// Profipravo.cz / Obchodní společnosti a družstvo 10.06.2019

Zrušení obchodní korporace pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky

Činnost, kterou nemůže obchodní korporace vykonávat pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky ve smyslu § 93 písm. c) z. o. k., nelze redukovat pouze na podnikatelskou činnost (popř. jinou činnost sloužící k plnění účelu, pro který byla obchodní korporace založena) projevující se ve vztahu ke třetím osobám (navenek). S ohledem na další důvody pro zrušení obchodní korporace s likvidací uvedené v § 93 písm. a) a b) z. o. k. (zaměřené právě na nečinnost obchodní korporace navenek) jde v případě nemožnosti výkonu činnosti dle § 93 písm. c) z. o. k. především o (ne)činnost směřující dovnitř obchodní korporace, projevující se zejména dlouhodobou či trvalou nefunkčností jejích orgánů.

Dlouhodobá nefunkčnost nejvyššího orgánu společnosti, způsobená narušenými vztahy mezi společníky, sama o sobě (aniž by bylo nutné se zabývat dalšími okolnostmi spočívajícími v neplnění povinností ve vztahu k rejstříkovému soudu a k finančnímu úřadu) vede k závěru, podle něhož společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

Jinak řečeno, není-li valná hromada společnosti s ručením omezeným schopna přijmout jakékoliv rozhodnutí v důsledku závažně narušených vztahů mezi společníky, je zpravidla naplněn důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace předjímaný v § 93 písm. c) z. o. k.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3081/2017, ze dne 28. 3. 2019

vytisknout článek


Dotčené předpisy: § 93 písm. c) zák. č. 90/2012 Sb.

Kategorie: obchodní korporace; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Návrhem na zahájení řízení podaným u Krajského soudu v Ostravě dne 8. 7. 2015 se navrhovatel domáhá zrušení B. (nyní B.; dále též jen „společnost“) s likvidací.

[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 5. 2016, č. j. 24 Cm 148/2015-83, zrušil společnost s likvidací (výrok I.), likvidátorkou společnosti jmenoval D. M. (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovníka společnosti (výroky III., IV., V. a VI.).

[3] Vyšel přitom mimo jiné z toho, že:

1) Navrhovatel a I. V. jsou společníky ve společnosti, a to každý s podílem o velikosti 50 %.

2) Nejpozději od roku 2012 spolu navrhovatel a I. V. vůbec nekomunikují, přičemž tento stav má svůj základ i v nedobrých rodinných vztazích. Navzájem si korespondují pouze přes své právní zástupce.

3) Společnost se doposud nepřizpůsobila § 777 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], a v rozporu s § 66 písm. c) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, nezaložila účetní závěrky za roky 2012 až 2014 do sbírky listin.

4) V daňovém přiznání za rok 2012 společnost vykazovala ztrátu 67.632 Kč, daňové přiznání za rok 2013 společnost nepodala, za rok 2014 je podala elektronicky, avšak bez účetní závěrky. Dne 1. 12. 2014 byla společnosti zrušena registrace plátce DPH.

5) Navrhovatel se u soudu domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného společníka společnosti, I. V., učiněného při výkonu působnosti valné hromady ze dne 30. 12. 2013 o jmenování M. T. jednatelem společnosti. Naopak I. V. se u soudu domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti ze dne 1. 4. 2015, kterým bylo rozhodnuto o jeho odvolání z funkce jednatele společnosti a o jmenování navrhovatele do funkce jednatele společnosti.

6) Navrhovatel i I. V. na sebe vzájemně podali trestní oznámení.

7) Navrhovatel i I. V. si v minulosti bezvýsledně učinili vzájemnou nabídku na odprodej jejich obchodních podílů. Navrhovatel přitom zjevně odmítl i možnost řešení, že by svůj obchodní podíl odprodal třetí osobě veden obavou, že by následně mohla být vůči němu vedena další řízení.

8) Společnost hospodaří s cca 17 ha pozemků, které pronajímá A., za níž má pohledávku ve výši 683.898 Kč (z kupní smlouvy ze dne 4. 2. 2008), kterou dne 27. 5. 2015 přihlásila do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS XY.

[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že vztahy společníků jsou hluboce narušeny a že navrhovatel a I. V. nejsou schopni jako společníci ve společnosti „existovat“. Absence komunikace a nedobré vztahy mezi společníky se přitom projevují jak ve vnitřním životě společnosti, tak i navenek. Soud proto společnost podle § 93 písm. c) z. o. k. zrušil s likvidací. Naopak neshledal důvod pro zrušení společnosti podle § 93 písm. b) z. o. k., neboť společnost provádí „podnikatelskou činnost“, když pronajímá své pozemky třetí osobě a fakticky se domáhá zaplacení své pohledávky v insolvenčním řízení.

[5] Vzhledem k hlubokým rozporům mezi společníky soud likvidátorem jmenoval nezávislou osobu, aby provedla likvidaci nestranně, a to zejména „v zájmu společnosti“.

[6] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání I. V. v části směřující do výroku V., kterým byla určena odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného opatrovníka (první výrok), a dále k odvolání I. V. rozhodnutí soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu, tj. ve výrocích I. až IV. a ve výroku VI., potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[7] Podle odvolacího soudu společnost sice „zčásti vykonává svou činnost a zčásti plní svůj účel“, ve své činnosti je však „výrazně omezena a nemůže ji vykonávat pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, kdy je oslabována i pozice v dané době jmenovaného jednatele jednak trestními oznámeními, jednak návrhem na vyslovení neplatnosti jeho jmenování. I co se týká podnikatelské činnosti společnosti, podstatná část této činnosti byla v průběhu rozporů mezi společníky z obchodního rejstříku vymazána, jednak na počátku roku 2012, jednak v roce 2015 a jako předmět podnikání zůstalo zapsáno: ‚výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona‘. Ve skutečnosti společnost pouze pronajala své pozemky“.

[8] Odvolací soud tak dospěl k závěru, podle něhož „jsou splněny zákonné podmínky ve smyslu ustanovení § 93 písm. c) z. o. k. pro zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora“.

[9] Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu druhého výroku) podal I. V. dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva (v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené), „zda lze kvalifikovat jako nemožnost společnosti vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky podle § 93 písm. c) z. o. k. to, že

- společnost nepřizpůsobila své listiny zákonu o obchodních korporacích a nezaložila listiny do sbírky listin,

- společnost je účastníkem řízení o neplatnost usnesení valné hromady, eventuálně jiných řízení,

- společnost nepodala daňová přiznání a byla jí zrušena správcem daně registrace plátce DPH,

- společníci na sebe navzájem podali trestní oznámení (která byla odložena),

vše za situace, kdy jedinou činností společnosti je pronájem zemědělských pozemků, kterou společnost nerušeně vykonává“.

[10] Dovolatel má za to, že uvedené skutečnosti nenaplňují zákonný důvod pro zrušení společnosti s likvidací podle 93 písm. c) z. o. k. Namítá, že společnost svou činnost vykonává řádně bez jakékoliv překážky, své zemědělské pozemky pronajímá a inkasuje nájemné.

[11] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby je změnil tak, že se společnost nezrušuje a její likvidace se nenařizuje.

[12] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[13] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky výkladu § 93 písm. c) z. o. k., v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené.

[14] Dovolání není důvodné.

[15] Podle § 93 písm. c) z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

[16] Až do 31. 12. 2013 upravoval zrušení společnosti s likvidací ze stejného důvodu § 68 odst. 6 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jenž určoval, že:

Soud může na návrh státního orgánu nebo osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, jestliže zaniknou předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti anebo jestliže společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

[17] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k výkladu posledně citovaného ustanovení se podává, že:

1) Posouzení otázky existence nepřekonatelných rozporů mezi společníky, resp. toho, zda tyto dosahují intenzity stanovené § 68 odst. 6 písm. c) obch. zák., opravňující soud ke zrušení společnosti s likvidací, je věcí úvahy soudu v nalézacím řízení, neboť závisí na konkrétních skutkových okolnostech projednávané věci. Tuto úvahu by dovolací soud mohl přezkoumat, jen kdyby byla zjevně nepřiměřená.

2) Jsou-li mezi akcionáři společnosti natolik nepřekonatelné rozpory, že jim brání v přijetí rozhodnutí valné hromady o jmenování členů dozorčí rady (a v důsledku toho není obsazen orgán, který podle stanov jmenuje členy představenstva), je na místě postupovat podle § 68 odst. 6 písm. a) nebo c) obch. zák.

[18] Srovnej za všechna rozhodnutí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 273/2011, ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3259/2012, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1935/2013, či ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, uveřejněné pod číslem 10/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 10/2017“).

[19] Tyto závěry – byť přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 při výkladu § 68 odst. 6 písm. c) obch. zák. – se obdobně prosadí i ve vztahu k § 93 písm. c) z. o. k.

[20] Dovolatel nenapadá závěr odvolacího soudu, podle něhož mezi společníky existují nepřekonatelné rozpory, nýbrž brojí pouze proti jeho závěru, podle kterého společnost nemůže (pro tyto rozpory) vykonávat svou činnost.
 
[21] Z výše citované judikatury lze dovodit, že činnost, kterou nemůže obchodní korporace vykonávat pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky ve smyslu § 93 písm. c) z. o. k., nelze redukovat pouze na podnikatelskou činnost (popř. jinou činnost sloužící k plnění účelu, pro který byla obchodní korporace založena) projevující se ve vztahu ke třetím osobám (navenek). S ohledem na další důvody pro zrušení obchodní korporace s likvidací uvedené v § 93 písm. a) a b) z. o. k. (zaměřené právě na nečinnost obchodní korporace navenek) jde v případě nemožnosti výkonu činnosti dle § 93 písm. c) z. o. k. především o (ne)činnost směřující dovnitř obchodní korporace, projevující se zejména dlouhodobou či trvalou nefunkčností jejích orgánů.

[22] V poměrech projednávané věci je ze skutkových zjištění soudů zřejmé, že kvůli zásadním a nepřekonatelným rozporům existujícím mezi navrhovatelem a dovolatelem je zcela paralyzována rozhodovací činnost valné hromady společnosti, když tato dlouhodobě nemůže (za přítomnosti obou společníků na valné hromadě) přijímat ani rozhodnutí vyžadující prostou většinu hlasů přítomných společníků, natožpak rozhodnutí koncepčního a zásadního charakteru, k nimž zákon vyžaduje kvalifikovanou většinu všech hlasů společníků. Přijala-li valná hromada společnosti i přes tento stav přece nějaké rozhodnutí (např. z důvodu nepřítomnosti jednoho ze společníků, jak se tomu stalo dne 1. 4. 2015), byla platnost takového rozhodnutí napadena (na valné hromadě nepřítomným společníkem) u soudu.

[23] Dlouhodobá nefunkčnost nejvyššího orgánu společnosti, způsobená narušenými vztahy mezi společníky, sama o sobě (aniž by bylo nutné se zabývat dalšími okolnostmi spočívajícími v neplnění povinností ve vztahu k rejstříkovému soudu a k finančnímu úřadu) vede k závěru, podle něhož společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky (srov. výslovně i R 10/2017).

[24] Jinak řečeno, není-li valná hromada společnosti s ručením omezeným schopna přijmout jakékoliv rozhodnutí v důsledku závažně narušených vztahů mezi společníky, je zpravidla naplněn důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace předjímaný v § 93 písm. c) z. o. k.

[25] Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

[26] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání I. V. bylo zamítnuto a žádnému z účastníků v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů