// Profipravo.cz / Pracovní právo 13.10.2025
Přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu odvolaného zaměstnance
Práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu zaměstnance, který byl před prodejem části závodu odvolán ze svého pracovního místa vedoucího zaměstnance v této části zařazeného a dosud nedošlo ke změně jeho dalšího pracovního zařazení, přecházejí na nabyvatele části závodu (přejímajícího zaměstnavatele), a to i v případě, vede-li se ke dni účinnosti přechodu spor o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takového zaměstnance.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 670/2024, ze dne 26. 8. 2025
Dotčené předpisy:
§ 73a odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2021
§ 338 zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2021
§ 2175 odst. 2 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2021
§ 2183 o. z. ve znění účinném do 30. 6. 2021
Kategorie: pracovní právo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobci byla dne 3. 8. 2020 předána jeho tehdejším zaměstnavatelem OKD, a. s. výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, odůvodněná zrušením pracovní pozice závodního dolu, kterou žalobce zastával, s tím, že k jejímu zrušení došlo na základě usnesení představenstva OKD, a. s. a navazujícího rozhodnutí výkonného ředitele zaměstnavatele, v jehož důsledku se stal žalobce nadbytečným a zaměstnavatel mu nemá možnost nadále přidělovat práci.
2. Žalobou podanou dne 18. 12. 2020 u Okresního soudu v Karviné proti společnosti OKD, a. s. se žalobce domáhal určení neplatnosti shora uvedené výpovědi. V žalobě poukázal mimo jiné na to, že předmětné organizační změny, s nimiž OKD, a. s. spojila rozvázání pracovního poměru (údajné zrušení pracovní pozice závodního dolu XY, XY), spočívaly v tom, že dosavadní funkce a) závodního dolu XY a b) závodního dolu XY, XY byly změněny, resp. přejmenovány na funkce závodního dolu „XY, XY“ a závodního dolu „XY“. Nově byla navíc vytvořena funkce zástupce závodního dolu XY, XY. Žalobce považoval za zjevné, že faktickým důsledkem organizační změny nebylo snížení stavu zaměstnanců ve funkci závodních dolů, ani regulace počtu zaměstnanců na této funkci. Žalobce dále poukázal na to, že ve funkci závodního dolu se nacházel až do 4. 8. 2020 a výpověď dostal v okamžiku, kdy tuto funkci ještě vykonával. Ze strany (tehdejšího) žalovaného ani nebyla žalobci učiněna žádná nabídka na nové pracovní zařazení.
3. Původní žalovaná OKD, a. s. namítala, že není ve věci pasivně legitimována, neboť na základě smlouvy o koupi části závodu uzavřené dne 18. 2. 2021 bylo na státní podnik Diamo převedeno vlastnické právo k části závodu, která sestává z utlumovaných dolů v lokalitě XY a XY. Předmětem převodu se staly také závazky z pracovněprávních vztahů, včetně pracovního poměru žalobce, u kterého není postaveno najisto, zda byl před datem převodu ukončen.
4. Žalobce navrhl dne 6. 4. 2021 vstup nového žalovaného (DIAMO, státní podnik) do řízení. Okresní soud v Karviné návrhu vyhověl usnesením ze dne 29. 6. 2021. Žalovaný se po vstupu do řízení bránil námitkou nedostatku své pasivní legitimace, protože žalobce nefiguruje v příloze předmětné smlouvy o koupi části závodu obsahující jmenný seznam zaměstnanců, kteří na žalovaného přešli.
5. Okresní soud v Karviné nejprve rozsudkem ze dne 30. 8. 2022 žalobě vyhověl, neboť dospěl k závěru, že zaměstnavatel (OKD, a. s.) ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačních opatření s úmyslem zastřít své skutečné záměry. V daném případě mělo dojít k odvolání žalobce z funkce závodního dolu „XY, XY“, přičemž tuto funkci měl po jeho odvolání vykonávat ve stejném rozsahu jiný zaměstnanec. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 10. 2022 rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení z důvodu, že se dostatečně nezabýval obranou žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace, a dále okresnímu soudu uložil, aby se zabýval tím, jaký byl skutečný důvod pro rozvázání pracovního poměru žalobce, konkrétně zda tímto důvodem měla být vskutku nadbytečnost nebo tzv. fikce nadbytečnosti.
6. Okresní soud v Karviné věc opětovně projednal a rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 25 C 208/2020-302, žalobě opětovně vyhověl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
7. Soud prvního stupně se nejprve zabýval pasivní věcnou legitimací žalovaného a provedl za tím účelem důkaz smlouvami o koupi části závodu ze dne 23. 12. 2020 a 18. 2. 2021, na jejichž základě OKD, a. s. prodávala žalovanému části svého závodu, včetně dolů XY a XY. Po provedeném dokazování dospěl okresní soud k závěru, že tyto smlouvy mohou mít za následek přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů z OKD, a. s. jako dosavadního zaměstnavatele na žalovaného jako přejímajícího zaměstnavatele, přestože žalobce není uveden v příloze smlouvy obsahující jmenný seznam přecházejících zaměstnanců. Uvedl, že část závodu představuje určitý soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot, jehož součástí je i osobní prvek. V projednávané věci pak bylo podstatné, že žalobce pracoval na dolech XY a XY a jeho vztah k zaměstnavateli byl součástí těchto částí závodu, které byly převáděny na žalovaného. Okresní soud proto uzavřel, že jako součást předmětné části závodu přešel na žalovaného i řešený pracovněprávní vztah k žalobci, a to právě proto, že dosud nebylo postaveno najisto, zda zanikl či nikoliv.
8. Okresní soud se dále zabýval výpovědním důvodem a uvedl, že ke dni 1. 6. 2020 skutečně došlo ke zrušení funkce, kterou žalobce zastával, tj. funkce závodního dolů XY a XY, ze které byl žalobce následně dne 3. 8. 2020 odvolán a společnost OKD, a. s. měla povinnost nabídnout mu jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Okresní soud zdůraznil, že splnění tzv. nabídkové povinnosti ve smyslu § 73a odst. 2 zákoníku práce je předpokladem pro vznik výpovědního důvodu (fikce nadbytečnosti) podle § 73a odst. 2 zákoníku práce. Okresní soud uzavřel, že výpověď ze dne 3. 8. 2020 je neplatná, protože OKD, a. s. svou nabídkovou povinnost nesplnila, neboť měla k dispozici pro žalobce vhodná pracovní místa, která mu nenabídla.
9. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 8. 2023, č. j. 16 Co 107/2023-394, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
10. Odvolací soud se se skutkovými závěry soudu prvního stupně ztotožnil pouze částečně. Předně uvedl, že ze společnosti OKD, a. s. byly na žalovaného převedeny pouze části závodu, nikoliv celý závod, přičemž OKD, a. s. část svého závodu nadále provozuje. Aby tedy bylo možné uzavřít, že na žalovaného přešel také „sporný“ pracovněprávní vztah žalobce, muselo by být prokázáno, že před sporným skončením pracovního poměru byl žalobce zařazen v některé z převáděných částí závodu.
11. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce pracoval na dole XY a XY a jeho vztah k zaměstnavateli tak byl součástí těchto částí závodů, které byly převedeny na žalovaného. Uvedl, že žalobce na těchto dolech pracoval jako závodní pouze do 3. 8. 2020, kdy byl z tohoto vedoucího místa v souladu s předchozí dohodou odvolán, čímž jeho výkon práce na daném pracovním místě tímto dnem skončil. Pracovní poměr žalobce u OKD, a. s. sice i po tomto odvolání z funkce nadále trval, žalobce však neměl sjednaný druh práce, protože nebylo zjištěno, že by došlo k dohodě o novém druhu práce pro žalobce a jeho předchozí pracovní zařazení se po odvolání z vedoucího pracovního místa již neobnovilo. Odvolací soud dále uvedl, že v řízení nebylo zjištěno, že by byl žalobce kdykoliv po odvolání z funkce až do uplynutí výpovědní doby zařazen na nějakou jinou pracovní pozici, a tuto fázi jeho pracovního poměru u OKD, a. s. tak odvolací soud kvalifikoval jako překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce.
