// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení 25.09.2025
Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty
Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů a že je připraven plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, aby dosáhl osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž nemůže ovlivnit (zvrátit), jaký způsob oddlužení věřitelé zvolí. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty si tak dlužník nemůže vymínit, aby se konkrétní část jeho majetku nepoužila k uspokojení věřitelů, neboť u tohoto způsobu oddlužení je dlužník povinen vydat (až na výjimky uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) všechen svůj majetek náležející do majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 insolvenčního zákona); to platí i pro nemovitý majetek, který není jeho obydlím, ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.
Na doposud uvedeném nic nemění ani konkrétní poměry projednávané věci, tedy že dlužnice je starobní důchodkyní, nemovitá věc má představovat rodinný majetek a že plné uspokojení věřitelů lze očekávat již (pouze) plněním splátkového kalendáře. Úvaha, která část majetkové podstaty má být použita k rychlému, hospodárnému a co nejvyššímu uspokojení věřitelů, nepřísluší dlužníku, ale insolvenčnímu správci, který je povinen jednat s odbornou péčí a sledovat přitom společný zájem věřitelů, jemuž je povinen dát přednost před svými vlastními zájmy tak, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona).
Jinak řečeno, je-li schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je dlužník povinen vydat ke zpeněžení veškerý majetek náležející do majetkové podstaty (s výjimkou uvedenou v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) i tehdy, jestliže lze očekávat plné uspokojení věřitelů již (samotným) plněním splátkového kalendáře.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 49/2025, ze dne 29. 8. 2025
Dotčené předpisy:
§ 398 odst. 3 IZ ve znění do 30. 9. 2024
§ 398 odst. 6 IZ ve znění do 30. 9. 2024
§ 406 odst. 3 písm. e) IZ ve znění do 30. 9. 2024
§ 406 odst. 4 IZ ve znění do 30. 9. 2024
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 7. února 2025, č. j. KSOS 31 INS 15279/2024-B-4, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] schválil oddlužení dlužnice (Š. Š.) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod II. výroku) a uložil dlužnici vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení (specifikovaný) pozemek nacházející se ve společném jmění manželů, jehož součástí je garáž (dále též jen „nemovitá věc“) [bod IV. výroku].
2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. dubna 2025, č. j. KSOS 31 INS 15279/2024, 4 VSOL 146/2025-B-11, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku.
3. Odvolací soud – cituje ustanovení § 7, § 207 odst. 1, § 217 odst. 1, § 286, § 398 odst. 3 a 6 a § 406 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ve znění účinném do 30. září 2024 – uzavřel, že při úvahách, zda je dlužník povinen vydat majetek ke zpeněžení, je rozhodující hledisko uspokojení věřitelů, přičemž důvody uváděné dlužnicí nejsou způsobilé vést k závěru, že by se zpeněžením nemovité věci uspokojení věřitelů nedosáhlo. Na tom ničeho nemění ani okolnost, že by podle zprávy pro oddlužení došlo ke 100% uspokojení nezajištěných věřitelů (již) pouze plněním splátkového kalendáře, neboť zpeněžení majetkové podstaty představuje (zpravidla) rychlejší uspokojení věřitelů. Také skutečnost, že má jít o rodinný majetek, není způsobilá změnit závěr, že se zpeněžením tohoto majetku dosáhne uspokojení věřitelů, neboť „historie majetku“ není pro jeho zpeněžení rozhodná.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
5. Dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda je dlužník – starobní důchodce povinen vydat ke zpeněžení nemovitou věc ve společném jmění manželů, která není obydlím, i tehdy, když ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že je schopen zcela uspokojit věřitele již plněním splátkového kalendáře bez nutnosti zpeněžování majetkové podstaty.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka soudům obou stupňů vytýká, že nerespektovaly účel oddlužení, tedy „dosáhnutí spravedlivého poměru mezi zájmy věřitelů a zájmy poctivého dlužníka“. Nemovitá věc se totiž nachází ve společném jmění manželů a jde o dlouhodobý rodinný majetek, jehož ztráta pro dovolatelku představuje mimořádně citelný zásah. O to více je požadavek na její zpeněžení neadekvátní, jestliže plného uspokojení věřitelů je možné dosáhnout jinak, a to řádným plněním splátkového kalendáře (již za 2 roky a 3 měsíce).
7. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
8. Pro insolvenční řízení je rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první zákona č. 252/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro § 75, § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.
9. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem v daných skutkových poměrech dosud bezezbytku neřešenou.
10. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolatelka nenamítá a z obsahu spisu se nepodávají.
11. Nejvyšší soud se proto zabýval – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
12. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
13. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
§ 398
Způsoby oddlužení
(…)
(3) Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.
(…)
(6) Dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Není-li dále stanoveno jinak, pro účely zpeněžení podle odstavce 3 do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Ustanovení § 409 odst. 4 není dotčeno.
§ 406
(…)
(3) V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud
(…)
e/ uloží dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty a označí majetek obdobně podle odstavce 2 písm. b/,
(…)
(4) Odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, dlužník, je-li důvodem odvolání tvrzení, že mu soud uložil povinnost vydat ke zpeněžení majetek, který podle tohoto zákona není povinen vydat, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.
14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
15. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:
16. Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů. To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé, jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 47/2014 (dále též jen „R 47/2014“); uvedené závěry přijaté v R 47/2014 se prosadí i v poměrech právní úpravy insolvenčního zákona účinného do 30. září 2024 s tou odchylkou, že podle rozhodné právní úpravy lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 1 insolvenčního zákona).
17. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (vedle pravidelného splácení pohledávek věřitelů z příjmů dlužníka) je základní povinností dlužníka vydat insolvenčnímu správci veškerý majetek náležející do majetkové podstaty k jeho zpeněžení. K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021, uveřejněného pod číslem 93/2022 Sb. rozh. obč. (dále též jen „R 93/2022“).
18. V R 93/2022 Nejvyšší soud rovněž vysvětlil, že insolvenční zákon (ani jiné právní předpisy) neupravuje žádná další kritéria (kromě uvedených v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) pro uplatnění výjimky z obecné povinnosti dlužníka vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení veškerý svůj majetek při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Jinak řečeno, z § 398 odst. 3 a 6 insolvenčního zákona je zřejmé, že z obecné povinnosti dlužníka vydat veškerý svůj majetek ke zpeněžení při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty existují dvě výjimky. Vedle situace, kdy majetek dlužníka má nízkou hodnotu a jeho zpeněžením by nebylo dosaženo žádného výtěžku použitelného k uspokojení věřitelů, je upravena výjimka v podobě ochrany obydlí dlužníka. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil též např. v důvodech usnesení ze dne 26. dubna 2023, sen. zn. 29 NSČR 35/2021, uveřejněného pod číslem 34/2024 Sb. rozh. obč.
19. Podáním návrhu na povolení oddlužení tak dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů a že je připraven plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, aby dosáhl osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž nemůže ovlivnit (zvrátit), jaký způsob oddlužení věřitelé zvolí. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty si tak dlužník nemůže vymínit, aby se konkrétní část jeho majetku nepoužila k uspokojení věřitelů, neboť u tohoto způsobu oddlužení je dlužník povinen vydat (až na výjimky uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) všechen svůj majetek náležející do majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 insolvenčního zákona); to platí i pro nemovitý majetek, který není jeho obydlím, ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (§ 205 odst. 1 a 3 a § 206 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona).
20. Na doposud uvedeném nic nemění ani konkrétní poměry projednávané věci, tedy že dovolatelka je starobní důchodkyní, nemovitá věc má představovat rodinný majetek a že plné uspokojení věřitelů lze očekávat již (pouze) plněním splátkového kalendáře. Úvaha, která část majetkové podstaty má být použita k rychlému, hospodárnému a co nejvyššímu uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ insolvenčního zákona), nepřísluší dlužníku, ale insolvenčnímu správci, který je povinen jednat s odbornou péčí a sledovat přitom společný zájem věřitelů, jemuž je povinen dát přednost před svými vlastními zájmy tak, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona).
21. Jinak řečeno, je-li schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je dlužník povinen vydat ke zpeněžení veškerý majetek náležející do majetkové podstaty (s výjimkou uvedenou v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) i tehdy, jestliže lze očekávat plné uspokojení věřitelů již (samotným) plněním splátkového kalendáře.
22. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Autor: -mha-