// Profipravo.cz / Cenné papíry 30.01.2019
Doložka obsažená na rubu směnky
Podstatnou náležitostí obsahu směnky je i souvislý obsah listiny; nestačilo by pořadí zcela nesouvislé a tím spíše by byla neplatná směnka obsahující vnitřní odpor. Jde-li o podpis výstavce směnky vlastní, musí krýt souvislý text směnky, z čehož plyne, že jej je třeba umístit na líci směnky pod její obsah. Mezi podstatné náležitosti vlastní směnky patří (mimo jiné) i bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; slib zaplatit musí být prost jakýchkoliv podmínek.
Při posouzení, zda doložka obsažená na rubu posuzované směnky (ve znění „s podmínkou pravomocného osvobození výstavce dle 19 T 131/2009“), podepsaná výstavcem, je vskutku nepřípustnou podmínkou zaplacení směnky, která činí směnku neplatnou, nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že směnečné prohlášení, nacházející se na líci směnky, kryté podpisem výstavce, neobsahuje žádnou podmínku, na jejíž splnění by byla vázána povinnost výstavce zaplatit směnečnou sumu.
Skutečnost, že výstavce podepsal (vedle směnečného prohlášení) též spornou doložku (nacházející se na rubu směnky), je pro posouzení otázky (ne)platnosti směnky bez právního významu již proto, že zmíněná doložka nemá (vzhledem k jejímu obsahu) přímou souvislost s platebním slibem vyjádřeným (a výstavcem podepsaným) na líci směnky (z této doložky nelze usuzovat na podmínku pro zaplacení směnky).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1963/2017, ze dne 24. 10. 2018
Dotčené předpisy: čl. I. § 75 zák. č. 191/1950 Sb.
Kategorie: cenné papíry; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 2. června 2016, č. j. 4 Cmo 96/2016-80, k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek ze dne 11. června 2015, č. j. 32 Cm 147/2014-48, jímž Krajský soud v Ostravě ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 25. července 2014, č. j. 32 Cm 147/2014-14, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s 6% úrokem od 2. června 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 333,- Kč a náhradu nákladů řízení 5.017,- Kč.
Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně – mimo jiné uzavřel, že „v řízení předloženou směnkou vlastní se žalovaný jako výstavce bezpodmínečně zavazuje zaplatit zde uvedenou peněžitou sumu“. Text na rubové straně směnky „(s) podmínkou pravomocného osvobození výstavce dle 19 T 131/2009“ (odvolací soud uvádí nesprávně „15 T…“) „není kryt žádným podpisem, není tedy součástí směnečné listiny a na platnost směnečného ujednání na líci směnky nemá žádný vliv. Na rubové straně směnky učiněná doložka nezpůsobuje neplatnost směnky z důvodu podmínky“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné k řešení „otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soud dosud nebyla vyřešena“, a to, zda „podmínka umístěná na rubu směnky způsobuje neplatnost takové směnky“. Přípustnost dovolání je založena i „porušením práva žalovaného na spravedlivý proces“.
Dovolatel zdůrazňuje, že doložka na rubu směnky je kryta podpisem výstavce; opačný závěr odvolacího soudu je s touto skutečností v extrémním rozporu. Přitom rubová strana směnky je její nedílnou součástí a „vyjádření jakékoliv podmínky v souvislosti s platebním příkazem vede k totální neplatnosti listiny jako celku“.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, týkající se (ne)platnosti směnky, dosud v judikatuře Nejvyššího soud beze zbytku nezodpovězené.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákona“), vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je jednotná v závěrech, podle nichž:
1) Směnka je považována za dokonalý cenný papír, což znamená, že práva a povinnosti ze směnečných vztahů jsou definována právě a jen směnečnou listinou a zápisy (doložkami, poznámkami) na ní uvedenými. Formální přísnost směnky se projevuje v tom, že směnečná listina musí být jako směnka označena. V textu listiny musí být tedy použito slovo „směnka“, pojaté do vlastního textu listiny. Směnka přitom není jen náhodným shlukem jednotlivých doložek, ale tvoří určitý ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení (k tomu srov. např. Kovařík, Z.: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4., dopl. vydání. Praha, C. H. Beck, 2005, str. 2-8).
Podstatnou náležitostí obsahu směnky [vedle jiných náležitostí plynoucích z ustanovení čl. I. § 1 směnečného zákona (pro směnku cizí) a čl. I. § 75 směnečného zákona (pro směnku vlastní)] je souvislý obsah listiny; nestačilo by pořadí zcela nesouvislé a tím spíše by byla neplatná směnka obsahující vnitřní odpor (k tomu srov. např. v historické literatuře Rouček, F., Nové Československé právo směnečné, Brno 1931, str. 54, jakož i Švamberg, G., Československé právo směnečné a šekové, Praha 1947, str. 27, a v judikatuře např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2003, sp. zn. 29 Odo 430/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2003, pod číslem 103). Jde-li o podpis výstavce směnky vlastní, musí krýt souvislý text směnky, z čehož plyne, že jej je třeba umístit na líci směnky pod její obsah (viz Smitek, J., Štěpina, J., Jednotný směnečný řád, Praha 1941, str. 21, jakož i Švamberg, G., Naše jednotné směnečné právo, Praha 1941, str. 42, a v současné literatuře Chalupa, R., Zákon směnečný a šekový, Komentář, 1. část Směnky, 2. vydání, Linde Praha 2006, str. 29).
Srov. např. rozsudek ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 722/2010, uveřejněný pod číslem 32/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 32/2012“), jakož i rozsudek ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 505/2011.
2) Mezi podstatné náležitosti vlastní směnky patří (mimo jiné) i bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu (viz např. důvody rozsudku ze dne 26. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 176/2009.
K tomu v právní teorii srov. např. dílo Kovařík, Z. Směnka a šek v České republice. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, str. 111 – „Slib zaplatit musí být prost jakýchkoliv podmínek. Platnost a u směnky vlastní zároveň i závaznost platebního slibu nesmí být zeslabena žádnou podmínkou. Je nutno považovat za zcela nepřípustné přenášet do platebního slibu na směnce vlastní případné podmínky nebo výhrady, které by vyplývaly z jiných právních vztahů, které jsou mezi výstavcem a remitentem mimo směnku. Taková podmínka nesmí se objevit ani na jiném místě směnky v souvislosti s jinými zápisy a doložkami“.
Zbývá posoudit, zda doložka obsažená na rubu směnky (ve znění „s podmínkou pravomocného osvobození výstavce dle 19 T 131/2009“), podepsaná výstavcem, je vskutku nepřípustnou podmínkou zaplacení směnky, která činí směnku neplatnou.
V tomto směru Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nemá žádné pochybnosti o tom, že směnečné prohlášení, nacházející se na líci směnky, kryté podpisem výstavce (žalovaného), neobsahuje žádnou podmínku, na jejíž splnění by byla vázána povinnost výstavce zaplatit směnečnou sumu.
Skutečnost, že výstavce podepsal (vedle směnečného prohlášení) též spornou doložku (nacházející se na rubu směnky), je pro posouzení otázky (ne)platnosti směnky bez právního významu již proto, že zmíněná doložka nemá (vzhledem k jejímu obsahu) přímou souvislost s platebním slibem vyjádřeným (a výstavcem podepsaným) na líci směnky (z této doložky nelze usuzovat na podmínku pro zaplacení směnky).
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud zamítl a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.
Autor: -mha-