// Profipravo.cz / Obchodní společnosti a družstvo 08.03.2021
Zánik funkce jednatele na základě pravomocného odsuzujícího rozsudku
Je-li jednatel pravomocně odsouzen pro některý z trestných činů uvedených v § 6 odst. 2 živnostenského zákona, přestává splňovat podmínku bezúhonnosti a jeho funkce zaniká podle § 194 odst. 7 ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák. dnem nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku. Současně tato skutečnost zakládá překážku výkonu funkce, jež trvá do okamžiku případného zrušení odsuzujícího rozsudku nebo odstranění jeho účinků zahlazením odsouzení; po dobu jejího trvání se dotčená osoba nemůže stát jednatelem jiné společnosti s ručením omezeným (členem představenstva akciové společnosti nebo družstva).
Případné pozdější zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku (v důsledku mimořádného opravného prostředku či zásahu Ústavního soudu) má za následek (pouze) odpadnutí překážky, pro níž se (odsouzená) osoba nepovažuje za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona, nevede však (samo o sobě) k obnovení zaniklé funkce. Jinak řečeno, překážka výkonu funkce založená pravomocným odsuzujícím rozsudkem odpadá (v důsledku pozdějšího zrušení takového rozsudku) s účinky ex nunc. Chce-li společnost, aby taková osoba byla i nadále jejím jednatelem, musí ji valná hromada do této funkce (opětovně) ustanovit.
Stejný závěr se prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 791/2019, ze dne 15. 12. 2020
Dotčené předpisy:
§ 194 odst. 7 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 135 odst. 2 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 6 odst. 2 zák. č. 455/1991 Sb. ve znění do 30. 6. 2008
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 1. 2014, č. j. 39 C 185/2008-215, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovanou proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, č. j. 39 C 185/2008-72, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99 (výrok I.), zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalovaná podala dne 16. 4. 2010 dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99, které Nejvyšší soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 7. 2012, č. j. 26 Cdo 1022/2012-132, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 2012.
2) Dne 5. 8. 2013 podala žalovaná žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2009, č. j. 39 C 185/2008-72, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, č. j. 42 Co 360/2009-99, a žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008.
3) Žalobu pro zmatečnost podala žalovaná z důvodu podle § 229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť nemohla před soudem vystupovat proto, že tu nebyla osoba oprávněna za ni jednat, a nebyla řádně zastoupena.
4) P. N. byl v době od 8. 1. 2001 do 28. 10. 2010 (správně 28. 5. 2010) a je od 3. 5. 2013 (s datem vzniku funkce k 8. 1. 2001) zapsán v obchodním rejstříku jako jediný jednatel žalované.
5) Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 9. 2007, č. j. 1 T 158/2006-657, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2008, byl P. N. uznán vinným ze spáchání trestného činu vydírání.
6) Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 5. 2012, č. j. 1 T 158/2006-1004, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2012, byl P. N. (na základě povolené obnovy řízení) zproštěn obžaloby pro trestný čin vydírání.
[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žaloba pro zmatečnost byla podána po uplynutí subjektivní lhůty (počítané podle § 234 odst. 2 ve spojení s § 235 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanou namítaná překážka, pro kterou nemohla vystupovat před soudem, odpadla dnem právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. dne 21. 2. 2012. Dnem právní moci rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o dovolání, tj. 27. 8. 2012 (správně 14. 9. 2012), počala běžet subjektivní tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost. Byla-li žaloba pro zmatečnost podána až dne 5. 8. 2013, byla podle soudu podána opožděně.
[4] K odpadnutí překážky, pro kterou nemohla žalovaná vystupovat před soudem, soud prvního stupně uvedl, že „za dobu od právní moci odsuzujícího rozsudku, tj. od 25. 4. 2008, do právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. 21. 2. 2012, žalovaná neměla jednatele, tedy nemohla před soudem vystupovat, avšak zápis, a to jak jmenování jednatele, tak ukončení výkonu funkce jednatele, do obchodního rejstříku má jen deklaratorní povahu; jednatel žalované, kterým nepochybně P. N. byl, byl od 21. 2. 2012 oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem (viz ust. § 21 odst. 1 o. s. ř.), i když o tom nebyl proveden zápis v obchodním rejstříku“.
