// Profipravo.cz / Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 8/2005 16.10.2005

č. 613/2005 Daňové řízení: zástavní právo; Řízení před soudem: rozhodnutí předběžné povahy

Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k zajištění daňové pohledávky dle § 72 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím předběžné povahy, neboť se jedná pouze o dočasné opatření, jehož platnost je zákonem omezena do splatnosti daňové pohledávky, a proto je ve smyslu § 70 písmo b) s. ř. s. ze soudního přezkumu vyloučeno.

(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4.2005, čj. 5 Afs 162/2004-61)

vytisknout článek


k § 72 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 255/1994 Sb. a č. 367/2000 Sb. (v textu též "daňový řád")
k § 70 písmo b) soudního řádu správního

věc: Erik M. v B. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o zřízení zá­stavního práva k zajištění daňové pohledávky, o kasační stížnosti žalovaného.


Rozhodnutím Finančního úřadu v Tá­boře ze dne 1S. 4. 2003 bylo zřízeno zá­stavní právo podle § 72 daňového řádu a § 152 a násl. občanského zákoníku k za­jištění daňové pohledávky za žalobcem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž především zpochybnil doměření daně a samotnou svoji regist­raci ke spotřební dani z tabákových vý­robků, přičemž tyto skutečnosti byly předmětem samostatného řízení.

Žalovaný zamítl odvolání dne 25.5.2004.

V žalobě, kterou poté podal, odkazuje žalobce na nesprávnost výše uvedených rozhodnutí, neboť odvolání zcela vyčer­palo svůj obsah pouze na těchto skuteč­nostech, jakkoli nezmiňovalo důvody svědčící pro nezákonnost samotného zří­zení zástavního práva, např. neexistenci pohledávky, výluku vlastnictví apod.

Krajský soud v Českých Budějovicích dne 1S. s. 2004 žalobě vyhověl a rozhod­nutí žalovaného pro vady řízení a nezá­konnost zrušil, neboť dospěl k závěru, že správce daně ani žalovaný nepostupovali v souladu s § 2 odst. 3 daňového řádu ve vztahu k § 3 a § 10 zákona ČNR č. 5S7/1992 Sb., o spotřebních daních.

Žalovaný (stěžovatel) poté podal ka­sační stížnost, ve které uplatňuje důvod dle § 103 odst. 1 písmo a) s. ř. s. a namítá nezákonnost rozsudku krajského soudu. Zejména připomíná, že není dosud pravomocně skončeno řízení o odvolání proti platebním výměrům, kterými ža­lobci byla vyměřena spotřební daň za zdaňovací období červen 2002 až říjen téhož roku. Na základě shora uvedených platebních výměrů vznikla zajišťovaná pohledávka. Tato pohledávka dosud trvá, a proto není důvod pro zrušení rozhod­nutí, kterým bylo zřízeno zástavní právo.

Žalobce ve svém vyjádření konstatu­je, že finanční úřady jsou při rozhodová­ní povinny vycházet nejenom z okolnos­tí a souvislostí případu, ale postupovat i v souladu s § 2 odst. 1 daňového řádu. Správce daně musí chránit nejen zájmy stá­tu, ale má dbát i na zachování práva zájmů daňových subjektů. Jestliže krajský soud označil postup finančního úřadu za nezá­konný a jednoznačně důvody nezákonné­ho postupu definoval, nelze ani rozhodnu­tí o zřízení zástavního práva považovat za zákonné. Po formální stránce lze stěžovate­li přisvědčit v tom, že platební výměry ješ­tě zrušeny nebyly; uvalení zástavy na maje­tek nicméně v dané souvislosti není obligatorní a soud by měl zhodnotit, zda skutečně hrozí následek, kterého se stěžo­vatel obává. Žalobce nikdy neprojevil ten­denci majetku se zbavovat; i kdyby tak uči­nil, mohl by správce daně takové jednání v mezích zákona zpochybnit.

Nejvyšší správní soud dospěl v dané věci k závěru, že se jedná o rozhodnutí, které soudnímu přezkumu ve smyslu § 70 písmo b) s. ř. s. nepodléhá, a proto rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil a současně odmítl žalobu směřující proti rozhodnutí stěžo­vatele ze dne 25. 5. 2004.


Z odůvodnění:

Nejvyšší správní soud se nejprve mu­sel zabývat povahou napadeného roz­hodnutí, zejména, zda se nejedná o roz­hodnutí předběžné povahy, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno.

Věc, O kterou se v předmětném řízení jedná, je zřízení zástavního práva dle § 72 daňového řádu. Soudu proto nepřísluší v tomto řízení posuzovat okolnosti týka­jící se skutečností rozhodných pro závě­ry učiněné správcem daně v rozhodnutí o registraci žalobce ke spotřební dani z tabákových výrobků. Tyto skutečnosti jsou předmětem samostatných rozhod­nutí, o kterých bylo vedeno samostatné řízení. Krajský soud tak pochybil, když v řízení ve věci zástavního práva posuzo­val skutečnosti týkající se jiného řízení, byť tyto skutečnosti mohou být pro roz­hodnutí ve věci významné. Dále pochy­bil, když z faktu, že rozhodnutí stěžova­tele ze dne 3. 5. 2004 (které bylo podkladem pro napadené rozhodnutí o zřízení zástavního práva) bylo zruše­no, dovodil, že rozhodnutí o zřízení zástavního práva je bezpředmětné a zá­stavní právo nelze zřídit.

Zástavní právo je věcné právo k věci cizí, které zvyšuje věřitelovu jistotu, že jeho pohledávka bude uspokojena. V da­ňovém řízení lze na rozdíl od řízení ob­čanskoprávního zřídit pouze zákonné zástavní právo, a to právě na základě § 72 daňového řádu. Zástavou může být pouze věc způsobilá být předmětem vlastnictví, která je současně volně pře­voditelná na jiného. Zástavní právo plní funkci jednak zajišťovací tím, že zajišťuje daňovou pohledávku v době, kdy pohle­dávka není ještě splatná, jednak funkci uhrazovací, která vytváří správci daně podpůrný zdroj uspokojení daňového nároku v případě, že jím evidovanou, stanovenou a zástavním právem zajiště­nou daňovou pohledávku daňový sub­jekt řádně a včas nesplní: správce daně tak může daňovou pohledávku uspoko­jit z výtěžku prodeje věci, která je předmětem jím vymezeného zástavního prá­va. Na rozdíl od smluvního zástavního práva zákonné daňové zástavní právo pouze umožňuje, aby věřitel měl zasta­venou movitou věc u sebe, předání věci není nutnou podmínkou pro jeho vznik. Zajišťovací funkce končí splatností po­hledávky; má tedy motivovat dlužníka, aby dobrovolně pohledávku splnil, a vě­řiteli poskytovat jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho po­hledávka řádně a včas splněna.

Smyslem rozhodnutí vydaného dle § 72 daňového řádu k zajištění daňové pohledávky je včas zajistit v tomto stadiu řízení ve prospěch správce daně finanč­ní částku k provedení budoucího konečného rozhodnutí. Jedná se tak o rozhod­nutí předběžné povahy, které je pouze prozatímním dočasným opatřením a je­hož platnost je zákonem omezena do Úhrady daňové pohledávky.

Vydáním rozhodnutí o zřízení zástav­ního práva, v němž stěžovatel vymezil, na které věci se zástavní právo uplatní, nedošlo k žádným změnám z hlediska práva hmotného, tj. stanovené výše da­ňové povinnosti. Existence takového rozhodnutí je zcela závislá na splnění da­ňové povinnosti ze strany žalobce a jeho vydáním nedošlo ke stanovení žádné dal­ší povinnosti. Vnímá-li to žalobce ­s ohledem na veřejnou přístupnost záz­namu o zřízení zástavního práva v ka­tastru nemovitostí - nepříznivě, vyplývá takový dopad ze samotného veřejno­právního charakteru katastru nemovi­tostí a nelze z této skutečnosti dovozovat zásah do žalobcových veřejných subjek­tivních práv.

Autor: zdroj NSS ČR

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů