// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení 19.08.2021
Ustanovení opatrovníka v insolvenčním řízení
I. Ustanovení § 29 o. s. ř., které upravuje zastoupení účastníka řízení na základě soudního rozhodnutí, platí pro insolvenční řízení (a incidenční spory) „obdobně“ (§ 20 odst. 1 insolvenčního zákona), nikoli jen „přiměřeně“ (§ 7 insolvenčního zákona).
II. Povinnost zkoumat před ustanovením opatrovníka, zda nepřichází v úvahu „jiné (vhodné) opatření“, má též insolvenční soud. Takovým „jiným (vhodným) opatřením“ není (vzhledem k § 84 odst. 1 insolvenčního zákona nemůže být) přerušení insolvenčního řízení.
III. Nemůže-li se účastník účastnit řízení z jiných zdravotních důvodů, než je duševní porucha, lze mu ustanovit opatrovníka jen tehdy, jestliže si sám nezvolil zmocněnce s procesní plnou mocí nebo jestliže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen si zmocněnce zvolit, a je-li nepochybné, že se nebude moci účastnit řízení nikoliv jen po přechodnou dobu (tedy že jeho nepříznivý zdravotní stav je víceméně trvalý). Soud (insolvenční soud) tam, kde zdravotní stav neznemožňuje účastníku zvolit si zmocněnce, vybídne účastníka (předtím, než přikročí k ustanovení opatrovníka), aby si zmocněnce zvolil.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 125/2019, ze dne 31. 5. 2021
Dotčené předpisy:
§ 2 o. s. ř.
§ 29 odst. 3 o. s. ř.
§ 30 o. s. ř.
§ 5 písm. a) IZ
§ 7 IZ
§ 20 odst. 1 IZ
§ 84 odst. 1 IZ
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 14. prosince 2018, č. j. MSPH 89 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) ustanovil opatrovníkem dlužníka (M. K.) advokáta JUDr. D. N. (dále jen „D. N.“).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že podle posledně označeného ustanovení ustanovil opatrovníkem dlužníka advokáta vybraného ze seznamu advokátů sídlících v Praze, kde je bydliště dlužníka a kde se řízení koná, a to s ohledem na to, že již 3 jednání nařízená k projednání věřitelského insolvenčního návrhu byla zmařena omluvami dlužníka odůvodněnými jeho léčbou, případně hospitalizací, přičemž dlužník se stále léčí.
3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. července 2019, č. j. MSPH 89 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
4. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7 a § 84 odst. 1 insolvenčního zákona a z ustanovení § 29 o. s. ř. – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům:
5. Jelikož insolvenční zákon neobsahuje zvláštní úpravu institutu opatrovníka, v souladu s ustanovením § 7 insolvenčního zákona se při posuzování důvodů pro ustanovení opatrovníka aplikují přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, v daném případě § 29 odst. 3 o. s. ř., a dlužník se mýlí, dovozuje-li jinak.
6. Důvod pro ustanovení opatrovníka spočívající v tom, že fyzická osoba se nemůže z jiných zdravotních důvodů (než je duševní porucha) nikoli jen na dobu přechodnou účastnit řízení, byl do občanského soudního řádu zaveden s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V důvodové zprávě k tomuto zákonu se uvádí, že: „důvody, pro které může být účastníku ustanoven opatrovník, se rozšiřují i o případ, že se fyzická osoba z jiných zdravotních důvodů nemůže nikoliv jen pro přechodnou dobu účastnit řízení, jestliže si sama nezvolí zástupce. Uvedená překážka totiž rovněž brání v postupu řízení, dochází k ohrožování práv účastníků a je proto potřebné, aby soud i v této situaci mohl učinit opatření, aby v řízení mohlo být pokračováno“.
7. První podmínkou pro ustanovení takového opatrovníka podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. je, že není možné jiné vhodné opatření, kterým se v tomto případě rozumí zejména přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. a/ nebo písm. c/ o. s. ř. Tato podmínka je splněna již proto, že podle § 84 odst. 1 věty před středníkem insolvenčního zákona není přípustné přerušení insolvenčního řízení.
8. Druhou podmínkou je, že zdravotní stav neumožňuje účastníku nikoli jen po přechodnou dobu se účastnit řízení; nepříznivý zdravotní stav účastníka by tak měl být dlouhodobého až trvalého charakteru. Toto ustanovení dopadá na případy, kdy účastník řízení je sice svéprávný, nicméně se s ohledem na zdravotní stav nemůže osobně účastnit řízení a vykonávat práva a povinnosti účastníka řízení, nebo který se sice může účastnit řízení, ale práva a povinnosti účastníka řízení není schopen vykonávat řádně.
9. Insolvenčnímu soudu je třeba vytknout, že při formulaci závěru, že „dlužník se stále léčí“, nezmínil skutečnosti patrné z insolvenčního spisu [z lékařských zpráv ze dne 20. července 2018 (A-42), ze dne 13. září 2018 (A-51), ze dne 27. listopadu 2018 (A-80) a ze dne 17. ledna 2019 (A-101), ze vstupního prohlášení pacienta ze dne 11. listopadu 2018 (A-62), a z potvrzení o hospitalizaci ze dne 12. listopadu 2018 (A-65)]. Z opakovaných žádostí dlužníka o odročení jednání a z lékařských zpráv vyplývá, že dlužník se z „jiných“ zdravotních důvodů dlouhodobě (minimálně rok) nemůže účastnit řízení. Byla splněna i ta podmínka, že dlužník sám si nezvolil zmocněnce s procesní plnou mocí.
10. Za nedůvodnou má odvolací soud i námitku nedostatečné specializace D. N., když jde o advokáta, tedy osobu práva znalou.
11. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud podotýká, že je-li účastníku řízení ustanoven opatrovník proto, že se ze zdravotních důvodů nemůže nikoli jen po přechodnou dobu účastnit řízení (§ 29 odst. 3 o. s. ř.), trvá takto založený vztah mezi zástupcem (opatrovníkem) a zastoupeným (účastníkem řízení) jen do té doby, než pominou zdravotní důvody, pro které se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, respektive do doby, než přestane platit, že taková osoba potřebuje „zastoupení“ (tím, že si sama zvolí zástupce s procesní plnou mocí). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 220/2016 [jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2018, pod číslem 61, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]
12. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek:
[1] Je v insolvenčním řízení vyloučena přiměřená aplikace ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř.?
[2] Je soud povinen v insolvenčním řízení předtím, než účastníku řízení ustanoví opatrovníka podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., učinit jiná vhodná opatření?
[3] Patří k těmto jiným vhodným opatřením poučení dlužníka o právu požádat o ustanovení bezplatného zástupce dle § 30 o. s. ř.?
[4] Patří k těmto jiným vhodným opatřením dotaz soudu na účastníka, kdy lze očekávat zlepšení jeho zdravotního stavu umožňující mu účast u jednání (a vůbec v řízení), a výzva, aby si zvolil zástupce?
[5] Bylo na místě ustanovit dlužníku opatrovníka se zřetelem k povaze a době trvání jeho zdravotní obtíže?
[6] Trvá vztah založený mezi zástupcem (opatrovníkem) a zastoupeným (dlužníkem) jen do doby, než pominou zdravotní důvody, pro které se účastník řízení nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, respektive do doby, než přestane platit, že účastník řízení potřebuje „zastoupení“?
13. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel v dovolání snáší argumenty, na jejichž základě mají být jím položené otázky zodpovězeny tak, že:
[1] V insolvenčním řízení je vzhledem k jeho zvláštnostem a zásadám (zejména té, jež je vyjádřena v § 5 písm. a/ insolvenčního zákona) vyloučena přiměřená aplikace ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř.?
[2] Soud je povinen v insolvenčním řízení předtím, než účastníku řízení ustanoví opatrovníka podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., učinit jiná vhodná opatření.
[3] K těmto jiným vhodným opatřením patří poučení dlužníka o právu požádat o ustanovení bezplatného zástupce dle § 30 o. s. ř.
[4] K těmto jiným vhodným opatřením patří dotaz soudu na účastníka, kdy lze očekávat zlepšení jeho zdravotního stavu umožňující mu účast u jednání (a vůbec v řízení), a výzva, aby si zvolil zástupce.
[5] Zdravotní obtíž dlužníka nebyla natolik závažnou, respektive tak dlouho trvající, aby bylo na místě ustanovit dlužníku opatrovníka.
[6] Vztah založený mezi zástupcem (opatrovníkem) a zastoupeným (dlužníkem) trvá jen do doby, než pominou zdravotní důvody, pro které se účastník řízení nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, respektive do doby, než přestane platit, že účastník řízení potřebuje „zastoupení“.
15. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
16. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení první a druhé otázky jde o věc dovolacím soudem neřešenou. Třetí až šestá otázka jsou pak otázkami závislými (v insolvenčních poměrech) na zodpovězení prvních dvou otázek.
17. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
18. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu:
§ 5 (insolvenčního zákona)
Zásady insolvenčního řízení
Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách:
a/ insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů;
(…)
§ 7 (insolvenčního zákona)
Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních
Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
§ 20 (insolvenčního zákona)
(1) Ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu, která se týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávní celky a zastoupení účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory.
(…)
§ 84 (insolvenčního zákona)
(1) Přerušení insolvenčního řízení není přípustné; po dobu, po kterou Česká národní banka pozastavila obchodování se všemi investičními nástroji na regulovaném trhu podle zvláštního právního předpisu, však nelze vydat rozhodnutí o úpadku dlužníka, který je podnikatelem.
(…)
§ 2 (o. s. ř.)
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.
§ 29 (o. s. ř.)
(1) Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak zvláštní předpis.
(…)
(3) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
(4) Opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.
§ 30 (o. s. ř.)
(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
20. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka a později nedoznala změn.
21. Ve shora ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k položeným otázkám následující závěry:
K otázce č. 1 (Přiměřená aplikace § 29 odst. 3 o. s. ř. v insolvenčním řízení).
22. Otázkami přiměřené aplikace občanského soudního řádu ve vazbě na zákonnou úpravu úpadkového práva v České republice se ve své rozhodovací praxi již dříve zabýval Ústavní soud i Nejvyšší soud. Ústavní soud se k této problematice vyjádřil pro konkursní poměry podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), při výkladu pravidla obsaženého v § 66a odst. 1 ZKV (formulovaného způsobem srovnatelným s ustanovením § 7 insolvenčního zákona, v rozhodném znění) v nálezu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. II. ÚS 179/01, uveřejněném pod číslem 139/2002 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [který je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněné níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu]. V něm uzavřel, že ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání předepisující při absenci jiné úpravy přiměřenou aplikaci občanského soudního řádu, nedává soudu prostor pro libovůli v dotčeném směru. Je-li úprava, kterou zákon o konkursu a vyrovnání postrádá, obsažena v občanském soudním řádu, je povinností soudu občanský soudní řád „přiměřeně“ aplikovat (nemůže jeho užití vyloučit). Tamtéž Ústavní soud uzavřel, že k cílům konkursu soud přihlíží v rámci přiměřené aplikace občanského soudního řádu. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil (rovněž pro konkursní poměry) např. v usnesení ze dne 29. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 2963/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2015, pod číslem 8 (ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 15. prosince 2015, sp. zn. IV. ÚS 2611/14).
23. Závěry formulované Ústavním soudem v nálezu sp. zn. II. ÚS 179/01 pro konkursní poměry, jsou mutatis mutandis uplatnitelné i v poměrech insolvenčních (upravených insolvenčním zákonem), a to při zohlednění faktu, že (nejde-li o ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce, jejichž přiměřená aplikace je dovolena, jen jestliže na ně insolvenční zákon výslovně odkazuje) možnost přiměřené aplikace ustanovení občanského soudního řádu týkajících se sporného řízení [a není-li to možné, možnost přiměřené aplikace ustanovení zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních] je podmíněna v § 7 insolvenčního zákona nejen tím, že insolvenční zákon postrádá úpravu, která je obsažena v občanském soudním řádu (potažmo v zákoně zvláštních řízeních soudních), ale i tím, že takový postup není v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Lze tedy shrnout, že je-li úprava, kterou insolvenční zákon postrádá, obsažena v občanském soudním řádu (a současně nejde o ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce) a není-li přiměřená aplikace této úpravy v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, je povinností insolvenčního soudu „přiměřeně“ aplikovat občanský soudní řád (nemůže jeho užití vyloučit). I způsob, jakým insolvenční soud bude aplikovat ustanovení občanského soudního řádu na insolvenční poměry, však musí být v souladu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení. Srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014, uveřejněného pod číslem 8/2015 Sb. rozh. obč.
24. Výklad pravidla formulovaného v ustanovení § 7 insolvenčního zákona pro účely posouzení, zda ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. lze aplikovat v insolvenčním řízení „přiměřeně“, však není namístě. Dovolatel (a před ním rovněž odvolací soud) totiž přehlédl, že ustanovení § 29 je v občanském soudním řádu systematicky zařazeno v jeho části první hlavě třetí [„Účast na řízení (§ 18 až 35a)“]. Přitom ustanovení § 20 odst. 1 insolvenčního zákona předpokládá, že ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu o zastoupení účastníků řízení se použijí pro insolvenční řízení „obdobně“ (nikoli tedy jen „přiměřeně“) a bez potřeby korigovat „obdobnou“ aplikaci prostřednictvím základních zásad insolvenčního řízení. Jinak řečeno (shrnuto), ustanovení § 29 o. s. ř., které upravuje zastoupení účastníka řízení na základě soudního rozhodnutí, platí pro insolvenční řízení (a incidenční spory) „obdobně“ (§ 20 odst. 1 insolvenčního zákona), nikoli jen „přiměřeně“ (§ 7 insolvenčního zákona).
25. Dovolání v této části již proto není důvodné. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nenalézá ani důvody, pro které by obdobná aplikace § 29 odst. 3 o. s. ř. pro insolvenční řízení, měla být v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení (včetně zásady formulované v § 5 písm. a/ insolvenčního zákona).
K otázce č. 2 (Jiná vhodná opatření).
26. V situaci, kdy z odpovědi na otázku č. 1 plyne, že ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. platí pro insolvenční řízení „obdobně“, nikoli jen „přiměřeně“, je odpověď na otázku č. 2 triviální, neboť se podává přímo z dikce uvedeného ustanovení. Povinnost zkoumat před ustanovením opatrovníka, zda nepřichází v úvahu „jiné (vhodné) opatření“, má též insolvenční soud. Takto formulovaná odpověď však správnost napadeného usnesení nezpochybňuje, jelikož jde o závěr, z nějž vyšel i odvolací soud. Úvaha odvolacího soudu, že takovým „jiným (vhodným) opatřením“ není (vzhledem k § 84 odst. 1 insolvenčního zákona nemůže být) přerušení insolvenčního řízení, je též přiléhavá.
K otázce č. 3 (Poučení dle § 30 o. s. ř.).
27. Zastoupení účastníka řízení na základě soudního rozhodnutí upravuje nejen ustanovení § 29 o. s. ř., nýbrž také ustanovení § 30 o. s. ř. Po dobu, po kterou trvá vztah založený mezi zástupcem (opatrovníkem), jímž je advokát, a zastoupeným (dlužníkem) rozhodnutím podle § 29 odst. 3 o. s. ř., je rozsah působnosti takového zástupce (advokáta) stejný jako rozsah působnosti zástupce (jímž je advokát) ustanoveného účastníku řízení podle § 30 o. s. ř. V takové situaci je tedy odpověď na položenou otázku veskrze akademická (pro výsledek řízení právně bezcenná), jelikož účinky ustanovení zástupce, jímž je advokát, podle § 29 odst. 3 o. s. ř., se neliší od účinků ustanovení zástupce, jímž je advokát, podle § 30 o. s. ř.
K otázce č. 4 (Dotaz a výzva na účastníka).
28. S dovolatelem lze souhlasit v tom, že nemůže-li se účastník účastnit řízení z jiných zdravotních důvodů, než je duševní porucha, lze mu ustanovit opatrovníka jen tehdy, jestliže si sám nezvolil zmocněnce s procesní plnou mocí nebo jestliže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen si zmocněnce zvolit, a je-li nepochybné, že se nebude moci účastnit řízení nikoliv jen po přechodnou dobu (tedy že jeho nepříznivý zdravotní stav je víceméně trvalý). Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 30 Cdo 883/2014, a v literatuře např. dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 189. Tomu vskutku odpovídá, že soud (insolvenční soud) tam, kde zdravotní stav neznemožňuje účastníku zvolit si zmocněnce, vybídne účastníka (předtím, než přikročí k ustanovení opatrovníka), aby si zmocněnce zvolil.
29. V poměrech dané věci insolvenční soud pochybil, jestliže dovolateli ustanovil opatrovníka, bez takové (předchozí marné) výzvy. Jakkoli se odvolací soud v napadeném usnesení k této otázce nevyslovuje, má Nejvyšší soud nicméně za to, že v době rozhodování odvolacího soudu již bylo zjevné, že taková výzva je zbytečná, jelikož dovolatel si sám nezvolil zástupce s procesní plnou mocí ani v průběhu odvolacího řízení. Nejvyšší soud tak s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. (přiměřeně aplikovatelnému též v insolvenčním řízení) vyhodnotil v dovolacím řízení [pro něž (pouze) si dovolatel zástupce z řad advokátů zvolil] uplatněnou námitku, že dovolatel měl být nejprve vyzván, aby si sám zvolil zástupce, jako procesní obstrukci, jež nepožívá právní ochrany. Je totiž zřejmé (obsah insolvenčního spisu jak se zobrazuje v insolvenčním rejstříku dokládá), že dovolatel žádnou vůli k ustanovení zástupce pro řízení před soudy nižších stupňů dosud neprojevil. Srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč.
K otázce č. 5 (Ke zdravotní obtíži účastníka).
30. S přihlédnutím ke skutkovým závěrům odvolacího soudu přijatým na základě obsahu listin označených v odstavci 9. výše (jež v dovolacím řízení nelze zpochybnit) důvod usuzovat, že zdravotní stav nedovoluje dovolateli zúčastňovat se dlouhodobě úředních a soudních jednání zjevně dán byl, což dovolovalo i přijetí opatření dle § 29 odst. 3 o. s. ř. (ustanovení opatrovníka).
K otázce č. 6 (K trvání opatrovnictví).
31. Odpověď na otázku č. 6 se podává z odvolacím soudem citovaného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 220/2016 a napadené usnesení je s ní v souladu. Pro danou věc je naopak symptomatické, že dovolatel, ač si podle toho, jak má být tato otázka podle něj zodpovězena, je vědom dočasné povahy zastoupení (včetně toho, že je může ukončit tím, že si sám zvolí jiného zástupce s procesní plnou mocí), podle obsahu insolvenčního spisu žádný úkon, jenž by vedl k ukončení zastoupení podle § 29 odst. 3 o. s. ř., v řízení neprojevil před ani po vydání napadeného usnesení (jednání soudu se neúčastní a opravné prostředky za něj podává opatrovník).
32. Jelikož dovolateli se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Autor: -mha-