12. Odvolací soud uzavřel, že za těchto okolností je třeba na žalobce nahlížet ke dni 31. 10. 2020 (uplynutí výpovědní doby) jako na nezařazeného zaměstnance, a nikoliv jako na zaměstnance zařazeného v dolech XY, XY či jakékoliv jiné části závodu OKD, a. s., která byla předmětem prodeje žalovanému. Jako nezařazený zaměstnanec tak žalobce zůstal zaměstnancem zbytkové (nepřevedené) části závodu OKD, a. s., která tak nadále zůstala jeho zaměstnavatelem a subjektem, se kterým se měl vést soudní spor o (ne)platnost jeho výpovědi. Odvolací soud k tomu doplnil, že na uvedený závěr nemá vliv ani skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu, proti kterému se žalovaný neodvolal a nedostatek pasivní legitimace začal namítat až po právní moci tohoto usnesení.
13. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, výslovně v celém jeho rozsahu, které považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně se jedná o otázky:
a) zda může soud odmítnout námitku nedostatku pasivní legitimace, která spočívá na stejných důvodech, o kterých již dříve soud rozhodl v rámci usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu,
b) zda má skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu, proti kterému se žalovaný neodvolal, vliv na posuzování námitky nedostatku pasivní legitimace spočívající ve stejných důvodech, o kterých již dříve soud rozhodl v rámci usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu,
c) zda je soud povinen při posuzování námitky nedostatku pasivní legitimace provést výklad právního jednání, na základě kterého mělo dojít k převodu práv a povinností na nového účastníka řízení, a to podle pravidel uvedených v § 555 a násl. občanského zákoníku, tedy nikoliv pouze výklad gramatický,
d) je-li pracovněprávní vztah zaměstnance s určitým druhem práce spjat s vymezenou částí závodu, která je převáděna v souladu s § 2175 a § 2183 občanského zákoníku na nového nabyvatele, představuje odvolání z funkce a nastání překážek na straně zaměstnavatele podle § 208 zákoníku práce takovou okolnost, která dotčený pracovněprávní vztah z převáděné části závodu odstraňuje,
e) zda přechází na nového zaměstnavatele práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu k zaměstnanci, s nímž byl před převedením části závodu dosavadního zaměstnavatele rozvázán pracovní poměr výpovědí, přičemž zaměstnanci nebyla ke dni skončení pracovního poměru přidělena žádná pracovní pozice, avšak poslední pracovní pozice zaměstnance, které se týkala výpověď, jejíž platnost byla v řízení napadena, pod převáděnou část závodu spadala.
14. Dovolatel namítá, že přechod sporného pracovněprávního vztahu žalobce byl prokázán již v rámci usnesení soudu prvního stupně o procesním nástupnictví žalovaného. Za předpokladu, že soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že k předmětnému převodu na žalovaného došlo, a žalovaný se proti vydanému usnesení o procesním nástupnictví nebránil (nepodal žádný opravný prostředek), se podle žalobce soud druhého stupně již nemohl zabývat námitkou pasivní legitimace. Žalobce v tomto postupu odvolacího soudu spatřuje rozpor s principem práva na přístup k soudu, jelikož byl prakticky zbaven možnosti nechat projednat otázku neplatnosti výpovědi z pracovního poměru před soudem, a dále rozpor s principem zákazu vydání překvapivých rozhodnutí.
15. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl výklad ujednání smlouvy o koupi předmětné části závodu, která definují rozsah části závodu přecházející na žalovaného, čímž se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle žalobce byl takový výklad nezbytný pro určení, zda na základě smlouvy o převodu přešel i sporný pracovněprávní vztah založený mezi žalobcem a společností OKD, a. s. na žalovaného či nikoliv. Výklad byl dle žalobce tudíž nezbytný i pro vyslovení závěru o pasivní legitimaci žalovaného.
16. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvolání z funkce a vznik překážek na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce (konkrétně nepřiřazení pozice a nepřiřazování práce) jsou okolností, která práva a povinnosti z dosavadního pracovněprávního vztahu vyjímá z převáděné části závodu. Žalobce se naopak domnívá, že byť zaměstnanci není přiřazena nová pozice a není mu zaměstnavatelem přidělována práce, jeho příslušnost k převáděné části závodu zůstává zachována a odvíjí se od jeho posledního pracovního zařazení.
17. Dovolatel pak shledává nesprávným i závěr odvolacího soudu, že žalobce se stal nezařazeným zaměstnancem, a tudíž nemohl být převeden na žalovaného. Kvalifikování žalobce jako nezařazeného zaměstnance ze strany odvolacího soudu bylo podkladem pro vyslovení závěru o tom, že pracovněprávní vztah žalobce na nového zaměstnavatele nepřešel, a tudíž nebyla shledána pasivní legitimace žalovaného. Dovolatel namítá, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu na nového zaměstnavatele přechází práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů též k těm zaměstnancům, s nimiž byl před převedením části dosavadního zaměstnavatele rozvázán pracovní poměr, avšak platnost rozvázání pracovního poměru se stala předmětem sporu, který nebyl ke dni převodu pravomocně rozhodnut. Podle dovolatele bylo v řízení prokázáno, že před skončením pracovního poměru byl žalobce zařazen v některé z převáděných částí závodu, proto měly být na nového zaměstnavatele převedeny i práva a povinnosti ze sporného pracovněprávního vztahu.
18. Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. Ztotožnil se se závěry vyslovenými odvolacím soudem a nadto uvedl, že žalobce v dovolání učinil prohlášení, kterým uznal, že jeho pracovní poměr k OKD, a. s. skončil výpovědí dne 31. 10. 2020, tedy před uzavřením smluv o koupi části závodu mezi OKD, a. s. a žalovaným. Z tohoto důvodu shledal žalovaný bezpředmětným, aby se dovolací soud dovoláním dále zabýval, když předmětem řízení je žaloba o určení neplatnosti výpovědi.
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
20. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
21. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
22. Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit otázky, zda může soud odmítnout námitku nedostatku pasivní legitimace, která spočívá na stejných důvodech, o kterých již dříve soud rozhodl v rámci usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., a zda má skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví, proti kterému se žalovaný neodvolal, vliv na posuzování námitky nedostatku pasivní legitimace spočívající ve stejných důvodech, o kterých již dříve soud rozhodl v rámci usnesení o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu je (v závěru, že na posouzení pasivní věcné legitimace žalovaného nemá vliv skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř.) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud již dříve vysvětlil, že navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva; k otázce, zda ten, kdo má do řízení vstoupit místo dosavadního žalobce, je skutečně nositelem práva, se soud může vyslovit až v konečném rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod č. 31/2004 ve Sb. rozh. obč., a ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1388/2019).
23. Přípustnost dovolání nezaloží ani otázka, zda je soud povinen při posuzování námitky nedostatku pasivní legitimace provést výklad právního jednání, na základě kterého mělo dojít k převodu práv a povinností na nového účastníka řízení, a to podle pravidel uvedených v § 555 a násl. občanského zákoníku, tedy nikoliv pouze výklad gramatický, neboť na uvedené právní otázce rozsudek odvolacího soudu nezávisel. Odvolací soud založil totiž své rozhodnutí na závěru, že ke dni 31. 10. 2020 (uplynutí výpovědní doby) je třeba pohlížet na žalobce jako na nezařazeného zaměstnance, který proto zůstal zaměstnancem zbytkové (nepřevedené) části závodu OKD, a. s.
24. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
25. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobce byl společností OKD, a. s. od 1. 11. 2018 ustanoven do funkce závodního dolu XY a dolu XY. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 25. 9. 2019 (s účinností od 1. 10. 2019) bylo sjednáno právo zaměstnavatele (OKD, a. s.) žalobce z vedoucí funkce závodního dolu odvolat a právo žalobce se této funkce vzdát. Usnesením ze dne 10. 2. 2020, s účinností ke dni 11. 2. 2020, představenstvo OKD, a. s. rozhodlo, že žalobce odvolává z funkce závodního dolů „XY a XY“ a současně do této funkce s účinností od 12. 2. 2020 ustanovilo zaměstnance M. A. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v dočasné pracovní neschopnosti od 10. 2. 2020 do 31. 7. 2020, převzal si odvolání z funkce až 3. 8. 2020. V mezidobí došlo s účinností od 1. 6. 2020 ke změně v organizační struktuře OKD, a. s., ve které již nadále nebyla funkce závodního dolu „XY, XY“ a byly (mimo jiné) vytvořeny (relativně) nové pozice, a to závodního dolu „XY, XY“ (důl XY měl do té doby samostatného závodního), do které byl ustanoven M. A., a závodního lokality „XY“ (zahrnující také původní lokalitu XY), do které byl ustanoven jiný zaměstnanec. Dne 3. 8. 2020 pak žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru, odůvodněnou zrušením jeho pozice závodního dolu, kterou dosud zastával, v důsledku čehož mu zaměstnavatel neměl možnost dále přidělovat práci.
26. Z hlediska skutkového stavu bylo dále zjištěno, že OKD, a. s. jako prodávající uzavřela se žalovaným jako kupujícím dvě smlouvy o koupi části závodu (ze dne 23. 12. 2020 a 18. 2. 2021) s tím, že první smlouva se týkala dolů XY, XY, XY a XY a dobývacích prostorů XY a druhá smlouva se týkala dolů XY a XY a dobývacích prostorů XY.
27. Za tohoto stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení otázky hmotného práva, zda práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu zaměstnance, který byl před prodejem části závodu odvolán z pracovního místa vedoucího zaměstnance v této části zařazeného a zároveň mu byla dána výpověď z pracovního poměru (jejíhož určení neplatnosti se domáhá u soudu), přecházejí na nabyvatele části závodu. Protože tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, je dovolání podle § 237 o. s. ř. ve věci samé přípustné.
28. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je důvodné.
29. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze dne 3. 8. 2020, a vzhledem k době uzavření smluv o prodeji části podniku – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021 – dále jen „zák. práce“, a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2021 – dále jen „o. z.“.
30. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto nebo jiným zákonem (§ 338 odst. 1 zák. práce). Dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo její části (dále jen „činnost zaměstnavatele“), přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku (§ 338 odst. 2 zák. práce). Práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy přede dnem nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud jiný zákon nestanoví jinak (§ 338 odst. 5 zák. práce).
31. Podle § 2175 odst. 2 o. z. koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele.
32. Podle § 2183 o. z. ustanovení tohoto pododdílu (pododdíl 6, zvláštní ustanovení o koupi závodu – pozn. Nejvyššího soudu) se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku.
33. Judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 870/2005) již u předchozí právní úpravy dovodila, že v případě prodeje části podniku je nezbytné, aby předmětem smlouvy o prodeji byla taková část podniku, která tvoří jeho samostatnou organizační složku. Za samostatnou organizační složku lze pokládat takovou součást podniku, u níž je vedeno samostatně (odděleně) účetnictví, týkající se této organizační složky, z něhož především vyplývá, které věci, jiná práva, popřípadě jiné majetkové hodnoty slouží k provozování této části podniku (samostatné organizační složky), a vymezuje se tím předmět smlouvy o prodeji části podniku. V uvedeném smyslu proto bude samostatnou organizační složkou podniku zejména odštěpný závod, popřípadě jiná organizační složka, která se zapisuje do obchodního rejstříku. Předmětem smlouvy o prodeji podniku však mohou být i jiné organizační složky podniku, které se nezapisují do obchodního rejstříku a které mohou být různě nazvány, např. závod, provoz apod., podmínkou však je, aby šlo o složku samostatnou ve výše uvedeném smyslu, přičemž nemusí jít o složku oprávněnou svým vedoucím jednat navenek ve věcech jí se týkajících, jako je tomu v případě odštěpného závodu. Uvedené závěry se uplatní i ve vztahu k současné úpravě koupě části závodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2383/2023).
34. Účelem právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů je v prvé řadě ochrana zaměstnanců pro případ změny zaměstnavatele, zejména zajištění zachování jejich práv, neboť práva a povinnosti, které pro převodce vyplývají z pracovní smlouvy nebo pracovního poměru platných ke dni převodu, jsou v důsledku převodu převedeny na nabyvatele, a převod sám o sobě nepředstavuje důvod k propouštění (srov. bod 3 recitálu a dále čl. 3 a 4 směrnice Rady 2001/23/ES, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů).
35. Organizovaný soubor jmění v podobě závodu (části závodu) ještě před uzavřením smlouvy o koupi závodu (části závodu) vytvořil podnikatel, který tento závod (část závodu) provozuje, tj. prodávající (nikoliv kupující). V případě prvků osobní složky – zaměstnanců je určující jejich faktické zařazení k výkonu práce k převáděnému závodu (části závodu), nikoliv způsob jejich evidence v „účetním systému“ podnikatele (kupujícího). K přechodu práv a povinností dochází ze zákona a okruh zaměstnanců, kteří přecházejí, může dosavadní (popřípadě i přejímající) zaměstnavatel ovlivnit jen opatřením, na jehož základě dochází k převodu činností (jejich části) k přejímajícímu zaměstnavateli, jeho účinky však již ovlivnit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1706/2023, a judikatura v něm citovaná).
36. V nyní posuzované věci nelze bez dalšího aplikovat judikaturní závěry týkající se přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu, u něhož probíhá spor o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru zaměstnance, který působil (podle pracovní smlouvy má působit) v převáděné části (organizační složce) zaměstnavatele. Dovodila-li judikatura pro tyto případy, že na nového zaměstnavatele přechází práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů též k těm zaměstnancům, s nimiž byl před převedením části (organizační složky) dosavadního zaměstnavatele rozvázán pracovní poměr, avšak platnost rozvázání pracovního poměru se stala předmětem sporu, který nebyl ke dni převodu pravomocně rozhodnut, učinila tak na základě argumentace, že v okamžiku rozhodném pro přechod práv a povinností [tj. v den převodu části (organizační složky) zaměstnavatele] nelze považovat pracovní poměr za skončený a pracovní poměr (bude-li rozvázání pracovního poměru určeno jako neplatné) může nadále trvat, přičemž po pravomocném určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru bude práce přidělována zaměstnanci podle pracovní smlouvy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1367/2015).
37. Odlišnost vyplývá z ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce, podle něhož odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.
38. Tzv. nabídková povinnost představuje svojí povahou „přímus“ zaměstnavatele učinit zaměstnanci ofertu směřující k uzavření dohody o převedení na jinou práci (ke změně sjednaných pracovních podmínek) ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zák. práce. Jde tu přitom o takovou práci, kterou je zaměstnanec způsobilý vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Povinnost nabídnout zaměstnanci jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci znamená, že se nevyžaduje, aby zaměstnavatel navrhoval zaměstnanci takové pracovní zařazení, při němž by nebyla zcela využívána jeho dosažená kvalifikace, a současně se nesmí jednat o práci, k níž zaměstnanec nemá potřebnou kvalifikaci a nemůže ji ani získat zaškolením nebo jinou průpravou. Protože zákon nestanoví, že by další pracovní zařazení zaměstnance u zaměstnavatele muselo být dohodnuto v určitém místě, může zaměstnavatel nabídnout zaměstnanci i takovou jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, kterou by měl vykonávat v jiném místě, než kde dosud konal práci nebo kde má své bydliště (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4897/2009).
39. Obecně tak platí, že zaměstnanec, který byl odvolán z pracovního místa vedoucího zaměstnance, se ocitá v postavení, kdy čeká na návrh zaměstnavatele na jeho další zařazení podle výše uvedených kritérií. Návrh se může týkat i jiného místa, tedy jiné organizační složky zaměstnavatele. Je-li takovému zaměstnanci dána výpověď z pracovního poměru (ať již pro tzv. fikci nadbytečnosti podle § 73a odst. 2 zák. práce, nebo z jiného důvodu podle § 52 zák. práce), pak právní mocí rozhodnutí o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru se vrací (není-li zpochybněno samotné odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance) do postavení odvolaného zaměstnance.
40. Z tohoto důvodu se řešení dovolací otázky nemůže plně opřít o účel právní úpravy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť zde ke dni účinnosti takového přechodu není (ani pro případ úspěchu v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru) konkrétní pracovní pozice, jež by měla zůstat zachována. Nicméně lze vyjít z práv, která zde jsou (resp. v případě úspěchu v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru mohou být) a která jsou spojena s povinností zaměstnavatele navrhnout změnu dalšího pracovního zařazení zaměstnance, přičemž je stále (do změny pracovního zařazení, nebo do platného rozvázání pracovního poměru) dána překážka v práci na straně zaměstnavatele.
41. Odvolací soud postavil své rozhodnutí na názoru, že na žalobce bylo nutné (po jeho odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance) pohlížet ke dni 31. 10. 2020 jako na nezařazeného, a nikoliv jako zařazeného v převáděné části závodu. Rozvede-li se však tato argumentace ad absurdum, pak nutně musí vést k obecnému závěru, že ani v případě prodeje celého (a jediného) závodu by nebyl odvolaný zaměstnanec zařazen v závodu, který je převáděn. Zůstal by tak zaměstnancem dosavadního zaměstnavatele, který by mu však (s vysokou pravděpodobností) nebyl schopen nabídnout jakoukoliv práci. Proto nelze vyjít z kritéria, že po svém odvolání není zaměstnanec zařazen v převáděné části závodu.
42. Při hledání rozhodného kritéria je nutné vyjít ze zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance [§ 1a odst. 1 písm. a) zák. práce], přičemž je významné, že zaměstnanec naposledy (před svým odvoláním) vykonával práci v místě (organizační složce zaměstnavatele), s nímž sám souhlasil. Odvolaný zaměstnanec by neměl přijít o možnost dostat nabídku pokračovat v práci (byť na jiné pozici) v dosavadním závodu (jeho části) jen z důvodu, že se jej zaměstnavatel rozhodl prodat. Ve prospěch zaměstnance také bude, aby vůči němu byly povinnosti zaměstnavatele (zde v souvislosti s nabídkovou povinností a s existencí překážek v práci) plněny v té části závodu, kde byl naposledy zařazen k výkonu práce. Význam těchto kritérií se zřetelně ukáže na hypotetickém (ale nikoliv nereálném) příkladu zahraniční právnické osoby, jež se rozhodne prodat odštěpný závod, jehož prostřednictvím provozuje živnost na území České republiky. Zcela jistě by nebylo v souladu se zvláštní zákonnou ochranou zaměstnance, aby nadále řešil své další pracovní zařazení pouze se zaměstnavatelem v zahraničí.
43. Z uvedených důvodů dospívá proto dovolací soud k závěru, že práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu zaměstnance, který byl před prodejem části závodu odvolán ze svého pracovního místa vedoucího zaměstnance v této části zařazeného a dosud nedošlo ke změně jeho dalšího pracovního zařazení, přecházejí na nabyvatele části závodu (přejímajícího zaměstnavatele), a to i v případě, vede-li se ke dni účinnosti přechodu spor o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takového zaměstnance.
44. Protože rozsudek odvolacího soudu – jak vyplývá z výše uvedeného – není správný a nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání ve věci samé, pro zamítnutí dovolání, ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek (včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
45. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-