// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení 17.06.2020
Odměna za zpeněžení majetkové hodnoty dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ
I. Přímo za zpeněžení majetkové hodnoty (pokud k němu došlo) dle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona insolvenčnímu správci odměna nenáleží. To však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny insolvenčního správce určené dle § 3 písm. b) vyhlášky za podmínek stanovených § 38 odst. 3 insolvenčního zákona.
Při úvaze o zvýšení odměny dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona musí insolvenční soud vzít v potaz všechny okolnosti daného případu, přičemž podstatný bude rozsah činnosti insolvenčního správce ve vztahu k mimořádnému příjmu dle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Bude tak rozhodující náročnost činnosti, např. zda činil při zpeněžování větší množství úkonů (jaké jsou spojené např. se zpeněžováním nemovitostí), nebo zda a jak se např. svou činností přičinil o to, že mimořádný příjem byl získán do majetkové podstaty. Aktivita insolvenčního správce nad rámec jeho běžných povinností, hlavně mimo standardní dohlédací činnost, tedy je relevantním faktorem při úvaze o možném zvýšení odměny.
II. V poměrech projednávané věci soudy nižších stupňů uložily insolvenční správkyni, aby rozdělila mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku (celé) plnění ve výši 434.320,- Kč a nevyhověly návrhu insolvenční správkyně na čerpání zálohy na odměnu ve výši 131.164,- Kč, ačkoli současně připustily možnost případného zvýšení odměny insolvenční správkyně podle ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona. Přitom se nijak nevypořádaly s otázkou, z jakých prostředků by mohlo být (případné) zvýšení odměny insolvenční správkyně (reálně) uhrazeno; jinými slovy rozhodly způsobem, v jehož důsledku by v majetkové podstatě nemusely „zbýt“ prostředky na úhradu (případného) zvýšení odměny insolvenční správkyně. Na shora uvedeném nic nemění ani možnost úhrady odměny insolvenční správkyně státem (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona), když primárně slouží k úhradě odměny výtěžek zpeněžení majetkové podstaty.
V další fázi řízení odvolací soud (s přihlédnutím k aktuálnímu stavu insolvenčního řízení) zváží, v jaké části lze rozdělit mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku plnění ve výši 131.164,- Kč a jakou část z tohoto plnění (prozatímně) ponechat v majetkové podstatě (a následně o ní rozhodnout až v souvislosti s vyúčtováním odměny insolvenční správkyní podle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSCR 43/2019, ze dne 30. 3. 2020
Dotčené předpisy:
§ 409 IZ
§ 412 odst. 1 písm. b) IZ
§ 1 odst. 3 vyhl. č. 313/2007 Sb.
§ 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.
§ 283 odst. 1 IZ
§ 3 vyhl. č. 313/2007 Sb. ve znění do 31. 5. 2019
§ 38 odst. 3 IZ
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 12. prosince 2018, č. j. KSHK 45 INS XY, uložil insolvenční správkyni dlužníků (Insolvenční společnosti v. o. s.), aby rozdělila mezi nezajištěné věřitele podle poměru uvedeného ve schváleném splátkovém kalendáři (ve znění změn) jako mimořádnou splátku plnění ve výši 434.320,- Kč (výrok I.) a nevyhověl návrhu insolvenční správkyně na čerpání zálohy na odměnu ve výši 131.164,- Kč (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání insolvenční správkyně usnesením ze dne 7. března 2019, č. j. KSHK 45 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
1) Dlužníci (M. K. a D. K.) podali dne 3. října 2016 společný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.
2) Usnesením ze dne 7. listopadu 2016, č. j. KSHK 45 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení jejich úpadku oddlužením a ustanovil insolvenční správkyni. Následným usnesením ze dne 14. března 2017, č. j. KSHK 45 INS XY, ve znění usnesení ze dne 29. března 2017, č. j. KSHK 45 INS XY, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty (ve výroku specifikované bytové jednotky, spoluvlastnického podílu na společných částech budovy a ke stavební parcele).
3) Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 26. dubna 2018 „č. j.“ (správně „sp. zn.“) 10 D 1114/2017 schválil dohodu dědiců (dlužnice D. K. a jejího bratra R. Č.), podle které veškerou pozůstalost nabývá bratr dlužnice (dle odborného vyjádření cena nemovitých věcí činila 850.000,- Kč), s tím, že tento je povinen vyplatit dlužnici dědický podíl ve výši 197.518,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 26. dubna 2018.
4) Dlužnice neinformovala insolvenční správkyni o uzavření dohody.
5) Po zjištění výše uvedených skutečností, včetně toho, že bratr žalované prodal nemovitosti za částku vyšší, než byla cena určená pro účely pozůstalostního řízení, navrhla insolvenční správkyně „zrušení schváleného oddlužení“. V návaznosti na tento postup insolvenční správkyně předložila dlužnice návrh smírného řešení, podle kterého by její bratr doplatil na účet majetkové podstaty částku 236.802,- Kč. Na tento návrh insolvenční správkyně přistoupila a nad rámec splátkového kalendáře tak na účet majetkové podstaty bratr dlužnice zaslal celkem 434.320,- Kč.
6) Podáním ze dne 12. října 2018 insolvenční správkyně navrhla insolvenčnímu soudu, aby dal souhlas k rozdělení částky 303.156,- Kč mezi nezajištěné věřitele a aby jí povolil čerpání zálohy na odměnu ve výši 131.164,- Kč (včetně daně z přidané hodnoty); odměnu insolvenční správkyně vypočetla s poukazem na ustanovení § 1 odst. 3 a § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen „vyhláška“), a to částkou 131.164,- Kč (108.400,- Kč + 22.764,- Kč daň z přidané hodnoty).
Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 409 a § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., u úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 97/2016 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7-8, ročník 2019, pod číslem 84), a ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017– zdůraznil, že pro určení odměny insolvenční správkyně je rozhodující, jakým způsobem je úpadek dlužníka řešen; podle toho lze odměnu určit za použití ustanovení § 38 insolvenčního zákona, ve spojení s vyhláškou a v ní nastavenými kritérii pro způsob výpočtu odměny.
Při oddlužení je tak možné určit odměnu pouze podle ustanovení § 3 vyhlášky, přičemž pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, kde není zpeněžován majetek tvořící předmět zajištění, lze odměnu určit jen podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky. V rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře může nastat situace, že insolvenční správkyně vykoná po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře činnosti nad rámec svých běžných povinností; pod tento okruh činností „by mohlo spadat“ i zpeněžování podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Přímo za zpeněžení majetkové hodnoty (pokud k němu došlo) podle výše zmíněného ustanovení insolvenčního zákona insolvenční správkyni odměna nenáleží. To však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny určené podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky za podmínek určených v ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona.
Pro poměry dané věci tak odvolací soud uzavřel, že insolvenční správkyni nenáleží odměna za případné zpeněžení získaného majetku (rozuměj za činnosti, v důsledku kterých uhradil bratr dlužnice do majetkové podstaty částku 434.320,- Kč) odměna, když „aktivitu insolvenční správkyně nad rámec jejích běžných povinností lze zohlednit (toliko) při úvaze o mimořádném zvýšení odměny (§ 38 odst. 3 insolvenčního zákona).
Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky týkající se způsobu určení její odměny, v daných skutkových souvislostech Nejvyšším soudem dosud nezodpovězené.
Dovolatelka popisuje skutkové okolnosti věci a akcentuje, že teprve poté, kdy podala návrh „na prohlášení neplatnosti právního úkonu (dohody o vypořádání dědictví) a návrh na zrušení schváleného oddlužení dlužníků“, souhlasil bratr dlužnice s insolvenční správkyní navrhovaným vyrovnáním, a zaslal na účet majetkové podstaty částku 434.320,- Kč. „Pouze a díky aktivní činnosti“ insolvenční správkyně „tak došlo k navýšení majetkové podstaty.“ Za stavu, kdy i dobrovolné plnění dlužníkem do majetkové podstaty je převedením majetku dlužníka na peněžní prostředky (zpeněžením majetkové podstaty), nepochybně insolvenční správkyni přísluší odměna i za činnosti výše popsané.
Konečně je podle dovolatelky nemožné následné zohlednění aktivity a mimořádné zvýšení její odměny po projednání konečné zprávy, když úpadek dlužníků je řešen oddlužením, u něhož v rozhodné době nejsou na účtu majetkové podstaty peněžní prostředky v takové výši, aby mohla být případná (navýšená) odměna insolvenční správkyně uhrazena.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení soudů nižších stupňů tak, že jejímu návrhu vyhoví. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. a to k řešení otázky dovolatelkou otevřené, dosud v daných skutkových souvislostech Nejvyšším soudem beze zbytku nezodpovězené.
Vzhledem k obsahu dovolání je zjevné, že dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu (jen) v rozsahu, v němž jí bylo uloženo, aby rozdělila mezi nezajištěné věřitele (i) částku 131.164,- Kč, a současně nebylo vyhověno jejímu návrhu na čerpání zálohy na odměnu v téže výši.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 38 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019) insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odstavec 1). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odstavec 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odstavec 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odstavec 4). Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční správce uloží z měsíčních splátek částku odpovídající jeho odměně a náhradě hotových výdajů za dobu 6 měsíců jako zálohu na úhradu své odměny a náhrady hotových výdajů na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva zřízený za účelem ukládání těchto záloh (odstavec 6). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odstavec 7).
Podle ustanovení § 283 odst. 1 insolvenčního zákona zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.
Podle ustanovení § 412 insolvenčního zákona po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen (…) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře [odstavec 1 písm. b)]. Právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu (odstavec 3).
Podle ustanovení § 3 vyhlášky (ve znění účinném do 31. května 2019), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce a) při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty částku určenou podle § 1, nejméně však 45.000,- Kč, b) při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750,- Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 1.125,- Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře, c) při oddlužení plněním splátkového kalendáře, při kterém dochází ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, 750,- Kč a v případě oddlužení povoleného na základě společného návrhu manželů 1.125,- Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře a částku určenou podle § 1 odst. 2.
Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:
Podle ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (ve znění účinném do 30. června 2017) je dlužník povinen, aby ve své podstatě jakékoli mimořádné majetkové hodnoty legálně (srov. usnesení ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 227/2016) získané či „navrácené“ do majetkové podstaty po schválení oddlužení (nebo následně zjištěné a dříve dlužníkem neuvedené; viz usnesení ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, uveřejněné pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 39/2017“) použil nad rámec pravidelných splátek dle splátkového kalendáře k uspokojení nezajištěných věřitelů, a to prostřednictvím insolvenčního správce (srov. např. R 39/2017, usnesení ze dne 31. října 2017, sen. zn. 29 NSČR 162/2017, nebo ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 49/2016). Tyto mimořádné majetkové hodnoty pak mohou představovat jak přímo finanční prostředky, které lze použít na mimořádné splátky bez dalšího, tak mohou mít i podobu jiného majetku, který je třeba teprve „převést“ na finanční ekvivalent, tedy jej zpeněžit. Zpeněžení pak provádí insolvenční správce, který má ve vztahu k takovému majetku dispoziční oprávnění (znovu srov. R 39/2017).
Podle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona insolvenční správce získané finanční prostředky (ať už získané přímo nebo „přeměnou“ majetku na peníze) rozvrhne mezi věřitele dle splátkového kalendáře stanoveného usnesením o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to stejně jako kteroukoli pravidelnou, „řádnou“ splátku. Nelze tedy postupovat dle § 301 insolvenčního zákona a žádat o povolení částečného rozvrhu. Také zde nedochází jako u konkursu či při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty k postupu dle § 302 a násl. insolvenčního zákona.
Pro určení odměny insolvenčního správce je rozhodující, jakým způsobem je úpadek dlužníka řešen a podle toho lze odměnu určit aplikací ustanovení § 38 insolvenčního zákona ve spojení s vyhláškou a v ní nastavenými kritérii pro způsob výpočtu odměny. Žádná jiná pravidla se neuplatní (pochopitelně nelze ani přiměřeně aplikovat úpravu odměny soudních exekutorů, jak by se snad naznačovalo z argumentace dovolatelky). Při oddlužení je tak podle ustanovení § 38 insolvenčního zákona možné určit odměnu pouze dle ustanovení § 3 vyhlášky, přičemž pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, kde není zpeněžován majetek tvořící předmět zajištění, lze odměnu určit jen dle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky.
Ačkoli obecně lze i dobrovolné peněžité plnění dlužníkova dlužníka považovat za zpeněžení majetkové podstaty (srov. usnesení sen. zn. 29 NSČR 141/2016), jsou argumenty dovolatelky podpořené poukazem na § 283 odst. 1 insolvenčního zákona v dané věci irelevantní. Je tomu tak proto, že žádné ustanovení insolvenčního zákona ani vyhlášky neupravuje odměnu insolvenčního správce za jakoukoli jeho činnost dle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (ať už jde o zpeněžení či jen o rozdělení mimořádné splátky mezi věřitele). Potud je zapotřebí korigovat závěry odvolacího soudu o možné aplikaci § 3 písm. a) vyhlášky.
Nejvyšší soud připouští, že může nastat situace, že insolvenční správce vykoná po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře činnosti nad rámec svých běžných povinností, jež spočívají kromě povinností dle ustanovení § 36 insolvenčního zákona zejména v dohledu nad činností dlužníka (§ 412 odst. 2 insolvenčního zákona) a ve výplatě měsíčních splátek (§ 398 odst. 3 věta druhá insolvenčního zákona). Pod okruh činností vykonaných nad rámec běžných povinností by mohlo spadat i zpeněžování dle ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. V takovém případě může insolvenční soud podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem (zástupcem věřitelů; ledaže tuto funkci nevykonává sám insolvenční soud dle § 66 insolvenčního zákona) odměnu insolvenčního správce určenou dle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky přiměřeně zvýšit podle ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona. Jiným způsobem není možné odměnu nad rámec ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky insolvenčnímu správci přiznat, respektive navýšit (viz R 10/2015 či R 82/2016). Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na to, že vyhláška insolvenčnímu správci přiznává v § 3 písm. b/ odměnu při oddlužení plněním splátkového kalendáře, není ani možné aplikovat § 5 vyhlášky (tedy nelze postupovat obdobně jako při konkursu dle R 64/2011), stejně jako není přijatelná analogická aplikace (ani rozšiřující výklad) § 3 písm. c/ vyhlášky.
Jinak řečeno, přímo za zpeněžení majetkové hodnoty (pokud k němu došlo) dle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona insolvenčnímu správci odměna nenáleží. To však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny insolvenčního správce určené dle § 3 písm. b) vyhlášky za podmínek stanovených § 38 odst. 3 insolvenčního zákona.
Při úvaze o zvýšení odměny dle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona musí insolvenční soud vzít v potaz všechny okolnosti daného případu, přičemž podstatný bude rozsah činnosti insolvenčního správce ve vztahu k mimořádnému příjmu dle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Bude tak rozhodující náročnost činnosti, např. zda činil při zpeněžování větší množství úkonů (jaké jsou spojené např. se zpeněžováním nemovitostí), nebo zda a jak se např. svou činností přičinil o to, že mimořádný příjem byl získán do majetkové podstaty. Aktivita insolvenčního správce nad rámec jeho běžných povinností, hlavně mimo standardní dohlédací činnost, tedy je relevantním faktorem při úvaze o možném zvýšení odměny.
K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017, k nimž se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usneseních ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 156/2017, a ze dne 19. prosince 2018, sen. zn. 29 NSČR 79/2018.
Shora citované závěry, ač přijaté při výkladu insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. června 2017 a vyhlášky ve znění účinném do 31. prosince 2013, se prosadí i v poměrech dané věci. Nevýznamná je v tomto směru i skutečnost, že oddlužení dlužníků insolvenční soud schválil kombinací plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetku specifikovaného ve výroku usnesení o schválení oddlužení [odlišného od mimořádného příjmu, z něhož dovolatelka odvozuje uplatněnou odměnu (respektive zálohu na odměnu)] K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 97/2016.
Jakkoli odvolací soud správně vycházel ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 27/2017, přehlédl, že v témže rozhodnutí Nejvyšší soud „doplnil“, že ve skutkových poměrech tamní věci nelze nalézt oporu ani pro případné zvýšení odměny podle ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona.
Oproti tomu v poměrech projednávané věci soudy nižších stupňů uložily insolvenční správkyni, aby rozdělila mezi nezajištěné věřitele (…) jako mimořádnou splátku (celé) plnění ve výši 434.320,- Kč a nevyhověly návrhu insolvenční správkyně na čerpání zálohy na odměnu ve výši 131.164,- Kč, ačkoli současně připustily (na rozdíl od věci sen. zn. 29 NSČR 27/2017) možnost případného zvýšení odměny insolvenční správkyně podle ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona. Přitom se nijak nevypořádaly s otázkou, z jakých prostředků by mohlo být (případné) zvýšení odměny insolvenční správkyně (reálně) uhrazeno; jinými slovy rozhodly způsobem, v jehož důsledku by v majetkové podstatě nemusely „zbýt“ prostředky na úhradu (případného) zvýšení odměny insolvenční správkyně. Na shora uvedeném nic nemění ani možnost úhrady odměny insolvenční správkyně státem (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona), když primárně slouží k úhradě odměny výtěžek zpeněžení majetkové podstaty.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak neúplné a tudíž i nesprávné; Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v části dovoláním dotčené zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud (s přihlédnutím k aktuálnímu stavu insolvenčního řízení) zváží, v jaké části lze rozdělit mezi nezajištěné věřitele jako mimořádnou splátku plnění ve výši 131.164,- Kč a jakou část z tohoto plnění (prozatímně) ponechat v majetkové podstatě (a následně o ní rozhodnout až v souvislosti s vyúčtováním odměny insolvenční správkyní podle § 38 odst. 3 insolvenčního zákona).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Ke zjevné nedůvodnosti návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu srov. výslovné znění ustanovení § 90 insolvenčního zákona.
Autor: -mha-