// Profipravo.cz / Restituce a rehabilitace 23.10.2018

Aplikace lhůty dle 8 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. na vztah mezi obcemi

Lhůta stanovená v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., se týká pouze vztahů mezi obcemi a státem a jejím smyslem je vyřešení stavu, kdy obec vůči státu nečiní žádné kroky k zápisu svého vlastnického práva. O takový případ však nejde, jestliže k zápisu vlastnického práva obce ze státu již došlo a spor vedou dvě obce navzájem o určení spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5735/2017, ze dne 18. 7. 2018

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 8 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb.

Kategorie: restituce a rehabilitace; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Žalobou podanou dne 8. 4. 2016 se žalobce domáhal určení spoluvlastnického práva v rozsahu jedné poloviny k lesním a zemědělským pozemkům tam specifikovaným (dále jen „předmětné pozemky“). Žalobu odůvodnil zejména tím, že předmětné pozemky byly historickým majetkem obce S., která zanikla v roce 1963, a obce T., zaniklé v roce 1975, v obou případech rozdělením jejich správního obvodu mezi žalobce a žalovaného. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil, byl-li zapsán v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětných pozemků dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), ačkoliv pozemky přešly ve smyslu § 2 odst. 3 citovaného zákona do podílového spoluvlastnictví účastníků jako právních nástupců obcí zaniklých po 31. 12. 1949 rovným dílem.

Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 1. 2017, č. j. 10 C 49/2016-91, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 25 Co 139/2017-114, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.); a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uvedl, že nárok žalobce na určení spoluvlastnického práva zanikl, neboť nedodržel speciální hmotně právní prekluzivní lhůtu stanovenou v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., podle něhož obce dosud nezapsané v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků, které měly přejít do jejich vlastnictví ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb., musely uplatnit svůj nárok u katastrálního úřadu nebo u soudu nejpozději do 31. 3. 2013. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, uzavřel, že restituční předpisy, tedy i zákon č. 172/1991 Sb., jsou ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru předpisů zvláštních k obecnému a že z tohoto důvodu se nelze domáhat prosazení vlastnických nároků podle občanského zákoníku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (aplikace ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., ve znění po novele provedené zákonem č. 173/2012 Sb., vztahující se k přechodu vlastnického práva na obec podle tohoto zákona), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 681/2013) tím, že ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. nepřípustně aplikoval na vztah mezi obcemi navzájem, ačkoliv toto ustanovení upravuje toliko vztah mezi obcemi a Českou republikou.

Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání žalobce projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť se odvolací soud při posouzení otázky aplikace ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Nesplní-li obec tuto svou povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát.

Zákon č. 172/1991 Sb., upravující přechod některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, vychází z toho, že jednotlivé věci přecházejí do vlastnictví obcí přímo dnem jeho účinnosti (srov. § 1, § 2, § 2b), případně dnem 1. 7. 2000 (srov. § 2a), přičemž je na příslušné obci, aby si takto (ex lege) získané vlastnické právo k nemovitým věcem nechala zapsat do katastru nemovitostí. Protože ani po více jak dvaceti letech od účinnosti zákona nebyla některá (sporná) vlastnická práva obcí do katastru nemovitostí zapsána, stanovil zákonodárce (novelou provedenou zákonem č. 173/2012 Sb., účinnou od 29. 6. 2012) v zájmu právní jistoty obcím k nápravě tohoto stavu lhůtu k podání návrhu katastrálnímu úřadu nebo určovací žaloby u soudu do 31. března 2013 s tím, že pokud tuto povinnost nesplní, přechází vlastnické právo dnem 1. dubna 2013 zpět na stát. Není přitom pochyb o tom, že uvedená lhůta je hmotně právní prekluzivní (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Co 2428/2013, uveřejněný pod č. 89/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 644/2015, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 579/2015, ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 2158/2016, nebo ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2498/2017, a nález Ústavního soudu z 9. 8. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 20/2016).

Ze znění shora uvedeného ustanovení i z citované judikatury však plyne, že lhůta stanovená v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., se týká pouze vztahů mezi obcemi a státem a jejím smyslem je vyřešení stavu, kdy obec vůči státu nečiní žádné kroky k zápisu svého vlastnického práva. O takový případ však v dané věci nejde, neboť k zápisu vlastnického práva obce ze státu již došlo a spor vedou dvě obce navzájem o určení spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech. To ovšem znamená, že lhůtu uvedenou v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. na projednávanou věc aplikovat nelze. V důsledku toho je nepřípadný i odkaz odvolacího soudu na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se obecné úpravy restitucí (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001).

Rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadený rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Semilech).

Soud prvního stupně je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs