// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení 21.08.2025
Připojení čestného prohlášení k návrhu na povolení oddlužení
I. Čestné prohlášení ve smyslu § 392 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona musí připojit k návrhu na povolení oddlužení každý dlužník, bez ohledu na to, zda insolvenčním navrhovatelem je dlužník nebo některý z jeho věřitelů. Platná dikce § 392 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona je co do formulace napojené na „sepis insolvenčního návrhu“ pouze důsledkem zjevné legislativní chyby.
II. Výzva insolvenčního soudu k doložení čestného prohlášení podle § 392 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona musí obsahovat i poučení, že obsahem této přílohy má být čestné prohlášení dlužníka, že byl při sepisu návrhu na povolení oddlužení poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši, opatřené vlastnoručním podpisem dlužníka.
Výzva insolvenčního soudu k doložení chybějícího čestného prohlášení podle § 392 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona se tak nemůže omezit na pouhý odkaz na zákonné ustanovení.
III. Při absenci řádného poučení insolvenčního soudu ve smyslu § 393 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona nejsou splněny předpoklady pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 52/2023, ze dne 30. 6. 2025
Dotčené předpisy:
§ 1 písm. a) IZ
§ 5 písm. a) IZ
§ 392 odst. 1 písm. d) IZ ve znění do 30. 9. 2024
§ 393 IZ ve znění do 30. 9. 2024
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 15. listopadu 2022, č. j. KSHK 45 INS 14039/2022-A-20, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 9.13 hodin, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné:
[1] Zjistil úpadek dlužníka R. L. (bod I. výroku).
[2] Odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení „pro vady“ (bod II. výroku).
[3] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z § 83 odst. 1, § 136 odst. 1, § 148 odst. 1, § 392 odst. 1 písm. d/ a § 393 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl ve vztahu k bodům I. až III. výroku usnesení k následujícím závěrům:
3. Insolvenční soud měl za osvědčený úpadek dlužníka, proto podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodl o jeho zjištění.
4. Vzhledem k tomu, že dlužník nevyhověl výzvě insolvenčního soudu a nepřipojil k návrhu na povolení oddlužení čestné prohlášení dle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona, insolvenční soud odmítl návrh na povolení oddlužení podle § 393 odst. 3 insolvenčního zákona a s rozhodnutím o úpadku spojil ve smyslu § 148 odst. 1 insolvenčního zákona i rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka.
5. K odvolání dlužníka (jež směřovalo proti bodům II. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. února 2023, č. j. KSHK 45 INS 14039/2022, 4 VSPH 1650/2022-A-26:
[1] Změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku tak, že se návrh dlužníka (na) povolení oddlužení odmítá (první výrok, část věty před středníkem).
[2] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě III. výroku (první výrok, část věty za středníkem).
[3] Určil, že soudkyně JUDr. Monika Marčišinová (dále jen „M. M.“) není vyloučena z projednávání a rozhodování předmětné insolvenční věci (druhý výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z § 389 odst. 1, § 392 odst. 1 písm. d/, § 393 odst. 3 a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadených výrocích k následujícím závěrům:
7. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěními a závěry insolvenčního soudu, na něž v podrobnostech odkázal.
8. Dlužník pochybil, jestliže ani přes výzvu a poučení insolvenčního soudu nepřipojil k návrhu na povolení oddlužení čestné prohlášení ve smyslu § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona (coby obligatorní přílohu). Čestné prohlášení má preventivní a výchovný charakter a dlužník jím deklaruje, že byl již při sepisu insolvenčního návrhu náležitě poučen sepisovatelem (advokátem) o svých povinnostech v insolvenčním řízení. Insolvenční soud proto návrh na povolení oddlužení správně odmítl (pro vady jeho příloh). Úpadek dlužníka lze proto řešit jen konkursem (jiný způsob řešení jeho úpadku již není možný).
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda pro drobné pochybení (spočívající v tom, že z důvodu práce v zahraničí předložil čestné prohlášení insolvenčnímu soudu po uplynutí určené lhůty) mu lze odejmout možnost řešit úpadek oddlužením.
10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že až na shora popsané „drobné pochybení“ splnil všechny požadavky pro povolení oddlužení (takže oddlužení mělo být povoleno). Míní rovněž, že odvolací soud rozhodl nesprávně o námitce podjatosti soudkyně M. M.
III. Přípustnost dovolání
12. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
13. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání v dané věci.
14. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o námitce podjatosti, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř.
15. Rozhoduje-li totiž vrchní soud o vyloučení soudce krajského soudu, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (ve smyslu § 16 o. s. ř. jde o rozhodnutí „nadřízeného“ soudu). K pojmu „nadřízený“ soud srov. dále stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
16. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí „nadřízeného“ soudu občanský soudní řád neupravuje a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 641/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2001, pod číslem 129.
17. Ve zbývající části může být dovolání v dané věci přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř.
18. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud „změnil“ usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (obsahově šlo o potvrzující výrok se zpřesněním jeho znění tak, aby neobsahovalo řešení předběžné otázky), je přípustné podle § 237 o. s. ř., když potud jde o věc dovolacím soudem v daných souvislostech neřešenou.
IV. Důvodnost dovolání
19. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
20. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
21. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné především následující skutkové údaje (jak plynou z insolvenčního spisu), z nichž vyšly oba soudy:
22. Insolvenčním návrhem doručeným insolvenčnímu soudu dne 29. srpna 2022 (A-1) se věřitel Santora družstvo domáhal zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek.
23. Podáním datovaným 27. září 2022, doručeným insolvenčnímu soudu téhož dne (A-15), podal dlužník prostřednictvím advokáta návrh na povolení oddlužení; k návrhu nepřipojil čestné prohlášení o tom, že byl při sepisu podání poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení.
24. Usnesením ze dne 19. října 2022, č. j. KSHK 45 INS 14039/2022-A-16, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, doručeným zvlášť dlužníku 24. října 2022 a advokátu dlužníka 30. října 2022, vyzval insolvenční soud dlužníka, aby do 7 dnů od doručení usnesení prostřednictvím svého zástupce doplnil návrh na povolení oddlužení (mimo jiné) tak, že předloží čestné prohlášení dle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona. Současně dlužníka poučil o následcích nesplnění výzvy a o tom, že prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení podle § 83 insolvenčního zákona přípustné.
25. Na tuto výzvu reagoval dlužník prostřednictvím svého advokáta podáním datovaným 26. října 2022 (A-17) mimo jiné sdělením, že se momentálně z pracovních důvodů nachází delší dobu v Německu, kde bude až do 10. nebo 11. listopadu 2022, pročež momentálně nemůže doložit požadované čestné prohlášení a žádá o prodloužení lhůty (s tím, že čestné prohlášení doloží, jakmile se vrátí do České republiky).
26. Čestné prohlášení „dle § 392 odst. 1 písm. d/“ insolvenčního zákona, datované 14. listopadu 2022 a opatřené jeho ověřeným podpisem, doručil dlužník insolvenčnímu soudu prostřednictvím datové schránky svého advokáta 15. listopadu 2022 v 17.01 hodin; 16. listopadu 2022 v 12.49 hodin zveřejnil insolvenční soud podání v insolvenčním rejstříku (B-1).
27. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
§ 392 (insolvenčního zákona)
(1) K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit
(…)
d/ čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši.
§ 393 (insolvenčního zákona)
(1) Není-li návrh na povolení oddlužení učiněn na stanoveném formuláři, ve stanoveném formátu nebo stanoveným způsobem, neobsahuje-li všechny náležitosti nebo je-li nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve dlužníka, který jej podal, nebo, byl-li návrh na povolení oddlužení podán podle § 390a odst. 1, osobu, která jej v zastoupení dlužníka podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně jej nebo osobu podle § 390a odst. 1 poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Byl-li návrh na povolení oddlužení podán podle § 390a odst. 1, doručí insolvenční soud toto usnesení také dlužníku; lhůta podle věty první nezačne běžet dříve, než je usnesení doručeno jak dlužníku, tak osobě podle § 390a odst. 1.
(2) Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti.
(3) Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li sepsán a podán osobou podle § 390a odst. 1 nebo 2 nebo není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí insolvenční soud dlužníku, předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti němu může podat jen dlužník.
28. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (29. srpna 2022) a do vydání napadeného usnesení nedoznala změn. Zbývá doplnit, že s přihlédnutím k části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. se pro dané insolvenční řízení uplatní insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 i v době od 1. října 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.].
29. Ve shora ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k následkům nedoložení povinné přílohy podle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona následující závěry:
30. Náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v § 391 a § 392 insolvenčního zákona vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (schválení) oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popřípadě insolvenčnímu soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 insolvenčního zákona má být oddlužení provedeno. Proto zákon určuje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 16/2010, uveřejněné pod číslem 79/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 79/2011“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 46/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2013, pod číslem 129.
31. Není-li návrh na povolení oddlužení přes výzvu insolvenčního soudu doplněn o všechny zákonem požadované přílohy, insolvenční soud jej odmítne podle § 393 odst. 3 insolvenčního zákona (srov. opět R 79/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 46/2012).
32. Vady návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh může dlužník odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení a o současném prohlášení konkursu na majetek dlužníka; srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 46/2012.
33. V poměrech dané věci dlužník předložil (doručil) předmětné čestné prohlášení insolvenčnímu soudu téhož dne, kdy insolvenční soud odmítl návrh na povolení oddlužení (15. listopadu 2022), leč až v 17.01 hodin, tedy několik hodin poté, co insolvenční soud zveřejnil usnesení o odmítnutí návrhu na povolení oddlužení v insolvenčním rejstříku (v 9.13 hodin). V intencích závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 46/2012 tedy předmětnou přílohu nepředložil včas.
34. Znění § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona (srov. slova „čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen“) však vybízí též k otázce, zda tuto přílohu musí připojit k návrhu na povolení oddlužení pouze dlužníci, kteří současně sami podávají insolvenční návrh, nebo i dlužníci, kteří podávají pouze návrh na povolení oddlužení, tj. v případě, kdy je insolvenční řízení vedeno na jejich majetek (jen) k insolvenčnímu návrhu podanému některým z jejich věřitelů.
35. Při respektu k zásadám, jež zkoumání smyslu a účelu zákona nastavil Ústavní soud (pojmenováním podmínek priority výkladu e ratione legis) např. již ve stanovisku svého pléna ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, ozřejmuje smysl úpravy § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona i důvodová zpráva k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 31/2019 Sb., který projednávala Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 8. volebním období (2017-2021) jako tisk č. 71. Ve zvláštní části důvodové zprávy [K bodům 8, 9 a 10 (ust. § 392 odst. 1 písm. c/a d/)] se na dané téma uvádí:
„Navrhuje se, aby k návrhu na povolení oddlužení připojil dlužník i čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení. Zejména se jedná o povinnost řádně platit pohledávky svých věřitelů a ostatní povinnosti plynoucí z insolvenčního zákona (typicky z ustanovení § 412, mezi jinými je však zdůrazněna povinnost přiznávat veškeré své příjmy a usilovat o co nejvyšší uspokojení pohledávek věřitelů) a povinnosti plynoucí z rozhodnutí o schválení oddlužení.
