// Profipravo.cz / Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek 2/2007 04.09.2007
Rt 11/2007 (2. část)
Za hnutí ve smyslu § 260 odst. 1 tr. zák. se považuje skupina osob alespoň částečně organizovaná, byť třeba formálně neregistrovaná, směřující k potlačení práva svobod člověka nebo hlásající národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Pro naplnění znaků této skutkové podstaty je nutné, aby hnutí existovalo v době, kdy je pachatel podporoval či propagoval, a to byť v jeho modifikované podobě (např. neofašistické nebo neonacistické hnutí apod.).
Propagace hnutí prokazatelně směřujícího k potlačení práva svobod člověka, které v době jeho propagace pachatelem neexistovalo, může podle okolností případu naplňovat znaky pokusu trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práva svobod člověka podle § 8 odst. 1, § 260 odst. 1 tr. zák., pokud pachatel svým jednáním zamýšlel iniciovat vznik nebo obnovení takového hnutí, anebo znaky trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práva svobod člověka podle § 261a tr. zák., popř. znaky trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 tr. zák. či trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva svobod podle § 198a tr. zák., které nejsou svou dikcí vázány na existenci tohoto hnutí.
(Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005)
------------------- pokračování --------------------
Toto ustanovení je subsidiární v poměru k ustanovení § 260 tr. zák., takže jejich jednočinný souběh je vyloučen. Objekt i subjekt mají obě ustanovení shodný. Odlišuje je objektivní stránka skutkové podstaty, která v případě § 261 tr. zák. postihuje již veřejný projev sympatií k hnutí uvedenému v § 260 tr. zák. Tím je nutno rozumět veřejné vyjádření pozitivního vztahu či obdivu k tomuto hnutí, avšak na rozdíl od podpory či propagace ve smyslu § 260 tr. zák. bez úmyslu získávat tomuto hnutí další přívržence či jinak posilovat jeho pozici.
Protože hnutí je v tomto případě definováno odkazem na ustanovení § 260 tr. zák., je třeba jím rozumět konformně s výkladem ustanovení § 260 tr. zák. hnutí v době projevu sympatií existující. Podporu pro tento závěr lze nalézt jak ve shora zmíněné důvodové zprávě k novele trestního zákona provedené zákonem č. 405/2000 Sb., tak i ve srovnání s ustanovením § 261a tr. zák., postihujícím popírání, schvalování a ospravedlňování nacistického a komunistického genocidia a zločinů proti lidskosti, které má zcela stejnou trestní sazbu. V případě, že by se ustanovení § 261 tr. zák. mělo vztahovat i na hnutí zaniklá, ztrácelo by ustanovení § 261a tr. zák. smysl, neboť veškeré projevy schvalování nacistických zločinů proti lidskosti spadající pod § 261a tr. zák. by bylo možno postihnout podle § 261 tr. zák.
V souvislosti s tím vyvstává otázka, zda a jak jsou postižitelné projevy sympatií k hnutí zaniklému. Většina z nich bude postižitelná jako trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práva svobod člověka podle § 261a tr. zák. Zde je ovšem nutno vyzdvihnout, že zákonodárce záměrně omezil trestní odpovědnost za projevy sympatií k již zaniklým hnutím jen na ta hnutí, důsledky jejichž činnosti na společnost jsou přes určitý časový odstup od jejich zániku dodnes pociťovány jako velmi závažné. Nebudou proto trestné například projevy sympatií ke starověkým státním útvarům a v rámci nich působícím hnutím, praktikujícím, byť zcela nehumánní, otrokářský systém, který zjevně směřoval k potlačení práva svobod příslušníků značné části tehdejší společnosti.
Trestní odpovědnost za projevy sympatií k zaniklému hnutí je navíc omezena jen na nejzávažnější aspekty jeho činnosti - tj. nejzávažnější projevy zásahů do sféry lidských práv (genocidium, zločiny proti lidskosti), nikoli na projevy méně závažné, a proto sem nespadá např. preference zájmů celku za cenu potlačování práv individua typická pro komunistický režim.
Lze proto dovozovat, že zákonodárce považoval za typově stejně nebezpečné projevy sympatií k hnutí charakterizovanému v § 260 tr. zák. za předpokladu, že v době projevu sympatií existovalo na straně jedné, postihované jako trestný čin podle § 261 tr. zák., a na druhé straně schvalování a ospravedlňování těch nejzávažnějších zločinů nacismu a komunismu, tj. hnutí v klasické podobě již zaniklých, postihované jako trestný čin podle § 261a tr. zák.
Tuto problematiku lze nejlépe ilustrovat na konkrétních případech. Zde se nabízí především v praxi často frekventovaný případ pozitivního hodnocení různých aspektů německého fašismu. Pokud by tyto projevy sympatií byly skutečně zaměřeny výhradně na uvedené aktivity fašistického hnutí v období do porážky hitlerovského Německa v květnu 1945, přichází v úvahu posouzení tohoto jednání jako trestného činu podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práva svobod podle § 261a tr. zák. Lze si totiž jen těžko představit projevy oslavující tuto éru, aniž by tím současně nedocházelo k oslavování nacistického genocidia a zločinů proti lidskosti, které byly dominantním projevem existence tohoto hnutí v uvedeném období.
Jako další příklad lze uvést oslavy výročí narozenin Adolfa Hitlera, Rudolfa Hesse a jiných válečných zločinců, ve formě slavnostních shromáždění či pochodů, jak k nim dodnes docházÍ. Organizaci takové akce i aktivní účast na ní nutno bezpochyby považovat nejen za projev sympatií k osobám jmenovaných, ale současně i za schvalování zločinů, za které byli tito válčení zločinci shledáni odpovědnými, čímž dochází k naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 261a tr. zák. Pokud by pak šlo o vyzdvihování některých pozitivních rysů tohoto hnutí (např. dočasný hospodářský růst) spojené s tvrzením, že tyto svým významem převážily negativní aspekty hnutí (například zřízení koncentračních táborů), jednalo by se o ospravedlňování těchto zločinů ve smyslu § 261a tr. zák. Naproti tomu pouhé konstatování některých dílčích pozitivní rysů hnutí za současného objektivního uvedení jejich souvislosti s dominujícími rysy negativními (např. hospodářsky rozvoj a zvýšení životní úrovně obyvatel Německa před druhou světovou válkou a v jejím úvodu, ovšem za cenu procesu arizace majetku a posléze i hospodářské exploatace násilně okupovaných zemí) nebude zjevně naplňovat znaky žádného trestného činu.
Trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práva svobod člověka podle § 261a tr. zák. se pak dopustí ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti. Za tento trestný čin bude pachatel potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Tato skutková podstata byla do trestního zákona zařazena zákonem č. 405/2000 Sb., zjevně pod vlivem obdobných zahraničních úprav postihujících zpochybňování holocaustu (tzv. "osvětimská lež"). Trestní odpovědnost za tento trestný čin nemá sice žádnou vazbu na v zákoně uvedenou existenci jakéhokoli hnutí, ale odvozuje se od veřejného popírání, schvalování či ospravedlňování těch nejzávažnějších aspektů nacistických a komunistických hnutí a na to navazující zločiny nacistů nebo komunistů v podobě genocidia a jiných zločinů proti lidskosti.
Genocidium je definováno v čI. II Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia publikované jako příloha vyhlášky ministerstva zahraničních věcí č. 32/1955 Sb.
Zločiny proti lidskosti jsou definovány v dokumentech mezinárodního práva trestního a považují se za ně například vražda, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské činy spáchané na civilním obyvatelstvu nebo perzekuce z politických, rasových nebo náboženských důvodů, jsou-li páchány jako součást kteréhokoli zločinu proti míru nebo kteréhokoli válečného zločinu nebo v souvislosti s nimi, dále vyhnání obyvatelstva z půdy, kterou má v držbě, způsobené ozbrojeným útlakem, nebo okupací, nelidské činy v důsledku apartheidu apod., a to i v případě, že by ne-byly porušením vnitrostátního práva země, v níž byly spáchány.
Za veřejné popírání se přitom považuje veřejné tvrzení, že ke skutkům zakládajícím genocidium či jiné zločiny proti lidskosti vůbec nedošlo, veřejným zpochybňováním pak nutno rozumět jejich zlehčování a relativizaci, schvalováním se rozumí vyjadřování souhlasu s nimi. Za ospravedlňování je pak třeba považovat snahu je omlouvat průvodními okolnostmi, historickým kontextem atd.
Také historický výklad vede k závěru, že ustanovení § 261 tr. zák. a potažmo i ustanovení § 260 tr. zák. chápou pod pojmem "hnutí" pouze hnutí existující v době spáchání činu. V případě aplikace § 260 a § 261 tr. zák. i na hnutí zaniklá, by se dodatečné zavedení trestného činu podle § 261 a tr. zák. novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 405/2000 Sb., jak již to bylo řečeno výše, jevilo jako nadbytečné.
Trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo veřejně hanobí buď některý národ, jeho jazyk, některou etnickou skupinu či rasu nebo skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání. Bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Hanobením se rozumí subjektivní, hrubě urážlivý projev směřující k hrubému znevážení některého národa, jeho jazyka, některé etnické skupiny nebo rasy, anebo skupiny obyvatel republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání. Urážlivost projevu může vyplývat buď již z obsahu a způsobu jeho přednesu, nebo provedení, popř. z jiných okolností, za nichž byl učiněn. Nezáleží na tom, jaký měl hanobící projev na veřejnosti ohlas.
Podle § 198 odst. 2 tr. zák. bude pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami. Na rozdíl od pojmů hnutí (§ 260, § 261 tr. zák.), resp. skupina, organizace nebo sdružení (§ 198a odst. 3 písm. a/ tr. zák.) bude pojem "se dvěma osobami" možno chápat jako formu společného jednání tří osob i bez známek jakékoli organizovanosti.
Postih podle tohoto ustanovení bude namístě za situace, kdy jednání pachatele sice bude mít některé vnější shodné projevy s jednáním popsaným v ustanovení § 260, § 261 a § 261a tr. zák., avšak nebude mít žádnou spojitost s existujícím hnutím popsaným v ustanovení § 260 tr. zák., ani nebude dáváno pachatelem do jakékoli souvislosti se zločiny nacismu či komunismu postihovanými v rámci ustanovení § 261a tr. zák. V praxi se může jednat například o veřejné projevy nenávisti vůči Židům či Romům bez uvedených souvislostí. Jednočinný souběh uvedených trestných činů s trestným činem hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 tr. zák. by v případě, že by šlo současně o veřejný hanobící projev, byl v zásadě možný, pokud by ovšem nepřicházela v úvahu s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem tzv. faktická konzumpce.
Naproti tomu např. vyhotovení nápisu na zdi "Cikáni do plynu" trestně odpovědným pachatelem již nese zřejmou souvislost s vyhlazováním Romů prostřednictvím plynových komor užívaných nacisty v koncentračních táborech v době druhé světové války a bylo by tudíž při naplnění subjektivní stránky zásadně postižitelné i jako schvalování zločinů nacistů proti lidskosti podle § 261a tr. zák.
Trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 198a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo k jiné skupině osob nebo k omezování práva svobod jejich příslušníků. Pachatel tu bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Stejně bude podle § 198a odst. 2 tr. zák. potrestán ten, kdo se spolčí nebo srotí ke spáchání činu uvedeného v odstavci I.
Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta pak bude podle § 198a odst. 3 tr. zák. potrestán pachatel, který buď spáchá čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem (§ 198a odst. 3 písm. a/ tr. zák.), anebo účastní-li se aktivně činnosti skupin, organizací nebo sdružení, které hlásají diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou nebo náboženskou nenávist (§ 198a odst. 3 písm. b/ tr. zák.).
Uvedené ustanovení bylo do trestního zákona doplněno novelou provedenou zákonem č. 134/2002 Sb., která implementovala závazek vyplývající ze Společného postupu odsouhlaseného Radou EU na základě článku K 3 Smlouvy o Evropské unii týkající se boje proti rasismu a xenofobii.
U trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva svobod (s výjimkou samostatné skutkové podstaty podle § 198a odst. 3 písm. b/ tr. zák.) se bude na rozdíl od trestných činů podle § 260 a § 261 tr. zák. jednat o individuální aktivity, nemající souvislost s činností existujícího hnutí, tak jak je charakterizováno v ustanovení § 260 odst. 1 tr. zák.
