// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005

č. 623/2005 Úkony policejního orgánu

Nezákonným "zásahem" ve smyslu § 82 s. ř. s. nemůže být úkon policejního orgánu při výkonu působnosti orgánu činného v trestním řízení. Zásahem podrobeným přezkoumání ve správním soudnictví může však být zásah policejního orgánu při výkonu působnosti ve veřejné správě [§ 4 odst. 1 písmo a) s. ř. s.].

(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 2 Aps 2/2004-69)

vytisknout článek


k § 4 odst. 1 písmo a) a k § 82 soudního řádu správního

věc: Tomáš a Hana K. v B. proti Ministerstvu vnitra o ochranu před nezákonným zá­sahem spočívajícím v neumožnění nahlédnout do vyšetřovacího spisu, o kasač­ní stížnosti žalobců.


Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 10. 2003 odmítl žalobu na ochra­nu před nezákonným zásahem správní­ho orgánu, jejž žalobci spatřovali v tom, že policejní rada npor. Mgr. Katarína K. v rámci trestního řízení vedeného Poli­cií České republiky, Správou Jihomorav­ského kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, neumožnila v rozporu se zákonem (§ 65 odst. 2 trestního řádu) nahlédnout obhájci žalobců Václavu K., advokátovi, do vyšetřovacího spisu. Kraj­ský soud dospěl k závěru, že s ohledem na povahu "napadeného úkonu" není splněna jedna z podmínek řízení, kterou je nezákonný zásah správního orgánu, a že tento nedostatek je neodstranitelný. Napadený úkon byl úkonem orgánu čin­ného v trestním řízení, a správní soud proto nemá pravomoc posuzovat a pře­zkoumávat zákonnost tohoto úkonu, kte­rá přísluší jen orgánům, jež jsou k tomu oprávněny podle trestního řádu. Z těch­to důvodů krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písmo a) s. ř. s.

Žalobci (stěžovatelé) proti usnesení krajského soudu brojili kasační stížností, v níž odmítli závěry krajského soudu pro rozpor s charakterem a smyslem právní úpravy žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Přede­vším namítli, že při posuzování toho, zda věc patří do pravomoci soudu, krajský soud nevzal v úvahu, že podle § 2 s. ř. s. správní soudy také "rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon", a že soudní řád správní v ustanovení § 83 výslovně připouští žalobu proti zá­sahu "ozbrojených sil, veřejného ozbro­jeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem". Bylo by tak možno si představit, že žalo­ba bude odmítnuta podle § 46 odst. 1 písmo d) s. ř. s. s poukazem na ustanovení § 85 s. ř. s. [nikoli tedy podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ale ani s takovým odmít­nutím by nemohli souhlasit. Podle § 65 odst. 2 trestního řádu je totiž státní zá­stupce povinen pouze přezkoumat zá­važnost samotných důvodů odepření práva nahlížet do spisů, činit si z nich vý­pisky a poznámky, není však povinen (pouze oprávněn) zjednat nápravu, na­př. postupem dle § 174 odst. 2 trestního řádu. V tomto případě dokonce státní zá­stupce nesplnil svou zákonnou povin­nost a závažnost důvodů do podání žalo­by (tedy po dobu více než 40 dnů) nijak nepřezkoumal. Za tohoto stavu proto musí stěžovatelé odmítnout tvrzení kraj­ského soudu, že se měli domáhat pře­zkoumání postupu policejního orgánu u příslušného orgánu činného v trest­ním řízení, tedy u státního zástupce. Se zřetelem k tomu proto podali žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu po­licejního orgánu, protože ustanovení § 83 s. ř. s. bylo přijato právě proto, aby se osoba postižená nezákonným zása­hem policejního orgánu nemusela obra­cet na Ústavní soud, pokud byla poruše­na její lidská práva zaručená Ústavou a Listinou základních práva svobod.

Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti poukázal mj. na to, že v mezidobí od podání kasační stížnosti bylo dne 19.2.2004 umožněno obhájci stěžovatelů Václavu K. nejen nahlédnout do trestního spisu, ale i pořídit si kopie vybraných částí spisu, a proto odpadl dů­vod podané žaloby.

K věci z obsahu spisu vyplývá, že pů­vodní obhájce stěžovatelů v trestním ří­zení advokát Mgr. Roman K. opakovaně (dne 18. 6. 2002, 28. 8. 2002, 5. 9. 2002, 1. 11. 2002) žádal policejní orgán (poli­cejního radu npor. Mgr. Katarínu K), aby mu v souladu s § 65 odst. 1 trestního řádu umožnila nahlédnout do spisu, ale bezvýsledně, přestože žádal i státního zá­stupce o přezkoumání postupu policej­ního orgánu. Stejně tak další obhájce stě­žovatelů advokát Václav K. opakovaně (dne 4. 2. 2003, 10.2.2003,20. 3. 2003) žádal označený policejní orgán o totéž, tedy aby mu bylo umožněno nahlédnout do spisu, ale rovněž bezvýsledně, přesto­že i v tomto případě žádalo nápravu stát­ního zástupce.

Nejvyšší správní soud kasační stíž­nost zamítl.


Z odůvodnění:

Stěžovatelé vznesli v kasační stížnosti zásadní námitku, že krajský soud nevzal v úvahu, že podle § 2 s. ř. s. správní sou­dy rozhodují i "v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon", a ustanovení § 83 s. ř. s. výslovně připouští žalobu i proti zásahu ozbrojeného bezpečnost­ního sboru.

Tato námitka z hlediska pravomoci soudů ve správním soudnictví postrádá opodstatnění.

Podle zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, je Policie Čes­ké republiky jako celek ozbrojeným bez­pečnostním sborem. To však samo o sobě nestačí k založení pravomoci správního soudu ve vztahu k přezkoumání zákon­nosti postupu policejního orgánu při úkonech v rámci trestního řízení. Policie České republiky totiž podle tohoto zákona plní rozmanité úkoly, které patří do různých právních odvětví. Tak např. ko­ná vyšetřování o trestných činech [§ 2 odst. 1 písmo e)], které je předmětem trestního práva, nebo projednává pře­stupky, pokud tak stanoví zvláštní zákon [§ 2 odst. 1 písmo k)], což obsahově patří do správního práva, apod. Ustanovení § 82 S. ř. s., jež stanoví podmínky žalobní legitimace k řízení o ochraně před nezá­konným zásahem správního orgánu, však nelze vykládat bez souvislosti s ustanove­ním § 4 odst. 1, a to zejména pokud jde o výklad pojmu "správní orgán", který byl přijat ve formě legislativní zkratky. Pravo­moc správních soudů je totiž určena i okruhem orgánů, jejichž aktivity soudní­mu přezkoumávání podléhají (orgány moci výkonné, orgány územního samo­správného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povin­nostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy). Vymezení správ­ního orgánu v § 4 odst. 1 písm. a) S. ř. S. (orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická ne­bo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné sprá­vy), jež je vázáno na oblast veřejné správy, proto musí být vykládáno z hlediska celé pravomoci ve správním soudnictví, tedy i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu [§ 4 odst. 1 písm. c) s. ř. s., § 82 a násl. s. ř. s.].

Z uvedeného proto Nejvyšší správní soud dovozuje, že soudní kontrola, tedy i kontrola zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s., se pohybuje jen v hranicích veřejné správy, a proto lze napadnout pouze takové zá­sahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě.

Veřejná správa je pak v pozitivním vy­mezení definována (Hendrych D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 5. rozšířené vydání, C. H. Beck, 2003) jako "činnost, při jejímž výkonu jsou správní úřady (orgány) vázány ve své činnosti nejen právními předpisy, ale též rozhodnutími vyšších úřadů (orgánů). I když to neplatí např. pro samosprávnou činnost, platí takové vymezení nesporně pro největší část veřejné správy, totiž státní správu“.

Z uvedeného vyplývá, že policejní ra­da npor. Mgr. Katarína K. při odepírání práva stěžovatelům, resp. jejich obháj­cům, nahlížet do spisu v rámci trestního řízení vedeného proti stěžovatelům ne­vystupovala jako správní orgán ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a § 82 s. ř. s. a ani nevykonávala působnost ve veřejné sprá­vě. Je tomu tak proto, že jako policejní or­gán byla orgánem činným v trestním říze­ní (§ 12 odst. 1 trestního řádu), a nikoliv správním orgánem ve smyslu již uvede­ném, který provedl zásah, a toto trestní ří­zení, v němž vykonávala jednotlivé úkony, včetně odepření práva nahlížet do trest­ního spisu, není veřejnou správou.

Nejvyšší správní soud se proto ztotož­ňuje s názorem Krajského soudu v Brně, vysloveným v odůvodnění napadeného usnesení, že tento soud jako soud správní neměl pravomoc přezkoumávat "úkony" orgánu činného v trestním řízení (policej­ního orgánu) při vyšetřování, tedy i odepí­rání práva nahlížet do trestního spisu, a že pokud by tak přesto učinil, došlo by k po­rušení základních principů a zásad trestní­ho řízení vyplývajících z trestního řádu a k nepřípustnému zásahu do působnosti státního zastupitelství. Je tomu tak proto, že podle § 65 odst. 2 trestního řádu je jen státní zástupce povinen urychleně pře­zkoumat závažnost důvodů, ze kterých by­lo toto právo ze strany policejního orgánu odepřeno. Krajský soud v Brně proto dů­vodně odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písmo a) S. ř. s. pro nedostatek podmínky ří­zení, který je neodstranitelný.

Nic na tom nemění ani námitka stěžo­vatelů obsažená v kasační stížnosti, že po­dle § 65 odst. 2 trestního řádu je státní zástupce povinen pouze přezkoumat zá­važnost samotných důvodů odepření práva nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky, není však povinen (pouze oprávněn) zjednat nápravu, např. postu­pem dle § 174 odst. 2 trestního řádu, a že v tomto případě dokonce státní zástupce nesplnil svou zákonnou povinnost a závaž­nost důvodů do podání žaloby, tedy po do­bu více než 40 dnů, nijak nepřezkoumal.

Je tomu tak proto, že podle čI. 2 odst. 2 Listiny základních práva svobod lze stát­ní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví; správní procesní předpis se soudním přezku­mem zákonnosti (soudní řád správní) přitom vylučuje pravomoc správního soudu v trestním řízení. Třeba jen dodat to, že v případě nečinnosti státního zá­stupce ve vytýkaném směru se měli stě­žovatelé obrátit na nadřízeného státního zástupce se žádostí o zjednání nápravy.

Není rozhodné, že podle úředního záz­namu policejního komisaře kpt. Mgr. Vlas­timila H. ze dne 19.2.2004 bylo téhož dne obhájci stěžovatelů Václavu K., advokáto­vi, již umožněno nahlédnout do předmět­ného trestního spisu a pořídit si fotokopie vybraných částí spisu. Je tomu tak proto, že v této věci není vůbec dána pravomoc správního soudu, což je prioritní, takže ta­to skutečnost nemá žádný vliv na způsob rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Autor: zdroj NSS ČR

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů