// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 12.10.2020
Porušení povinnosti vítěze soutěže o veřejnou zakázku uzavřít smlouvu
Zadavatel veřejné zakázky, který postupem odpovídajícím zákonu uzavřel smlouvu o dodávce služeb s uchazečem, který se umístil v soutěži na druhém místě, nemá právo na náhradu škody vůči vítězi soutěže ve výši rozdílu mezi dosaženou cenou a nižší cenou, kterou by vynaložil při předpokládaném uzavření smlouvy s vítězem, byť by vítěz porušil povinnost uzavřít smlouvu; viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3063/2018, jehož závěry se sice vztahují k právní úpravě náhrady škody obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, účinném od 1. 1. 2014, avšak vzhledem k zásadně shodné právní úpravě předchozí je lze použít i pro poměry řídící se právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2602/2019, ze dne 10. 7. 2020
Dotčené předpisy:
§ 415 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 420 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 82 zák. č. 137/2006 Sb.
§ 83 zák. č. 137/2006 Sb.
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 10. 2018, č. j. 27 C 478/2014-571, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 922 932 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně s žalovanými (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II–V). Vyšel ze zjištění, že žalobce zveřejnil dne 22. 7. 2011 veřejnou zakázku na stavební dílo, kde základním hodnotícím kritériem byla nejnižší nabídková cena. Jako nejvhodnější byla vybrána nabídka první a druhé žalované, které se zadávacího řízení účastnily jako účastnice sdružení (dále jen „Sdružení“). Druhá žalovaná v rámci restrukturalizace převedla část jmění na třetí žalovanou a ta následně převedla závod na čtvrtou žalovanou. Žalobce označil jako pasivně legitimované první a čtvrtou žalovanou, vůči druhé a třetí žalované však nevzal žalobu zpět. Žalobce vyzval Sdružení k uzavření smlouvy, k čemuž nedošlo, a následně uzavřel smlouvu o dílo s druhým uchazečem v pořadí s vyšší nabídkovou cenou. Škoda vyčíslená žalobcem představuje rozdíl mezi nabídkovou cenou Sdružení a nabídkovou cenou uchazeče, se kterým byla nakonec smlouva uzavřena. Dospěl k závěru, že předsmluvní odpovědnost je třeba posuzovat podle § 415 a § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) a zásady při jejím řešení se použijí i při postupu podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 11. 9. 2011 (dále jen „ZVZ“). Žalobce by se mohl domáhat toliko nákladů, jež marně vynaložil v souvislosti s jednáním se Sdružením o uzavření smlouvy. Soud prvního stupně doplnil, že žalobci nevznikla škoda, protože ceny stavebních prací nehradil ze svých zdrojů nýbrž z dotací.
2. Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce uvedl, že je sice dána kontraktační povinnost vítězného uchazeče dle § 82 odst. 3 ZVZ, není však dána jeho odpovědnost za finanční rozdíly v nabídkách uchazečů. Udělení veřejné zakázky je speciálním kontraktačním procesem upraveným v zákoně o veřejných zakázkách, který nesplnění kontraktační povinnosti předvídá a řeší ji buď kontraktační povinností druhého popř. třetího uchazeče v pořadí (§ 82 odst. 3 ZVZ) nebo možností zadavatele zrušit zadávací řízení [§ 84 odst. 2 písm. c) ZVZ]. Odvolací soud přisvědčil argumentaci prvé žalované, že se uzavřením smlouvy s druhým uchazečem v pořadí přerušuje příčinná souvislost mezi porušením kontraktační povinnosti vítězným uchazečem a vznikem škody. Dále z ustanovení § 43 odst. 1 ZVZ vyplývá, že vítězný uchazeč byl vázán svojí nabídkou po dobu zadávací lhůty, tj. od skončení lhůty pro podávání nabídek do doby uzavření smlouvy mezi žalobcem a druhým uchazečem v pořadí. Uzavřením smlouvy skončila zadávací lhůta a od té doby již nebylo Sdružení svojí nabídkou vázáno. V okamžiku, kdy žalobce uzavřel smlouvu s druhým uchazečem v pořadí, a kdy tak lze v podstatě poprvé uvažovat o vzniku škody tvrzené žalobcem, přestaly být žalované svými nabídkami vázány, a tudíž za ně odpovědné. Neexistenci odpovědnosti dovozuje odvolací soud i z úpravy jistoty upravené v § 67 ZVZ, která propadá zadavateli, pokud uchazeč nesplní svou kontraktační povinnost. Žalobce v zadávacím řízení institut jistoty nevyužil, to však nic nemění na její zajišťující, sankční a nahrazovací funkci. Závěr o neexistenci odpovědnosti podporuje i skutečnost, že není zjistitelná cena, za kterou by vítězný uchazeč zakázku fakticky realizoval. Proto není reálné porovnávání skutečných cen vítězného uchazeče a druhého uchazeče v pořadí.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že uzavření smlouvy mezi zadavatelem a uchazečem druhým v pořadí je právní skutečností významnou pro vznik škody, a proto nemůže představovat přerušení příčinné souvislosti. Podle teorie podmínky je neuzavření smlouvy s žalovanými faktickou příčinou vzniku škody na straně dovolatele, neboť pokud by žalované smlouvu uzavřely, ke škodě by nedošlo. Uzavření smlouvy s uchazečem druhým v pořadí je pro vítězného uchazeče předvídatelné. Dále dovolatel poukazuje na praktické negativní důsledky napadeného rozsudku. Neobstojí ani závěr o nemožnosti zjistit reálnou škodu, neboť ji dovolatel vyčíslil i s ohledem na méněpráce a vícepráce. I kdyby nebylo možné najisto postavit výši škody, neznamená to automaticky neexistenci nároku, ale soud by měl využít ustanovení § 136 o. s. ř. a určit výši škody podle své úvahy. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
5. Dovolání je přípustné pro řešení právní otázky předsmluvní odpovědnosti uchazeče ve výběrovém řízení za škodu vzniklou zadavateli tím, že pro nesoučinnost vítěze výběrového řízení byla uzavřena méně cenově výhodná smlouva s jiným uchazečem, jež v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dovolacím soudem řešena.
6. Dovolání není důvodné.
7. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné takové vady neshledal.
8. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
9. Obecně sice platí, že nedosažení výhodné ceny pro neuzavření předpokládané smlouvy může zakládat nárok na náhradu škody, např. při neuskutečnění převodu nemovitosti může ušlý zisk na straně prodávajícího spočívat i v rozdílu mezi hodnotou věci a pro něj lukrativní sjednanou kupní cenou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1085/2006, publikované pod C 6333 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck), o takový případ se zde však nejedná.
10. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, při nakládání s veřejnými prostředky stanoví mechanismy mající zaručit rovné příležitosti pro uchazeče vstoupit do smluvních vztahů s veřejným sektorem a vedoucí zároveň ke kontrole hospodárnosti při nakládání s veřejnými prostředky. Tomu odpovídá jak celá dosti komplikovaná procedura výběru smluvního partnera, tak i tvorby smlouvy samotné. Tato specifika se pak odrážejí i ve vymezení, co může při neuzavření předpokládané smlouvy představovat škodu. Rozdíl mezi peněžitým plněním, které veřejný subjekt poskytl podle smlouvy skutečně uzavřené, a peněžitým plněním, které předpokládal návrh smlouvy, kterou původní vítěz výběrového řízení neuzavřel, škodu na straně zadavatele veřejné zakázky nepředstavuje. Záleží na konkrétních podmínkách smlouvy a na povaze, rozsahu a kvalitě sjednaného plnění uchazeče, za něž má veřejný subjekt platit, avšak ani v případě zcela totožných podmínek není cenový rozdíl škodou ve smyslu občanského práva. Je tomu tak právě pro zcela svébytný způsob tvorby dvoustranného právního jednání, kdy nižší cenu nelze považovat za cenu obvyklou, dokud není skutečně dosažena proto, že zadavatel využije zákonnou možnost uzavřít smlouvu s vyšší cenou, čímž je v těchto specifických poměrech zpravidla teprve tehdy dosaženo ceny obvyklé, tedy nikoliv zvýšené, jak dovozuje žalobce. Stal-li se druhý uchazeč v pořadí regulérním vítězem soutěže (dovolatel tuto okolnost v dovolání nezpochybňuje), je jím vysoutěžená cena adekvátní cenou odpovídající požadavkům zákona o veřejných zakázkách, zatímco cena podle návrhu původního vítěze, který se z jakéhokoliv důvodu nerealizoval, zůstává cenou pouze hypotetickou, o niž nelze opírat nárok na náhradu škody; částky vynaložené zadavatelem podle vyjednané smlouvy nejsou zbytečně vynaloženými náklady, a to ani v částce odpovídající vyčíslenému rozdílu plnění při srovnání obou smluv.
11. Zadavatel veřejné zakázky, který postupem odpovídajícím zákonu uzavřel smlouvu o dodávce služeb s uchazečem, který se umístil v soutěži na druhém místě, tedy nemá právo na náhradu škody vůči vítězi soutěže ve výši rozdílu mezi dosaženou cenou a nižší cenou, kterou by vynaložil při předpokládaném uzavření smlouvy s vítězem, byť by vítěz porušil povinnost uzavřít smlouvu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3063/2018, jehož závěry se sice vztahují k právní úpravě náhrady škody obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, účinném od 1. 1. 2014, avšak vzhledem k zásadně shodné právní úpravě předchozí je lze použít i pro poměry řídící se právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013).
12. Závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti uplatněného nároku obstojí již s ohledem na to, že žalobcem vymezená a vyčíslená újma není újmou odškodnitelnou (škodou) ve specifických poměrech tvorby smluvního aktu podle zákona o veřejných zakázkách, proto není třeba se dále zabývat jinými otázkami předestřenými v dovolání, neboť jejich řešení již nemůže nic změnit na správnosti rozhodnutí odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby.
13. Z tohoto důvodu dovolací soud podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání žalobce zamítl.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, které měly v dovolacím řízení úspěch, by měly právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné náklady jim však v této fázi řízení nevznikly, čemuž odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Autor: -mha-