// Profipravo.cz / Obchodní závazkové vztahy 14.01.2021

Cena za distribuci plynu dle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu

Podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015, je zákazník povinen platit obchodníkovi s plynem regulovanou cenu za distribuci plynu, včetně případné platby za překročení denní rezervované pevné distribuční kapacity.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4565/2018, ze dne 29. 7. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 72 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. ve znění do 31. 12. 2015
§ 2436 o. z.

Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalované domáhala zaplacení částky 325 957,81 Kč s příslušenstvím jako ceny za dodávku plynu a s ní spojených služeb podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu uzavřené mezi stranami dne 6. 1. 2015.

2. Okresní soud v Lounech jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 6. 2017, č. j. 14 C 100/2016-150, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 325 957,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 83 864,71 Kč od 26. 2. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 164 921,27 Kč od 26. 3. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 74 752,24 Kč od 28. 4. 2015 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 2 419,59 Kč od 28. 5. 2015 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 800 Kč (výrok I) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 100 963,36 Kč (výrok II).

3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Ze smlouvy o připojení k distribuční soustavě ze dne 26. 1. 2010, uzavřené mezi společností RWE GasNet, s.r.o., a žalovanou, soud prvního stupně zjistil, že předmětem této smlouvy je závazek provozovatele distribuční soustavy umožnit zákazníkovi odběr zemního plynu v odběrném místě; v příloze smlouvy je uveden jako způsob měření „typ B“. Žalobkyně a žalovaná následně uzavřely dne 6. 1. 2015 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa na adrese Lubenec, Pražská 183, plyn a žalovaná se zavázala hradit za něj příslušné platby. V příloze č. 1 smlouvy byl sjednán způsob měření odebraného plynu „C“ s tím, že tento typ měření může být změněn provozovatelem distribuční soustavy. E-mailem ze dne 14. 1. 2015 pak požádala oprávněná pracovnice žalované o nastavení denní rezervované kapacity odebraného plynu na 146 m3. Žalobkyně následně započala s dodávkami plynu žalované. V průběhu ledna, února a března roku 2015 žalovaná několikrát překročila sjednanou denní rezervovanou kapacitu. První fakturou vystavenou dne 5. 2. 2015 za zúčtovací období od 19. 1. 2015 do 31. 1. 2015 žalobkyně žalované vyúčtovala částku 83 864,71 Kč složenou z platby za odebraný plyn ve výši 11 267,89 Kč (bez DPH) a z plateb za distribuci, včetně platby za překročení denní rezervované kapacity ve výši 55 793,74 Kč (bez DPH). Druhou fakturou vystavenou dne 5. 3. 2015 za zúčtovací období od 1. 2. 2015 do 28. 2. 2015 žalobkyně žalované vyúčtovala částku 164 921,27 Kč složenou z platby za odebraný plyn ve výši 34 508,87 Kč (bez DPH) a z plateb za distribuci, včetně platby za překročení denní rezervované kapacity ve výši 95 646,42 Kč (bez DPH). Třetí fakturou vystavenou dne 7. 4. 2015 za účtovací období od 1. 3. 2015 do 31. 3. 2015 žalobkyně žalované vyúčtovala částku 74 752,24 Kč složenou z platby za odebraný plyn ve výši 11 424,61 Kč (bez DPH) a z plateb za distribuci, včetně platby za překročení denní rezervované kapacity ve výši 46 575,53 Kč (bez DPH). Čtvrtou fakturou vystavenou dne 7. 5. 2015 za zúčtovací období od 1. 4. 2015 do 23. 4. 2015 vyúčtovala žalobkyně žalované částku 2 419,59 Kč (včetně DPH) za denní rezervovanou pevnou kapacitu plynu. Žalovaná žádnou z uvedených faktur neuhradila.

4. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc tak, že účastnice platně uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015. Žalobkyně jako obchodník s plynem (§ 61 cit. zákona) svůj závazek zajistit žalované jako zákazníkovi (§ 62 cit. zákona) dodávku plynu splnila a náleží jí proto smluvená kupní cena za odebraný plyn, proti čemuž žalovaná ničeho nenamítala. Mezi účastnicemi však byly sporné platby za překročení denní rezervované kapacity; soud prvního stupně k tomu uzavřel, že ačkoliv se výše zmiňovaných plateb jeví jako poměrně vysoká a překračování smluvené kapacity žalovanou nebylo pravidelné, jsou tyto platby regulovány v bodu 14.6 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2014 ze dne 25. 11. 2014 o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu, s nímž byl výpočet žalobkyně v souladu. Soud prvního stupně proto rozhodl, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu jí vyhověl.

5. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, v níž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 247 231 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 68 833 Kč od 26. 2. 2015 do zaplacení, z částky 118 887 Kč od 26. 3. 2015 do zaplacení a z částky 59 511 Kč od 28. 4. 2015 do zaplacení, tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

6. Odvolací soud dokazování provedené soudem prvního stupně částečně zopakoval a nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva uzavřená účastnicemi se řídila i Obchodními podmínkami dodávky zemního plynu zákazníkovi pro odběrná místa nad 630 000 kWh/rok, vydanými žalobkyní jako obchodníkem, přičemž účastnice pro účely předmětné smlouvy vyloučily aplikaci ustanovení čl. XI odst. 3 a 4 těchto obchodních podmínek. Dále ze smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 6. 1. 2015 zjistil, že byla uzavřena na období od 15. 1. 2015 do 31. 12. 2015 a že celková roční plánovaná spotřeba pro rok 2015 činila 631 MWh. Odvolací soud dále zjistil, že cena za plyn ve výši 729,22 Kč/MWh byla smlouvou stanovena jako jednosložková a neregulovaná; k ní přistupují distribuční složky, regulované státem. Odvolací soud dále doplnil dokazování smlouvou o distribuci plynu, uzavřenou mezi RWE GasNet, s.r.o., jako provozovatelem distribuční soustavy a žalobkyní jako účastníkem trhu s plynem (uživatelem). V příloze č. 1 této smlouvy je jako konečný zákazník uvedena žalovaná s denní rezervovanou kapacitou u měření typu A a B 146 m3/den.

7. Po právní stránce odvolací soud věc hodnotil tak, že ze samotné smlouvy uzavřené účastnicemi dne 6. 1. 2015 nevyplývá závazek žalované k plnění plateb za překročení denní rezervované kapacity ani plateb za rezervaci smluvené kapacity plynu. Ani podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu nelze žalobkyni (jako obchodníka s plynem) považovat za subjekt oprávněný účtovat žalované platby za rezervaci distribuční kapacity či za překročení rezervované denní kapacity, neboť soudem prvního stupně zmiňovaný bod 14.6 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu toto oprávnění svěřuje pouze provozovateli distribuční soustavy, kterým žalobkyně není. Oprávnění žalobkyně k účtování uvedených plateb žalované odvolací soud neshledal ani v aplikovatelných podzákonných předpisech (vyhláškách č. 365/2009 Sb. a č. 210/2011 Sb.). Konečně podle odvolacího soudu takové oprávnění žalobkyně nevyplývá ani z obchodních podmínek, jež byly součástí uzavřené smlouvy, neboť čl. V odst. 2 a 4, který by žalobkyni opravňoval k účtování předmětných plateb žalované, se na posuzovanou věc nevztahuje. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že k tomu, aby žalobkyně byla oprávněna žalované účtovat platby nad rámec ceny za odebraný zemní plyn, měly účastnice takováto plnění učinit součástí mezi nimi uzavřené smlouvy, což však, přes poskytnuté poučení, nebylo žalobkyní v řízení tvrzeno ani prokázáno.


II. Dovolání a vyjádření k němu

8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním. Podle žalobkyně odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda je obchodník s plynem zajišťující dodávku plynu a související služby v plynárenství v režimu smlouvy o sdružených službách dodávky plynu oprávněn zákazníkovi účtovat cenu za distribuci plynu ve výši stanovené v souladu s cenovou regulací, přičemž tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. Zároveň žalobkyně namítá, že odvolací soud „nesprávně posoudil podstatu smlouvy o sdružených dodávkách plynu“ a že nesprávný je i odvolacím soudem zaujatý „výklad cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu“. Žalobkyně dále namítá, že napadené rozhodnutí je překvapivé, neboť odvolací soud nedostatečně seznámil žalobkyni se svým právním názorem. Konečně žalobkyně uvádí, že odvolací soud porušil zásadu „iura novit curia“, když nárok žalobkyně v rozporu s judikaturou neposoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, případně jako nárok na náhradu škody.

9. Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s argumentací odvolacího soudu, odmítla tvrzení žalobkyně, že bylo napadené rozhodnutí překvapivé a že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, popř. zamítl.


III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".

11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud proto zkoumal, zda má dovolání žalobkyně všechny zákonem požadované náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).

12. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

13. Žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ohledně otázek „nesprávného posouzení podstaty smlouvy o sdružených dodávkách plynu“ a „nesprávného výkladu cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu“, které v dovolání nastoluje. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v uvedené části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

14. Dovolací soud se tak zabýval přípustností dovolání podle § 237 o. s. ř. jen ohledně dalších žalobkyní uvedených otázek, u nichž byl řádně vymezen předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.


IV. Přípustnost dovolání

15. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

17. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky, zda je obchodník s plynem zajišťující dodávku plynu a související služby v plynárenství v režimu smlouvy o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015, oprávněn účtovat zákazníkovi cenu za distribuci plynu uplatněnou v souladu s cenovou regulací, neboť uvedená otázka dosud nebyla v praxi dovolacího soudu vyřešena.


V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

18. Dovolání je důvodné.

19. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2015, dále také „EnerZ“, smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky plynu dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce plynu nebo obchodníka s plynem. Smlouva o sdružených službách dodávek plynu musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce plynu se zákazníkem.

20. Na rozdíl od smlouvy o dodávce plynu, upravené v ustanovení § 72 odst. 1 EnerZ, u které má zákazník zajištěnu pouze dodávku plynu ve smyslu jeho prodeje dle § 61 odst. 1 písm. a) EnerZ, tzn. převedení vlastnického práva k plynu, zajišťuje smlouva o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 odst. 2 EnerZ zákazníkovi vedle prodeje plynu typicky samotnou fyzickou dopravu (distribuci) plynu do konkrétního odběrného místa (srov. Eichlerová, K., Handrlica, J., Jasenský, M., Kořán, J., Košťál, V., Plášilová, D., Zákoucký, P. Energetický zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, § 72, marg. č. 6, shodně Zdvihal, Z., Svěráková, J., Med, J., Osadská, J. a kol. Energetický zákon. Komentář. C. H. Beck: Praha, 2019, § 72, marg. č. 16).

21. Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zákazník, jak plyne z citovaného ustanovení § 72 odst. 2 EnerZ, zavazuje zaplatit výrobci plynu, resp. obchodníkovi s plynem jednak cenu za vlastní dodávku plynu, která nepodléhá regulaci, jednak cenu za přepravu plynu, resp. za distribuci plynu, které regulovány jsou.

22. Podle § 17 odst. 6 písm. d) EnerZ rozhoduje Energetický regulační úřad o regulaci cen podle zákona o cenách.

23. Dle § 19a odst. 1 EnerZ při regulaci cen přenosu elektřiny, přepravy plynu, distribuce elektřiny a distribuce plynu postupuje Energetický regulační úřad tak, aby stanovené ceny pokrývaly účelně vynaložené náklady na zajištění spolehlivého, bezpečného a efektivního výkonu licencované činnosti, dále odpisy a přiměřený zisk zajišťující návratnost realizovaných investic do zařízení sloužících k výkonu licencované činnosti. To neplatí v případě cen za mezinárodní přepravu plynu, pokud Energetický regulační úřad rozhodne o odlišném postupu tvorby těchto cen založeném na tržním způsobu. Energetický regulační úřad bere v úvahu jím schválený plán rozvoje přenosové soustavy, plán rozvoje přepravní soustavy a předvídatelnou budoucí poptávku a požadavky na provozní zabezpečení přenosové soustavy, přepravní soustavy a distribučních soustav a opatření provedená za účelem zajištění bezpečnosti dodávek plynu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.

24. Ceny za distribuci plynu byly s účinností od 1. 1. 2015 stanoveny bodem 14 a násl. cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 25. listopadu 2014, o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu, dále jen „cenové rozhodnutí“, a to zejména v závislosti na druhu denní rezervované distribuční kapacity plynu (srov. body 14.1, 14.2, 14.3 a 14.4 cenového rozhodnutí). V bodu 14.6 cenového rozhodnutí byly stanoveny podmínky a vzorec pro výpočet platby za překročení denní rezervované pevné a přerušitelné distribuční kapacity (pokud byla tato rezervována) s tím, že ji provozovatel distribuční soustavy účtuje pouze u odběrného místa zákazníka s měřením typu A nebo B, pro které je cena za distribuci plynu stanovena podle bodu 14.1.2 nebo 14.1.10 cenového rozhodnutí. 

25. Cenové rozhodnutí, kterým byly ceny za distribuci plynu v rozhodném období regulovány, je předpisem o cenové regulaci ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, a dle ustálené judikatury Ústavního soudu má formu právního předpisu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 24/99, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 1870/14), a tudíž je všeobecně závazné.

26. Ceny za distribuci plynu cenovým rozhodnutím stanovené se uplatní i ve vztazích mezi výrobcem plynu nebo obchodníkem s plynem na jedné straně a zákazníkem na druhé straně smlouvy o sdružených službách dodávky plynu podle § 72 odst. 2 EnerZ. Skutečnost, že zákazník je podle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu povinen platit obchodníkovi s plynem regulovanou cenu za distribuci plynu, včetně případné platby za překročení denní rezervované pevné distribuční kapacity, plyne, jak uvedeno výše, přímo z ustanovení § 72 odst. 2 věta první EnerZ (arg. slovy „zákazník se zavazuje zaplatit za … distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenou regulací“).

27. Nadto je vhodné uvést, že v části týkající se služeb distribuce plynu (jakož i služeb přepravy nebo uskladnění plynu) má uvedená smlouva povahu smlouvy příkazní podle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejíž ustanovení lze při nedostatku úpravy v zákonu č. 458/2000 Sb. na uvedený smluvní vztah použít (srov. § 96 odst. 5 EnerZ). Obchodník s plynem v daném případě totiž obstarává jako příkazník záležitost (distribuci plynu) zákazníka jako příkazce. I podle obecné úpravy příkazní smlouvy přitom platí, že příkazce nahradí příkazníkovi náklady účelně vynaložené při provádění příkazu (srov. § 2436 o. z.); obchodníkovi s plynem vznikají náklady v souvislosti tím, že za distribuci plynu do odběrného místa zákazníka platí na základě smlouvy o distribuci plynu (srov. § 72 odst. 6 EnerZ) regulovanou cenu provozovateli distribuční soustavy.

28. Konečně Nejvyšší soud dodává, že o závěru, podle něhož na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu hradí regulované ceny za distribuci plynu zákazník svému obchodníkovi s plynem, nepochybuje ani odborná literatura (srov. Eichlerová, K., Handrlica, J., Jasenský, M., Kořán, J., Košťál, V., Plášilová, D., Zákoucký, P. Energetický zákon. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, § 72, marg. č. 109).

29. Vztaženo na poměry projednávané věci vyplývá z výše uvedeného, že právní názor odvolacího soudu, podle kterého není obchodník s plynem oprávněn účtovat zákazníkovi na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu nad rámec ceny za odebraný plyn cenu za distribuci plynu, není správný.

30. Z důvodu nadbytečnosti se Nejvyšší soud již nezabýval dalšími námitkami žalobkyně, jež spočívaly v tom, že odvolací soud porušil zásadu „iura novit curia“, když nárok žalobkyně v rozporu s judikaturou neposoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, případně jako nárok na náhradu škody

31. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení před soudy obou stupňů takovými vadami řízení zatíženo nebylo. K námitce žalobkyně, že napadené rozhodnutí je překvapivé, Nejvyšší soud uvádí, že v projednávané věci odvolací soud v souladu s § 118a odst. 1 o. s. ř. žalobkyni poučil, aby doplnila, z čeho vyvozuje své oprávnění účtovat žalované platby za překročení rezervované distribuční kapacity, a upozornil ji, že případné nesplnění této výzvy může mít za následek (pro žalobkyni) nepříznivé rozhodnutí ve věci. Žalobkyně tak měla možnost právně argumentovat, přičemž skutečnost, že odvolací soud se s její argumentací neztotožnil, překvapivost napadeného rozhodnutí nezakládá.


VI. Závěr

32. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, a to včetně navazujícího nákladového výroku, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

33. V dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby posoudil, zda žalobkyně účtovala žalované cenu za distribuci plynu ve výši souladné s cenovým rozhodnutím, a to jak ve složce denní rezervované pevné distribuční kapacity (srov. bod 14.1, resp. 14.2 cenového rozhodnutí), tak případně i ve složce platby za překročení denní rezervované pevné distribuční kapacity (srov. bod 14.6 cenového rozhodnutí). Za tímto účelem bude odvolací soud s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti nucen především hodnotit, jakým způsobem probíhalo u odběrného místa žalované v rozhodné době měření odběru plynu (typ A, B nebo C), zda cena za distribuci plynu žalované byla stanovena podle bodu 14.1.2 nebo 14.1.10 cenového rozhodnutí a zda (případně jaká) byla smlouvou mezi účastníky stanovena konkrétní denní rezervovaná pevná distribuční kapacita.

34. Odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

35. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího, rozhodnou soudy v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů