// Profipravo.cz / Obecná ustanovení občan. zák. 09.05.2012
Ke vztahu ochrany pokojného stavu a ochrany práva
Nelze přisvědčit tvrzení, že se postižený měl domáhat přímo ochrany práva, a protože tak neučinil, uplatňuje nárok na ochranu pokojného stavu podle § 5 obč. zák. v rozporu s dobrými mravy. Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i o ochranu práva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4115/2011, ze dne 19. 4. 2012
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. T., bytem v O., zastoupené JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem v Ostravě–Moravské Ostravě, Sokolská 22, proti žalovaným 1) A. M., a 2) J. M., oběma bytem v M., zastoupeným JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem v Bruntále, E. Beneše 21, o ochranu pokojného stavu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 94/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2011, č. j. 57 Co 608/2007-148, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě rozsudkem uvedeným shora potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. června 2007, č. j. 8 C 94/2005-91, kterým byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně obnovit pokojný stav tak, že umožní žalobkyni průchod a průjezd přes pozemek v katastrálním území M. B. za účelem jejího přístupu a příjezdu k objektu na pozemku a k zahradě na pozemku v katastrálním území M. B. Současně vyslovil, že tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru správního a legislativního, ze dne 2. 2. 2005 KUOK/845/05/OSL-P/328, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu M. B. č. j. 2823/2003/OMp/VV/08/03 ze dne 15. 11. 2004 tak, že se žádost L. T. proti zásahu do posledního pokojného stavu zamítá. Rozhodl také o nákladech řízení.
Žalobkyně podala 26. 3. 2003 Městskému úřadu v M. B. návrh na ochranu pokojného stavu podle § 5 občanského zákoníku (obč. zák.); tvrdila, že žalobci znepřístupnili polní cestu, která od nepaměti sloužila k přístupu k pozemku, na kterém má chatu. Ve věci opakovaně rozhodoval Městský úřad v B. a Krajský úřad Olomouckého kraje, který nakonec rozhodnutím uvedeným výše návrh na ochranu pokojného stavu zamítl. Poté žalobkyně podala 7. 4. 2005 u Okresního soudu v Bruntále (soud prvního stupně) v této věci žalobu podle části páté občanského soudního řádu (o. s. ř.); šlo o řízení ve věci, o níž bylo již rozhodnuto správním orgánem. Po opětovném zrušení rozhodnutí ve věci vynesených jak odvolacím, tak i dovolacím soudem, rozhodl odvolací soud shora uvedeným rozsudkem tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě vyhověno.
Soudy v nalézacím řízení vyšly ze zjištění, že žalobkyně užívala předmětnou cestu k přístupu ke svým nemovitostem a žalovaní ji tím, že svůj pozemek oplotili, průjezd znemožnili. Navzdory tomu, že mezi účastníky byly ohledně této cesty spory, šlo o pokojný stav, neboť žalobkyně pozemek jako komunikaci užívala. Odvolací soud konstatoval, že návrh na ochranu podle § 5 obč. zák. podala žalobkyně již v březnu 2003, tedy krátce po zásahu do pokojného stavu; délka řízení nemůže jít k její tíži. V tom, že žalobkyně dosud neučinila kroky směřující k vyřešení občanskoprávní podstaty věci nelze spatřoval rozpor výkonu jejího práva žádat o ochranu podle § 5 obč. zák. s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Především namítají, že ochrana podle § 5 obč. zák. má předběžnou povahu a nelze ji přiznat 8 let od podání návrhu; výkon práva je tak v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. Po tak dlouhé době je podle nich podstata ochrany podle zmíněného ustanovení již zmařena; sami pak nemohli mimo toto řízení řešit občanskoprávní podstatu problému, neboť plot stavěli na svém pozemku v souladu s platnými předpisy. Odvolávají se na nedotknutelnost svého vlastnického práva, kterému měla být v řízení poskytnuta ochrana. Poukazují na nepřiměřenou délku řízení, jehož náklady jsou nuceni nést. Za otázku zásadního významu považují „zda v daném případě obecné soudy... ústavně konformním způsobem interpretovaly příslušné právní předpisy“ a zda byl správný jejich postup, jestliže neposkytly ochranu vlastnickému právu žalovaných zejména s přihlédnutím k pasivitě žalobkyně a k tomu, že k údajnému porušení pokojného stavu došlo před 8 léty.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. [dovolatelé odkazují i na § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., obsah dovolání tomu však neodpovídá] a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to lhůty, ve které lze vyhovět návrhu na ochranu pokojného stavu podle § 5 obč. zák.
Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat, nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu (§ 5 obč. zák.).
Ochrana pokojného stavu, upravená v § 5 obč. zák., je modifikovaným způsobem ochrany držby (posesorní ochrany), kterou znal již obecný občanský zákoník z roku 1811 a ke které se vrací i nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Jejím předmětem není ochrana práva, ale pokojného stavu. Předpokladem pro poskytnutí ochrany je, že návrh je podán správnímu orgánu v době, kdy jde o aktuální zásah do pokojného stavu; pokud se nový stav, vyvolaný zásahem, stal pokojným, ochranu nelze poskytnout. Naproti tomu není významné, jak dlouho trvá řízení ohledně návrhu na poskytnutí ochrany; žalobci nelze přičíst dobu trvání sporu k tíži a ochranu odmítnout jen proto, že nebyla poskytnuta v přiměřené době. Lze podotknout, že když zákonodárce umožnil projednat věc týkající se ochrany pokojného stavu poté, co proběhlo správní řízení, v řádném dvouinstančním občanském soudním řízení (část pátá občanského soudního řádu), musel nutně počítat s tím, že řízení v těchto věcech se prodlouží; již vzhledem k počtu možných „instancí“ je dosažení rychlého definitivního rozhodnutí obtížné. Ani průtahy v soudním řízení (pokud by o ně v dané věci šlo) nemohou mít vliv na obsah rozhodnutí; případné nároky z nich vyplývající lze uplatnit podle zvláštního předpisu, zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (stejně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2008, sp. zn. 22 Cdo 1701/2008, publikovaný na www.nsoud.cz).
Nelze přisvědčit ani tvrzení, že žalobkyně se měla domáhat přímo ochrany práva, a protože tak neučinila, uplatňuje nárok na ochranu pokojného stavu v rozporu s dobrými mravy. Nárok na ochranu pokojného stavu má jiný skutkový základ a ostatně i jiný účel než ochrana práva; nelze dovodit, že by ten, kdo žádá ochranu pokojného stavu, musel současně žádat i o ochranu práva. Ostatně ani žalovaným nic nebránilo a nebrání domáhat se ochrany vlastnického práva v tzv. petitorním řízení (např. podle okolností věci buď negatorní nebo negativní určovací žalobou). To, zda žalovaní jsou či nejsou vlastníky a zda žalobkyně má právo užívat spornou cestu je v řízení o ochraně pokojného stavu nevýznamné (viz např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol., Občanský zákoník I. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 92 a násl.).
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. o. s. ř. tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatelé nebyli úspěšní a žalobkyni nevznikly takové náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
(zdroj: www.nsoud.cz)
Autor: -mha-