// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 30.09.2020
Spoluúčast provozovatele distribuční soustavy na vzniklé škodě
Odpovídá-li odběratel objektivně za neoprávněný odběr elektřiny, kdy jeho vědomost je při posuzování tohoto právního stavu nerozhodná, lze klást zvýšené nároky obecné prevenční povinnosti § 415 obč. zák. též na provozovatele distribuční soustavy, který zjistil okolnosti neoprávněného odběru, provádí za tím účelem kontrolní měření, avšak v době přiměřené okolnostem věci nepřijme žádná opatření, která by tento protiprávní stav odstranila. Porušení této povinnosti může představovat spoluúčast poškozeného provozovatele distribuční soustavy na vzniklé škodě způsobené neoprávněným odběrem elektřiny.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 202/2020, ze dne 24. 6. 2020
Dotčené předpisy:
§ 415 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 441 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 28 odst. 2 písm. d) zák. č. 458/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2015
§ 49 odst. 4 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2015
§ 51 odst. 1 písm. e) bod 3 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2015
§ 9 vyhl. č. 82/2011 Sb.
Kategorie: odpovědnost za škodu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 615.430 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy ve smyslu § 51 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon).
2. Usnesením ze dne 17. 2. 2016, č. j. 2115 C 58/2015-23, soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 150.000 Kč pro zpětvzetí žalobkyní. Rozsudkem ze dne 30. 6. 2017, č. j. 2115 C 58/2015-122, soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 354.119,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 111.231,50 Kč s příslušenstvím (výrok II.), zastavil řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 150.000 Kč za dobu od 27. 6. 2015 do 10. 9. 2015 (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV.).
3. Vyšel přitom z toho, že:
1. Žalovaný provozoval podnikání – hostinskou činnost v období od 13. 6. 2011 do 13. 5. 2015 v provozovně na adrese XY.
2. Ohledně dodávky elektřiny do tohoto odběrného místa měl žalovaný uzavřenou smlouvu se společností E.ON Energie a. s.
3. Dne 27. 2. 2013 pracovníci společnosti E.ON ČR s. r. o. z důvodu podezřelých plomb na elektroměru žalovaného instalovali na odběrném místě mobilní měřící zařízení s dálkovým přenosem dat spotřeby (PMC), které bylo zakryto plechem a nebylo viditelné.
4. Dne 4. 8. 2014 byla provedena výměna měřidla PMC a bylo zjištěno, že stav spotřeby naměřený měřidlem PMC nekoresponduje se spotřebou zaznamenanou elektroměrem. Současně pracovníci společnosti E.ON ČR s. r. o. měli podezření, že plomby na elektroměru jsou falza.
5. Dne 29. 4. 2015 bylo zařízení PMC zničeno, na základě toho byla provedena kontrola odběrného místa, při které pracovníci společnosti E.ON ČR s. r. o. zjistili odcizení měřidla PMC, poškození krycího plechu, poškození plomby a falzum plomby na krycím plechu, za kterým se nachází elektroměr, manipulování s cejchovní plombou, poškození elektroměru po stranách jednotlivých sloupců obou číselníků a manipulaci s číselníkem, který byl podtočen.
6. Při kontrole odběrného místa dne 29. 4. 2015 byl zjištěn nižší stav spotřeb v NT, než jaký byl zjištěn dne 4. 8. 2014.
7. Skutečnou spotřebu elektřiny měřilo zařízení PMC, kdy byla prokázána správnost naměřených hodnot.
8. V období od 27. 2. 2013 do 29. 4. 2015 činila celková skutečná spotřeba žalovaného 108,896 MWh.
9. Žalovanému byla za období od 27. 2. 2013 do 29. 4. 2015 vyúčtována spotřeba dle údajů naměřených elektroměrem 9,556 MWh, kterou zaplatil.
10. Cena za MWh byla stanovena rozhodnutím Energetického regulačního úřadu 3/2014 na 4.943,81 Kč/MWh bez daně z elektřiny.