Význam tohoto poučení je nutné vnímat rovněž v návaznosti na zrušení minimální požadované míry uspokojení nezajištěných věřitelů v insolvenčním řízení, kdy z povahy věci nadále nelze zachovat dosavadní znění ust. § 395 odst. 1 písm. b/.“
36. Komentářová literatura se k předmětnému ustanovení vyjadřuje především v tom duchu, že funkci příloh shledává zejména v doložení tvrzení uvedených v návrhu na povolení oddlužení. K čestnému prohlášení pak uvádí, že jeho smyslem je zejména psychologický apel na dlužníka. Poučení, jehož se takto dlužníku dostane, totiž umožňuje eventuálně o to přísněji hodnotit jeho případný nedbalý či lehkomyslný přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení (srov. § 395 odst. 2 insolvenčního zákona). Srov Sprinz, P., Chytil, P. § 392 [Přílohy k návrhu na povolení oddlužení], in: Sprinz, P. a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 11. K osobní působnosti posuzovaného ustanovení se komentářová literatura nevyjadřuje.
37. Jak vyplývá i z výše uvedené důvodové zprávy, účelem daného ustanovení má být zejména důraz na poučení dlužníka, aby si byl vědom svých povinností, a to včetně nutnosti vynaložit veškeré úsilí ke splnění oddlužení.
38. Insolvenční zákon přitom spočívá na zásadě rovnosti. Výslovně proto stanoví, že insolvenční řízení by mělo být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (srov. § 5 písm. a/ insolvenčního zákona). Cílem insolvenčního řízení tedy má být spravedlivé a efektivní řešení dlužníkova úpadku.
39. Jediný smysluplný výklad, který současně ctí výše zmíněné zásady, a tedy i primární účel insolvenčního zákona dle jeho § 1 písm. a/ a § 5 písm. a/, je podle Nejvyššího soudu ten, že čestné prohlášení ve smyslu § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona musí připojit k návrhu na povolení oddlužení každý dlužník. Jen tak lze totiž zajistit, aby všichni dlužníci, kteří žádají o povolení oddlužení, byli povinni poskytovat stejné informace a podléhali stejným pravidlům. Kdyby se toto ustanovení vztahovalo pouze na dlužníky, kteří sami podali insolvenční návrh, mohlo by to vést k nerovnováze a potenciálnímu znevýhodnění věřitelů v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno (jen) na návrh některého z dlužníkových věřitelů. V takových případech by se totiž dlužníkům (již při sepisu návrhu na povolení oddlužení) nemuselo dostat řádného poučení o tom, jaké jsou jejich povinnosti v oddlužení.
40. Platná dikce § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona tak je co do formulace napojené na „sepis insolvenčního návrhu“ pouze důsledkem zjevné legislativní chyby; návrh na povolení oddlužení je obvykle spojen s insolvenčním návrhem (dlužníka), zákonodárce však opomenul, že tomu tak nemusí být vždy. Předmětné ustanovení je svou terminologií zavádějící i potud, že povinné zastoupení dlužníka předepisuje insolvenční zákon pouze pro sepis návrhu na povolení oddlužení a nikoli (též) pro sepis insolvenčního návrhu (i když insolvenční návrh podává sám dlužník); srov. § 390a insolvenčního zákona.
41. Bez ohledu na to, zda insolvenčním navrhovatelem je dlužník nebo některý z jeho věřitelů, by všichni dlužníci měli mít stejnou povinnost připojit čestné prohlášení o svých povinnostech v oddlužení. Jedině takovým výkladem posuzovaného ustanovení lze zajistit rovné podmínky pro všechny účastníky insolvenčních řízení.
42. K uvedenému je nutné pro úplnost dodat, že uvedená povinnost nedopadá na dlužníky, u nichž insolvenční soud předpokládá, že jsou práva znalí a mohou sami sepsat a podat návrh na povolení oddlužení, tedy na dlužníky, na které se nevztahuje § 390a insolvenčního zákona (k tomu viz § 390a odst. 2 insolvenčního zákona).
43. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že i dovolatel byl povinen ke svému návrhu na povolení oddlužení připojit čestné prohlášení dle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona, byť v daném řízení byl insolvenční návrh podán (jen) jedním z jeho věřitelů.
44. Na základě výše uvedeného tak lze uzavřít, že nedoložil-li dlužník k návrhu na povolení oddlužení všechny zákonem požadované přílohy, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě (ani později až do odmítnutí návrhu na povolení oddlužení), pak byl důvod návrh na povolení oddlužení odmítnout (v souladu se shora shrnutou ustálenou judikaturou).
45. Dovolání je přesto důvodné.
46. Obecně platí, že výzva k odstranění vad podání musí obsahovat vedle určení lhůty k odstranění vad poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o následcích nečinnosti také „údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné“; srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
47. Výzvou k doložení povinné přílohy podání (jejíž nerespektování vede k odmítnutí podání) vydanou v souladu s § 393 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona plní insolvenční soud zákonem předepsanou poučovací povinnost. K tomu Nejvyšší soud předesílá, že již v usnesení ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněném pod číslem 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že § 5 o. s. ř. je podpůrně (přiměřeně) aplikovatelný (i) v insolvenčním řízení. Přitom platí, že poučovací povinnost soudu je koncipována tak, aby bylo vždy bez pochybností zřejmé, kdy a o čem mají být účastníci poučeni. Vzájemný vztah úpravy v § 5 o. s. ř. a úpravy poučovací povinnosti v jednotlivých ustanoveních občanského soudního řádu (nebo v jednotlivých ustanoveních insolvenčního zákona) je vztahem principu a jeho konkrétního promítnutí. Jakého poučení se účastníkům má dostat v konkrétní procesní situaci, nestanoví § 5 o. s. ř., ale jednotlivá (další) ustanovení občanského soudního řádu, respektive jednotlivá ustanovení insolvenčního zákona (srov. např. usnesení ze dne 22. prosince 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2014, uveřejněné pod číslem 51/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
48. Výzva k doložení povinné přílohy podání se zásadně omezuje (může omezit) jen na identifikaci (konkrétní označení) chybějící povinné přílohy podání. Odkaz na postup podle § 393 odst. 1 insolvenčního zákona (co do příloh návrhu na povolení oddlužení) v § 393 odst. 2 insolvenčního zákona, se však pojí i k té části § 393 odst. 1 insolvenčního zákona, jež insolvenčnímu soudu ukládá, aby dlužníka co do vad návrhu na povolení oddlužení poučil, „jak má opravu nebo doplnění provést“. V těch případech, kdy chybějící povinná příloha podání má být vytvořena podatelem tak, že má obsahovat určité (zákonem předepsané) prohlášení (opatřené podpisem podatele), tedy nelze omezit výzvu k doložení přílohy na pouhý odkaz na zákonné ustanovení, podle jehož znění má podatel prohlášení sepsat. Řádné (konkrétní) poučení insolvenčního soudu na téma doložení prohlášení, která má vytvořit sám podatel, musí obsahovat i konkrétní poučení o tom, jaký obsah má mít předepsané prohlášení.
49. Pro poměry chybějící povinné přílohy, kterou je čestné prohlášení podle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona, lze tyto závěry shrnout tak, že výzva insolvenčního soudu k doložení čestného prohlášení podle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona musí obsahovat i poučení, že obsahem této přílohy má být čestné prohlášení dlužníka, že byl při sepisu návrhu na povolení oddlužení poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši, opatřené vlastnoručním podpisem dlužníka.
50. Výzva insolvenčního soudu ze dne 19. října 2022 takové (konkrétní) poučení neobsahuje v žádné své části. Výrokem výzvy je dlužník toliko žádán, aby předložil „čestné prohlášení dlužníka dle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona“, a v odůvodnění výzvy není obsah požadovaného prohlášení konkretizován ani byť jen prostou (plnou) citací § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona. Tam se dokonce v důsledku zjevné chyby v psaní uvádí, že:
„Dlužník k návrhu připojil čestné prohlášení dlužníka podle § 392 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona“.
51. Při absenci řádného poučení insolvenčního soudu ve smyslu § 393 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona tak nebyly splněny předpoklady pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.
52. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil v prvním výroku (včetně té části, jež se týkala závislého výroku o prohlášení konkursu) a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Autor: -mha-