// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 19.12.2022
Omezení obecného užívání pozemních komunikací uzavírkami a objížďkami
Omezení obecného užívání pozemních komunikací uzavírkami a objížďkami a podmínky, za nichž k němu lze přistoupit, je upraveno v § 24 zákona o pozemních komunikacích. O těchto úpravách užívání pozemních komunikací je oprávněn rozhodnout příslušný silniční správní úřad na žádost subjektu, v jehož prospěch má omezení sloužit, při dodržení citovaným ustanovením stanovených podmínek. Pozemní komunikace nejsou všechny stejné kvality a totožných vlastností, proto z logiky věci při omezení provozu a vytyčení objízdné trasy nemůže být vždy a za všech okolností zajištěno, že objízdná trasa povede po komunikacích kvalitou a délkou srovnatelných s uzavřenou komunikací. Proto zákon silničnímu správnímu úřadu ukládá jen obecně povinnost zajistit, aby byla uzavírka omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující. O tom, zda byla tato kritéria dodržena, je třeba učinit závěr v každém konkrétním případě, přičemž nelze očekávat zachování zcela stejných parametrů objízdné trasy, jaké měla původní přístupová komunikace.
Třetím kritériem při rozhodování o omezení provozu na komunikacích je umožnění přístupu k sousedním nemovitostem, čímž jsou míněny nemovitosti přímo sousedící s uzavřenou komunikací. Toto kritérium se tedy týká pouze uzavírky, nikoliv již objížďky. Osobám, které v sousedních nemovitostech bydlí, podnikají apod., pak zákon garantuje pouze zajištění přístupu, nikoliv příjezdu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1626/2021, ze dne 23. 9. 2022
Dotčené předpisy:
§ 24 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb.
§ 24 odst. 4 zák. č. 13/1997 Sb.
§ 24 odst. 6 zák. č. 13/1997 Sb.
Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 12 C 119/2018-191, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 171 664 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná částka představuje náklady, které žalobkyně vynaložila na opravu mostu, zajišťujícího jediný přístup k jejímu skladu v době uzavírky a opravy silnice žalovanou. Soud vyšel ze zjištění, že v době od 20. 10. 2017 do 10. 11. 2017 v důsledku uzavírky silnice č. I/16 v obci Sukorady pro opravy prováděné žalovanou byl na základě opatření obecné povahy vydaných Krajským úřadem Středočeského kraje a Magistrátem města Mladá Boleslav jediný přístup ke skladu žalobkyně, který leží mezi obcemi Sukorady a Husí Lhota, objížďkou vedenou z Husí Lhoty do Sukorad po pozemní komunikaci č. 27612 přes most ev. č. 27612-1 (dále jen „most“) s nosností do 20 t. Žalobkyně poskytuje logistické, přepravní a související služby zejména v oblasti automobilového průmyslu a svou činnost provozuje za použití nákladních automobilů s nosností do 45 t. Se souhlasem Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje a za podmínky, že tak učiní na vlastní náklady, zajistila žalobkyně na přechodnou dobu uzavírky silnice č. I/16 posílení nosnosti mostu pro vozidla až do 45 t provizorními stavebními úpravami, za které zaplatila 171 664 Kč, neboť žalovaná odmítla její předchozí žádost, aby tak učinila sama, s odůvodněním, že přes most o nosnosti do 20 t byl přístup k nemovitosti žalobkyně dostatečně zajištěn. Soud s odkazem na § 24 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1905/2005, uzavřel, že žalovaná jako žadatelka o uzavírku a objížďku byla povinna zajistit přístup k sousedním nemovitostem, což splnila za využití mostu o nosnosti do 20 t. Silniční správní úřad pro zajištění přístupu k nemovitosti žalobkyně nestanovil v opatření obecné povahy žádné zvláštní podmínky, ani žalované neuložil povinnost kompenzovat nějakou újmu, která by mohla v důsledku uzavírky vzniknout. Z § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích nevyplývá, že by žadatel byl povinen zachovat přístup k sousedním nemovitostem ve stejném rozsahu a kvalitě jaký poskytovala uzavřená komunikace. Povinnost nahradit náklady úpravy objízdné trasy nevyplývá z žádného ustanovení zákona o pozemních komunikacích ani občanského zákoníku ani nebyla žalované uložena žádným veřejnoprávním rozhodnutím. Žalobkyně přistoupila ke zpevnění mostu o své vůli a na své náklady, žalovaná proto není povinna výdaje na tyto úpravy žalobkyni nahradit.