// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 09.12.2022
ÚS: Řízení o náhradě nemajetkové újmy za zpožděný let
I když jde o věc bagatelní, není možno odhlížet od existující judikatury, včetně nálezových rozhodnutí Ústavního soudu, jelikož zákonem stanovená částka nemůže být absolutní či jedinou mezní hranicí pro připuštění ústavněprávního přezkumu ve výjimečných případech zásadních pochybení orgánů veřejné moci s důsledky pro samotnou esenci určitého ústavně zaručeného základního práva i u bagatelních věcí. Ani u těchto věcí totiž nelze slevit ze základních principů, na nichž je založen řádný proces.
Vyšel-li obvodní soud při prokazování, zda došlo k naplnění podmínek pro vznik odpovědnosti leteckého dopravce za zpoždění letu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, pouze ze záznamu doby příletu letadla v elektronickém evidenčním datovém systému AIMS, který předložil letecký dopravce, a na jeho základě soud dovodil, že nárok stěžovatele není důvodný, aniž byl veden závěrem nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2226/21, podle něhož nemá soud opomenout jako důkaz i sdělení letiště o době přistání letadla a čas odletu a příletu závazně pro dopravce stanovený v jeho rezervaci, odporuje postup soudu smyslu a účelu nařízení, spočívajícím v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany. Není důvod, aby bylo postupováno v nyní posuzované věci odchylně, zvláště bez vysvětlení, z jakého důvodu soud k nálezové judikatuře nepřihlédl (srov. nejnověji nález ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 1768/22).
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1847/22, ze dne 31. 10. 2022
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 17. 5. 2022 č. j. 27 C 161/2021-30 zamítl žalobu, jíž se stěžovatel (žalobce) domáhal po vedlejší účastnici řízení (žalované) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "nařízení"), zaplacení částky ve výši 400 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady za zpoždění letu provozovaného vedlejší účastnicí řízení. Podle obvodního soudu nedošlo k naplnění hypotézy zakládající odpovědnost vedlejší účastnice řízení za zpoždění letu, neboť bylo výpisem z elektronického evidenčního systému AIMS prokázáno, že k otevření dveří umožňujícímu výstup pasažérů z letadla došlo v čase 2 hodiny 58 minut po plánovaném času příletu, takže zpoždění letu nedosáhlo času 3 hodin, jak pro vznik odpovědnosti předpokládá nařízení. Obvodní soud vyšel z toho, že je povinností vedlejší účastnice řízení systém AIMS používat a údaje z něho uchovávat, což stanovuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008, o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES. Záznamy z elektronického leteckého operačního systému dodané vedlejší účastnicí řízení považoval obvodní soud za dostatečně věrohodné, a to mj. i z důvodu jejich nutné archivace u Evropské organizace pro bezpečnost letového provozu (Eurocontrol) zřízené na základě Mezinárodní úmluvy o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu (viz sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 159/1996 Sb.).
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve poukazuje na to, že obvodní soud podobně jako v desítkách dalších případů, kde se zpoždění letu pohybovalo na hranici 3 hodin, považoval za věrohodný pouze důkaz předložený vedlejší účastnicí řízení a skutečnost, že si tento důkaz vedlejší účastnice řízení vytvořila, považoval za irelevantní. Důkaz sdělením Letiště Václava Havla ohledně skutečného času příletu letadla (prokazující zpoždění větší než 3 hodiny) předložený stěžovatelem přitom ignoroval. Městský soud v Praze v případech, kdy bylo odvolání přípustné, pak tento názor standardně vyslovovaný obvodním soudem korigoval v tom směru, že bylo-li předloženo ze strany cestujících jako důkaz potvrzení letiště příletu ohledně délky zpoždění, je třeba tento důkaz považovat za věrohodný. Stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), v němž byl postup obvodního soudu při hodnocení důkazů v obdobné věci podroben kritice. Stěžovatel zdůrazňuje, že odůvodnění napadeného rozhodnutí není s ohledem na zmiňovanou judikaturu ani přesvědčivé, ani racionální, ani vyčerpávající.
4. Stěžovatel dále namítá porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Jakkoliv je srozuměn se zněním § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, vyslovuje přesvědčení, že je v rozporu s právem na soudní ochranu, resp. s právem na spravedlivý proces, aby obvodní soud ve zcela obdobných věcech v některých případech přípustnost odvolání dovodil a v jiných nikoliv. K tomu uvádí, že ke dni podání žaloby žalovaná částka překračovala hodnotu 10 000 Kč.
5. Závěrem stěžovatel požádal o přednostní projednání věci ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
III.
Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení, replika stěžovatele
6. Ústavní zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení (obvodnímu soudu) a vedlejší účastnici řízení a od obvodního soudu si rovněž vyžádal příslušný spis (sp. zn. 27 C 161/2021).
7. Obvodní soud ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že nejsou pravdivá tvrzení stěžovatele ohledně nepřihlédnutí k listinám jím předloženým. K tomu doplnil, že stěžovatel, který se nezúčastnil jednání, při němž probíhalo dokazování k jím dodaným listinám, neuvedl, o jaké listinné důkazy jde a z jakého pochází zdroje. Ve věci bylo provedeno dokazování předloženými listinami a stěžovatelem nebyla tvrzena žádná skutečnost, která by měla věrohodnost důkazů předložených vedlejší účastnicí řízení zpochybnit, resp. popřít pravost nebo správnost těchto listin. Popis dokazování prezentovaný právním zástupcem stěžovatele považuje za vyfabulovaný, neodpovídající skutečnosti a obsahující ničím nepodložené spekulace a pomýlené právní závěry.
8. Vedlejší účastnice řízení se k ústavní stížnosti nevyjádřila.
9. Stěžovatel v replice k vyjádření obvodního soudu shrnuje fakta, která již předestřel v soudním řízení i ústavní stížnosti. Obvodnímu soudu vytýká, že v rozporu s výše uvedeným nálezem sp. zn. II. ÚS 2226/21 vyšel ohledně plánovaného času příletu toliko z důkazů, které mu poskytla vedlejší účastnice řízení, a důkaz závaznou rezervací předložený stěžovatelem zcela ignoroval. Na ní je přitom uveden čas příletu odlišný, než v podkladech dodaných vedlejší účastnicí řízení (podle rezervace měl být čas příletu na Letiště Václava Havla ve 22 hodin 40 minut a Letiště Václava Havla ve sdělení předloženém stěžovatelem jako důkaz uvedlo, že letadlo přistálo v čase 1 hodina 47 minut). Přitom rezervace vystavená cestovní kanceláří je podle judikatury Soudního dvora Evropské unie (srov. rozsudek ze dne 21. 12. 2021 ve spojených věcech C-146/20, C-188/20, C-196/20 a C-270/20) pro dopravce závazná. Výklad provedený obvodním soudem zbavuje spotřebitele jakékoliv ochrany, pročež je neudržitelný. Stěžovatel vnímá bagatelnost sporu, ale to ve světle výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2226/21 naopak zvyšuje potřebu řádného odůvodnění, pakliže se obvodní soud hodlal od ustálené judikatury [nejen Ústavního soudu, nýbrž i Městského soudu v Praze (viz rozsudky sp. zn. 36 Co 20/2021 nebo sp. zn. 53 Co 352/2021)] odchýlit.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
12. I když si je Ústavní soud vědom, že v daném případě jde o tzv. bagatelní věc, která zpravidla nemůže dosáhnout ústavněprávní roviny, současně však vždy zdůrazňuje, že zákonem stanovená částka nemůže být absolutní či jedinou mezní hranicí pro připuštění ústavněprávního přezkumu bagatelních věcí. Ani u těchto věcí nelze slevit ze základních principů, na nichž je založen řádný proces [srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. IV. ÚS 4546/12 (N 44/72 SbNU 509)]. Proto v minulosti i u tzv. bagatelních věcí připustil ústavněprávní přezkum, to však ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, kupř. když se orgán veřejné moci dopustil natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu [srov. např. nález ze dne 17. 3. 2009 sp. zn. I. ÚS 3143/08 (N 59/52 SbNU 583)], přičemž tak Ústavní soud činil vždy s ohledem na intenzitu faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, příp. s ohledem na jiné okolnosti daného případu [srov. kupř. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]. Ústavní soud má za to, že stávající okolnosti případu odůvodňují potřebu jeho zásahu, když pochybení obvodního soudu spatřuje v nerespektování nálezové judikatury Ústavního soudu.