4. Soud prvního stupně uvedl, že v projednávané věci byl ke dni 29. 4. 2015 prokázán zásah do elektroměru výrobní číslo 8942636, který byl tzv. podtočen, neboť byl zjištěn nižší stav spotřeby v NT, než jaký byl zjištěn dne 4. 8. 2014. Dovodil, že došlo k neoprávněnému odběru dle § 51 odst. 1 písm. e) bodu 3 energetického zákona ve znění účinném do 31. 12. 2015. Bez ohledu na skutečnost, kdo zásah do měřícího zařízení provedl, je za neoprávněný odběr odpovědný ve spojení s § 28 odst. 2 písm. d) a § 49 odst. 4 energetického zákona odběratel, tedy žalovaný. V období od 4. 8. 2014 nelze dle soudu prvního stupně přehlédnout míru spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě. V řízení bylo prokázáno, že ke dni 4. 8. 2014, kdy byla prováděna výměna měřidla PMC, žalobkyně již věděla o porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci, když plomby na elektroměru označila za falza, a že elektroměr č. 8942636 vykazuje chyby ve prospěch žalovaného, když porovnala údaje o naměřené spotřebě měřidlem PMC s údaji naměřenými elektroměrem. I když žalobkyně k tomuto datu neměla přímé důkazy o zásahu do měřícího zařízení, měl soud prvního stupně za to, že již ke dni 4. 8. 2014 byla skutková podstata neoprávněného odběru naplněna a žalobkyně porušila obecnou prevenční povinnost dle § 2900 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), pokud neučinila nic proti tomu, aby nedocházelo k další újmě na jejím vlastnictví. Za situace, kdy se podle soudu prvního stupně po 4. 8. 2104 na vzniku škody podílela stejnou měrou žalobkyně, která věděla, že dochází k neoprávněnému odběru a nic proti němu neučinila, i žalovaný, snížil soud povinnost žalovaného nahradit škodu vzniklou v období od 4. 8. 2014 do 29. 4. 2015 o 50 %. Žalobkyní požadovaný cenový rozdíl mezi množstvím elektřiny žalovaným uhrazené a skutečně odebrané určil soud podle úředního ceníku náhrad za neoprávněný odběr.
5. K odvolání žalobkyně i žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 44 Co 560/2017-166, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 193.220 Kč s příslušenstvím a co do částky 160.979,50 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žaloba se v této části zamítá (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (třetí výrok).
6. Odvolací soud shledal za opodstatněnou odvolací námitku žalovaného směřující k otázce délky neoprávněného odběru a potažmo i k výši škody, když žalobkyně o neoprávněném odběru věděla dříve než dne 4. 8. 2014, jak dovodil soud prvního stupně, který spojil vědomost žalobkyně o neoprávněném odběru se dnem 4. 8. 2014, kdy došlo k výměně kontrolního měřidla PMC. Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně přehlíží, že deformaci a uvolnění plomb elektroměru zapsal technik žalobkyně do zápisu o provedené kontrole odběrného místa již dne 27. 2. 2013, tj. při instalaci měřidla PMC a že při odečtu dne 23. 5. 2013 vykazoval elektroměr menší spotřebu, než mezitím naměřilo instalované kontrolní měřidlo. Dle odvolacího soudu bylo zřejmé, že neoprávněný odběr dle § 51 odst. 1 písm. e) bodu 3 energetického zákona byl žalobkyní jednoznačně zjištěn při prvním odečtu kontrolního měřidla dne 23. 5. 2013. Dle odvolacího soudu žalobkyně, ačkoliv měla povědomí o neoprávněném odběru, neučinila ničeho, aby mu zabránila s péčí řádného hospodáře, naopak přihlížela narůstání škody.
7. Odvolací soud po právní stránce věc posoudil s odkazem na § 415 a § 441 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), ohledně spoluzavinění žalobkyně na způsobené škodě z důvodů porušení prevenční povinnosti, neboť měl za to, že nelze akceptovat chování poškozené, která nečinně přihlíží narůstání škody, ačkoliv má k dispozici mechanismy, jak tomu zabránit. Odvolací soud uvedl, že poměr 50% podílu obou účastníků řízení na vzniklé škodě se mu jeví přiměřeným a spravedlivým řešením dané záležitosti a byl proto zachován.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku prvním, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., a ve výroku druhém, v rozsahu, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 160.979,50 Kč s příslušenstvím tak, že žaloba se v této části zamítá, jakož i do výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále právní otázky, která doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
9. V konkrétnosti dovolatelka předkládá dovolacímu soudu otázku, zda (1) přichází v úvahu snížení náhrady škody z důvodu spoluzavinění poškozeného (z důvodu nepřekažení spotřeby), pokud škoda spočívá ve spotřebě elektřiny; (2) zda je provozovatel distribuční soustavy povinen ihned při podezření na neoprávněný odběr elektřiny provést kontrolu odběrného místa, popřípadě lze stanovit nějakou přiměřenou dobu k provedení kontroly; (3) zda je spoluzaviněním vzniku škody za neoprávněný odběr elektřiny jednání provozovatele distribuční soustavy (žalobkyně), pokud měří neoprávněně odebíranou elektřinu za účelem získání informace o rozsahu množství takto odebrané elektřiny a je možné stanovit dobu takového měření; (4) zda je skryté kontrolní měření odběru elektřiny po dobu 26 měsíců porušením péče řádného hospodáře; (5) jaké předpoklady musí být naplněny, aby provozovatel distribuční soustavy nesl odpovědnost za škodu za neoprávněný odběr elektřiny, která byla odebrána v odběrném místě smluvního zákazníka (odběratele elektřiny); (6) zda se může odběratel elektřiny v postavení zákazníka dle § 28 energetického zákona zprostit objektivní odpovědnosti zcela nebo zčásti za škodu při neoprávněném odběru elektřiny a může být tato odpovědnost zcela nebo částečně přenesena na provozovatele distribuční soustavy.
10. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
11. Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil v tom smyslu, že navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto a aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
13. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Právní poměr mezi účastníky se dle § 3079 odst. 1 o. z. účinného od 1. 1. 2014 řídí ustanoveními obč. zák. účinného do 31. 12. 2013. Pro aplikaci přechodného ustanovení obsaženého v § 3079 odst. 1 o. z. není rozhodující okamžik vzniku škody (újmy), nýbrž je toto časové pravidlo spojeno s okamžikem škodní události (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1965/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018, uveřejněný pod číslem 97/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V projednávané věci bylo uplatněno právo na náhradu škody vzniklé z neoprávněného odběru elektrické energie z elektrizační soustavy v období od 27. 2. 2013 do 29. 4. 2015. Protiprávní stav neoprávněného odběru spojený se zásahem do odběrného místa nastal ještě před účinností zák. č. 89/2012 Sb., byť dále pokračoval i po 1. 1. 2014. Za této situace je namístě použít dle 3079 odst. 1 o. z. úpravu zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku [k tomu blíže důvody uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5640/2017; v literatuře shodný závěr uvádí Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2026, mrg. 4.].
15. Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky spoluúčasti poškozeného ve smyslu § 441 obč. zák. na škodě vzniklé z neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy dle § 51 energetického zákona.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
16. Dovolání není důvodné.
Rozhodná právní úprava odpovědnosti za škodu při neoprávněném odběru elektřiny
17. Podle § 51 odst. 1 písm. e) bodu 3 energetického zákona ve znění účinném do 31. 12. 2015 je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr měřený měřicím zařízením, které prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení. Neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje (odst. 2).
18. Dle § 28 odst. 2 písm. d) energetického zákona ve znění účinném do 31. 12. 2015 je zákazník povinen udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám.
19. Dle § 49 odst. 4 energetického zákona ve znění účinném do 31. 12. 2015 výrobci elektřiny, provozovatelé jiných distribučních soustav a zákazníci jsou povinni závady na měřicích zařízeních, včetně porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci, které zjistí, neprodleně oznámit provozovateli přenosové soustavy nebo příslušnému provozovateli distribuční soustavy. Jakýkoliv zásah do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy se zakazuje.
20. Dle § 441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Podle § 415 obč. zák. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.
Otázky spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě při neoprávněném odběru elektřiny
21. Dovolatelka předně odvolacímu soudu vytýká, že pochybil, pokud vůbec přistoupil k snížení náhrady škody z důvodu spoluzavinění poškozeného. Dovozuje, že pokud zde škoda spočívá v úhradě spotřebované elektřiny, nepřichází v úvahu snížení náhrady škody z důvodu spoluzavinění poškozeného (otázky v dovolání označené pod č. 1 a č. 6).
22. Této dovolací námitce však nelze přisvědčit.
23. Otázkou předpokladů náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie a její výše se dovolací soud opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009, a další rozhodnutí zde citovaná). Tato odpovědnost je dovolacím soudem pojímána jako objektivní s tím, že základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny i jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu - zákonem č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny; proto nepřichází v úvahu aplikace ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu, případně za bezdůvodné obohacení [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018, či obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod C 4271, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005].
24. Obdobně ve vztahu k neoprávněnému odběru elektřiny a k aplikaci občanského zákoníku Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 229/2008, uvedl, že základní práva a povinnosti smluvních stran v jejich závazkovém právním vztahu, jenž byl založen smlouvou o dodávce elektřiny, jsou – kromě smluvního ujednání – upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Proto je třeba z tohoto zvláštního právního předpisu vycházet, a teprve pokud zvláštní právní úprava neobsahuje řešení určitých otázek, lze aplikovat předpis obecný.
25. Jak Nejvyšší soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3262/2017, občanský zákoník má v oblasti soukromého práva povahu obecného právního předpisu a ve vztahu k jiným předpisům v této oblasti právní regulace se jeho aplikace podřizuje zásadě lex specialis derogat legi generali, kteréžto pravidlo řeší konflikt právních norem. Platí přitom, že právní poměry se řídí občanským zákoníkem, jako předpisem obecné povahy, v tom rozsahu, v jakém je neupravují (v režimu speciality) jiné právní předpisy (např. obchodní zákoník, či zákon o spotřebitelském úvěru).
26. Takovým obecným pravidlem je i úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě dle § 441 obč. zák., které se uplatní i v případě náhrady škody způsobené odběratelem dodavateli v důsledku neoprávněného odběru elektřiny, neboť právní úprava energetického zákona žádnou zvláštní úpravu spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě neobsahuje.
27. Rozhodovací praxe dovolacího soudu pravidelně připouští použití § 441 obč. zák. jako obecné normy i u dalších nároků na náhradu škody, které nejsou upraveny občanským zákoníkem (k otázce spoluúčasti poškozeného, kdy je škoda způsobena vázaným zástupcem investičního zprostředkovatele, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1759/2015, či v otázce spoluúčasti poškozeného při objektivní odpovědnosti státu za škodu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4921/2008). Obdobně je tomu i v projednávané věci.
28. Na uvedeném závěru nic nemění ani ta skutečnost, že odpovědnost za škodu způsobenou neoprávněným odběrem elektřiny je dle § 51 energetického zákona pojímána jako objektivní odpovědnost. Dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dospěl k závěru, že pravidlo § 441 obč. zák. lze užít i v případě objektivní odpovědnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1971, sp. zn. 4 Cz 8/71, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 28/1973, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 43/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 15/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1229/2013).
Právní povaha odpovědnosti za škodu při neoprávněném odběru elektřiny
29. Dovolatelka dále namítá, že snížení náhrady škody z důvodu spoluzavinění poškozeného v projednávané věci nepřichází v úvahu proto, že výše škody odpovídá úhradě za elektrickou energii prokazatelně odebranou a spotřebovanou žalovaným.
30. Takovýto způsob stanovení rozsahu náhrady škody však přímo předpokládá i § 9 odst. 1 vyhl. č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny, dle kterého při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. Až v případě, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle pravidel shora uvedených, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady škody náhradním způsobem, a to výpočtem podle § 9 odstavců 3 až 8 citované vyhlášky (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012).
31. Způsob určení výše škody, jež spočívá v neoprávněně odebrané elektřině, se však nedotýká právní povahy tohoto nároku. Již v rozsudku ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5302/2008, dovolací soud dovodil, že vyčíslená náhrada (škoda) je vlastně platbou za „skutečný odběr“, pokud elektrická energie je skutečně odebírána, přičemž pro protiprávní zásah do měřícího přístroje nelze reálně určit – oproti číselnému stavu poškozeného měřícího přístroje - tu její část, která byla, nad měřícím přístrojem uváděným stavem, celkem odebrána. Náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny, která zásadně náleží provozovateli distribuční soustavy, však nelze ztotožňovat s platbou za úhradu sjednané ceny elektřiny, jež pravidelně náleží obchodníkovi s elektřinou. Jinými slovy, je třeba rozlišit vztah náhrady škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny a úhrad placených za měřenou elektřinu odebíranou v témže odběrném místě (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2546/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1364/2014).
