// Profipravo.cz / Vlastnictví bytů a nebytových prostor, SVJ 29.10.2024
Udělení pokynu statutárnímu orgánu společenství vlastníků
Občanský zákoník v žádném svém ustanovení nezakazuje, aby shromáždění vlastníků udělilo pokyn statutárnímu orgánu, jak má při provádění (schválené) stavební úpravy postupovat, a takový zákaz nelze dovodit ani ze smyslu a účelu právní úpravy společenství vlastníků, které je právnickou osobou založenou výlučně za účelem zajišťováni správy domu a pozemku.
Statutární orgán společenství vlastníků nemá (nemůže mít) – na rozdíl od kapitálových obchodních společností – odpovědnost za obchodní vedení, proto také obdobná úprava zákazu udílet mu pokyny a možnosti si je vyžádat není nutná. S přihlédnutím k interpretačním pravidlům a zásadám občanského zákoníku (srov. § 2, § 3 o. z., § 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) je pak nutno uzavřít, že shromáždění vlastníků je oprávněno udělit statutárnímu orgánu pokyn, jakým způsobem má postupovat při provádění stavební úpravy, o níž předtím rozhodlo.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1900/2024, ze dne 9. 10. 2024
Dotčené předpisy: § 1208 písm. i) o. z. ve znění do 30. 6. 2020
Kategorie: vlastnictví bytů a nebytových prostor, SVJ; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Návrhem podaným u Krajského soudu v Brně (soudu prvního stupně) dne 11. 6. 2020 (dále jen „Návrh“) se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti usnesení č. 1, 2 a 3 přijatých mimo zasedání shromáždění účastníka XY a XY, XY – společenství vlastníků jednotek (dále jen „Společenství“) na základě návrhu výboru Společenství zveřejněného dne 10. 4. 2020 (dále jen „napadená usnesení“, resp. „usnesení č. 1, 2 a 3“). Uvedli, že nebyly splněny zákonné předpoklady k přijímání napadených usnesení mimo zasedání shromáždění vlastníků a že usnesení č. 1 je nesrozumitelné a usnesení č. 2 se příčí zákonnému zákazu, podle něhož společenství vlastníků jednotek nesmí zajišťovat dluhy třetích osob. Shromáždění Společenství jím vyslovilo souhlas se slibem odškodnění (ve znění předloženém v příloze návrhu usnesení – dále jen „Slib odškodnění“) určeným pro společnost KALAHA a.s., IČO 25562151, a s pověřením výboru tento slib podepsat, a (současně) s pověřením výboru k udělení pokynu jmenované společnosti pokračovat v práci na stavbě „OPRAVA A MODERNIZACE BYTOVÉHO DOMU XY“ dle pravomocného rozhodnutí o schválení stavebního záměru (stavebního povolení) Úřadu městské části města Brna, Brno – Nový Lískovec, sp. zn. MCBNLI/07412/2018/OSV/Bl, č. j. MCBNLI/03802/2019/OSV/Bl, ze dne 21. 5. 2019, v právní moci od 29. 6. 2019, a projektové dokumentace ověřené ve společném územním a stavebním řízení.
2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 1 Cm 141/2020-101, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. 6. 2022, č. j. 1 Cm 141/2020-110, zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení č. 1 a 2 (výrok I), zastavil řízení (v důsledku částečného zpětvzetí Návrhu) ohledně usnesení č. 3 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a o povinnosti navrhovatelů zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok IV).
3. Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-145, rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího usnesení) potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I), změnil ve výrocích III a IV (výroky II a III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV).
4. K dovolání navrhovatelů Nejvyšší soud (dovolací soud) usnesením ze dne 21. 2. 2024, č. j. 26 Cdo 3168/2023-208, usnesení odvolacího soudu zrušil ve výrocích I, II a IV, a v uvedeném rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
5. V dalším řízení odvolací soud usnesením (v pořadí druhým) ze dne 18. 4. 2024, č. j. 5 Cmo 38/2023-278, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I, jíž byl zamítnut návrh na určení neplatnosti usnesení č. 1 (výrok I), a změnil ve zbylé části téhož výroku tak, že na usnesení č. 2 se hledí, jako by nebylo přijato, neboť o rozhodnutí shromáždění nejde (výrok II – dále též jen „měnící výrok“). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV).
