// Profipravo.cz / Kupní smlouva, prodej podniku 08.12.2022
Převod obchodního závodu s pohledávkou sepsanou do majetkové podstaty
I. Obchodní závod je zvláštní případ věci hromadné a jakožto organizovaný soubor jmění zahrnuje zásadně veškerý majetek a dluhy, které mají souvislost s provozováním podnikání. Představuje přitom funkční celek a považuje se za jeden předmět nesoucí společné označení. Je-li závod rozhodnutím podnikatele z jeho vůle vytvořen, je dána vyvratitelná domněnka, že jej tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (§ 502 věta druhá o. z.). Závod mohou tvořit hmotné i nehmotné věci (včetně pohledávek), osobní složky podnikání i jiné majetkové hodnoty (např. know-how). Obsah závodu se může měnit (a zpravidla i mění) v čase; jestliže závodu přibudou nové složky nebo naopak některé složky zmizí (aniž by byla porušena vlastnost závodu coby funkčního celku a organizovaného souboru), podstata závodu jako věci hromadné se nemění.
V případě koupě obchodního závodu nabyvatel nabývá vlastnické právo k závodu jako celku a není nutné na něj převádět jednotlivé složky závodu samostatně. Uvedené má praktické důsledky pro stanovení okamžiku nabytí vlastnického práva; jsou-li například součástí závodu nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nenabývá nabyvatel vlastnické právo podle obecného pravidla vyjádřeného v § 1105 o. z. vkladem vlastnického práva do takového seznamu (katastru nemovitostí), nýbrž k jinému (zpravidla dřívějšímu) okamžiku určenému podle § 2180 odst. 1 a 2 o. z.
Převod obchodního závodu uno actu je speciálním právním titulem pro převod jednotlivostí uvnitř závodu; převod celku zde převod jednotlivostí subsumuje, a proto již není potřeba dalších převodních titulů (či modů), ledaže zákon stanoví jinak. Právy, na která se prodej závodu vztahuje, jsou též pohledávky, které jsou ke dni účinnosti smlouvy o prodeji závodu jeho součástí; pohledávky, které při prodeji závodu či jeho části přecházejí na kupujícího, tedy ve smlouvě identifikovány být nemusí. Neuvede-li se v zápisu (o předání závodu) věc náležející k závodu, nabývá ji (přesto) kupující společně se závodem.
II. Vlastník závodu coby věci hromadné, který jej převede na jiného nebo jej vloží do základního kapitálu jiné společnosti, neprovádí zakázanou dispozici s pohledávkou tvořící součást závodu (zakázanou proto, že tomu brání účinky soupisu pohledávky do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka). Původní vlastník závodu pohledávku převodem závodu „nepřevádí“; ta coby pohledávka (věc), která k závodu „náleží“ na nabyvatele závodu „přechází“. Přitom je plně možné (a logické), že takto přejdou i pohledávky sporné [o nichž později může vyjít najevo, že vůbec nevznikly, nebo že neexistují v udávané výši či „kvalitě“ (např. co do zajištění)].
Koupí obchodního závodu se kupující stává věřitelem (všech) pohledávek, které k závodu náleží (§ 2177 odst. 1 o. z.); tomu nebrání ani skutečnost, že konkrétní pohledávka tvořící součást závodu je zapsána v soupisu majetkové podstaty třetí osoby. Na kupujícího přechází právo vyloučit takovou pohledávku z majetkové podstaty (tzv. vylučovací nárok ve smyslu § 225 odst. 1 insolvenčního zákona).
III. Všechny dosavadní závěry použijí obdobně (s ohledem na § 2183 o. z.) i na převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku včetně situace, kdy je závod (nebo jeho část) vnesen jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu obchodní společnosti na základě smlouvy o vkladu (části) závodu, popřípadě jde o případ zvýšení základního kapitálu obchodní společnosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 92/2020, ze dne 30. 6. 2022
Dotčené předpisy:
§ 217 IZ
§ 225 IZ
§ 228 odst. 1 písm. a) IZ
§ 501 o. z.
§ 502 o. z.
§ 2175 o. z.
§ 2177 o. z.
§ 2183 o. z.
§ 21 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 29 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 10. května 2019, č. j. 34 ICm 3260/2015-71, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl návrh žalobce (WITKOWITZ ENVI a. s., dříve VÍTKOVICE ENVI a. s.) na vydání rozsudku pro uznání (bod I. výroku).
[2] Zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení položky č. 54 [finančních prostředků na termínovaném účtu dlužníka (BIOPROJECT s. r. o.) vedeném u GE Money Bank, a. s. (nyní MONETA Money Bank, a. s., dále jen „banka“), číslo 203568413/0600, ve výši 4 780 000 Kč] (dále též jen „sporná pohledávka“) uvedené v doplnění soupisu majetkové podstaty dlužníka ze dne 14. července 2015 (bod II. výroku).
[3] Uložil žalobci zaplatit žalované (Ing. L. D., jako insolvenční správkyni dlužníka) na nákladech řízení částku 12 671 Kč (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 107a, § 114a odst. 2 písm. a/ a § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z ustanovení § 7, § 217 odst. 1, § 218 odst. 1, § 225, § 228 písm. a/ a § 229 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení § 39 a § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, z ustanovení § 21 a § 29 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a z ustanovení § 2175, § 2177, § 2180 a § 2183 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – dospěl k následujícím závěrům:
3. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nejsou splněny, jelikož žalovaná vyjádřila své stanovisko již ve vyrozumění o zahrnutí sporné pohledávky do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
4. Smlouva o postoupení sporné pohledávky uzavřená dne 20. prosince 2012 dlužníkem jako postupitelem a původním žalobcem (VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a. s., dále jen „společnost VPE“) jako postupníkem (dále též jen „smlouva o postoupení sporné pohledávky“) je platná.
5. Oproti tomu sporná pohledávka nemohla „platně přejít“ na žalobce smlouvou o vkladu části obchodního závodu uzavřenou dne 23. prosince 2015 mezi původním žalobcem jako vkladatelem a žalobcem jako dceřinou společností vkladatele; šlo přitom o nepeněžitý vklad části závodu vkladatele tvořící samostatnou organizační složku PJ 814 ENVI za účelem zvýšení základního kapitálu žalobce (dále též jen „smlouva o vkladu části závodu“).
6. Žalovaná zapsala spornou pohledávku do soupisu majetkové podstaty dlužníka dne 14. července 2015, přičemž ji v soupisu vymezila dostatečně určitě, takže v okamžiku uzavření smlouvy o vkladu části závodu mohla nakládat se spornou pohledávkou pouze ona jako osoba s dispozičním oprávněním. Právo, které by vylučovalo soupis sporné pohledávky do majetkové podstaty, proto žalobci nesvědčí.
7. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. ledna 2020, č. j. 34 ICm 3260/2015, 11 VSOL 1083/2019-113 (KSOS 34 INS 9464/2014):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 10 056 Kč (druhý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 217, § 224, § 225, § 228 a § 229 insolvenčního zákona a ustanovení § 107a a § 114b o. s. ř. a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – poté, co dokazování částečně zopakoval a doplnil, dospěl po přezkoumání rozsudku insolvenčního soudu k následujícím závěrům.
9. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nejsou splněny, neboť stanovisko žalované k žalobě bylo známo.
10. Insolvenční soud v předchozím průběhu řízení správně rozhodl o procesním nástupnictví a „připustil“ vstup žalobce do řízení, neboť původní žalobce prokázal, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž předpisy spojují přechod práva ke sporné pohledávce (předložil smlouvu o vkladu části závodu, jejíž součástí byla i sporná pohledávka).
11. Žalovaná byla od prohlášení konkursu na majetek dlužníka dne 11. listopadu 2014 osobou s dispozičním oprávněním a v době uzavření smlouvy o vkladu části závodu byla sporná pohledávka zapsána v soupisu majetkové podstaty dlužníka. Právo nakládat se spornou pohledávkou náleželo pouze žalované a jen ona mohla tento majetek převádět (disponovat s ním). Žalobce tedy „neprokázal“, že mu svědčí právo vylučující soupis sporné pohledávky do majetkové podstaty.
12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které – poměřováno jeho obsahem – směřuje proti té části prvního výroku, jíž odvolací soud potvrdil bod II. výroku rozsudku insolvenčního soudu o zamítnutí žaloby. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud (zcela) vyřešeny, a namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Jednotlivé otázky formuluje následovně:
[1] Komu svědčí právo podle ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (vylučující zahrnutí sporné pohledávky do soupisu majetkové podstaty dlužníka), jestliže žalovaná sepsala spornou pohledávku do majetkové podstaty v době, kdy tvořila „specifikovaný prvek části závodu právního předchůdce žalobce“, přičemž původní žalobce následně (v průběhu tohoto incidenčního sporu) vložil příslušnou část závodu jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu žalobce?
[2] Představuje vklad části závodu do základního kapitálu žalobce současně dispozici s jednotlivou věcí, která je „prvkem specifikované části závodu“, a jde tak ohledně této věci o nakládání s majetkovou podstatou ve smyslu ustanovení § 217 odst. 1 a § 228 písm. a/ insolvenčního zákona?
13. Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že nepřihlédl k obsahu všech práv a povinností, které přecházejí na nabyvatele části závodu, a nesprávně tak posoudil vztah ustanovení § 2175 a násl. o. z. a § 217 odst. 1 a § 228 písm. a/ insolvenčního zákona. V důsledku toho – pokračuje dovolatel – odvolací soud nesprávně aplikoval § 225 odst. 1 insolvenčního zákona, tedy nesprávně posoudil „obsah práva“ vylučujícího soupis věci do majetkové podstaty dlužníka, jakož i určení osoby, která je oprávněna domáhat se po vkladu části závodu takového vyloučení.
14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel podrobně argumentuje, že převod (části) závodu představuje převod hromadné věci jako celku. Zákon až na výjimky neupravuje „osud“ jednotlivých věcí tvořících závod, neboť převodem se nabývá vlastnické právo k celému závodu, tedy odvozeně ke všemu, co závod jako celek tvoří. Vyloučit určité „prvky“ závodu z převodu lze pouze na základě dohody smluvních stran, nikoliv na základě jiné skutečnosti, jako je zahrnutí takového „prvku“ do soupisu majetkové podstaty. Dovolatel je v tomto ohledu přesvědčen, že ustanovení o koupi závodu (§ 2175 a násl. o. z.) „včetně navazující úpravy“ v zákoně o obchodních korporacích mají přednost jako lex specialis před úpravou v insolvenčním zákoně.
15. Dovolatel dovozuje, že jako nabyvatel části závodu vstoupil do právního postavení svého předchůdce i potud, že mu svědčí právo jeho právního předchůdce vylučující soupis sporné pohledávky do majetkové podstaty dlužníka. Převod (části) závodu totiž podle dovolatele obsahuje všechny položky, které se k němu vážou, tedy i převod práva, které vylučuje soupis sporné pohledávky. K tomu dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. ledna 2013, sp. zn. 4 As 72/2012, uveřejněný pod číslem 2854/2013 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle něhož je-li s podnikem spjato určité veřejné subjektivní právo, jehož ochrany se původní vlastník podniku dovolával u soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, musí být nabyvateli podniku umožněno vstoupit do takového řízení namísto dosavadního vlastníka podniku.
16. Na podporu svého právního názoru dovolatel poukazuje též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3031/2013, podle něhož je právo na určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (a všechny nároky z něj vyplývající) způsobilým předmětem právních úkonů majících za následek singulární právní sukcesi. Z toho podle dovolatele plyne, že bylo-li právo vylučující soupis sporné pohledávky do majetkové podstaty dlužníka součástí závodu, pak na něj přešlo vkladem příslušné části závodu.
17. Skutečnost, že jde o „zákonnou cesi“ podle § 2177 odst. 1 o. z., má podle dovolatele za následek, že se neuplatní ustanovení § 1881 odst. 1 o. z. zakazující věřiteli postoupit pohledávku, kterou nelze zcizit. Sporná pohledávka byla výslovně uvedena v dílčím předávacím protokolu a příloze k němu, kteréžto listiny mají povahu zápisu o předání závodu ve smyslu ustanovení § 2179 o. z.; dovolatel jako nabyvatel části závodu se ale i bez zápisu stal „smluvní stranou všech existujících smluv a věřitelem všech práv z nich plynoucích“.
18. Důvod, pro který měla být sporná pohledávka vyloučena z majetkové podstaty dlužníka, je podle dovolatele „totožný“ pro něj i pro jeho právního předchůdce; na postavení žalované a věřitelů dlužníka by se nic nezměnilo, i kdyby spornou pohledávku hodlal vyloučit právní předchůdce žalobce. V případě vyhovění žalobě by byl účel insolvenčního řízení „zcela zachován“.
19. Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, přičemž se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu. Zdůrazňuje, že se spornou pohledávkou mohla v době uzavření smlouvy o vkladu části závodu nakládat pouze ona; názor, že před ustanoveními insolvenčního zákona má v tomto ohledu přednost právní úprava smlouvy o koupi závodu v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, případně ustanovení zákona o obchodních korporacích, popírá smysl a účel insolvenčního řízení.
20. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
21. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek jde o věc dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v daných souvislostech neřešenou.
22. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
23. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
24. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné následující skutečnosti:
[1] Dlužník uzavřel s bankou dne 19. července 2011 smlouvu o bankovních produktech, na jejímž základě mu byl (mimo jiné) zřízen revolvingový termínovaný vklad na účtu číslo 203568413/0600 ve výši jistiny 4 780 000 Kč.
[2] Dne 20. prosince 2012 uzavřel dlužník jako postupitel se společností VPE jako postupníkem (mimo jiné) smlouvu o postoupení pohledávky za bankou z titulu vkladu na uvedeném účtu ve výši 4 780 000 Kč, úplata za postoupení byla sjednána ve výši 4 748 412,17 Kč.
[3] Dlužník uzavřel dne 27. května 2013 se společností VPE dohodu o vzájemném započtení pohledávek (dále též jen „dohoda o započtení“), na jejímž základě zanikl (mimo jiné) dluh společnosti VPE vůči dlužníku z titulu úplaty za postoupení sporné pohledávky.
[4] Insolvenční řízení vedené vůči dlužníku u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 34 INS 9464/2014 bylo zahájeno podáním insolvenčního návrhu dne 4. dubna 2014.
[5] Usnesením ze dne 13. srpna 2014, č. j. KSOS 34 INS 9464/2014-A-34, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 14. srpna 2014, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a jeho insolvenční správkyní ustanovil žalovanou.
[6] Usnesením ze dne 11. listopadu 2014, č. j. KSOS 34 INS 9464/2014-B-29, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 17. prosince 2014, insolvenční soud (mimo jiné) „neschválil“ návrh dlužníka na povolení reorganizace a prohlásil konkurs na jeho majetek.
[7] Žalovaná podáním ze dne 27. července 2015, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 28. července 2015 (B-62), doplnila soupis majetkové podstaty dlužníka (mimo jiné) o položku č. 54 specifikovanou jako „Finanční prostředky na termínovaném účtu dlužníka vedeném u GE Money Bank, a. s., číslo 203568413/0600 (4 780 000,00 Kč)“ a jako důvod soupisu této položky uvedla, že společnost VPE získala spornou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávky, úhrada byla provedena zápočtem a „jedná se o neúčinný - zvýhodňující právní úkon“. O zahrnutí sporné pohledávky do majetkové podstaty žalovaná vyrozuměla přípisem ze dne 8. srpna 2015 společnost VPE, která dne 19. srpna 2015 podala vylučovací žalobu v projednávané věci.
[8] Společnost VPE jako jediný akcionář v působnosti valné hromady žalobce rozhodla dne 22. prosince 2015 o zvýšení základního kapitálu žalobce, přičemž všechny nově upsané akcie v celkové jmenovité hodnotě 77 000 000 Kč byly splaceny vnesením nepeněžitého vkladu na základě smlouvy o vkladu části závodu uzavřené téhož dne společností VPE jako vkladatelem a žalobcem; předmětem nepeněžitého vkladu je část závodu společnosti VPE označená PJ 814 ENVI, která tvoří samostatnou organizační jednotku a jejíž součástí je i sporná pohledávka.
[9] Dne 29. dubna 2016 oznámil insolvenční soud vyhláškou (A-2), že je u něj pod sp. zn. KSOS 37 INS 10134/2016 zahájeno insolvenční řízení vůči společnosti VPE.
[10] Podáním ze dne 5. května 2016 (č. l. 20) navrhla společnost VPE, aby na její místo v tomto řízení vstoupil žalobce podle § 107a o. s. ř. a odkázala na uzavřenou smlouvu o vkladu části závodu.
[11] Dne 23. srpna 2016 oznámil insolvenční soud vyhláškou (A-2), že je u něj pod sp. zn. KSOS 37 INS 19481/2016 zahájeno insolvenční řízení vůči žalobci.
[12] Usnesením ze dne 25. srpna 2016, č. j. KSOS 37 INS 10134/2016-A-62, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek společnosti VPE a jejím insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Bc. D. V.
[13] Usnesením ze dne 31. srpna 2016, č. j. KSOS 37 INS 19481/2016-A-11, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek žalobce, ustanovil jeho insolvenční správkyní Mgr. Ing. E. H. a povolil řešení jeho úpadku reorganizací.
[14] Usnesením ze dne 15. prosince 2016, č. j. KSOS 37 INS 10134/2016-B-73, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) povolil řešení úpadku společnosti VPE reorganizací.
[15] Usnesením ze dne 7. srpna 2017, č. j. KSOS 37 INS 10134/2016-B-281, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) rozhodl, že se reorganizace společnosti VPE „mění“ na konkurs.
[16] Usnesením ze dne 3. října 2017, č. j. KSOS 37 INS 19481/2016-B-125, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) vzal na vědomí splnění podstatných částí reorganizačního plánu žalobce, čímž „reorganizace končí“.
[17] Usnesením vydaným v této věci dne 29. března 2018, č. j. 34 ICm 3260/2015-40, které nabylo právní moci dne 25. dubna 2018, insolvenční soud „připustil“, aby na místo dosavadního žalobce (Mgr. Bc. D. V. jako insolvenčního správce společnosti VPE) vstoupil nynější žalobce. Z odůvodnění usnesení se podává, že insolvenční soud vzal ze smlouvy o vkladu části závodu „za prokázané“, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva dosavadního žalobce, neboť smlouva o vkladu části závodu „se dotýká“ sporné pohledávky; insolvenční soud dále v odůvodnění podotkl, že otázkou platnosti a účinnosti smlouvy o vkladu části závodu se lze zabývat „jen v rozhodnutí o věci samé“, přičemž v případě otázky (ne)účinnosti smlouvy by se tak muselo stát v řízení o odpůrčí žalobě.
25. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona o obchodních korporacích
§ 501 (o. z.)
Hromadná věc
Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek a tvoří hromadnou věc.
§ 502 (o. z.)
Obchodní závod
Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu.
§ 2175 (o. z.)
(1) Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.
(…)
§ 2177 (o. z.)
(1) Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.
(…)
§ 2183 (o. z.)
Ustanovení tohoto pododdílu [pododdíl 6 oddílu 2 hlavy II části čtvrté občanského zákoníku] se obdobně použijí i na jiné převody vlastnického práva k závodu a na prodej nebo jiný převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku.
§ 21 (zákona o obchodních korporacích)
(1) Je-li nepeněžitým vkladem závod nebo jeho část, je předmět vkladu vnesen účinností smlouvy o vkladu. Na smlouvu o vkladu závodu nebo jeho části se použijí přiměřeně ustanovení občanského zákoníku o koupi.
(…)
§ 29 (zákona o obchodních korporacích)
Ustanovení tohoto dílu [díl 4 hlavy I části první zákona o obchodních korporacích) se s výjimkou § 17 odst. 2, § 18, § 23 odst. 1, § 24, § 25 odst. 1 a § 27 odst. 1 použijí přiměřeně také na zvyšování základního kapitálu.
26. Citovaná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona o obchodních korporacích platila v této podobě již v době nabytí účinnosti uvedených předpisů (1. ledna 2014) a do dnešního dne změn nedoznala.
27. Nejvyšší soud shrnul v rozsudku ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněném pod číslem 116/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 116/2016“), že prostřednictvím vylučovací žaloby podané podle § 225 insolvenčního zákona se pro poměry insolvenčního řízení s definitivní platností vymezuje příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka. Na majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka se po dobu trvání účinků soupisu pohlíží jako na majetek dlužníka. Je-li osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona), je insolvenční správce i v průběhu sporu o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty oprávněn takový majetek držet, užívat a požívat jeho plody a užitky (například jej pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je dlužník (skutečně) vlastníkem takového majetku.
28. Ohledně předpokladů, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (excindační žalobě), je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, podle nichž:
[1] Označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty dlužníka.
[2] Vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy této osobě bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce o soupisu majetku, k němuž tato osoba uplatňuje právo vylučující soupis (k tomu dlužno dodat, že osoba, která tvrdí, že označený majetek do majetkové podstaty nepatří, může podat vylučovací žalobu bez ohledu na to, zda jí bylo doručeno vyrozumění o soupisu tohoto majetku do majetkové podstaty dlužníka). Legitimace k podání vylučovací žaloby je dána již tím, že věc byla insolvenčním správcem zařazena (zapsána) do soupisu podstaty.
[3] Žalovaným je insolvenční správce.
[4] V době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky rozhodnutí o úpadku a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku vyloučen).
[5] Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že „právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu, svědčí jí“ nebo že „tu je jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu“ (srov. R 116/2016).
29. Poměřováno shora uvedenými ustálenými závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je jasné, že žalovaná, která po prohlášení konkursu na majetek dlužníka zapsala spornou pohledávku do soupisu majetkové podstaty, jednala jako osoba s dispozičním oprávněním, tedy jako osoba, které v průběhu insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá (§ 2 písm. f/, § 228 písm. a/ insolvenčního zákona).
30. Dovolací argumentace se ovšem (zjednodušeně řečeno) zaměřuje na skutečnost, že sporná pohledávka představovala položku obchodního závodu společnosti VPE, a proto při vnesení příslušné části závodu coby nepeněžitého vkladu při zvýšení základního kapitálu dovolatele musí (podle dovolatele) sporná pohledávka bez dalšího sdílet právní režim převedeného závodu.
31. Konsolidovaná verze důvodové zprávy k vládnímu návrhu občanského zákoníku, projednávanému jako sněmovní tisk číslo 362 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, v jejím 6. volebním období, 2010 – 2013, ve své zvláštní části „K § 501 až 503“ uvádí:
„K ustanovení o hromadných věcech se navrhuje zařadit ustanovení o obchodním závodu a jeho pobočce. V tomto ustanovení se také k označení obchodního závodu zavádí legislativní zkratka. Pojetí obchodního závodu je změněno věcně i pojmově.
(…)
Obchodní závod se i nadále bude považovat za zákonnou věc hromadnou (universitas iuris), tedy non subjekt. Obecně tedy bude platit, že převodem závodu k němu nabyvatel získá uno actu vlastnické právo jako k celku, a není tedy nutné samostatně převádět jeho jednotlivé části.
(…)“
32. Ke koupi závodu se konsolidovaná verze důvodové zprávy k vládnímu návrhu občanského zákoníku, projednávanému jako sněmovní tisk číslo 362 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, v jejím 6. volebním období, 2010 – 2013, ve své zvláštní části „K § 2175“ vyjadřuje následovně:
„V souvislosti s koupí se navrhuje zařadit i zvláštní ustanovení týkající se koupě a prodeje obchodního závodu, protože není důvod konstruovat v tom směru zvláštní (samostatný) smluvní typ v obchodním zákoníku. I prodej obchodního závodu je variantou koupě a do občanského zákoníku stačí zapracovat odchylky od obecné úpravy nebo její doplnění o speciální ustanovení. Respektuje se přitom, že současná praxe je na zvláštní ustanovení tohoto druhu zvyklá, a proto se navrhuje zachovat zvláštnosti této koupě, jak je upravuje platný obchodní zákoník, přičemž se proti jeho úpravě redukuje rozsah těchto ustanovení o to, co vyplývá již z obecné úpravy.
Základní ustanovení vyjadřuje zásadu, že tímto způsobem koupě nabývá kupující závod jako celek. Aby se předešlo výkladovým nejasnostem (srov. k tomu např. Dědič, J. K některým problémům ze smluv o prodeji podniku. Právní praxe, 1993, č. 2 nebo Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. 2. vydání. Praha: Linde, 1998, s. 92 - 93), které mohou svádět aplikační praxi i k nesprávnému závěru o neplatnosti smlouvy [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný v časopise Právo a podnikání, 1995, č. 4, s. 29 nebo R 30/97 (pozn. jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. Odon 34/93, uveřejněný pod číslem 30/1997 Sb. rozh. obč.)], výslovně se navrhuje stanovit, že vyloučení jednotlivé položky z koupě není tomuto způsobu převodu závodu na újmu, neztratí-li převáděný objekt vlastnost organizované jednotky.
(…)“
33. Obchodní závod je zvláštní případ věci hromadné (srov. též § 1314 odst. 2 písm. a/ o. z.) a jakožto organizovaný soubor jmění zahrnuje zásadně veškerý majetek a dluhy, které mají souvislost s provozováním podnikání. Představuje přitom funkční celek a považuje se za jeden předmět nesoucí společné označení. Je-li závod rozhodnutím podnikatele z jeho vůle vytvořen, je dána vyvratitelná domněnka, že jej tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (§ 502 věta druhá o. z.). Závod mohou tvořit hmotné i nehmotné věci (včetně pohledávek), osobní složky podnikání i jiné majetkové hodnoty (např. know-how). Obsah závodu se může měnit (a zpravidla i mění) v čase; jestliže závodu přibudou nové složky nebo naopak některé složky zmizí (aniž by byla porušena vlastnost závodu coby funkčního celku a organizovaného souboru), podstata závodu jako věci hromadné se nemění (srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 556).
34. V případě koupě obchodního závodu nabyvatel nabývá vlastnické právo k závodu jako celku a není nutné na něj převádět jednotlivé složky závodu samostatně. Uvedené má praktické důsledky pro stanovení okamžiku nabytí vlastnického práva; jsou-li například součástí závodu nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nenabývá nabyvatel vlastnické právo podle obecného pravidla vyjádřeného v § 1105 o. z. vkladem vlastnického práva do takového seznamu (katastru nemovitostí), nýbrž k jinému (zpravidla dřívějšímu) okamžiku určenému podle § 2180 odst. 1 a 2 o. z. Obdobně soudní praxe dovodila již za předchozí právní úpravy, že při prodeji závodu (podniku), jehož součástí jsou listinné cenné papíry, není potřebný indosament ani splnění dalších podmínek, které jsou jinak nezbytné při samostatném převodu cenných papírů na nabyvatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001, uveřejněný pod číslem 62/2003 Sb. rozh. obč.).
35. Převod obchodního závodu uno actu je speciálním právním titulem pro převod jednotlivostí uvnitř závodu; převod celku zde převod jednotlivostí subsumuje, a proto již není potřeba dalších převodních titulů (či modů), ledaže zákon stanoví jinak [srov. Havel, B. § 2175 (Základní ustanovení). In: Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 177, marg. č. 4.]. Tento závěr komentářové literatury přitom odkazuje na ustálenou soudní praxi při výkladu § 477 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (jehož znění je předobrazem ustanovení § 2177 o. z.), podle níž právy, na která se prodej závodu (podniku) vztahuje, jsou též pohledávky, které jsou ke dni účinnosti smlouvy o prodeji závodu (podniku) jeho součástí; pohledávky, které při prodeji závodu (podniku) či jeho části přecházejí na kupujícího, tedy ve smlouvě identifikovány být nemusí (srov. rozsudek velkého senátu obchodního kolegia ze dne 5. října 2005, sp. zn. 35 Odo 653/2004, uveřejněný pod číslem 84/2006 Sb. rozh. obč., rozsudek ze dne 1. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 2013/2008, uveřejněný pod číslem 68/2009 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 23 Cdo 3019/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2013, pod číslem 45). Zákonný následek nabytí vlastnického práva k závodu jako celku je v nynější úpravě potvrzen i ustanovením § 2179 odst. 2 věty první o. z., podle něhož neuvede-li se v zápisu (o předání závodu) věc náležející k závodu, nabývá ji (přesto) kupující společně se závodem.
36. Vlastník závodu coby věci hromadné, který jej převede na jiného nebo jej (jako v tomto případě) vloží do základního kapitálu jiné společnosti, neprovádí zakázanou dispozici s pohledávkou tvořící součást závodu (zakázanou proto, že tomu brání účinky soupisu pohledávky do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka). Původní vlastník závodu pohledávku převodem závodu „nepřevádí“; ta coby pohledávka (věc), která k závodu „náleží“ na nabyvatele závodu „přechází“ (srov. dikci § 2175 odst. 1, § 2177 odst. 1 a § 2179 odst. 2 o. z.). Přitom je plně možné (a logické), že takto přejdou i pohledávky sporné [o nichž později může vyjít najevo, že vůbec nevznikly, nebo že neexistují v udávané výši či „kvalitě“ (např. co do zajištění)].
37. Nejvyšší soud tak uzavírá, že koupí obchodního závodu se kupující stává věřitelem (všech) pohledávek, které k závodu náleží (§ 2177 odst. 1 o. z.); tomu nebrání ani skutečnost, že konkrétní pohledávka tvořící součást závodu je zapsána v soupisu majetkové podstaty třetí osoby. Na kupujícího přechází právo vyloučit takovou pohledávku z majetkové podstaty (tzv. vylučovací nárok ve smyslu § 225 odst. 1 insolvenčního zákona; k tomuto pojmu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2021, sen. zn. 29 ICdo 23/2019, uveřejněný pod číslem 77/2021 Sb. rozh. obč., nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018, uveřejněného pod číslem 28/2021 Sb. rozh. obč.). Pojem „vylučovací nárok“ (nárok na vyloučení věci z podstaty), jehož nositelem je do skončení excindačního sporu vylučovatel jako osoba, jejíž tvrzené lepší právo k majetku je oslabeno účinky soupisu majetku do majetkové podstaty, se v poměrech vylučovacích žalob upravených úpadkovým právem používá běžně a v poměrech dříve upravených zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (ve znění účinném do 31. prosince 2007) s ním pracoval i text onoho zákona (zejména v § 31 odst. 1). V poměrech projednávané věci tento výraz vystihuje též obsah práv, jež při převodu závodu přecházejí na nabyvatele v souvislosti s pohledávkou, o jejíž vyloučení z majetkové podstaty vedl spor původní vlastník závodu.
38. Budiž dodáno, že se všechny dosavadní závěry použijí obdobně (s ohledem na § 2183 o. z.) i na převod části závodu tvořící samostatnou organizační složku včetně situace, kdy je závod (nebo jeho část) vnesen jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu obchodní společnosti na základě smlouvy o vkladu (části) závodu, popřípadě jde (jako v posuzované věci) o případ zvýšení základního kapitálu obchodní společnosti (§ 21 odst. 1, § 29 zákona o obchodních korporacích). Dovolateli tedy nelze způsobem, jakým učinily oba soudy, upřít právo prokázat opodstatněnost vylučovacího nároku týkajícího se pohledávky, která na něj přešla vkladem části závodu.
39. Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. tak byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek insolvenčního soudu (neboť důvody zrušení platí i pro něj), včetně závislých výroků o nákladech řízení a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
40. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy obou stupňů závazný. V dalším průběhu řízení insolvenční soud také posoudí, zda obstojí důvody soupisu sporné pohledávky (srov. odst. 24. bod [7]), tedy zhodnotí, zda žalovaná podala odpůrčí žalobu, jíž by s úspěchem odporovala smlouvě o postoupení sporné pohledávky, a (ohledně dohody o započtení a její tvrzené neúčinnosti) přihlédne k výsledku incidenčního sporu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 34 ICm 3103/2015 (bodu IV. pravomocného rozsudku insolvenčního soudu ze dne 23. července 2021, č. j. 34 ICm 3103/2015-152).
41. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne insolvenční soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-