// Profipravo.cz / Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2007 09.09.2007
Rt 15/2007
Porosty vysázené na pozemku a s tímto pozemkem trvale spojené, nemají povahu samostatné věci, protože jsou součástí pozemku jako věci hlavní (§ 120 obč. zák.), a proto nemohou být předmětem trestného činu krádeže. Pokud však jsou vykopány, změní se jejich právní charakter, neboť přestanou být součástí pozemku, a lze je tak pokládat za věc (resp. cizí věc) i z hlediska ustanovení § 247 tr. zák.
Jednání pachatele, který se těchto porostů původně trvale spojených s pozemkem tímto způsobem zmocní, aniž by přitom pozbyly svou užitnou hodnotou, lze při splnění dalších zákonných podmínek posoudit jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 8 Tdo 446/2006)
Nejvyšší soud k dovolání obviněných Ing. J. B. a JUDr. J. B. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 10 To 377/2005, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 6 T 57/2003, v celém rozsahu a podle § 2651 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 6 T 57/2003, byli obvinění Ing. J. B. a JUDr. J. B. uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustili tím, že „dne 7. 11. 2002 v dopoledních hodinách v obci O., po poškození plotu vytržením latí vnikli na pozemek majitele V. M., odkud odcizili nejméně 15 ks okrasných stromků v hodnotě nejméně 5147 Kč a poškodili mu plot.“ Za tento trestný čin byl jak obviněnému Ing. J. B., tak i obviněné JUDr. J. B. vyměřen podle § 247 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 10 000 Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byly stanoveny pro případ, že by peněžité tresty nebyly ve lhůtě vykonány, náhradní tresty odnětí svobody u obou obviněných v trvání 3 měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněných zaplatit poškozenému V. M. škodu ve výši 5147 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 9. 2005 odvolání podaná oběma obviněnými proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba obvinění prostřednictvím obhájce JUDr. K. K. samostatná dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), 1) tr. ř., protože rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku prvoinstančního soudu, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K obsahu takto podaných dovolání je vhodné nejprve uvést, že obě dovolání jsou obsahově zcela totožná. Stejnou argumentací obviněný Ing. J. B. i obviněná JUDr. J. B. k dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shodně uvedli, že skutek, kterým byli uznáni vinnými, byl nesprávně právně posouzen a podřazen pod skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) a b) tr. zák., ač nebyl prokázán úmysl zmocnit se cizí věci a společenská nebezpečnost jejich činu nedosahuje zákonem požadovaného stupně.
Obvinění poukázali na to, že v roce 1998 zakoupili okrasné stromky, které pak sami vysadili na pozemek, který byl tehdy ve vlastnictví obce. Později došlo ke změně vlastníka pozemku, neboť obec pozemek i s okrasnými stromky prodala poškozenému V. M., který s vědomím toho, že stromky zakoupili a vysadili obvinění, jim dal později svolení, aby si je vykopali. Tento souhlas k vykopání stromků poškozený nikdy neodvolal.
Obvinění proto byli v domnění, že se stále jedná nikoliv o cizí věc, ale o jejich vlastnictví, a proto subjektivně nejednali v úmyslu zmocnit se cizí věci, když s ohledem na dříve daný souhlas poškozeného s jistým časovým odstupem stromky vykopali. Pokud se tudíž zmocnili cizí věci, jednali v omylu, protože byli v domnění, že se jedná o jejich věc, a nikoliv o věc cizí. Jejich čin by proto mohl být posuzován jako trestný čin zatajení věci podle § 254 tr. zák. a nikoliv jako trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. V této souvislosti též poukázali na to, že strom je součástí pozemku, a vzhledem k tomu, že součást věci není věcí, nemůže mít svůj vlastní právní osud, neboť sleduje osud věci. Proto nemůže být strom jako součást pozemku samotným předmětem práva a strom trvale spojený s pozemkem nenaplňuje pojem věci podle § 247 tr. zák.
Obvinění vznesli námitky i k materiální stránce s odkazem na to, že společenská nebezpečnost jejich činu nedosahuje potřebného stupně, protože se zmocnili věci, kterou sami zakoupili a původně vysadili na obecní pozemek. Vycházeli též z toho, že výše skutečné škody, kterou mohli poškozenému způsobit, je tvořena pouze rozdílem mezi hodnotou jimi zasázených stromků a jejich hodnotou v době odcizení a je tedy zcela nepatrná.
Odvolatelé proto zdůraznili, že i kdyby po formální stránce byly naplněny znaky skutkové podstaty některého z trestných činů, pak po stránce materiální nedošlo k naplnění vyššího než nepatrného stupně nebezpečnosti činu pro společnost. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. 1) tr. ř. dovolatelé uvedli, že napadené rozhodnutí obsahuje výrok, který byl učiněn, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím,tedy v řízení prvoinstančním, dán důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V závěru dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. 10 To 377/2005, zrušil a současně zrušil i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 4. 2005, sp. zn. 6 T 57/2003, jako rozhodnutí vydané ve vadném řízení předcházejícím.
K oběma dovoláním se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve poukázal na obsah podaných dovolání a na navazující obecné zákonné podmínky a po stručném shrnutí průběhu předchozího řízení vyjádřil, že podaná dovolání jsou právně relevantní. Za neopodstatněné z těchto námitek označil ty, jimiž dovolatelé nesouhlasili s označením vykopaných stromků jako věci, a v této souvislosti poukázal na § 120 odst. 1 obč. zák. i výklad zaujímaný soudní praxí v trestních věcech, a s ohledem na prokázané skutkové okolnosti shledal, že obvinění věděli, že se jedná o cizí vlastnictví, pokud byl pozemek prodán poškozenému V. M. Za důvodné považoval dovolání v té části, v níž obvinění namítali nedostatky ve vztahu k materiální stránce činu. Poukázal na výši škody, která jen nevýrazně přesahuje spodní hranici škody nikoli nepatrné, a na to, že soudy nepřihlédly k tomu, že to byli obvinění, kteří zakoupili a na pozemku, který byl tehdy ve vlastnictví jiného subjektu, vysadili sazenice zmíněných 15 okrasných stromků a kteří se o ně v mezidobí též starali. Tyto okolnosti výrazně snižují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 2651 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Kutné Hoře, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání, a to podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dospěl k závěru, že zjištěné a vytknuté vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Po zrušení uvedených rozhodnutí se trestní věc obviněných vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně a povinností tohoto soudu bude se věcí znovu ze všech naznačených hledisek zabývat. Nezbytné bude, aby na základě zjištěného skutkového stavu věci pečlivě ve smyslu shora naznačených právních názorů posoudil znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., především z hlediska jeho materiální stránky ve smyslu § 3 odst. 1, 2, 4 tr. zák., aby mohl zodpovědět otázku, zda jednání obviněných dosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti, který by odůvodňoval posouzení tohoto jednání jako trestného činu, event. zda nejsou dány důvody pro postoupení věci příslušnému orgánu k projednání přestupku. Spolehlivý závěr o vině obviněných může soud učinit až po důkladném zvážení všech okolností významných pro rozhodnutí.
Autor: Sb.s.r.s.