6. K odůvodnění měnícího výroku zejména uvedl, že záležitosti, o nichž bylo rozhodnuto usnesením č. 2, spadají do tzv. zbytkové působnosti statutárního orgánu právnické osoby (§ 163 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 – dále jen „občanský zákoník“, resp. „o. z.“), tj. v tomto případě do působnosti výboru Společenství, a jelikož si je shromáždění nevyhradilo k rozhodování, rozhodlo o nich i přesto, že nepatří do jeho působnosti. Poté, co shromáždění Společenství rozhodlo o provedení revitalizace domu a schválilo příslušnou smlouvu o dílo, bylo pouze v působnosti výboru jako statutárního orgánu Společenství naplňovat dříve přijatá usnesení shromáždění, a tedy i rozhodovat o pokračování provádění schválené revitalizace domu. Stejně tak byl výbor jako statutární orgán oprávněn učinit i všechna právní jednání sledující naplnit přijatá usnesení shromáždění vlastníků, a to včetně případného slibu odškodnění. Udělení takového slibu nespadá do působnosti shromáždění, neboť nepředstavuje zatížení nemovitosti, nabytí, zcizení nebo zatížení movitých věcí, uzavření smlouvy o úvěru, ani zřízení zástavního práva, tedy žádnou z v úvahu přicházejících záležitostí, jež § 1208 o. z. (jakož i stanovy Společenství) svěřuje do působnosti shromáždění vlastníků. Dále odvolací soud zdůraznil, že působnost shromáždění není bez dalšího založena již samotným udělením určitého pokynu výboru (odsouhlasením konkrétního jím zamýšleného postupu), a podotkl, že pokud by si měl statutární orgán nechat odsouhlasit veškerá právní jednání, ke kterým míní či je nucen v rozsahu zbytkové působnosti přistoupit, fakticky by jej nebylo vůbec zapotřebí, jelikož jeho působnost by ve výsledku vykonávalo shromáždění vlastníků, třebaže to není jeho účelem. Poukázal rovněž na to, že právní úprava společenství vlastníků neupravuje a neumožňuje obdobný režim, jaký pro poměry kapitálových společností stanoví § 51 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. o. k.“), jenž připouští, že člen statutárního orgánu kapitálové společnosti může požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení. Z vyložených důvodů dospěl k závěru, že na usnesení č. 2 je nutno hledět, jako by nebylo přijato (§ 1221 ve spojení s § 245 o. z.), a že za této situace je podle § 90 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), povolán i bez návrhu vyslovit, že o rozhodnutí shromáždění nejde.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník (Společenství) dovolání, jímž výslovně napadl jeho měnící výrok. Přípustnost dovolání opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Nesouhlasil s názorem, že právní úprava společenství vlastníků neumožňuje výboru obrátit se na shromáždění s žádostí o udělení pokynu. Zdůraznil, že občanský zákoník takový postup nezakazuje, a doplnil, že zákaz udělování pokynů statutárnímu orgánu podle úpravy platné pro kapitálové společnosti, z nějž je ustanovení § 51 odst. 2 z. o. k. výjimkou, nedopadá ani na družstva, včetně družstev bytových, která jsou pojmově společenství vlastníků nejbližší (§ 727 z. o. k.). Zastával stanovisko, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka, zda výbor společenství vlastníků může požádat shromáždění o udělení pokynu a zda je pak shromáždění oprávněno výboru na jeho žádost takový pokyn udělit. Navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu ve výroku II tak, že „rozsudek“ soudu prvního stupně v části týkající se usnesení č. 2 potvrdí, nebo aby napadené usnesení v odpovídajícím rozsahu zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
9. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky (vyplývající z obsahu dovolání), zda záležitosti, o nichž Společenství rozhodlo usnesením č. 2, tedy vyslovení souhlasu se Slibem odškodnění a s pověřením výboru tento Slib podepsat a (současně) s pověřením výboru k udělení pokynu zhotoviteli díla pokračovat v práci na stavbě, spadaly do působnosti shromáždění vlastníků. Uvedená otázka dosud nebyla ve všech souvislostech v judikatuře Nejvyššího soudu řešena. Dovolání je i důvodné.
10. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci uvedených vad dovolatel nenamítl a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
11. Působnost shromáždění vlastníků je vymezena v § 1208 o. z., který předně obsahuje výčet záležitostí, o nichž přísluší rozhodovat výhradně shromáždění [§ 1208 písm. a) až h) o. z.]. Vedle těchto případů rozhoduje shromáždění i o záležitostech, o nichž tak určí stanovy společenství [§ 1208 písm. i) o. z.], a v jiných záležitostech, jestliže si je k rozhodnutí vyhradí [§ 1208 písm. i) in fine o. z.]. Citované ustanovení přitom neupravuje způsob, jak má shromáždění postupovat, chce-li si vyhradit k rozhodnutí jiné záležitosti podle § 1208 písm. i) in fine o. z. Není pochyb, že tak může učinit (samostatným) usnesením o tom, že si rozhodnutí určité záležitosti vyhrazuje, a poté o takové záležitosti (dalším usnesením) rozhodnout.
12. Podle právní teorie i soudní praxe ale postup, jímž si určitý orgán vyhradí k rozhodnutí konkrétní otázky, nemusí být nutně dvoufázový.