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. 1. 2021, č. j. 22 Co 224/2020-224, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho skutkovými závěry i s jeho právním posouzením. Žalovaná neporušila žádnou povinnost stanovenou právním předpisem ani veřejnoprávním rozhodnutím. Po dobu dopravních omezení způsobených rekonstrukcí silnice č. I/16 byl přístup do skladu žalobkyně zajištěn pro pěší a vozidla až do hmotnosti 20 t, čímž žalovaná jako investor stavby a žadatel o uzavírku a objížďku splnila povinnost „umožnit přístup k sousedním nemovitostem“ podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích. Názor žalobkyně, že podle citovaného ustanovení musí být zajištěn přístup k sousedním nemovitostem v původním rozsahu a kvalitě, nemá oporu v zákoně ani v judikatuře. Nelze vyhovět všem specifickým požadavkům a potřebám konkrétních uživatelů dotčených nemovitostí. Jsou-li splněny podmínky vymezené v zákoně o pozemních komunikacích (vedle zajištění přístupu k sousedním nemovitostem též omezení uzavírky na nejkratší možnou dobu), nelze se domáhat ani kompenzace možných škod či nákladů vynaložených v příčinné souvislosti s existencí dopravních omezení, což výslovně vylučuje i znění § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení hmotněprávní otázky výkladu § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, která nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu vyřešena a kterou odvolací soud podle jejího názoru posoudil nesprávně. Dovolatelka je přesvědčena, že povinnost „umožnit přístup k sousedním nemovitostem“ podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích musí být chápána jako povinnost zajistit přístup k nemovitostem v rozsahu a kvalitě odpovídající poměrům před dopravními omezeními, a to vždy s přihlédnutím k individuálním potřebám a podmínkám každého uživatele nemovitosti. To v jejím případě splněno nebylo. Z provozních a kapacitních důvodů totiž bylo pro žalobkyni nemožné zajistit přepravu zboží do skladu a ze skladu za využití vozidel s nižší hmotností než 45 t, stejně tak bylo nerealizovatelné provizorní ukládání zboží v jiném skladu mimo dopravní omezení. Ustanovení § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích sice vylučuje nárok na náhradu ztrát, které komukoli vzniknou kvůli objížďce nebo uzavírce, avšak povinnost nahradit škodu vzniklou nesplněním povinnosti umožnit přístup k sousedním nemovitostem podle § 24 odst. 4 téhož zákona vyloučena není, ale vyplývá ze soukromoprávních předpisů. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů vynaložených v důsledku nesplnění povinnosti podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích a k jejich náhradě je povinna žalovaná podle § 24 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatelka jen zopakovala svou právní argumentaci uplatněnou před oběma nalézacími soudy, které se s ní ve svých rozhodnutích vypořádaly způsobem, s nímž se žalovaná ztotožňuje. Navrhla proto zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky výkladu § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, avšak není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích provoz na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích může být částečně nebo úplně uzavřen, popřípadě může být nařízena objížďka. Nikdo nemá nárok na náhradu případných ztrát, jež mu vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky.
Podle § 24 odst. 2 věty první zákona o pozemních komunikacích o uzavírce a objížďce rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě žádosti osoby, v jejímž zájmu má dojít k uzavírce.
Podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích při rozhodování příslušný silniční správní úřad dbá, aby uzavírka byla vždy omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující a aby byl umožněn přístup k sousedním nemovitostem. Silniční správní úřad může v rozhodnutí stanovit podmínky, při jejichž nesplnění může udělené povolení omezit nebo zrušit. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.
Podle § 24 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích vlastník dálnice, silnice, místní komunikace nebo veřejně přístupné účelové komunikace, po níž má být vedena objížďka, je povinen strpět bezúplatně provoz převedený na ni z uzavřené pozemní komunikace. Případné úpravy objížďkových pozemních komunikací nutné z důvodu objížďky a náhrada případných následných škod se stanoví v podmínkách rozhodnutí o uzavírce a objížďce a uskuteční na náklad žadatele o uzavírku a objížďku.
Omezení obecného užívání pozemních komunikací uzavírkami a objížďkami a podmínky, za nichž k němu lze přistoupit, je upraveno v § 24 zákona o pozemních komunikacích. O těchto úpravách užívání pozemních komunikací je oprávněn rozhodnout příslušný silniční správní úřad na žádost subjektu, v jehož prospěch má omezení sloužit, při dodržení citovaným ustanovením stanovených podmínek. Pozemní komunikace nejsou všechny stejné kvality a totožných vlastností, proto z logiky věci při omezení provozu a vytyčení objízdné trasy nemůže být vždy a za všech okolností zajištěno, že objízdná trasa povede po komunikacích kvalitou a délkou srovnatelných s uzavřenou komunikací. Proto zákon silničnímu správnímu úřadu ukládá jen obecně povinnost zajistit, aby byla uzavírka omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující. O tom, zda byla tato kritéria dodržena, je třeba učinit závěr v každém konkrétním případě, přičemž nelze očekávat zachování zcela stejných parametrů objízdné trasy, jaké měla původní přístupová komunikace. V tomto závěru se dovolací soud ztotožňuje se závěry nalézacích soudů i s obvodním soudem citovanou odbornou literaturou.
Třetím kritériem při rozhodování o omezení provozu na komunikacích je umožnění přístupu k sousedním nemovitostem, čímž jsou míněny nemovitosti přímo sousedící s uzavřenou komunikací. Toto kritérium se tedy týká pouze uzavírky, nikoliv již objížďky. Osobám, které v sousedních nemovitostech bydlí, podnikají apod., pak zákon garantuje pouze zajištění přístupu, nikoliv příjezdu (viz Košinárová, B. Zákon o pozemních komunikacích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 209–229). Shodně pojem „sousední nemovitost“ chápe též judikatura správních soudů (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2014, sp. zn. 22 A 123/2012, publikovaný pod č. 3100/2014 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 7 As 344/2018). Silniční správní úřad může v rozhodnutí stanovit i další podmínky, při jejichž nesplnění může udělené povolení pro uzavírku omezit nebo zrušit. Ztráty, které komukoli v souvislosti s uzavírkou komunikace vzniknou, se podle výslovného znění zákona nenahrazují.
Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že z § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích nevyplývá povinnost žalované zajistit, aby objízdná trasa ke skladu žalobkyně byla stejné kvality jako před uzavírkou, který je ze shora uvedených důvodů správný. Opírá-li žalobkyně svůj požadavek o výklad pojmu „sousední nemovitost“ v § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích, přehlíží, že citované ustanovení se týká jen nemovitostí nacházejících se v bezprostředním sousedství uzavřené komunikace, nikoli všech nemovitostí, k nimž byl přístup nějakým způsobem uzavírkou dotčen. Sklad žalobkyně podle skutkových zjištění nalézacích soudů (která dovolacímu přezkumu nepodléhají) není nemovitostí sousedící s uzavřenou komunikací. Z uvedených důvodů není pro tuto věc zcela přiléhavý ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1905/2005, který řešil nárok vlastníka nemovitosti přímo sousedící s uzavřenou komunikací. Náhrada nákladů, které žalobkyně vynaložila na zajištění příjezdu ke svému skladu o požadované kvalitě, nemůže být odůvodněna ani § 24 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích, který upravuje nároky vlastníků komunikací, po nichž vede objížďka.
Ze všech těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu správným, proto dovolání žalobkyně podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. bylo odmítnuto dovolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení, neboť proti němu není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo částečně zamítnuto a částečně odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Ty jsou představovány jednou paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč podle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Autor: -mha-