// Profipravo.cz / Cenné papíry 21.08.2020

Forma smlouvy o převodu cenného papíru na řad

Pro smlouvu o převodu cenného papíru na řad (včetně směnky na řad) podle § 1103 odst. 2 o. z. není předepsána písemná forma; taková smlouva může být uzavřena i konkludentně.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2457/2018, ze dne 28. 5. 2020

vytisknout článek

Dotčené předpisy:
§ 1103 odst. 2 o. z.
čl. I § 11 odst. 1 zák. č. 191/1950 Sb.
§ 559 o. z.

Kategorie: cenné papíry; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 27. ledna 2015, č. j. 47 Cm 342/2014-14, uložil žalovaným, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobci (Raiffeisenbank a. s.) směnečný peníz ve výši 313.511,21 Kč s 6% úrokem od 4. listopadu 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.045 Kč a náhradu nákladů řízení.

Proti označenému směnečnému platebnímu rozkazu podal třetí žalovaný odůvodněné námitky.

V průběhu řízení o námitkách Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. února 2016, č. j. 47 Cm 342/2014-102, odkazuje na ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost Old Street s. r. o., identifikační číslo osoby 29099480 (dále též jen „společnost“), na kterou 11. května 2015 indosoval směnku, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále též jen „sporná směnka“).

Vrchní soud v Praze k odvolání třetího žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud – vycházeje z ustanovení čl. I. § 11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a z ustanovení § 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci byly splněny veškeré předpoklady vyžadované ustanovením § 107a o. s. ř. pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního žalobce.

Přitom zdůraznil, že pro převod práv ze směnky zákon vyžaduje rovněž ujednání o převodu, které může být zcela neformální, dále vyznačení převodu na směnce prostřednictvím rubopisu a konečně předání směnečné listiny nabyvateli. Jelikož všechny tyto skutečnosti v posuzovaném případě „nastaly“, stala se společnost „směnečným věřitelem“.

Výhradu třetího žalovaného, že mezi žalobcem a společností nebyla uzavřena smlouva o převodu sporné směnky, neshledal odvolací soud důvodnou. V situaci, kdy žalobce i společnost shodně prohlásili (viz jejich podání z 15. června 2015 na č. l. 70 spisu), že došlo k převodu sporné směnky, lze existenci ujednání o převodu směnky podle odvolacího soudu jednoznačně dovodit. Ostatně, pokračoval odvolací soud, je obtížně představitelné, že by žalobce převedl spornou směnku na osobu, s níž o převodu nejednal a která s převodem nevyslovila souhlas.

Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., maje za to, že Nejvyšší soud se doposud v daných souvislostech nezabýval vzájemným vztahem čl. I. § 11 směnečného zákona a § 1103 odst. 2 o. z. a tudíž neřešil ani otázku, zda převod směnky na řad vyžaduje kromě rubopisu též písemnou smlouvu.

Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého smlouva předvídaná ustanovením § 1103 odst. 2 o. z. může být uzavřena i v ústní formě. S poukazem na názor vyslovený v „komentáři ASPI“ k tomuto ustanovení [jde o dílo Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek III. (§ 976 až 1474). Wolters Kluwer, Praha, 2014, s. 275-276] dovolatel usuzuje, že týká-li se smlouva převodu listinného cenného papíru, musí mít písemnou formu.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Společnost se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a zdůrazňuje, že v daném případě došlo k převodu sporné směnky jak rubopisem, tak smlouvou uzavřenou v písemné formě. Dovolání třetího žalovaného proto nemůže být důvodné.

Dovolání třetího žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, týkající se hmotněprávních předpokladů pro převod směnky na řad (konkrétně otázky formy smlouvy o převodu takové směnky), dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu beze zbytku nezodpovězené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř., má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3).

Z ustanovení čl. I. § 11 odst. 1 směnečného zákona se podává, že každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem (rubopisem).

Vzhledem k tomu, že žalobce indosoval spornou směnku na společnost v době po 1. lednu 2014, jsou pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodná také následující ustanovení občanského zákoníku (srov. v této souvislosti též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015, uveřejněné pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. vlastnické právo k cennému papíru na řad se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. O náležitostech rubopisu a jeho přijetí, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí ustanovení právního předpisu upravujícího směnky; převodce cenného papíru však ručí za uspokojení práv z cenného papíru, jen je-li k tomu zvlášť zavázán.

Ustanovení § 559 o. z. stanoví, že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

Podle ustanovení § 560 o. z. písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

Nejvyšší soud již pro poměry právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého pro jednotlivé druhy cenných papírů se použije především úprava zvláštního zákona upravujícího příslušný druh cenného papíru a nelze-li některé otázky řešit podle příslušného zákona, použije se úprava zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Použití obecné úpravy závazků v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, a zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, připadá v úvahu teprve tehdy, neřeší-li určitou otázku ani zákon o cenných papírech. V tomto směru je tedy zákon o cenných papírech ve vztahu k občanskému a obchodnímu zákoníku předpisem speciálním (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2006, pod číslem 10).

Převod práv ze směnky na řad pak i podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 předpokládal ujednání o převodu směnky, vyznačení převodu na směnce prostřednictvím indosamentu a předání směnky nabyvateli (srov. § 13, § 17 a § 18 odst. 1 zákona o cenných papírech, ve spojení s čl. I. § 11 odst. 1 směnečného zákona). Vzhledem k tomu, že rozhodná právní úprava nepředepisovala pro převod cenného papíru na řad (obecně), ani pro převod směnky na řad (zvlášť) písemnou formu smlouvy, soudní praxe i právní teorie shodně vycházely z toho, že samotná smlouva o převodu směnky na řad (jež upravuje podmínky, za nichž se má převod uskutečnit, tj. především určuje převáděný cenný papír a jeho kupní cenu) může být uzavřena v jakékoliv formě, tedy i konkludentně. K tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 346/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2005, pod číslem 93, rozsudek ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 494/2008, rozsudek ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 3162/2009, uveřejněný pod číslem 42/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 19. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 181/2013, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2016, pod číslem 9, v právní teorii pak např. Kovařík Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 5., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 62.

Na výše uvedených závěrech se přitom nic nezměnilo ani poté, co dne 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník). Z jednoznačné dikce ustanovení § 1103 odst. 2 o. z. se podává, že vlastnické právo k cennému papíru na řad se (stejně jako podle dřívější právní úpravy) převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jeho předání. Smlouva představuje právní důvod (titul) pro nabytí vlastnictví, rubopis a předání pak právní způsob (modus) nabytí vlastnického práva (k tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2020, sp. zn. 27 Cdo 1470/2018). Ani nový občanský zákoník přitom nevyžaduje, aby smlouva o převodu cenného papíru na řad byla uzavřena v písemné formě. Bez jakýchkoliv pochybností se tak uplatní obecná úprava formy právního jednání obsažená v ustanovení § 559 a násl. o. z., z níž plyne, že smluvní strany si mohou při převodu cenného papíru na řad zvolit libovolnou formu.

Shodný názor je jednotně zastáván (s výjimkou díla citovaného v podaném dovolání dovolatelem) i v odborné literatuře. K tomu srov. např. Marek, R., Ježek, V. Cenné papíry v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 30-33, Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 343-346, Kotásek, J., Pihera, V., Pokorná, J., Vítek, J. Právo cenných papírů. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 158, nebo Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 84-85.

Pro úplnost budiž dodáno, že ojedinělý a zejména ničím blíže neodůvodněný opačný názor, obsažený v dovolatelem odkazovaném díle, představuje zjevné vybočení z jinak jednotného výkladu ustanovení § 1103 o. z. podávaného v odborné literatuře a Nejvyšší soud jej za dostatečný důvod pro korekci výše uvedených závěrů nepovažuje.

Nejvyšší soud proto uzavírá, že pro smlouvu o převodu cenného papíru na řad (včetně směnky na řad) podle § 1103 odst. 2 o. z. není předepsána písemná forma; taková smlouva může být uzavřena i konkludentně.

Promítnuto do poměrů projednávané věci výše řečené znamená, že soudy nižších stupňů nijak nepochybily, jestliže měly předpoklady, za nichž lze podle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhovět návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, za splněné. O tom, že v posuzovaném případě došlo nejen k vyznačení rubopisu na sporné směnce a jejímu předání nabyvateli, ale také k uzavření (alespoň konkludentní) smlouvy o převodu sporné směnky mezi žalobcem a společností, nelze mít – s ohledem na skutečnosti plynoucí z obsahu spisu – žádné (natož rozumné) pochybnosti (srov. v této souvislosti již odvolacím soudem zmiňované souhlasné prohlášení žalobce a společnosti z 15. června 2015, ve kterém společnost vyslovuje svůj souhlas se vstupem do řízení, jakož i záznamy o indosaci sporné směnky na č. l. 36 a 96 spisu).

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž z obsahu spisu neplynou ani jiné vady, k jejichž existenci Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Autor: -mha-