// Profipravo.cz / Spoluvlastnictví 22.05.2024
Předkupní právo spoluvlastníka po nabytí účinnosti zák. č. 163/2020 Sb.
Zákonné předkupní právo spoluvlastníka dle § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném v době od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 nezaniklo ani po 1. 7. 2020, jestliže před tímto dnem uzavřel prodávající jako osoba povinná z předkupního práva smlouvu s koupěchtivým, a to za porušení předkupního práva dalšího spoluvlastníka. Jinak řečeno, dospěla-li povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi (spoluvlastník prodávající podíl uzavřel smlouvu s koupěchtivým) přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 163/2020 Sb., potom předkupní právo předkupníka trvá beze změny i po tomto dni, a předkupník je oprávněn domáhat se (za splnění podmínky uvedené v § 1107 odst. 1 o. z.) po nabyvateli věci (koupěchtivém), aby mu ji převedl.
Stalo-li se věcné předkupní právo spoluvlastníka dospělým a bylo porušeno před 1. 7. 2020, trvá povinnost nabyvatele podílu (koupěchtivého) převést jej za příslušnou úplatu předkupníkovi i po tomto dni; převede-li po tomto dni podíl na třetí osobu, aniž by jej nabídl předkupníkovi, přechází povinnost převést předkupníkovi věc za podmínek uvedených v § 1107 odst. 1 o. z. na nabyvatele.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2431/2022, ze dne 17. 4. 2024
Dotčené předpisy:
§ 1107 odst. 1 o. z.
§ 1124 odst. 1 o. z. ve znění do 30. 6. 2020
Kategorie: spoluvlastnictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 8 C 6/2021-76, rozhodl o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu na pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, v katastrálním území XY (dále též jen „pozemek“), za částku 200 000 Kč, jejíž znění učinil součástí výroku rozsudku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 8. 3. 2022, č. j. 23 Co 5/2020-105, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl znovu o nákladech nalézacího řízení a o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Odvolací soud uzavřel, že právní předchůdci žalované A. Š. a G. P. porušili předkupní právo žalobce jako spoluvlastníka pozemku, jestliže kupní smlouvou z 14. 10. 2019 převedli své spoluvlastnické podíly k pozemku na společnost PEMA estate s.r.o. bez toho, aby je nabídli žalobci ke koupi. Následným převodem spoluvlastnického podílu k pozemku ze společnosti PEMA estate s.r.o. na žalovanou kupní smlouvou z 7. 7. 2020 však již předkupní právo žalobce porušeno nebylo, neboť s účinností od 1. 7. 2020 nebylo s ohledem na změnu právní úpravy „dáno zákonné předkupní právo“.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání opírá o § 237 o. s. ř., neboť se domnívá, že rozsudek odvolacího soudu závisí jednak na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a dále na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V dovolání přitom formuluje právní otázky následovně:
5. „1) První otázka procesního a hmotného práva, kdy se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kdy odvolací soud v rámci svého rozhodnutí zcela opomněl vypořádat s propojením a společným zájmem žalované a společnosti PEMA estate s. r. o. jakož to původním vlastníkem (mezičlánkem převodu) ve vztahu k právním vadám nemovitých věcí ve smyslu ust. § 1107 o. z. (vědomostí a přijetí právních vad na nemovitých věcech) a vztahu žalované a původního vlastníka (mezičlánku) PEMA estate s. r. o. ve smyslu osob blízkých ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu Čr (sic!) č. j. 33 Cdo 1480/2020 a R 53/2004 (21 Cdo 2192/2001 Sb. z.)“.
6. „2) Druhá otázka procesní práva, kterým se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo je řešena rozdílně od napadeného rozhodnutí spočívá v komplexním posouzení jednání v rozporu s dobrými mravy navázaných na konkrétní skutková zjištění, tedy zachování a respektování ústavní kautely práva na spravedlivý proces, kdy se právní závěry odvolacího soudu se s touto oblastí ve vztahu ke skutkovým zjištěním zcela míjí, a proto jsou vůči druhé straně nepřiměřené tvrdé a příčí se tak požadavkům řádně vedeného procesu a ekvity“.