[5] Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku III. je změnil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[6] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2015, č. j. 8 Co 444/2014-330, s výjimkou části výroku, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 185/2008, k dovolání žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 4. 2018, č. j. 21 Cdo 2646/2016-367, zrušil a věc ve zrušeném rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[7] Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně. Přihlížeje k závaznému právnímu názoru vyslovenému dovolacím soudem odvolací soud konstatoval, že „jednatel žalované nesplňoval podmínky pro výkon své funkce v období od 25. 4. 2008 do 21. 2. 2012 bez ohledu na faktický zápis změn v obchodním rejstříku. Z procesněprávních předpisů vyplývá, že jednatel společnosti s ručením omezeným je oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem, i když o tom dosud nebyl proveden zápis v obchodním rejstříku, a naopak nesmí za právnickou osobu vystupovat v řízení před soudem, i když zatím nedošlo k zápisu změny do obchodního rejstříku. Překážka, pro kterou nemohla žalovaná jednat před soudem, tak odpadla 21. 2. 2012.“
[8] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „zachování lhůty k podání žaloby pro zmatečnost“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
[9] Dovolatelka má za to, že dnem právní moci zprošťujícího rozsudku neodpadla překážka, pro kterou nemohla před soudem vystupovat. Až do opětovného zápisu P. N. jako jednatele dovolatelky do obchodního rejstříku (k němuž došlo dne 3. 5. 2013) totiž tato překážka trvala. Subjektivní lhůta k podání žaloby pro zmatečnost proto podle dovolatelky začala běžet až od 3. 5. 2013.
[10] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[11] Dovolání je přípustné k řešení (v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nevyřešené) otázky, zda se funkce jednatele zaniklá z důvodu pravomocného odsouzení pro trestný čin obnoví, je-li odsuzující rozsudek (v důsledku podaného mimořádného opravného prostředku) zrušen a jednatel obžaloby pravomocně zproštěn.
[12] S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 [srov. § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích); dále též jen „z. o. k.“].
[13] Podle § 194 odst. 7 obch. zák. členem představenstva může být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům, která je bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání a u níž nenastala skutečnost, jež je překážkou provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání. Osoba, která uvedené podmínky nesplňuje nebo na jejíž straně je dána překážka výkonu funkce, se členem představenstva nestane, i když o tom rozhodl příslušný orgán. Přestane-li člen představenstva splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, jeho funkce tím zaniká, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.
[14] Podle § 135 odst. 2 obch. zák. ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a se použijí obdobně.
[15] Podle § 6 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2008, za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen
a) k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
b) pro trestný čin spáchaný úmyslně, jehož skutková podstata souvisí s podnikáním a na který se nevztahuje písmeno a), nebo
c) pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen.
[16] Obchodní zákoník stanoví v § 194 odst. 7 (který se v souladu s § 135 odst. 2 použije obdobně i pro jednatele společnosti s ručením omezeným) podmínky, jež musí člen představenstva akciové společnosti (jednatel společnosti s ručením omezeným) splňovat, aby mohl vykonávat svou funkci. Jednou z těchto podmínek je i bezúhonnost ve smyslu živnostenského zákona.
[17] Ústavní soud již v nálezu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 35/08, uvedl, že smyslem a účelem podmínky bezúhonnosti, omezující základní právo na podnikání, je ochrana základních práv a svobod třetích osob, jež by mohla být podnikáním provozovaným v rozporu s právem a dobrými mravy dotčena (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3547/2017, které se v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 zabývá výkladem § 46 z. o. k.).
[18] Je-li proto jednatel pravomocně odsouzen pro některý z trestných činů uvedených v § 6 odst. 2 živnostenského zákona, přestává podmínku bezúhonnosti splňovat a jeho funkce zaniká podle § 194 odst. 7 ve spojení s § 135 odst. 2 obch. zák. dnem nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku. Současně tato skutečnost zakládá překážku výkonu funkce, jež trvá do okamžiku případného zrušení odsuzujícího rozsudku nebo odstranění jeho účinků zahlazením odsouzení; po dobu jejího trvání se dotčená osoba nemůže stát jednatelem jiné společnosti s ručením omezeným (členem představenstva akciové společnosti nebo družstva).
[19] Případné pozdější zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku (v důsledku mimořádného opravného prostředku či zásahu Ústavního soudu) má za následek (pouze) odpadnutí překážky, pro níž se (odsouzená) osoba nepovažuje za bezúhonnou ve smyslu živnostenského zákona, nevede však (samo o sobě) k obnovení zaniklé funkce. Jinak řečeno, překážka výkonu funkce založená pravomocným odsuzujícím rozsudkem odpadá (v důsledku pozdějšího zrušení takového rozsudku) s účinky ex nunc. Chce-li společnost, aby taková osoba byla i nadále jejím jednatelem, musí ji valná hromada do této funkce (opětovně) ustanovit [§ 125 odst. 1 písm. f) obch. zák.]. Opačný výklad zastávaný soudy obou stupňů vede ke značné právní nejistotě, když především rezignuje na ochranu zájmu společnosti (která z pravomocného odsuzujícího rozsudku vycházela a případně na něj reagovala volbou nového jednatele) na stabilitě jejích vnitřních poměrů.
[20] Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že stejný závěr se prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.
[21] Dospěl-li tak v projednávané věci odvolací soud k závěru, podle něhož se pravomocným zproštěním obžaloby P. N. obnovila funkce jednatele dovolatelky, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.
[22] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[23] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[24] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-