// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu 01.03.2019

ÚS: K náhradě nákladů za pronájem náhradního vozidla pojišťovnou

Automatické omezení náhrady nákladů vynaložených na nájem náhradního vozidla z důvodu způsobení totální škody při dopravní nehodě pouze do času sdělení pojišťovny, že oprava vozidla prováděná nebude, bez jakéhokoliv zohlednění dalších skutečností, zejména zda nedojde ke zhoršení postavení poškozeného a obecně dopadu prohlášení pojišťovny o způsobené škodě, porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 a právo vlastnické dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3204/18, ze dne 22. 1. 2019

vytisknout článek

UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

I.

1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, a to zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina").

2. Z napadených rozhodnutí, jakož i vyžádaného soudního spisu, vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 214 C 25/2015, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou domáhala po České pojišťovně a.s. zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím představující náklady za pronájem náhradního vozidla v důsledku poškození jejího vozidla při dopravní nehodě dne 20. 11. 2014, konkrétně zbývající část půjčovného za dobu od 9. 12 do 23. 12. 2014, přičemž půjčovné za dobu od 20. 11. do 8. 12. 2014 (19 dnů) žalovaná pojišťovna uhradila přímo pronajímateli (celková výše pronájmu činila 40 800 Kč).

3. Městský soud v Brně žalobu v celém rozsahu zamítl, když s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 712/2011 ze dne 31. 1. 2013) dovodil, že v případě totálního zničení poškozeného vozidla nelze vozidlo nahradit zapůjčením náhradního vozidla, neboť nahradit používanou věc je možné pouze tehdy, jestliže dojde k dočasnému výpadku její použitelnosti, nikoli však v situaci, kdy je věc zničena. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil, když se ztotožnil s jeho závěry.

II.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/17 ze dne 24. 7. 2018, který dle ní řeší stejnou situaci, v jaké se ocitla, a to tak, že ani v případě totálního zničení poškozeného vozidla nelze bez dalšího vyloučit jeho, byť i dočasnou náhradu, a tím náhradu takto vzniklých nákladů, které by byla nemusela vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. V té souvislosti stěžovatelka vyjádřila své přesvědčení, že tyto náklady byly z její strany účelně vynaloženy, a nebylo tedy důvodu, proč by je měla sama nést. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

III.

5. Ústavní soud vyzval v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu Městský soud v Brně i Krajský soud v Brně jako účastníky řízení a Českou pojišťovnu a.s. jako vedlejšího účastníka řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.

6. Městský soud v Brně zcela odkázal na obsah napadených rozhodnutí. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření zdůraznil, že se řídil stávající judikaturou Nejvyššího soudu k dané problematice (příkladmo odkázal na judikáty 25 Cdo 712/2001, 25 Cdo 232/2012 a 25 Cdo 2160/2013) a současně neshledal důvodu se od ní odchýlit. Ke stěžovatelkou připomenutému nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/17 ze dne 24. 7. 2018 krajský soud uvedl, že je otázkou, zda pod pojem účelně a nutně vynaložených nákladů za pronájem náhradního automobilu lze podřadit i situaci, kdy poškozenému je umožněno zachování možnosti dojet týdně do hypermarketu na nákup, ale auto jinak stojí před domem (nevyužito).

7. Česká pojišťovna a.s. se k ústavní stížnosti v poskytnuté třítýdenní lhůtě nevyjádřila, čímž se současně svého postavení vedlejšího účastníka vzdala. Ústavní soud s ní proto již dále nejednal. Ústavní soud dále nezasílal vyjádření krajského soudu k replice stěžovatelce, neboť uvedené vyjádření vyplývá ze závěrů napadeného rozsudku, takže reakce stěžovatelky na ně se jeví nadbytečnou. Ústavní soud v dané věci nenařídil ústní jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

IV.

8. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních rozhodnutí, jakož i příslušný spisový materiál, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

9. Ústavní soud přisvědčuje stěžovatelce v tom, že právní závěry vyslovené v nálezu sp. zn. I. ÚS 3831/17 ze dne 24. 7. 2018 dopadají i na nyní souzenou věc. Ústavní soud dal v citovaném rozhodnutí najevo, že smysl a účel poskytnutí náhradního vozidla tkví v zachování určitého životního standardu poškozeného v situaci, ať již dojde k částečnému, anebo totálnímu poškození (zničení) vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla není poškozený ponechán v tísni a umožní se mu vést, co do kvality, obdobný život jako před dopravní nehodou. Ústavní soud v nálezu dále podotkl, že přitom je třeba splnit podmínku účelnosti využití náhradního vozidla, a proto by se soudy měly zabývat hranicemi, ve kterých lze užívání náhradního vozidla považovat ještě za účelné.

10. V případě stěžovatelky se soudy účelností nákladů vynaložených v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla nezabývaly a svá rozhodnutí založily výlučně na tom, že stěžovatelka se zavčas dozvěděla o tom, že k opravě jejího zničeného vozidla nedojde s ohledem na neúčelnost opravy, takže se přistoupí k likvidaci ve formě totální škody, takže další pronájem náhradního vozidla není účelný. Tuto tezi, vyjádřenou i v některých rozhodnutích Nejvyššího soudu, Ústavní soud v předmětném nálezu odmítl s tím, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Není rozumného důvodu, pro který by se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, měl nacházet v lepším postavení než ten, jehož vozidlo bylo zcela zničeno. Oba dva poškození se nacházejí ve stejné životní situaci, v níž z důvodu dopravní nehody nemohou užívat vozidlo vlastní, a proto používají vozidlo cizí, resp. náhradní.

11. I v případě stěžovatelky tak platí, že soudy by se měly blíže vypořádat s tím, zda prohlášení pojišťovny o totální škodě bylo v daném případě způsobilé zamezit dalšímu vynakládání finančních prostředků stěžovatelkou, která bez ohledu na závěr stran škody nemohla využívat nehodou zničené vozidlo. Rovněž by se soudy měly vypořádat s tím, jaká byla povaha a účel(nost) plateb, které stěžovatelka byla nucena platit za náhradní vozidlo v době od rozhodnutí pojišťovny o škodě do doby, kdy jí byla náhrada za způsobenou škodu reálně poskytnuta (připsána na účet).

12. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a přistoupil dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ke zrušení napadených soudních rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

Autor: US