32. Dovolací soud proto uzavírá, že přestože rozsah neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy může být určován množstvím skutečně neoprávněně odebrané elektřiny na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny (případně výpočtem jakožto náhradním způsobem určení), jde svojí povahou o právo na náhradu vzniklé škody, na které se použije zvláštní úprava energetického zákona a v rozsahu otázek tam neupravených právní úprava občanského zákoníku, včetně úpravy spoluúčasti poškozeného na vzniklé škodě dle § 441 obč. zák.
Obecná prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. při neoprávněném odběru
33. V dalších částech dovolání (otázky v dovolání označené pod č. 2 až 5) dovolatelka uvádí, že i kdyby v tomto případě užití § 441 obč. zák. přicházelo v úvahu, nejsou naplněny podmínky aplikace tohoto pravidla.
34. Namítá-li žalobkyně, že neporušila žádné zákonné povinnosti (a to ani § 25 a § 49 energetického zákona, neboť ji právní předpis povinnost kontroly odběrných míst neukládá), a proto nelze uvažovat o spoluzavinění poškozeného, přehlíží, že pro právní závěr odvolacího soudu ohledně aplikace § 441 obč. zák. byla rozhodující nečinnost žalobkyně za situace, kdy o vzniku škody již věděla.
35. V takovém případě je namístě aplikace obecné prevenční povinnosti § 415 obč. zák., která platí pro výkon každého subjektivního práva. Zásady občanskoprávní prevence a zákazu komukoli škodit (neminem laedere) jsou základními zásadami občanského práva. Každý je povinen zachovávat vždy takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě, zdraví či majetku. Odpovědnost škůdce za protiprávní jednání, jehož následkem se zvětšil rozsah škody, přichází v úvahu i v případě, kdy bezprostřední příčinou vzniku škody bylo jednání poškozeného. Uvedené ovšem platí i v opačném postavení. Podle § 441 obč. zák. platí, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1369/2006).
36. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 65/2005, dovolací soud dále ke vztahu § 441 obč. zák. a § 415 obč. zák. dovodil, že v rozsahu, v jakém se sám poškozený podílel na způsobení škody, není dána odpovědnost toho, kdo za škodu odpovídá. Chybí totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce. Stejně jako u škůdce je třeba i u poškozeného brát v úvahu jen takové jednání, které splňuje všechny předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. že protiprávní jednání poškozeného – jímž je i chování v rozporu s § 415 obč. zák. - bylo příčinou (jednou z příčin) vzniku škody. Ustanovení § 415 obč. zák. ukládá totiž povinnost každému; obecná prevenční povinnost se vztahuje na všechny účastníky občanskoprávních vztahů, tedy nejen na škůdce, ale i na toho, komu riziko vzniku škody hrozí. Porušení prevenční povinnosti samotným poškozeným může zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody (§ 441 obč. zák.), neboť je povinností každého chovat se tak, aby nezpůsobil škodu, a to nejen ve vztahu k ostatním, ale i vůči sobě samému.
37. Jinými slovy ustanovení § 441 obč. zák. se vztahuje na případy, kdy škoda způsobená poškozenému není v plném rozsahu výsledkem jednání škůdce, nýbrž se na jejím vzniku podílelo i jednání poškozeného, tedy je-li i jeho jednání v příčinné souvislosti se vznikem škody. Takovým jednáním může samozřejmě být i porušení prevenční povinnosti poškozeného podle § 415 obč. zák., nezachoval-li potřebnou obezřetnost či pozornost při svém jednání. I když zákon užívá termín „spoluzavinění“, není forma zavinění (úmysl, nedbalost) podstatná, přičemž na straně poškozeného nemusí jít ani o porušení právní povinnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003, Soubor C 2593, či rozsudek téhož soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, Soubor C 10425), neboť poškozenému se přičítají veškeré okolnosti na jeho straně, jež přispěly ke škodlivému následku, bez nichž by nedošlo ke škodě tak, jak se stala, včetně případné náhody.
38. Konečná úvaha, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody na straně škůdce i poškozeného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1054/2007, Soubor C 7228).
39. Ve své ustálené rozhodovací praxi dovolací soud k aplikaci § 441 obč. zák. přistupuje s tím, že ustanovení § 441 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud je oprávněn přezkoumat úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku škody podílelo jednání poškozeného a škůdce pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010, Soubor C 9409).
40. O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť odvolací soud správně hodnotil okolnosti vzniku škody spočívající v neoprávněném odběru elektřiny, zejména skutečnost, že žalobkyně o neoprávněném odběru elektřiny měla informace již ke dni 27. 2. 2013, kdy byl zjištěn zásah do plomb, a nepochybně pak byl neoprávněný odběr zjištěn při prvním odečtu kontrolního měřidla dne 23. 5. 2013, aniž by žalobkyně bez závažných důvodů přijala jakékoliv opatření k odstranění tohoto protiprávního stavu. Právě až od tohoto okamžiku stanovil odvolací soud podíl jednání žalobkyně na vzniklé škodě ve výši 50 %. Takto stanovený poměr spolupůsobení újmy nevybočuje ze shora odkazované rozhodovací praxe dovolacího soudu v obdobných případech.
41. Dovolací soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu k otázce odpovědnosti za neoprávněný odběr elektřiny (byť v režimu § 22 zákona č. 222/1994 Sb., jež jsou však i tak aplikovatelné na úpravu § 51 energetického zákona), která zdůrazňuje, že mají-li mít zaručen stejný obsah a stejnou ochranu (čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) právo dodavatele nebýt majetkově poškozen (v důsledku nezaplacení za spotřebovanou energii) a na druhé straně právo odběratele být chráněn proti úbytku majetku (tj. být škodně odpovědným subjektem jen tam, kde to zákon předvídá), nesmí ochrana poskytovaná jednomu subjektu vlastnického práva být v nepoměru k možnostem ochrany, jež má subjekt druhý (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 202/06, či nález ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 726/10).
42. V nálezu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 133/08, pak Ústavní soud na tyto závěry navázal s tím, že narovnání tohoto nepoměru může být vedeno i úvahou o odpovědnosti poškozeného resp. jeho pracovníků za řádně prováděnou práci, plynoucí minimálně z obecných ustanovení o předcházení škodám (§ 415 obč. zák.).
43. Obdobně tomu je i poměrech projednávané věci. Pokud odběratel odpovídá objektivně za neoprávněný odběr elektřiny, kdy jeho vědomost (či dokonce jeho zavinění) je při posuzování tohoto právního stavu nerozhodná (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1165/2018), lze klást zvýšené nároky obecné prevenční povinnosti § 415 obč. zák. též na provozovatele distribuční soustavy, který zjistil okolnosti neoprávněného odběru, provádí za tím účelem kontrolní měření, avšak v době přiměřené okolnostem věci nepřijme žádná opatření, která by tento protiprávní stav odstranila.
44. Je tomu tak mimo jiné proto, že energetický zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele, kdy může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017.
45. Důvodnost dovolání nakonec nemohou založit ani námitky dovolatelky o tom, že dne 23. 5. 2013 k prokázání neoprávněného odběru nedošlo a dřívější zakročení by vedlo k tomu, že odhalení neoprávněného odběru by bylo „překotné“, neboť tyto okolnosti mají povahu skutkových tvrzení. Námitkami dovolatelky do skutkových zjištění odvolacího soudu se dovolací soud nezabýval, neboť správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
46. Lze tak uzavřít, že odpovídá-li odběratel objektivně za neoprávněný odběr elektřiny, kdy jeho vědomost je při posuzování tohoto právního stavu nerozhodná, lze klást zvýšené nároky obecné prevenční povinnosti § 415 obč. zák. též na provozovatele distribuční soustavy, který zjistil okolnosti neoprávněného odběru, provádí za tím účelem kontrolní měření, avšak v době přiměřené okolnostem věci nepřijme žádná opatření, která by tento protiprávní stav odstranila. Porušení této povinnosti může představovat spoluúčast poškozeného provozovatele distribuční soustavy na vzniklé škodě způsobené neoprávněným odběrem elektřiny.
V. Závěr
47. Nejvyšší soud s ohledem na uvedené uzavřel, že namítaný dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nebyl při řešení uvedené hmotněprávní otázky naplněn.
48. Nedopustil-li se tedy odvolací soud nesprávného právního posouzení hmotněprávní otázky, pro jejíž řešení je dovolání přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Autor: -mha-