13. Např. za vyhrazení pravomoci zastupitelstvem obce podle § 84 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v konkrétní záležitosti je třeba považovat i samotné rozhodnutí zastupitelstva obce o otázce spadající do samostatné působnosti obce, která jinak spadá do pravomoci rady obce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3826/2007, uveřejněný pod č. 33/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. Obdobně zpravidla bude možné dovodit vůli společníků atrahovat si rozhodování o určité záležitosti podle § 190 odst. 3 z. o. k. již ze samotného usnesení o takové záležitosti (jež jinak nespadá do působnosti valné hromady); kdyby si tuto záležitost valná hromada nechtěla vyhradit, nerozhodovala by o ní. Proto by závěr, že valná hromada přijala rozhodnutí, jež nespadá do její působnosti (a důsledek z toho plynoucí – viz § 45 odst. 1 a dále § 245 o. z.), měl být zásadně přijímán pouze ve vztahu k usnesením o záležitostech, jež si valná hromada nemůže vyhradit podle § 190 odst. 3 z. o. k. (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, ISBN 978-80-7400-799-6, § 190, str. 468–482).
15. Neexistuje přitom žádný rozumný důvod, proč by uvedené názory nešlo přiměřeně využít i při interpretaci obdobně formulovaného § 1208 písm. i) in fine o. z. Za vyhrazení si působnosti podle citovaného ustanovení je tak možné považovat i samotné rozhodnutí shromáždění vlastníků o otázce, která jinak podle zákona ani stanov společenství nespadá do jeho působnosti, a to i bez předchozího samostatného usnesení o tom, že si tuto záležitost vyhrazuje k rozhodnutí.
16. Pouze pro úplnost je nutno dodat, že opačný názor (tedy že takový postup musí být dvoufázový) zmínil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3656/2012, týkajícím se bytových družstev, avšak učinil tak pouze „nad rámec odůvodnění“, tedy formou tzv. obiter dicta, které nemá závaznost precedentu (srov. např. odstavec 34 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod č. 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
17. Záležitosti, které byly předmětem napadeného usnesení, nebyly záležitostmi, které by zákon nebo stanovy Společenství svěřovaly do výhradní působnosti statutárního orgánu, a nelze tak dovodit, že by si je shromáždění nemohlo vyhradit k rozhodnutí podle § 1208 písm. i) in fine o. z. Jelikož o nich rovněž rozhodlo, je namístě vycházet z úvahy, že si je také k rozhodování vyhradilo (a nic na tom nemění, že tak neučinilo předem, samostatným usnesením).
18. Nadto se uvedené záležitosti týkaly stavební úpravy společných částí domu a podmínek, za jakých měla být uskutečněna, o nichž shromáždění předtím rozhodlo a které spadají do jeho působnosti podle § 1208 písm. e) bod 2. o. z. Občanský zákoník v žádném svém ustanovení nezakazuje, aby shromáždění vlastníků udělilo pokyn statutárnímu orgánu, jak má při provádění (schválené) stavební úpravy postupovat, a takový zákaz nelze dovodit ani ze smyslu a účelu právní úpravy společenství vlastníků, které je právnickou osobou založenou výlučně za účelem zajišťováni správy domu a pozemku (§ 1194 o. z.).
19. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že právní úprava společenství vlastníků nemá obdobné ustanovení, jakým je § 51 odst. 2 z. o. k., podle něhož člen statutárního orgánu kapitálové společnosti může požádat nejvyšší orgán obchodní korporace o udělení pokynu týkajícího se obchodního vedení; tím není dotčena jeho povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Na citované ustanovení je ale nutno nahlížet ve spojení s § 195, § 435, § 456 z. o. k., které upravují odpovědnost statutárních orgánů kapitálových společností za obchodní vedení a s tím související zákaz udílet jim pokyny, jež se ho týkají, právě s výjimkou uvedenou v § 51 odst. 2 z. o. k.
20. Statutární orgán společenství vlastníků ale nemá (nemůže mít) – na rozdíl od kapitálových obchodních společností – odpovědnost za obchodní vedení, proto také obdobná úprava zákazu udílet mu pokyny a možnosti si je vyžádat není nutná. S přihlédnutím k interpretačním pravidlům a zásadám občanského zákoníku (srov. § 2, § 3 o. z., § 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) je pak nutno uzavřít, že shromáždění vlastníků je oprávněno udělit statutárnímu orgánu pokyn, jakým způsobem má postupovat při provádění stavební úpravy, o níž předtím rozhodlo.
21. Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. použil dovolatel ve vztahu k měnícímu výroku opodstatněně.
22. Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, Nejvyšší soud ho – v rozsahu vymezeném ve výroku tohoto usnesení – podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
23. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Autor: -mha-