7. Žalobce zejména nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná spoluvlastnický podíl k pozemku nabyla v souladu se zákonnou úpravou účinnou od 1. 7. 2020. Podle jeho názoru měl odvolací soud posoudit i právní jednání, jež předcházelo uzavření kupní smlouvy ze dne 7. 7. 2020 mezi žalovanou a společností PEMA estate s.r.o. Má za to, že personální propojení žalované a společnosti PEMA estate s.r.o. v osobě prokuristy, jakož i okamžik realizace převodu – „7 dnů po vstoupení platnosti a účinnosti změny občanského zákoníku“ - společně se skutečností, že se převod uskutečnil za stejných podmínek, za kterých byly podíly společností PEMA estate s.r.o. nabyty, vypovídá o snaze vyvázat se ze zákonné povinnosti nabídky předkupního práva, tedy obejití zákona a poškození původního spoluvlastníka, jímž je žalobce. Namítá, že se odvolací soud s tímto jeho tvrzením nevypořádal. Poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1480/2020 z něhož vyplývá závěr, že jestliže nástupce spoluvlastníka (který porušil předkupní právo) převede podíl na nemovité věci osobě blízké, přestože oprávněný spoluvlastník uplatnil vůči němu právo na převod podílu, přešel – při splnění podmínek § 1107 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), - závazek z porušení předkupního práva na osobu blízkou. Skutečnost, že v případě žalované a společnosti PEMA estate s.r.o. jde o osoby blízké, dovozuje především z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2192/2001.
8. Dále dovolatel namítá, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Odvolací soud odpovídajícím způsobem nereagoval na okolnosti, za kterých právní předchůdkyně žalované společnost PEMA estate s.r.o. (personálně a zájmově provázaná s žalovanou) nabývala spoluvlastnické podíly od původních spoluvlastníků. Zcela tak v jeho rozhodnutí postrádá posouzení, zda právní jednání žalované není v rozporu s dobrými mravy. Takový postup (opomenutí) shledává rozporný s nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2700/2015 a sp. zn. I. ÚS 643/04, a dále s rozsudkem Nejvyššího ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2710/2010.
9. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
10. Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl. Pro posouzení věci jsou podle ní důležité dvě okolnosti. Za prvé, že žalobce své předkupní právo nevyužil; splnění předkupního práva se měl domáhat vůči původnímu nabyvateli spoluvlastnického podílu, jímž byla společnost PEMA estate s.r.o., což neučinil, a za druhé časový sled událostí. K převodu spoluvlastnického podílu na žalovanou došlo na základě kupní smlouvy uzavřené dne 7. 7. 2020. Od 1. 7. 2020 přitom bylo předkupní právo ostatních spoluvlastníků „zrušeno“ a právní předchůdkyně žalované již neměla povinnost nabídnout spoluvlastnický podíl k nemovitostem žalobci. Povinnost předkupního práva tedy uzavřením kupní smlouvy dne 7. 7. 2020 neporušila.
III.
Přípustnost dovolání
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Z hlediska vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je dovolání (mimo jiné zatížené chybami či překlepy a zmatečnými formulacemi) na hranici projednatelnosti. Nicméně z obsahu dovolání lze dovodit, že žalobce tvrdí, že problematika trvání porušeného zákonného předkupního práva spoluvlastníka poté, co nabyl účinnosti zákon č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena; tato otázka, na které napadené rozhodnutí spočívá, zakládá přípustnost dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
14. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
15. Podle § 1124 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon, (dále jen „o. z.“), ve znění účinném v době od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2017 bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů
16. Podle § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném v době od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020 převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
17. Podle § 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném od 1. 7. 2020 bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Neujednají-li si spoluvlastníci, jak předkupní právo vykonají, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.
18. Podle § 2144 odst. 1 o. z. je-li předkupní právo zřízeno jako právo věcné, opravňuje předkupníka domáhat se vůči nástupci druhé strany, jenž věc nabyl koupí nebo způsobem postaveným ujednáním o předkupním právu koupí na roveň, aby mu věc za příslušnou úplatu převedl.
19. Novelou provedenou zákonem č. 163/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále jen zákon č. 163/2020 Sb.) se účinností od 1. 7. 2020 úprava předkupního práva zakotvená v § 1124 o. z. navrátila do podoby před novelou provedenou zákonem č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony.
20. Podle čl. II bodu 4 zákona č. 163/2020 Sb. dospěla-li povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, trvá předkupní právo předkupníka i po nabytí účinnosti tohoto zákona.
21. Zákon zde stanoví, že předkupní právo předkupníka trvá i po nabytí účinnosti zákona č. 163/2020 Sb., ale jen v případě, že povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dospěla.
22. Podle § 2143 o. z. povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým. Z povahy věci se podává, že předkupní právo, které po 1. 7. 2020 nezaniklo, se řídí úpravou zákonného předkupního práva spoluvlastníka ve znění účinném v době od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020.
23. Z toho vyplývá závěr, že zákonné předkupní právo spoluvlastníka (§ 1124 odst. 1 o. z. ve znění účinném v době od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020) nezaniklo ani po 1. 7. 2020, jestliže před tímto dnem uzavřel prodávající jako osoba povinná z předkupního práva smlouvu s koupěchtivým, a to za porušení předkupního práva dalšího spoluvlastníka.
24. Jinak řečeno, dospěla-li povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi (spoluvlastník prodávající podíl uzavřel smlouvu s koupěchtivým) přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 163/2020 Sb., potom předkupní právo předkupníka trvá beze změny i po tomto dni, a předkupník je oprávněn domáhat se (za splnění podmínky uvedené v § 1107 odst. 1 o. z. – viz níže) po nabyvateli věci (koupěchtivém), aby mu ji převedl.
25. Je otázkou, zda a za jakých podmínek je předkupník oprávněn domáhat se převodu věci i po osobě, která koupila věc od nabyvatele (koupěchtivého), který ji nabyl za porušení předkupního práva předkupníka, jestliže toto právo podle čl. II bodu 4 zákona č. 163/2020 Sb. nezaniklo a jako právo věcné vázne na podílu i nadále.
26. Podle § 1107 odst. 1, 2 o. z. kdo nabude vlastnické právo, přejímá také závady váznoucí na věci, které jsou zapsány ve veřejném seznamu; jiné závady přejímá, měl-li a mohl-li je z okolností zjistit nebo bylo-li to ujednáno, anebo stanoví-li tak zákon. Závady, které nepřejdou, zanikají.
27. Mezi závady váznoucí na věci, které nabyvatel přejímá, patří nepochybně i věcné předkupní právo [viz např. Dobrovolná, E. in Spáčil, J., Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 402, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1480/2020, uveřejněný, stejně jako i dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz].
28. V této věci povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi dospěla uzavřením smlouvy mezi původními spoluvlastníky – A. Š. a G. P. jako prodávajícími a společností PEMA estate s.r.o. jako koupěchtivou, ke kterému došlo v říjnu 2019 (viz bod 7 rozsudku soudu prvního stupně, přesné datum uzavření smlouvy je patrné jen u A. Š., a to 14. 10. 2019 – bod 3 rozsudku soudu prvního stupně). Proto trvá předkupní právo předkupníka i po nabytí účinnosti zákona č. 163/2020 Sb. Povinnou osobou byla společnost PEMA estate s.r.o.
29. Společnost PEMA estate s.r.o. však krátce poté, co zákon č. 163/2020 Sb. nabyl účinnosti, převedla spoluvlastnický podíl na žalovanou, aniž by jej nabídla žalobci – předkupníkovi. Soudy nezjistily, že by předkupní právo (které podle čl. II bodu 4. zákona č. 163/2020 Sb. nezaniklo a nadále vázlo na podílu jako závada) bylo zapsáno ve veřejném seznamu, a ze zákona již v době převodu nevyplývalo.
30. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1480/2020, uvádí dvě řešení případu, kdy právní nástupce spoluvlastníka, který porušil předkupní právo (v této věci PEMA estate s.r.o.), převedl nabytý spoluvlastnický podíl na další osobu. Nejprve se zde konstatuje: „Není pochyb o tom, že by V. K. nerespektoval předkupní právo žalobkyně, kdyby podíly pozemků převedl na jinou než blízkou osobu; v takovém případě by nástupce byl povinen podíly žalobkyni, která by vůči němu uplatnila právo podle § 2144 odst. 1 o. z., za příslušnou úplatu převést“.
