// Profipravo.cz / Rozhodčí řízení 26.02.2019
Rozhodování o regresním nároku ručitele v rozhodčím řízení
Regresní nárok ručitele není právem souvisejícím s právním vztahem mezi věřitelkou a dlužníkem, tj. vztahem z půjčky, ani právem souvisejícím s dohodou o ručení. Rozhodčí doložka v listině obsahující smlouvu o půjčce a dohodu věřitele s ručitelem o zajištění pohledávky z půjčky se tak bez dalšího nevztahuje na spor o náhradu za plnění poskytnuté věřiteli ručitelem namísto dlužníka. Není pochyb o tom, že majetkový spor ručitele a dlužníka může být podřízen rozhodčímu řízení; to však předpokládá existenci rozhodčí smlouvy (doložky) uzavřené těmito stranami.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1054/2018, ze dne 28. 11. 2018
Dotčené předpisy:
§ 2 odst. 1,3,4 zák. č. 216/1994 Sb.
§ 550 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013
§ 31 písm. b) zák. č. 216/1994 Sb.
Kategorie: rozhodčí řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2017, č.j. 51 Co 377/2017-348 (ve znění opravného usnesení ze dne 23. 1. 2018, č.j. 51 Co 377/2017-362), změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2017, č.j. 29 C 240/2016-306, tak, že zrušil rozhodčí nález z 21. 9. 2016, č.j. 2602/2015-40, vydaný Mgr. Petrem Sýkorou, rozhodcem, a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 23.227,44 Kč. Odvolací soud uzavřel, že rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě o půjčce se netýká právního vztahu mezi věřitelkou (Solidez s.r.o., se sídlem v Kladně, Váňova 3180) a žalovanou jako insolvenční správkyní majetkové podstaty ručitele (J. H.) a – tím spíše – právního vztahu žalované vůči žalobci (dlužníku). Nevztahuje-li se rozhodčí doložka na spor z právního poměru mezi žalovanou a žalobcem, je namístě rozhodčí nález zrušit podle § 31 písm. b/ zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
Dovoláním, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná – s odkazem na vymezení smluvních stran (věřitelka, dlužník, ručitel) – prosazuje, že rozhodčí doložka ve smlouvě o půjčce „je platná a závazná pro všechny smluvní strany, přičemž je jedno, v jakém postavení vůči sobě v případném sporu vystupují.“ Navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.
Žalobce se ve vyjádření s napadeným rozhodnutím ztotožnil a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně – shledá-li je přípustným – zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zda se rozhodčí doložka v listině obsahující smlouvu o půjčce a dohodu věřitele s ručitelem o zajištění pohledávky z půjčky bez dalšího vztahuje na spor o náhradu za plnění poskytnuté věřiteli ručitelem namísto dlužníka /§ 550 obč. zák./) a kterou žalovaná spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikovala (§ 237, § 241a odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné.
Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).
Podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb. se rozhodčí smlouva může týkat a) jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo b) všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka).
Není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související (§ 2 odst. 4 zákona č. 216/1994 Sb.).
Podle ustanovení § 31 písm. b/ zákona č. 216/1994 Sb. soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že na základě smlouvy z 18. 1. 2012 přenechala věřitelka žalobci (dlužníku) peněžní částku 1.160.000 Kč. V článku 2.8 smlouvy ručitel (J. H.) prohlásil, že „pokud dlužník řádně a včas neuspokojí pohledávky věřitele, které má věřitel za dlužníkem z této smlouvy, tak ručitel uspokojí tyto pohledávky věřiteli za dlužníka a zavazuje se tak bez odkladu učinit na výzvu věřitele.“ V článku 4.1 smlouvy se „účastníci dohodli, že veškeré spory, které vzniknou z této smlouvy nebo ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti nebo v souvislosti s kterýmkoliv z těchto smluvních aktů, budou řešeny na základě shodného ujednání účastníků této smlouvy v rozhodčím řízení …“ Protože žalobce půjčku nevrátil, splnil dluh ručitel. Žalovaná – insolvenční správkyně majetkové podstaty úpadce J. H. – zahrnula plnění jako pohledávku do majetkové podstaty úpadce a následně s odkazem na rozhodčí doložku obsaženou v článku 4 smlouvy zahájila proti dlužníku (žalobci) rozhodčí řízení, jehož výsledkem byl rozhodčí nález z 21. 9. 2016, č.j. 2602/2015-40, kterým rozhodce uložil žalobci (v rozhodčím řízení žalovanému) zaplatit žalované (v rozhodčím řízení žalobkyni) 1.176.763 Kč s příslušenstvím.
Listina – datovaná 18. 1. 2012 – obsahuje smlouvu o půjčce, jejímiž účastníky jsou věřitelka a žalobce (§ 657 obč. zák.), a smlouvu, jíž se ručitel vůči věřitelce zavázal, že uspokojí její pohledávku z půjčky, neučiní-li tak žalobce (§ 546 obč. zák.). Ručitel nebyl účastníkem smlouvy o půjčce a žalobce nebyl stranou dohody mezi věřitelkou a ručitelem. Rozhodčí doložka ustavená článkem 4 se týká jak právního vztahu z půjčky, tak právního vztahu založeného dohodou o ručení; protože strany neuvedly jinak, vztahuje se nejen na práva a povinnosti smluvních stran přímo vznikající z toho či onoho právního vztahu, ale i na práva s těmito právy související.
Právní vztah, o který jde v projednávané věci, nebyl založen žádnou smlouvou vtělenou do listiny z 18. 1. 2012. Vychází z ustanovení § 550 obč. zák., podle něhož je ručitel, který splnil dluh, oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. Regresní nárok ručitele není právem souvisejícím s právním vztahem mezi věřitelkou a žalobcem, tj. vztahem z půjčky, ani právem souvisejícím s dohodou o ručení.
Není pochyb o tom, že majetkový spor ručitele a dlužníka může být podřízen rozhodčímu řízení; to však předpokládá existenci rozhodčí smlouvy (doložky) uzavřené těmito stranami (srov. mutatis mutandis /ve vztahu věřitel - ručitel/ rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 111/2009, a ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3958/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2014). O takovou situaci však v souzené věci nešlo.
Lze uzavřít, že otázku, pro niž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud ve shodě s tím, co je uvedeno shora, tj. správně; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243d odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 4, § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 1.500 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 378 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Autor: -mha-