// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 15.07.2021
Škoda způsobená převodem prodávané věci třetí osobě
Z ustanovení § 1969 o. z. vyplývá, že prodlení dlužníka s plněním jeho dluhu nemá samo o sobě žádné účinky na trvání smluvního vztahu jako takového. I během prodlení je dlužník povinen dluh plnit a věřitel je oprávněn po něm takové splnění požadovat; jinými slovy prodlení nemá tzv. remisorní (zprošťující) účinky. U synallagmatických právních vztahů se pak uvedené pravidlo projevuje tím způsobem, že neodstoupí-li dotčená smluvní strana, jíž se nedostalo řádného plnění ve sjednaném termínu, od uzavřené smlouvy, trvají nadále veškerá v ní ujednaná práva a povinnosti, tedy jak povinnost prodlévajícího dlužníka splnit to, k čemu se zavázal a jemu odpovídající právo věřitele dané plnění požadovat, tak rovněž povinnost věřitele dostát svým smluvně převzatým povinnostem.
V posuzované věci prodávající v subjektivním přesvědčení, že včasným nezaplacením kupní ceny smlouva bez dalšího zanikla a následně uzavřela novou kupní smlouvu se třetí osobou, na niž rovněž převedla vlastnické právo k předmětu koupě. Byť se kupující dostal se zaplacením sjednané kupní ceny do prodlení, neměla tato skutečnost sama o sobě žádný vliv na trvání uzavřené kupní smlouvy, nedošlo-li k platnému odstoupení od smlouvy ze strany prodávající. Taková smlouva zůstala nadále platným právním jednáním, jež zavazovalo obě strany k řádnému splnění jejich dluhu. Lze tedy uzavřít, že převedla-li prodávající za dané situace bytovou jednotku na třetí osobu, ačkoli stále trval její závazek k témuž plnění vůči kupujícímu, jednala protiprávně a tvrdí-li kupující, že mu popsaným způsobem způsobila škodu v žalované výši, nelze takový jeho nárok odmítnout s pouhým konstatováním, že kupující své smluvní povinnosti porušil jako první. Nedošlo-li totiž k odklizení předmětného smluvního vztahu účastníků cestou odstoupení prodávající od uzavřené smlouvy a splnil-li následně kupující svůj dluh, byť s jistou časovou prodlevou, byla to v danou chvíli výhradně prodávající, kdo popsaným způsobem zmařil zdárnou realizaci sjednaného obchodu a komu je tak nutno přičítat k tíži vznik případných škod na straně kupujícího.
Je proto opodstatněná dovolací námitka vytýkající odvolacímu soudu zjednodušený právní závěr, že kupující, který zaplatil kupní cenu po termínu splatnosti a jako první z účastníků porušil smluvní ujednání, nemůže požadovat náhradu škody způsobené mu porušením povinnosti prodávající nepřevést vlastnické právo k bytové jednotce na jiného, dokud smluvní vztah mezi účastníky trval. Jinak by tomu bylo, pokud by existovalo platné ujednání o tom, že včasným nezaplacením kupní ceny smlouva bez dalšího zaniká; pak by prodávající převodem bytové jednotky na jiného nemohla porušit žádnou smluvní povinnost ve smyslu § 2913 o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1557/2020, ze dne 31. 3. 2021
Dotčené předpisy:
§ 1969 o. z.
§ 2913 o. z.
Kategorie: náhrada škody; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, č. j. 16 C 428/2015-98, zamítl žalobu o zaplacení 3.000 EUR s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Šlo již o druhé rozhodnutí ve věci samé, neboť jeho předchozí rozsudek ze dne 6. 4. 2018, č. j. 16 C 428/2015-43, jímž bylo žalobě zčásti vyhověno, byl zrušen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 29. 10. 2018, č. j. 10 Co 223/2018-62. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 3. 4. 2015 byla mezi E. V. (V-Reality) jako realitní zprostředkovatelkou a žalobcem jako zájemcem o nabytí bytové jednotky ve vlastnictví žalované uzavřena smlouva o složení blokovacího depozita, v níž si strany dohodly úpravu podmínek uhrazení rezervační zálohy ve výši 3.000 EUR a s tím související práva a povinnosti (včetně rukou dopsaného prohlášení, že tato částka bude vrácena, nedojde-li k prodeji bytové jednotky do 40 dnů od podpisu této smlouvy). Dohodnuta byla kupní cena za převod vlastnického práva včetně provize zprostředkovatele ve výši 270.000 Kč a 3.000 EUR, částka v cizí měně byla téhož dne žalobcem uhrazena v hotovosti. Dne 8. 6. 2015 žalobce uzavřel se žalovanou kupní smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce za kupní cenu ve výši 270.000 Kč, jež měla být žalobcem uhrazena složením do advokátní úschovy u Mgr. P. B. nejpozději do 21 dnů ode dne podpisu smlouvy, tj. do 29. 6. 2015. Advokát byl účastníky pověřen podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí jen v případě úhrady do uvedeného data, jinak měly být podle ústní dohody účastníků listiny skartovány, nedojde-li k jiné dohodě. Žalobce se dostal s úhradou kupní ceny do prodlení a svou platební povinnost splnil až dne 15. 7. 2015, proto návrh na vklad jeho vlastnického práva podán nebyl. Kupní smlouvou uzavřenou dne 20. 7. 2015 žalovaná převedla bytovou jednotku na třetí osobu (B. H.) a téhož dne byl podán návrh na vklad práva do katastru nemovitostí. Od smlouvy uzavřené se žalobcem žalovaná odstoupila s časovým odstupem až v dopise ze dne 12. 10. 2015, a to z důvodu nezaplacení kupní ceny ve smluvené lhůtě. Soud prvního stupně uzavřel, že byť žalobce složil kupní cenu do advokátní úschovy se zpožděním šestnácti dnů, žalovaná pro jeho prodlení od kupní smlouvy neodstoupila, a ta proto zůstala (až do 12. 10. 2015) platným a závazným právním jednáním. Převedla-li za této situace žalovaná bytovou jednotku na třetí osobu, jednala protiprávně, neboť porušila svou smluvní povinnost převést vlastnické právo žalobci. Částka 3.000 EUR, zaplacená jako provize zprostředkovateli, pak představuje skutečnou škodu žalobce (náklady zbytečně vynaložené v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou), jež vznikla výhradně důsledkem popsaného protiprávního jednání žalované. Okresní soud však přesto neshledal uplatněný nárok oprávněným, neboť s poukazem na teorii adekvátní příčinné souvislosti dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka objektivní předvídatelnosti vzniklé škody. Uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, jaký byl vztah mezi žalovanou a realitní kanceláří (zda mezi nimi byl vůbec nějaký vztah), že by kancelář jednala jménem žalované či že by byla žalovanou pověřena zprostředkováním uzavření kupní smlouvy se třetí osobou. Žalovaná nebyla účastníkem smlouvy o složení blokovacího depozita a v řízení nebyla prokázána ani její vědomost o zaplacené provizi a její výši, není proto na její straně splněna podmínka předvídatelnosti škody a její výše.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 10 Co 210/2019-120, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že žalovaná sice porušila svou smluvní povinnost převést vlastnické právo k bytové jednotce na žalobce, ten však nedostál svým povinnostem jako první, neboť nezaplatil žalované do data splatnosti ujednanou kupní cenu. Za této situace nemůže být jím uplatněný nárok na náhradu škody hodnocen jako oprávněný. Soud dále poukázal, že v řízení nebylo prokázáno, že by realitní kancelář jednala z pověření žalované, která nebyla účastnicí smluvního vztahu mezi realitní kanceláří a žalobcem, a nebylo prokázáno, ani že by o tomto smluvním vztahu alespoň věděla; ujednání o rezervačním depozitu tak je záležitostí žalobce a realitní kanceláře a částka měla být vrácena realitní kanceláří, protože ve stanoveném termínu nebyla uzavřena kupní smlouva. Písemné vyhotovení smlouvy Mgr. P. B. spolu s návrhem na vklad podle dohody s účastníky skartoval po marném uplynutí lhůty k zaplacení kupní ceny, takže kupní smlouva nemohla být vložena do katastru nemovitostí.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Vytýká mu závěr, že se nemůže vůči žalované úspěšně domáhat náhrady škody v situaci, kdy jako první porušil smluvní povinnost. Takovou konstrukci považuje za rozpornou s platnou právní úpravou, podle níž jsou smlouvy závazné i v případech jejich porušení, a to až do doby, než je od nich platně odstoupeno na základě zákonného či smluvně vymezeného důvodu. Za nesprávný považuje rovněž důvod, na němž založil své zamítavé rozhodnutí soud prvního stupně, že žalovaná za škodu neodpovídá, neboť pro ni byl její vznik nepředvídatelný. Dovolatel namítá, že pojem předvídatelnosti nelze vykládat jako informovanost škůdce o konkrétních škodách, nýbrž jako eventualitu možného výskytu škody z pohledu tzv. optimálního pozorovatele (osoby zosobňující veškeré znalosti a zkušenosti své doby); pro vznik odpovědnosti je pak dostatečné, není-li pro takovou osobu výskyt škody vysoce nepravděpodobný (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05). Odvolací soud pak pochybil tím, že se nikterak nevypořádal s odvolací argumentací v tomto směru. Podle dovolatele skutečnost, zda žalovaná byla stranou rezervační smlouvy, zda o ní věděla, popř. zda byla uzavírána s jejím souhlasem či v jejím zastoupení, postrádá pro projednávanou věc jakoukoli relevanci, neboť předmětem řízení není nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nýbrž nárok na náhradu škody. V neposlední řadě pak považuje napadený rozsudek za překvapivý, a to především proto, že sám odvolací soud ve svém prvním rozhodnutí ve věci (jímž rušil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně a vracel mu věc k novému projednání) odpovědnost žalované za vzniklou škodu výslovně deklaroval, avšak následně svůj právní názor přehodnotil, aniž by účastníky na takovou změnu jakkoli upozornil. Polemizuje s tím, zda takový posun v postoji odvolacího soudu nepředstavuje mimo jiné odlišné hodnocení skutkového stavu. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání nesouhlasí s předestřenou dovolací argumentací. Napadené rozhodnutí označila za řádně odůvodněné, nepřekvapující a nikterak nevybočující ze závěrů ustálené soudní praxe. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť otázka vlivu prodlení kupujícího s úhradou kupní ceny na trvání povinnosti prodávající převést na kupujícího vlastnické právo k předmětu koupě, potažmo na případný vznik nároku na náhradu škody vzešlé z porušení této povinnosti, dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle § 2913 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.
Podle tohoto nově konstruovaného odpovědnostního typu (tzv. kontraktní povinnost k náhradě) vzniká povinnost hradit škodu tomu, kdo protiprávním jednáním porušil povinnost vyplývající ze smlouvy a způsobil tím škodu buď druhé smluvní straně anebo osobě, v jejímž zájmu mělo k plnění dojít. Tato povinnost k náhradě škody nepočítá se zaviněním a je založena na objektivním principu. Stanoví se ovšem liberační důvody, které lze obecně charakterizovat tak, že zahrnují skutečnosti vzniklé nezávisle na vůli škůdce, které nemohl předvídat a které mu brání ve splnění jinak možné povinnosti. Přitom pro náhradu škody vzniklé porušením smlouvy obecně platí, že tento nárok vzniká paralelně k povinnosti plnit ze smlouvy. Není tedy vyloučeno, že povinnosti, k nimž se zavázaly, poruší dokonce obě strany smluvního vztahu. V takovém případě se může stát, že obě ponesou povinnost k náhradě vůči smluvnímu partnerovi v rozsahu, v němž mu vznikla škoda v příčinné souvislosti s konkrétním porušením smluvní povinnosti. Časové pořadí porušení smlouvy nemůže být bez dalšího jediným důvodem, který by vylučoval odpovědnost smluvní strany, jež svou povinnost porušila později, pokud smluvní vztah i nadále existoval. Vždy musí být zkoumáno, jaká povinnost byla porušena a zda a nakolik je s tím v příčinné souvislosti újma, jejíž náhrady se poškozená strana domáhá.
Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
Z tohoto ustanovení vyplývá, že prodlení dlužníka s plněním jeho dluhu nemá samo o sobě žádné účinky na trvání smluvního vztahu jako takového. I během prodlení je dlužník povinen dluh plnit a věřitel je oprávněn po něm takové splnění požadovat; jinými slovy prodlení nemá tzv. remisorní (zprošťující) účinky [srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1047]. U synallagmatických právních vztahů (závazků se vzájemně podmíněným plněním) se pak uvedené pravidlo projevuje tím způsobem, že neodstoupí-li dotčená smluvní strana, jíž se nedostalo řádného plnění ve sjednaném termínu, od uzavřené smlouvy, trvají nadále veškerá v ní ujednaná práva a povinnosti, tedy jak povinnost prodlévajícího dlužníka splnit to, k čemu se zavázal a jemu odpovídající právo věřitele dané plnění požadovat, tak rovněž povinnost věřitele dostát svým smluvně převzatým povinnostem. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu (jež dovolacímu přezkumu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. nepodléhají) se podává, že žalobce se zavázal zaplatit žalované kupní cenu za prodej bytové jednotky ve výši 270.000 Kč nejpozději do dne 29. 6. 2015, přičemž tuto svou povinnost ve sjednaném termínu nesplnil a učinil tak až dodatečně dne 15. 7. 2015. Žalovaná v subjektivním přesvědčení, že včasným nezaplacením kupní ceny smlouva bez dalšího zanikla, pak dne 20. 7. 2015 uzavřela novou kupní smlouvu se třetí osobou, na niž rovněž převedla vlastnické právo k předmětu koupě. Po promítnutí shora specifikovaných východisek právní úpravy do podmínek projednávané věci lze uzavřít, že byť se žalobce dostal se zaplacením sjednané kupní ceny do prodlení, neměla tato skutečnost sama o sobě žádný vliv na trvání uzavřené kupní smlouvy, nedošlo-li k platnému odstoupení od smlouvy ze strany žalované. Taková smlouva zůstala nadále platným právním jednáním, jež zavazovalo obě strany k řádnému splnění jejich dluhu, tzn. žalobce k zaplacení kupní ceny a žalovanou k odevzdání předmětu koupě a převodu vlastnického práva k němu. Lze tedy uzavřít, že převedla-li žalovaná za dané situace bytovou jednotku na třetí osobu, ačkoli stále trval její závazek k témuž plnění vůči žalobci, jednala protiprávně a tvrdí-li žalobce, že mu popsaným způsobem způsobila škodu v žalované výši, nelze takový jeho nárok odmítnout s pouhým konstatováním, že žalobce své smluvní povinnosti porušil jako první. Nedošlo-li totiž k odklizení předmětného smluvního vztahu účastníků cestou odstoupení žalované od uzavřené smlouvy a splnil-li následně žalobce svůj dluh, byť s jistou časovou prodlevou, byla to v danou chvíli výhradně žalovaná, kdo popsaným způsobem zmařil zdárnou realizaci sjednaného obchodu a komu je tak nutno přičítat k tíži vznik případných škod na straně žalobce.
Je proto opodstatněná dovolací námitka vytýkající odvolacímu soudu zjednodušený právní závěr, že žalobce, který zaplatil kupní cenu po termínu splatnosti a jako první z účastníků porušil smluvní ujednání, nemůže požadovat náhradu škody způsobené mu porušením povinnosti žalované nepřevést vlastnické právo k bytové jednotce na jiného, dokud smluvní vztah mezi účastníky trval. Kromě toho, že taková úvaha je dosti kusá, rozchází se i se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně (které odvolací soud rovněž zmínil), že účastníky kupní smlouvy byla její existence nějakým způsobem vázána právě na řádné a včasné plnění kupní ceny (viz odkaz soudů obou stupňů na zmocnění pověřeného advokáta Mgr. B. podat návrh na vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, jen bude-li kupní cena zaplacena do 29. 6. 2015, a skutkový závěr, že na základě blíže nezjištěné dohody advokát veškeré listiny skartoval). Jestliže by takové platné ujednání existovalo a znamenalo by zánik kupní smlouvy, pak by žalovaná převodem bytové jednotky na jiného nemohla porušit žádnou smluvní povinnost ve smyslu § 2913 o. z. Odvolací soud ovšem tuto skutkovou okolnost nezohlednil a nevyvodil z ní žádné právní závěry, proto je jeho rozhodnutí po právní stránce neúplné a tedy i věcně nesprávné.
Zjednodušený a tím i nesprávný je rovněž druhý důvod, pro který odvolací soud dovodil neopodstatněnost nároku na náhradu škody, že žalobcem vynaložené náklady na provizi realitní kanceláři z dohody o složení blokovací zálohy nepředstavují odškodnitelnou újmu již jen proto, že žalovaná nebyla účastnicí takového ujednání. Jestliže by vzhledem k povaze plnění, které žalobce poskytl realitní kanceláři a přišel o možnost jeho zpětného vydání, bylo možno hovořit o zbytečně vynaložených nákladech, není podmínkou, aby se žalovaná na jejich vzniku nějak podílela (podobně jako není škůdce účastníkem smlouvy o úvěru či o vypracování znaleckého posudku, na jejímž základě vydané prostředky typicky představují zbytečně vynaložené náklady na smlouvu, která nebyla uzavřena či se nerealizovala). Vedle toho nebyla dostatečně přesně vyložena právě povaha ujednání mezi žalobcem a realitní kanceláří, neboť kdyby mělo jít jen o zprostředkování příležitosti k uzavření kupní smlouvy, neshledává ustálená judikatura dovolacího soudu vztah příčinné souvislosti mezi zaplacením částky sloužící k nalezení zájemce (již tím se náklady stávají důvodně vynaloženými) a okolností, že nalezený nájemce posléze neplní smlouvu, kterou uzavřel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 861/2006, publikovaný pod č. 19/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože právní závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, nejsou ze všech těchto důvodů správné, Nejvyšší soud jeho rozsudek, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v dalším řízení odvolací soud opětovně posoudí oprávněnost uplatněného nároku na náhradu škody na základě odvolacích námitek žalobce proti nosným důvodům rozsudku soudu prvního stupně. V novém rozhodnutí o věci rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-