31. Protože v té věci šlo o převod na osobu blízkou, Nejvyšší soud dále uvedl: „Převodem podílů na osobu blízkou – jak se podává z § 1124 odst. 1 o. z. – však V. K. předkupní právo žalobkyně neporušil. Žalovaná se na základě kupní smlouvy z 23. 1. 2019 stala spoluvlastnicí pozemků a zákonné předkupní právo žalobkyně touto změnou vlastnictví podílů nezaniklo; pokud by žalovaná chtěla podíly prodat jinému, stíhala by ji povinnost učinit ostatním spoluvlastníkům nabídku koupě (§ 2140 odst. 1, § 2147 odst. 1 o. z.). Tyto závěry jsou výrazem ustálené judikatury, které Nejvyšší soud dovodil za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 4308/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 143/2011, rozsudek ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3982/2009)“. Nicméně žalobě z předkupního práva bylo v této věci i s odkazem na 1107 odst. 1 o. z. vyhověno s tím, že žalovaná (osoba blízká) v okamžiku uzavření kupní smlouvy nebyla v dobré víře o tom, že podíly pozemků nejsou zatíženy závadou (povinností převést věc za příslušnou úplatu spoluvlastníku, jehož předkupní právo bylo porušeno).
32. V nyní projednávané věci zákonné předkupní právo zůstalo žalobci i po 1. 7. 2020 zachováno (dospělo před tímto dnem). Společnost PEMA estate s.r.o. byla jako prvotní nabyvatel podílu (koupěchtivý) povinna nabídnout podíl, který hodlala převést na žalovanou, předkupníkovi (žalobci); protože tak neučinila, porušila zákonné předkupní právo žalobce. Na žalovanou jako následnou nabyvatelku pak mohla přejít povinnost z porušeného předkupního práva (§ 2144 odst. 1 o. z.) za podmínek uvedených v § 1107 odst. 1 o. z.; toto řešení se podává z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1480/2020. Je tomu tak proto, že v době převodu zákonné předkupní právo v předchozí podobě zákon již neznal, a kdyby převodce PEMA estate s. r. o. netížila povinnost založená již předchozím porušením práva žalobce (prodejem podílu této společnosti, aniž by byl nabídnut předkupníkovi – žalobci), pak by žalovaná „bez dalšího“ neměla povinnost podíl převést předkupníkovi (žalobci).
33. Lze shrnout, že stalo-li se věcné předkupní právo spoluvlastníka dospělým a bylo porušeno před 1. 7. 2020, trvá povinnost nabyvatele podílu (koupěchtivého) převést jej za příslušnou úplatu předkupníkovi i po tomto dni; převede-li po tomto dni podíl na třetí osobu, aniž by jej nabídl předkupníkovi, přechází povinnost převést překupníkovi věc za podmínek uvedených v § 1107 odst. 1 o. z. na nabyvatele.
34. Žalobce již v žalobě uvedl: „Dne 7.7.2020 (tedy 7 dnů po vstoupení platnosti a účinnost změny občanského zákoníku) došlo k podpisu kupní smlouvy k spoluvlastnickému podílu na nemovitosti o velikosti ½ ze společnosti PEMA estate s.r.o. (v pozici prodávajícího) na společnosti MI estate s.r.o., IČO 08294208, se sídlem Roháčova 188/37, Praha – Žižkov, PSČ 130 00, (v pozici kupujícího), kdy nemovitost byla, prodána‘ nebo lépe řečeno převedena za kupní cenu ve výši 200.000, - Kč. Žalobce poukazuje na propojení společnosti PEMA estate s.r.o. a společnosti MI estate s.r.o., které je zjevné nejenom z kompozice obchodní firmy společností, ale i z personálního propojení obou společností, kdy v době prvního prodeje spoluvlastnického podílu v obou společnostech v pozici prokuristy figurovala paní Lucie Spilková, která je k dnešnímu dni (dni podání žaloby) již pouze prokuristou žalované, a dále i z kupní smlouvy uzavření mezi společnostmi dne 7. 7. 2020, kdy je zřejmé, že k uzavření této smlouvy došlo zcela cíleně po změně zákona, kdy předmětem této kupní smlouvy není pouze podíl na nemovitosti, která je předmětem stávajícího sporu se žalobce, ale i dalších 19 nemovitých věcí, kdy lze obecně konstatovat, že společnost PEMA estate s.r.o., převáděla své portfolio nemovitostí (nebo jeho část) na žalovanou“. K tomu uvedl jako důkaz: „Výpis z OR žalované. Výpis z OR PEMA estate s.r.o. Kupní smlouva ze dne 7. 7. 2020“. Při závěrečném jednání před soudem prvního stupně uvedl, že žalovaná je se společností PEMA estate s.r.o. „osobně provázaná“. O tomto propojení se pak zmínil ve vyjádření k odvolání (č. l. 90v.).
35. Žalobce tak tvrdil skutečnosti, podle kterých žalovaná musela o trvajícím předkupním právu žalobce vědět. Soudy se však tímto tvrzením nezabývaly, navržené důkazy soud prvního stupně neprovedl a odvolací soud nejen že toto pochybení nenapravil, ale rozhodl o zamítnutí žaloby. Přitom pokud existovalo blízké propojení obou právnických osob, zejména pak prostřednictvím osoby prokuristky, muselo to nutně vést k úvaze o aplikaci § 1107 odst. 1 o. z. a o tom, že žalobce je oprávněn žádat převod podílu i od žalované.
36. Již jen na okraj se dodává: Dovolatel mimo jiné poukazuje na to, že v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1480/2020, se uvádí: „Převedl-li právní nástupce spoluvlastníka, který porušil předkupní právo, podíl nemovité věci osobě blízké, přestože oprávněný spoluvlastník uplatnil vůči němu právo na převod podílu, přešel – při splnění podmínek § 1107 odst. 1 o. z. – závazek z porušení předkupního práva na osobu blízkou.“ Tato právní věta je však reprodukcí rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud takto právní větu neformuloval, byť i rozsudek odvolacího soudu shledal věcně správným.
37. Dovolací soud tak uzavírá, že není správný názor odvolacího soudu, že předkupní právo žalobce zaniklo jen proto, že jej žalobce neuplatnil vůči společnosti PEMA estate s.r.o., a v době převodu podílu na žalovanou již ze zákona takové předkupní právo nevznikalo. Bylo tak třeba zabývat se otázkou, zda na žalovanou povinnost z předkupního práva žalobce přešla podle § 1107 odst. 1 o. z. Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním hodnocení věci (§ 241a odst. 1 o. s., ř.).
38. K namítané absenci posouzení, zda v jednání žalované nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy, a k porušení práva na spravedlivý proces:
39. I v této části je předpoklad přípustnosti vymezen zčásti zmatečně. Je přitom otázkou, zda by zvažování rozporu jednání žalované s dobrými mravy mohlo mít význam v případě, že by žalobci nesvědčilo předkupní právo. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že závěr o tom, že výkon práv a povinností z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy, se nepoužije, jestliže přímá aplikace příslušného ustanovení zákona vede k témuž výsledku, k němuž má vést použití citovaného ustanovení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1659/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 664/2002). Z toho vyplývá, že jestliže by předkupní právo žalobce a jemu odpovídající povinnost žalované zanikly, nebylo by možno takovou povinnost znovu konstituovat na základě úvahy o dobrých mravech (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 528/99, dostupný, stejně jako i dále označené rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. sp. zn. 22 Cdo 1148/99).
40. Tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces není spojeno s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání. Ani Ústavní soud nezpochybňuje, že vady řízení, natož i námitka porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces samy o sobě k přípustnosti dovolání nepostačují, pokud v jejich souvislosti není vymezena řádná právní otázka přípustnosti dovolání (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, bod 22 a 23).
VI.
Závěr
41. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil [v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro postup podle § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.].
42. V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
43. náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.).
Autor: -mha-