V praxi bude důležité odlišit znaky samostatné skutkové podstaty trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod obsažené v § 198a odst. 3 písm. b) tr. zák. oproti skutkové podstatě trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práva svobod člověka podle § 260 odst. 1 tr. zák a zejména závažnější, a proto také výrazně přísněji trestné, skutkové podstatě tohoto trestného činu podle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Mezi oběma skutkovými podstatami totiž dochází k překrývání některých znaků, resp. užití znaků, které mají podobný význam.
Trestný čin podle § 198a odst. 3 písm. b) tr. zák. obsahuje tři formy spojení pachatelů činu se stoupající mírou organizovanosti - skupinu, organizaci, sdružení.
Za skupinu je třeba považovat seskupení nejméně tří osob, spojené cílem hlásat teze uvedené v § 198a odst. 3 písm. b) tr. zák. Nemusí mít žádnou organizační strukturu ani delší trvání, a proto se nebude jednat o hnutí ve smyslu § 260 odst. 1 tr. zák.
Naproti tomu organizace bude společenství nejméně tří osob, které se již bude vyznačovat určitou mírou organizovanosti, dělby úkolů mezi členy, koordinovaností jejich činností a tím i vyšší mírou efektivity činnosti takového uskupení.
Nejvyšší míru organizovanosti pak vykazuje sdružení, které by již mělo mít rysy obdobné sdružení registrovanému podle zákona č. 83/1990 Sb., tj. mít podobu spolku, společnosti, svazu, klubu anebo hnutí, jak je definuje uvedený zákon. Nelze však vyloučit, že s ohledem na své zaměření nebude oficiálně registrováno.
Zatímco skutková podstata trestného činu podle § 198a odst. 3 písm. b) tr. zák. užívá mimo jiné pojmu rasová, etnická nebo náboženská nenávist, dikce ustanovení § 260 tr. zák. užívá pojmu národnostní, rasová, náboženská či třídní zášť. Oba tyto pojmy představují krajně negativní emocionální vztah, avšak termínem zášť lze rozumět postoj ještě negativnější, tzv. zesílenou nenávist.
Hlavní rozdíl mezi skutkovými podstatami trestného činu podle § 198a odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestného činu podle § 260 tr. zák. je proto nutno spatřovat v tom, že zatímco aktivita pachatelů začleněných do skupin, organizací či sdružení podle § 198a odst. 3 písm. b) tr. zák. se omezuje na hlásání diskriminace, násilí nebo rasové, etnické nebo náboženské nenávisti, pachatel ve smyslu § 260 odst. 1 tr. zák., resp. pachatelé z řad členů organizované skupiny podle § 260 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. podporují nebo propagují hnutí, které hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť (tj. ještě více vy stupňovanou nenávist) či zášť vůči jiné skupině osob, a navíc alternativně prokazatelně směřuje k potlačení práva svobod člověka, tj. směřuje k výrazně intenzivnějšímu zásahu do základních lidských práva svobod, v čemž je třeba spatřovat základní kvalitativní diferenciaci, kterou je třeba vyjádřit při aplikaci těchto ustanovení. Jestliže tedy pachatel podporuje nebo propaguje takové hnutí svým jednáním spočívajícím v aktivní účasti na jeho činnosti, naplňuje již znaky trestného činu podle § 260 tr. zák., který je k trestnému činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práva svobod podle § 198a odst. 3 tr. zák. ve vztahu speciality, a proto je jednočinný souběh těchto trestných činů vyloučen.
Na základě všech těchto úvah dospělo trestní kolegium Nejvyššího soudu ke shora uvedenému stanovisku. Toto stanovisko by mělo svým obecným a komplexním přístupem přispět nejen ke správnému a jednotnému výkladu znaků skutkové podstaty trestného činu propagace hnutí směřujících k potlačení práva svobod člověka podle § 260 tr. zák., ale současně i ke zpřesnění výkladu skutkových podstat dalších trestných činů určených k ochraně základních lidských a občanských práva svobod, rovnoprávnosti lidí bez rozdílu rasy, etnické skupiny, národnosti, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociální příslušnosti nebo původu.
Autor: Sb.s.r.s.