// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení 25.09.2025
Zpětvzetí přihlášky pohledávky po odmítnutí odporové žaloby
Jestliže insolvenční soud pravomocně odmítne pro opožděnost žalobu na určení pohledávky podanou věřitelem proti popírajícímu dlužníku, nastává tím ve smyslu § 185 insolvenčního zákona v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se k přihlášené pohledávce nepřihlíží, a insolvenční soud přihlášku odmítne. Jestliže se k pohledávce nepřihlíží, pak se věřitelem později učiněné zpětvzetí pohledávky týká pohledávky, která zde již (z pohledu insolvenčního řízení) není, a tudíž je procesním úkonem, který nemohl vyvolat žádné procesní účinky.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 93/2024, ze dne 28. 8. 2025
Dotčené předpisy:
§ 184 IZ ve znění do 31. 5. 2019
§ 185 IZ ve znění do 31. 5. 2019
§ 410 odst. 5 IZ ve znění do 31. 5. 2019
§ 201 odst. 1 IZ ve znění do 31. 5. 2019
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 15. března 2023, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-7, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2023, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-10, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku č. P24 věřitele č. 22 (dále též jen „věřitel“) týkající se pohledávky č. P24/1 ve výši 732 329,83 Kč, v části 397 405,14 Kč (bod I. výroku), a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele č. 22 v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté pohledávky (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 15. února 2019, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-A-11, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce dlužníka. Usnesením ze dne 21. prosince 2020, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-B-33, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.
[2] Usnesením ze dne 29. června 2021, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-6, insolvenční soud odmítl přihlášku č. P24 věřitele č. 22 ohledně pohledávky č. P24/1 ve výši 732 329,83 Kč v rozsahu částky 334 924,69 Kč, s tím, že účast věřitele v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté pohledávky končí.
[3] Vyrozuměním ze dne 21. března 2022 insolvenční správce informoval věřitele č. 22 o tom, že dlužník popřel pravost jeho pohledávky a poučil jej o možnosti podat žalobu na určení pohledávky. Vyrozumění bylo věřiteli doručeno do datové schránky dne 21. března 2022.
[4] Dne 2. března 2023 insolvenční správce požádal insolvenční soud o rozhodnutí ohledně přihlášky pohledávky č. P24/1 ve zbývající části 397 405,14 Kč.
3. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že nevykonatelná a nezajištěná pohledávka č. P24/1 přihlášená v celkové výši 732 329,83 Kč byla usnesením ze dne 29. června 2022 odmítnuta v rozsahu částky 334 924,69 Kč. Pohledávku popřel co do pravosti dlužník, který však přes vyrozumění insolvenčního správce nepodal určovací žalobu. Proto insolvenční soud přihlášku ve zbývajícím rozsahu 397 405,14 Kč odmítl podle § 185 zákona č. 182/2009 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
4. K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud, cituje § 185, § 192 odst. 1, § 198 odst. 1, § 201 odst. 1 a § 410 odst. 5 insolvenčního zákona, dospěl k následujícím závěrům.
6. Zjištění insolvenčního soudu, že věřitel nepodal žalobu na určení pohledávky, není správné. Ze spisu totiž plyne, že věřitel na výzvu insolvenčního správce žalobu na určení pohledávky „v celkové částce 732 329,83 Kč“ podal dne 4. dubna 2022. Insolvenční soud však žalobu usnesením ze dne 25. října 2022, č. j. 211 ICm 835/2022-7, odmítl. Věřitel nepodal opravný prostředek a rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. listopadu 2022.
7. Při popření pravosti pohledávky vede nepodání žaloby, opožděné podání žaloby nebo odmítnutí žaloby „k zániku možnosti dosáhnout jakéhokoliv uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení“. Za popsané situace nelze k věřitelem přihlášené pohledávce v insolvenčním řízení přihlížet.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a má být posouzena jinak.
9. Dovolatel tvrdí, že odvolací soud opomenul skutečnost, že podáním ze dne 29. května 2023 (po rozhodnutí insolvenčního soudu) vzal částečně zpět svou přihlášku, a to co do dílčí pohledávky č. 1 v celkové výši 732 329,83 Kč, jež byla přihlášena jako nezajištěná a nevykonatelná. Tento jeho projev vůle však odvolací soud zcela pominul, a proto věc i nesprávně právně posoudil. Podle dovolatele měl odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu zrušit a vytvořit tak prostor k tomu, aby insolvenční soud vzal zpětvzetí přihlášky na vědomí.
10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
11. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř.). Pro další úvahy Nejvyššího soudu přitom byl i při posuzování přípustnosti dovolání rozhodný insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019, a to se zřetelem k článku II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Rozhodnutí o úpadku dlužníka bylo vydáno dne 15. února 2019.
12. Dovolání je v dané věci přípustné pro posouzení dovoláním předestřené právní otázky týkající se výkladu § 185 insolvenčního zákona ve vazbě na zpětvzetí přihlášky pohledávky po odmítnutí odporové žaloby. Potud jde o věc dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou.
13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
14. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
Podle § 184 věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel. Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí.
Dle § 185 jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému může podat odvolání jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.
Z § 410 odst. 5 plyne, že popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.
Podle § 201 odst. 1 pohledávka je zjištěna jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů (písm. a/), jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihlášeným věřitelem (písm. b/), jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který ji popřel, vezme své popření zpět (písm. c/), nebo rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí (písm. d/).
15. Pro právní posouzení jsou rozhodná následující zjištění, která plynou z obsahu insolvenčního rejstříku:
[1] Na přezkumném jednání popřel insolvenční správce pohledávku věřitele č. P24/1 přihlášenou ve výši 732 329,83 Kč co do pravosti a výše v částce 334 924,69 Kč, o čemž byl věřitel vyrozuměn (vyrozumění ze dne 18. dubna 2019, doručeno dne 24. dubna 2019) a poučen o dalším možném postupu. Věřitel žalobu na určení pohledávky nepodal, proto insolvenční soud usnesením ze dne 29. června 2021 rozhodl tak, že přihláška č. P24 věřitele č. 22 ohledně pohledávky č. P24/1 ve výši 732 329,83 Kč se v rozsahu částky 334 924,69 Kč odmítá a účast věřitele č. 22 v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté pohledávky končí.
[2] Pohledávku přihlášenou ve výši 732 329,83 Kč popřel i dlužník, a to zcela co do pravosti. O tomto byl věřitel vyrozuměn vyrozuměním ze dne 21. března 2022, včetně poučení o možnosti podat žalobu proti dlužníku.
[3] Dne 4. dubna 2022 věřitel podal žalobu, jíž se vůči dlužníku domáhal určení pohledávky ve výši 732 329,83 Kč. Usnesením ze dne 25. října 2022 insolvenční soud tuto žalobu odmítl „pro opožděnost“. Usnesení nabylo právní moci dne 11. listopadu 2022, když věřitel proti němu nepodal odvolání.
[4] Podáním ze dne 2. března 2023 insolvenční správce požádal insolvenční soud „o rozhodnutí ohledně přihlášky č. P24/1 ve zbývající částce 397 405,14 Kč“.
[5] Usnesením ze dne 15. března 2023, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-7, ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 2023, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-10, insolvenční soud odmítl přihlášku č. P24 věřitele č. 22 týkající se pohledávky č. P24/1 ve výši 732 329,83 Kč, v části 397 405,14 Kč a rozhodl, že právní mocí tohoto usnesení končí účast věřitele č. 22 v insolvenčním řízení v rozsahu odmítnuté pohledávky (viz bod 1).
[6] Dne 5. května 2023 podal věřitel odvolání proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 15. března 2023, č. j. MSPH 91 INS 20503/2018-P24-7.
[7] Dne 29. května 2023 bylo insolvenčnímu soudu doručeno podání věřitele označené jako „částečné zpětvzetí insolvenční přihlášky“. Z jeho textu plyne, že věřitel „bere tímto částečně zpět svou insolvenční přihlášku a to co do dílčí pohledávky v přihlášce označené č. 1 v celkové výši pohledávky 732 329,89 Kč“.
[8] Dne 7. listopadu 2023 insolvenční soud předložil spis odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání věřitele.
16. Ve shora ustaveném právním a skutkovém rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám níže uvedené závěry.
17. Podstata dovolací argumentace spočívá v tvrzení dovolatele, podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu zcela pomíjí skutečnost, že před právní mocí usnesení insolvenčního soudu ze dne 15. března 2023 vzal zcela zpět svou přihlášku pohledávky. Je skutečností, že podáním ze dne 29. května 2023 dovolatel vzal zpět přihlášku pohledávky č. P24/1 v celkové výši 732 329,83 Kč. Učinil tak ještě před tím, než insolvenční soud předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání. V odvolacím řízení dovolatel zpětvzetí přihlášky pohledávky ani netvrdil a odvolací soud se v důvodech napadeného rozhodnutí o zpětvzetí přihlášky nezmiňuje. I kdyby se však odvolací soud zpětvzetím přihlášky č. P24/1 zabýval, jeho posouzení by nezvrátilo následující závěry Nejvyššího soudu.
18. Dovolateli lze přisvědčit v názoru, že „zpětvzetí přihlášky pohledávky je projevem jeho vůle“. Zpětvzetí přihlášky pohledávky je procesním právem věřitele (přihlašovatele pohledávky) ukončit svou účast v insolvenčním řízení. V obecné rovině pak platí, že zpětvzetí přihlášky pohledávky je možné učinit kdykoli v průběhu insolvenčního řízení. K tomu viz § 184 insolvenčního zákona a dále např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2018, sen. zn. 29 ICdo 30/2016, uveřejněného pod číslem 40/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
19. V nyní projednávané věci je však nutno přihlédnout k procesním úkonům dovolatele (věřitele) a rozhodnutím insolvenčního soudu (viz bod 14), která zpětvzetí přihlášky předcházela. V tomto ohledu je rozhodné, že a/ usnesením ze dne 29. června 2021 insolvenční soud odmítl přihlášku dovolatele ohledně pohledávky č. P24/1 v částce 334 924,69 Kč (tedy v částce popřené co do pravosti a výše insolvenčním správcem) a v tomto rozsahu ukončil účast dovolatele v insolvenčním řízení, b/ usnesením ze dne 25. října 2022 (pravomocným) insolvenční soud odmítl žalobu dovolatele o určení pravosti a výše pohledávky v celkové částce 732 329,83 Kč podanou proti dlužníku, jenž pohledávku popřel co do pravosti.
20. Nejvyšší soud sdílí závěr odvolacího soudu, podle něhož odmítnutí žaloby (zde usnesením insolvenčního soudu ze dne 25. října 2022) je skutečností, pro kterou nelze k přihlášené pohledávce přihlížet ve smyslu § 185 insolvenčního zákona.
21. Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněném pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce. Dále konstatoval, že takové rozhodnutí nemá konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává /až/ právní mocí rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti již nastala skutečnost, která popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se (k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu insolvenčního zákona).
22. Předpoklady pro postup insolvenčního soudu podle § 185 insolvenčního zákona jsou vymezeny v § 173, § 178, § 188 a § 198 insolvenčního zákona. Odmítnutí přihlášky pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení dle § 185 insolvenčního zákona je důsledkem stavu, kdy se k přihlášce pohledávky nepřihlíží.
23. Veden výše uvedenými úvahami Nejvyšší soud uzavírá, že v dané věci, kdy insolvenční soud odporovou žalobu podanou věřitelem proti popírajícímu dlužníku pravomocně odmítl pro opožděnost, jde o případ, kdy ve smyslu § 185 insolvenčního zákona nastala v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se k přihlášené pohledávce nepřihlíží, a insolvenční soud přihlášku odmítne. Jestliže se k pohledávce nepřihlíží, pak se dovolatelem učiněné zpětvzetí pohledávky týká pohledávky, která zde již (z pohledu insolvenčního řízení) není a tudíž je procesním úkonem, který nemohl vyvolat žádné procesní účinky.
24. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání věřitele zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
Autor: -mha-