13. Jak bylo výše uvedeno, i když jde o věc bagatelní, není možno odhlížet od existující judikatury, včetně nálezových rozhodnutí Ústavního soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti (a to i v průběhu řízení před obvodním soudem) poukazoval na nález Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21, který je plně použitelný i na stávající spor. V nyní posuzované věci byl nárok stěžovatele na zaplacení částky ve výši 400 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady za zpoždění letu provozovaného vedlejší účastnicí řízení zamítnut, neboť podle obvodního soudu nedošlo k naplnění hypotézy zakládající odpovědnost vedlejší účastnice řízení za zpoždění letu, když bylo výpisem z elektronického evidenčního systému AIMS vycházejícího ze záznamu o letu (předloženého vedlejší účastnicí řízení) prokázáno, že k otevření dveří umožňujícímu výstup pasažérů z letadla došlo v čase 2 hodiny a 58 minut po plánovaném času příletu. Pakliže (zde je třeba citovat z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2226/21) "za jediný klíčový a věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu v cílovém místě určení měl být pro zkoumaný případ považován toliko záznam o provedení letu, vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat dle svých zájmů, je takový postup odporující smyslu a účelu nařízení, spočívající v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany."
14. V nyní posuzované věci vyšel obvodní soud právě a jen z výše zmiňovaného elektronického evidenčního datového systému AIMS (viz body 2 a 6 rozsudku obvodního soudu) a na jeho základě dovodil, že nárok stěžovatele není důvodný, když vzal za prokázané, že k otevření dveří umožňujícího výstup pasažérů z letadla došlo v čase 2 hodiny a 58 minut po plánovaném času příletu, tedy v době, kdy ještě nebyly splněny podmínky pro aplikaci nařízení. I když lze argumentovat rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie, popř. výkladovými stanovisky Evropské komise, která obvodní soud uvádí, je třeba zdůraznit, že Ústavní soud nahlíží na danou problematiku vždy z pohledu ústavněprávního. Bylo-li již nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2226/21 konstatováno, že využití důkazu záznamem o provedení letu je (eufemisticky řečeno) problematické, není důvod, aby bylo postupováno v nyní projednávané věci jinak. Předkládal-li stěžovatel jako důkaz sdělení Letiště Václava Havla o době přistání daného letu, jakož i tvrzení a důkaz o rezervaci letu, v němž byl stanoven jiný čas odletu a příletu, měl se obvodní soud zabývat i těmito důkazy a především vysvětlit, z jakého důvodu k nim nepřihlédl, resp. pokud by k nim přihlédl, jaké skutkové závěry z těchto důkazů vyvodil.
15. Ústavní soud ponechává stranou, že skutkový závěr obvodního soudu (byť lze uvažovat o písařské chybě) o zpoždění (2 hodiny 58 minut) ani nekoresponduje se záznamem o letu, resp. s výpisem z elektronického evidenčního systému předloženým vedlejší účastnicí řízení, podle něhož mělo činit zpoždění 1 hodinu 58 minut. Navíc, jak již bylo uvedeno výše, se obvodní soud vůbec nevypořádává s tvrzením stěžovatele, že doba skutečného příletu (podle sdělení Letiště Václava Havla předloženého jako důkaz) byla zcela odlišná.
16. Při dalším řízení vezme obvodní soud v úvahu a řádně zhodnotí veškeré důkazy předložené stěžovatelem, přičemž ve výše uvedeném kontextu zváží i věrohodnost listiny, předložené vedlejší účastnicí řízení.
17. Vzhledem k výše uvedenému důvodu pro vyhovění ústavní stížnosti již Ústavní soud neřešil námitku stěžovatele týkající se porušení zásady dvojinstančnosti řízení, resp. porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Každopádně je zjevné, že ke dni vyhlášení rozhodnutí obvodního soudu (17. 5. 2022) byl kurz české koruny vůči EURu stanoven Českou národní bankou ve výši 24,710 Kč/EURo (viz https://www.cnb.cz/).
18. Ze shora uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem obvodního soudu došlo k zásahu do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí obvodního soudu zrušil [§ 82 odst. 1, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
19. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že o návrhu na přednostní projednání věci pro její naléhavost podle § 39 zákona o Ústavním soudu samostatně nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl. Nadto ani neshledal žádný naléhavý důvod pro přednostní vyřízení věci.
Autor: US