochybňující zjištění, že žalobcem uhrazené množství vody je množstvím uniknuvším v důsledku havárie na vodovodním potrubí, jsou skutkového charakteru.
Nejvyšší soud již mnohokrát v této souvislosti judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, a že dovolací soud je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu. Vázanost Nejvyššího soudu skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů, vyplývá nejen z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, ale také ze samotného znění § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Dovolacímu soudu tedy nepřísluší přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, a skutkové námitky dovolatele tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). Skutková polemika dovolatelky je proto právně bezpředmětná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 979/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1234/2015).
Otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2808/2017, nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4607/2017), nepodléhá dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 /§ 211/ o. s. ř.) nelze napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. již výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Přípustnost dovolání tudíž nemohou založit námitky proti zjištěnému skutkovému stavu ohledně výpočtu částky za únik vody v důsledku havárie založenému na rozdílu mezi evidovanou a obvyklou spotřebou a na závěrech znaleckého posudku. Nelze přitom ani dovodit, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, či ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13).
Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu není v posouzení otázky porušení právní (smluvní) povinnosti žalované správný, Nejvyšší soud jej v napadeném rozsahu včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-