// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 14.06.2022
Liberační důvod provozovatele dle § 2924 o. z.
I. Ustanovení § 2924 věta druhá o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se škůdce zprostil odpovědnosti za škodu, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
II. Provozovatel se může povinnosti k náhradě škody způsobené provozní činností podle § 2924 o. z. zprostit, pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Jak plyne z důvodové zprávy, výrazem „rozumně požadovat“ je vyjádřeno, že se nemají na mysli jen povinnosti ujednané ve smlouvě nebo stanovené právními předpisy, ale vše, co se v daném ohledu jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální, tedy nikoliv všech myslitelných opatření, která jsou sice proveditelná, ale kladla by na provozovatele přepjaté požadavky. Provozovatel se zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že si při provozování počínal s opatrností, jaká odpovídá dosažené úrovni poznání v daném oboru i obecné zkušenosti (řádný a odborně způsobilý provozovatel).
III. Požadavek, aby každý, kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, pokácel všechny stromy obecně náchylné k vyvrácení, již nespadá do kategorie veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat, a to ani provozuje-li parkoviště. Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že se místo nachází v oblasti s častým výskytem silných poryvů větru. Taková okolnost může vést k nutnosti intenzivnější péče o dřeviny a častější kontrole jejich stavu, přesto však neodůvodňuje požadavek na odstranění všech stromů pouze z důvodu, že je u nich vyvrácení obecně pravděpodobnější než u jiných. Příčinou pádu smrku byl v projednávané věci mimořádný meteorologický jev a lze se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že provozovatelka za daných okolností nemohla pádu zdravého stromu a vzniku škody zabránit ani s vynaložením veškeré péče, kterou je po ní možno rozumně požadovat.
Obdobný výklad liberačního důvodu u provozu dopravního prostředku podává usnesení sp. zn. 23 Cdo 4080/2016, v němž Nejvyšší soud vyložil, že neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu je okolnost, která objektivně nemá svůj původ „uvnitř“ provozu a která nesouvisí s organizací, řízením a realizací provozu, které nemohlo být provozovatelem zabráněno ani nemohla být objektivně odvrácena, a to ani při vynaložení takového úsilí, jež by bylo možné vynaložit. Takovou událostí jsou i pády stromů v důsledku vichřice a přívalových dešťů.
IV. Pro úplnost lze nad rámec dovolacího přezkumu vyslovit pochybnosti o správnosti právního závěru odvolacího soudu, že vyvrácený strom byl za daných skutkových okolností věcí použitou při provozní činnosti, neboť neplnil žádnou provozní funkci (nebylo na něm připevněno např. osvětlení nebo informační tabule apod.), na rozdíl od stromu v areálu určeném k rekreaci. S největší pravděpodobností tak nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou provozní činností podle § 2924 věta první o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1828/2020, ze dne 8. 3. 2022
Dotčené předpisy: § 2924 o. z.
Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j.13 C 332/2018-140, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 109 669 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody, která mu vznikla v důsledku pádu stromu na jeho auto zaparkované na parkovišti v areálu letiště provozovaném žalovanou. Soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že za škodu odpovídá žalovaná, a to primárně podle § 2945 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), neboť i když inzeruje parkoviště jako nehlídané, ve skutečnosti je 24 hodin pod dozorem jejího pracovníka. Případně žalovaná odpovídá i podle § 2924 o. z.; i když strom nebyl nezbytným nástrojem a neměl v provozu žádnou konkrétní funkci, byl součástí areálu, který slouží žalované k pravidelné výdělečné činnosti. Pokud by se nejednalo ani o provozní činnost, dovodil soud, že žalovaná porušila obecnou prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., neboť v bezprostřední blízkosti parkoviště nechala stát vysoký strom, který byl, vzhledem k mělkému kořenovému systému, náchylný k vyvrácení. Jestliže byl tak splněn předpoklad protiprávního jednání žalované a současně zjištěna výše škody, soud žalobě vyhověl.
2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. 57 Co 282/2019-159, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 4. 2020, č. j. 57 Co 282/2019-188, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež doplnil vlastním dokazováním, že žalobce měl po dobu leteckého zájezdu na Korfu od 26. 7. 2018 do 6. 8. 2018 zajištěno parkování svého vozidla na parkovišti P3 v areálu letiště Mošnov, které provozuje žalovaná na pozemcích najatých od Moravskoslezského kraje na základě smlouvy o nájmu podniku. Parkování bylo upraveno provozním řádem parkoviště, podle něhož se při parkování vozidla jedná o nájemní vztah mezi žalovanou a vlastníkem motorového vozidla, přičemž nájemce je povinen nahradit žalované případně způsobenou škodu, žalovaná pak nenese odpovědnost za škodu na vozidle, neboť se nejedná o hlídané parkoviště. Dne 27. 7. 2018 mezi 17 a 18 hodinou došlo v prostoru letiště Mošnov při masivní bouřkové oblačnosti, kdy rychlost větru dosahovala 30 kt a v nárazech až 37 kt, k mimořádnému a lokálnímu meteorologickému jevu zvanému downburst (v důsledku prudkého ochlazení vzduchu dochází při zemi k prudkým nárazům větru a škodám připomínajícím následky slabších až středně silných tornád). V důsledku tohoto jevu a poryvů větru byl vyvrácen 15metrový smrk pichlavý, který při pádu poškodil vozidlo žalobce. Za opravu vozidla žalobce zaplatil 103 821 Kč a za pronájem náhradního vozidla po dobu opravy 5 847,93 Kč. Strom v provozu žalované neměl žádnou konkrétní funkci a nevykazoval žádná poškození. Úpravu porostů a zelených ploch žalovaná v areálu letiště pravidelně zajišťuje. Odvolací soud nesouhlasil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5758/2015 vyloučil odpovědnost žalované podle § 2945 o. z., neboť parkoviště P3 nenaplňuje znaky hlídaného parkoviště; mobilní buňka umožňující přítomnost personálu neznamená, že je zde obsluha střežící vozidla. Shledal naplnění podmínek vzniku povinnosti k náhradě škody podle § 2924 o. z. Dospěl ale k závěru, že došlo k naplnění liberačních podmínek, neboť škoda vznikla v důsledku mimořádného přírodního jevu vyvolaného prudkým lokálním propadem chladného vzduchu označovaným jako „downburst“, a proto vzniku újmy nešlo zabránit ani přes vynaložení veškeré péče, kterou lze po žalované požadovat. Jelikož existuje konkrétní právní úprava, nelze na daný případ aplikovat § 2900 o. z., navíc nebylo prokázáno žádné reálné nebezpečí svědčící o nutnosti strom pokácet.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním s tím, že se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky hmotného práva týkající se posuzování liberačního důvodu podle § 2924 věta druhá o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1127/2018), případně totožná otázka nebyla vyřešena ve všech souvislostech. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že pád stromu lze sice považovat za nepředvídatelnou náhodu, avšak takové povahy, že by při vynaložení veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat, bylo možné vzniku škody zabránit. Žalované vzhledem k druhu jejího provozu bylo známo, že vysoký smrk náchylný k vývratům z důvodu mělkého kořenového systému se nachází v lokalitě, kde se opakovaně vyskytují silné poryvy větru. Vzhledem k tomu měl být pokácen bez ohledu na jeho stav (zda se jednalo o strom zdravý či nikoliv), neboť pouze tím by žalovaná vzniku škody spolehlivě zabránila. Jestliže tak neučinila, nepočínala si jako řádný a odborně způsobilý provozovatel. Za dosud neřešenou považuje dovolatel otázku výkladu § 2945 o. z., přičemž nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že soud neposoudil parkoviště P3 jako hlídané (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5758/2015). Soud zcela pominul faktický (skutečný) provoz daného parkoviště, které podle názoru dovolatele vykazuje všechny znaky hlídaného parkoviště, neboť je na něm nepřetržitě přítomný personál, který autoritativně určil místo, kam měl dovolatel svůj automobil zaparkovat (tím mu zabránil umístit vozidlo podle své úvahy mimo stromy); příkazy udělované personálem vůči klientům jsou v rozporu s charakterem tzv. nehlídaného parkoviště. Konečně dovolatel namítá, že odvolací soud postupoval v rozporu s § 127 o. s. ř., jestliže odborné závěry týkající se tzv. downburstu nahradil svými vlastními úvahami. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, nebo aby ho změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a rozhodne o náhradě nákladů řízení.
4. Žalovaná se vyjádřila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, byť podle jejího názoru nejsou splněny podmínky odpovědnosti za škodu vůbec, tedy ani podle § 2924 o. z. Otázka liberace podle § 2924 věta druhá o. z. byla posouzena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, stejně jako vznik povinnosti k náhradě škody podle § 2945 o. z., neboť parkoviště P3 nemá povahu parkoviště hlídaného. V otázce postupu v rozporu s § 127 o. s. ř. dovolatel vůbec nevymezil přípustnost dovolání. Navrhla odmítnutí podaného dovolání a požadovala náhradu dovolacího řízení.
5. Vedlejší účastnice považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Připojila se k argumentům uvedeným ve vyjádření žalované a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
7. Povinnost hradit škodu na vozidlech a jejich příslušenství podle § 2945 o. z. dopadá na provozovatele hlídaných garáží a zařízení podobného druhu, jestliže tam umístěné vozidlo bylo poškozeno nebo odcizeno. Nejde ovšem o všechna parkoviště, garáže či jiné parkovací plochy, nýbrž jen o taková, která slouží k umístění dopravních prostředků s garancí jejich střežení ze strany provozovatele. Není přitom významné, jaký způsob střežení provozovatel zvolí a zda jej nakonec skutečně vykonává. Rozhodující je, zda právě takovou službu nabízí a klient jeho nabídku přijme. K povinnosti střežit vozidla se provozovatel parkoviště může zavázat smlouvou, začasté uzavíranou i konkludentně pouhým umístěním vozidla na určitém místě, lze-li ovšem dovodit, že doplňková služba spočívající v ostraze byla nabídnuta a přijata. Hlídanými parkovišti tedy nejsou automaticky jakákoliv parkoviště, kde se umístění vozidla zpoplatňuje; pokud se s ostrahou nepočítá, je úhrada parkovného plněním za krátkodobý pronájem parkovací plochy (místa). Na tom nic nemění ani okolnost, že se poplatek může vybírat pomocí mechanických prostředků, kde závora na výjezdu není prvkem ostrahy vozidel, nýbrž součástí výběrného systému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 25 Cdo 5758/2015, publikovaný pod č. 41/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sb. rozh. obč.“).
8. V posuzovaném případě žalovaný na parkovišti ostrahu neprovozoval, ani takovou službu nenabízel, což mimo jiné vyplývá i z provozního řádu parkoviště. Z pohledu vznesených dovolacích námitek tak zůstává spornou otázka, zda předmětné parkoviště může naplnit kvalifikaci podle § 2945 o. z. tím, že by vzhledem ke všem okolnostem mohl dovolatel nabýt dojmu (posuzováno optikou § 4 odst. 1 o. z., podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka), že se o střežené parkoviště jedná. Lze však souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že parkoviště P3 provozované žalovanou znaky hlídaného parkoviště nevykazovalo. Ze samotné skutečnosti, že se na něm nacházel 24 hodin denně personál žalované, který dával parkujícím řidičům pokyny, kam mají svá vozidla umístit, nelze dovodit, že mělo charakter parkoviště hlídaného. U parkovišť určených pro dlouhodobé stání lze považovat určování parkovacích míst obsluhou za obvyklé, aby byla zajištěna plynulost jeho provozu a maximální efektivita využití parkovací plochy. Parkovací plocha nebyla opatřena zařízením způsobilým zajistit ostrahu vozidel a žalovaná službu hlídaného parkoviště nenabízela ani neprovozovala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1174/2003). Jestliže navíc žalovaná výslovně informovala, že se o hlídané parkoviště nejedná, nemohl žalobce z konkrétních okolností nabýt dojem, že parkoviště P3 má charakter parkoviště hlídaného ve smyslu § 2945 o. z. Proto se odvolací soud při řešení otázky odpovědnosti žalované za škodu podle § 2945 o. z. od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, a tyto námitky dovolatele přípustnost dovolání nezakládají.
9. Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
10. Proto v tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
11. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky posouzení liberačního důvodu podle § 2924 věta druhá o. z., která za daných skutkových okolností dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Dovolání není důvodné.
12. Podle § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.
13. Provozovatel se může povinnosti k náhradě škody zprostit, pokud prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Jak plyne z důvodové zprávy (Eliáš, 2012, s. 1034), výrazem „rozumně požadovat“ je vyjádřeno, že se nemají na mysli jen povinnosti ujednané ve smlouvě nebo stanovené právními předpisy, ale vše, co se v daném ohledu jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální, tedy nikoliv všech myslitelných opatření, která jsou sice proveditelná, ale kladla by na provozovatele přepjaté požadavky. Provozovatel se zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že si při provozování počínal s opatrností, jaká odpovídá dosažené úrovni poznání v daném oboru i obecné zkušenosti (řádný a odborně způsobilý provozovatel), srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1127/2018, publikované pod č. 36/2020 Sb. rozh. obč.
14. Ustanovení § 2924 věta druhá o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se škůdce zprostil odpovědnosti za škodu, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21.10.2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007).
15. V řízení bylo zjištěno, že v areálu letiště došlo dne 27. 7. 2018 při masivní bouřkové oblačnosti k výskytu mimořádného a lokálního meteorologického jevu (tzv. downburst), který způsobil vyvrácení vysokého smrku, jenž při pádu poškodil vozidlo žalobce. Tento strom nebyl nemocný, poškozený, nevykazoval žádné nedostatky, žalovaná v areálu letiště prováděla údržbu dřevin pravidelně. Za těchto okolností odvolací soud uzavřel, že vznik škody nebylo možno předvídat a žalovaná si počínala jako řádný a odborně způsobilý provozovatel. Obecně by sice mohla být relevantní úvaha, že provozovatel ponechávající na svém pozemku nemocné (poškozené) stromy v případě jejich pádu pravděpodobně nevynaložil veškerou péči, kterou po něm lze požadovat. Taková situace ale v projednávané věci nenastala, neboť žalovaná o dřeviny řádně pečovala, předmětný strom nevykazoval žádná poškození, a nebyl proto důvod k jeho odstranění. Požadavek, aby každý, kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, pokácel všechny stromy obecně náchylné k vyvrácení, již nespadá do kategorie veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat, a to ani provozuje-li parkoviště. Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že se letiště nachází v oblasti s častým výskytem silných poryvů větru. Taková okolnost může vést k nutnosti intenzivnější péče o dřeviny a častější kontrole jejich stavu, přesto však neodůvodňuje požadavek na odstranění všech stromů pouze z důvodu, že je u nich vyvrácení obecně pravděpodobnější než u jiných. Příčinou pádu smrku byl mimořádný meteorologický jev a lze se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná za daných okolností nemohla pádu zdravého stromu a vzniku škody zabránit ani s vynaložením veškeré péče, kterou je po ní možno rozumně požadovat. Obdobný výklad liberačního důvodu u provozu dopravního prostředku podává usnesení ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4080/2016 (publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen „Soubor“, C 16251), v němž Nejvyšší soud vyložil, že neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu je okolnost, která objektivně nemá svůj původ „uvnitř“ provozu a která nesouvisí s organizací, řízením a realizací provozu, které nemohlo být provozovatelem zabráněno ani nemohla být objektivně odvrácena, a to ani při vynaložení takového úsilí, jež by bylo možné vynaložit. Takovou událostí jsou i pády stromů na dráhu v důsledku vichřice a přívalových dešťů. Dovolací soud uzavírá, že odvolací soud při posouzení liberačního důvodu postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a proto námitky dovolatele nezakládají důvodnost dovolání.
16. Pro úplnost lze nad rámec dovolacího přezkumu vyslovit pochybnosti o správnosti právního závěru odvolacího soudu, že vyvrácený strom byl za daných skutkových okolností věcí použitou při provozní činnosti, neboť neplnil žádnou provozní funkci (nebylo na něm připevněno např. osvětlení nebo informační tabule apod.), na rozdíl od stromu v areálu určeném k rekreaci (srov. rozsudek ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008, Soubor C 9715). S největší pravděpodobností tak nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu (újmu) způsobenou provozní činností podle § 2924 věta první o. z. Pokud ale odvolací soud posuzoval předpoklady naplnění liberačního důvodu a uzavřel, že žalovaný za škodu neodpovídá, je jeho závěr ve výsledku správný.
17. Jelikož dovolací soud, který může dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumat jen z důvodů v dovolání vymezených (§ 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), neshledal dovolání důvodným, postupoval podle § 243d písm. a) o. s. ř. a dovolání v části směřující proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, zamítl.
18. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal. I kdyby se soud dopustil dovolatelem tvrzené vady, že odborné závěry ohledně skutečností týkajících se tzv. downburstu nahradil svými vlastními úvahami, nejednalo by se o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro posouzení liberačního důvodu totiž nebylo rozhodující, jak vzniká tzv. downburst nebo jaká je jeho definice, ale prokázaná skutečnost, že tento mimořádný jev byl příčinou pádu stromu za situace, kdy žalovaná vynaložila veškerou rozumnou péči k tomu, aby ke škodě nedošlo.
19. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. V dovolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 5 800 Kč za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání [§ 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době vyhotovení vyjádření (dále jen „advokátní tarif“)], a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), zvýšeno o 21% náhradu daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 7 018 Kč.
20. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejší účastnicí rozhodl soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné vedlejší účastnici přiznal právo na náhradu nákladů za vyjádření k podanému dovolání ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Autor: -mha-