// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 23.04.2026
ÚS: Konkordátní smlouva se Svatým stolcem
I. Součástí referenčního rámce přezkumu ústavnosti mohou být jen ty mezinárodní smlouvy, které byly k 1. 1. 1993 buď recipovány jako mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách (čl. 10 Ústavy ve znění účinném před 1. 6. 2002), anebo byly mezi 1. 1. 1993 a 31. 5. 2002 ratifikovány příslušnou procedurou podle čl. 10 ve spojení s čl. 39 odst. 4 a čl. 49 odst. 2 Ústavy, vše ve znění účinném před 1. 6. 2002.
II. Podmínkou aplikační přednosti jednotlivých ustanovení mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy ve znění účinném od 1. 6. 2002 je jejich samovykonatelnost, tj. vnitrostátní přímá použitelnost normy obsažené v mezinárodní smlouvě, bez nutnosti převtělení do zákonného ustanovení. Samovykonatelnost je standardně určována kritérii a metodami založenými v právu vnitrostátním, nikoli mezinárodním. Pokud je z textu mezinárodní smlouvy zřejmé, že smluvní ustanovení zavazuje stát k přijetí právní úpravy a přizpůsobení vnitrostátního zákonodárství požadavkům mezinárodní smlouvy, pak zpravidla bezprostředně použitelné není a nemá ani aplikační přednost před zákonem podle čl. 10 Ústavy. Neplatí však, že jedno ustanovení samovykonatelné buď je, anebo není. Běžná jsou i ustanovení smíšená. Byť se může na první pohled jevit, že ustanovení mezinárodní smlouvy není dostatečně komplexní pro svou bezprostřední aplikovatelnost, přesto může být samovykonatelné přinejmenším v tom rozsahu, v jakém zakládá státu negativní závazek zdržet se určitého konání, třebaže v jiných svých aspektech stejné ustanovení bude vyžadovat provedení zákonem. Samovykonatelnosti nebrání bez dalšího ani to, že pravidlo mezinárodní smlouvy obsahuje neurčitý právní pojem.
III. Článek 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyjadřuje sekulární a konfesně neutrální charakter státu, který svou legitimitu neodvozuje z náboženského zdůvodnění (tj. z důvodů transcendentních), nýbrž z demokratických a právních principů. V sekulárním státu není základem státního uspořádání či právního řádu náboženství. Stát a náboženství jsou od sebe oddělené, stát se neváže na žádné náboženství a ani žádné náboženství nereprezentuje. Požadavky článku 2 odst. 1 Listiny souvisí s "dobrými tradicemi státnosti československé" (preambule Ústavy), která byla již od roku 1918 ideově budována v duchu republikánství a v opozici vůči privilegovanému postavení jakékoli církve v právním řádu i v politickém systému.
IV. Důsledkem sekulárního a konfesně neutrálního charakteru státu (čl. 2 odst. 1 Listiny) a dílčích kooperačních prvků vztahu mezi státem a církvemi (čl. 16 Listiny) je rovný přístup státu k církvím. Pokud stát na sebe převzal závazek vytvářet právní a faktický rámec pro výkon náboženské svobody, aniž by se současně mohl vázat na kterýkoli z dotčených náboženských směrů, musí k nim přistupovat rovně a bez nedůvodného rozlišování. Církvím musí být zaručeno rovnocenné právní postavení, nejsou-li dány legitimní důvody pro přístup odlišný.
V. Samotný fakt, že byla uzavřena mezinárodní smlouva se Svatým stolcem jako subjektem reprezentujícím zájmy pouze dvou z registrovaných církví (církve řeckokatolické a církve římskokatolické), nelze považovat bez dalšího za rozporný s čl. 2 odst. 1 Listiny. Klíčové pro posouzení ústavnosti takové smlouvy není to, že tato smlouva byla uzavřena, ale to, jaký má obsah a zda právě tento obsah není v rozporu s ústavním pořádkem.
VI. Přizná-li mezinárodní smlouva se Svatým stolcem katolické církvi odlišný a na zákonu nezávislý právní režim v oblasti zpovědního práva či zpřístupnění církevního kulturního dědictví, získává tím katolická církev v právním řádu privilegované postavení. Mezinárodní smlouva tak zakládá neodůvodněnou nerovnost založenou výhradně na kritériu náboženství, nerovnost, která má ústavní rozměr a porušuje náboženskou neutralitu státu podle čl. 2 odst. 1 Listiny.
VII. Zpovědní tajemství [§ 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)] plní vícero navzájem se překrývajících funkcí. Zahrnuje povinnosti a současně též ochranu duchovních osob, stejně jako aspekt církevní nebo náboženské autonomie, ale též systémovou záruku náležející církvím a náboženským společnostem, záruku, která slouží ústavním hodnotám a základním právům, jako je ochrana důvěry a svobody náboženského vyznání (čl. 16 odst. 1 Listiny).
VIII. Právo obdobné zpovědnímu tajemství [§ 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)] se nevztahuje na listiny v držení církve, např. spisy z různých vnitrocírkevních řízení.
IX. Ze svobody vědeckého bádání (čl. 15 odst. 2 Listiny) i z práva na přístup ke kulturnímu bohatství v souladu se zákonem (čl. 34 odst. 2 Listiny) plynou státu pozitivní závazky, byť to samozřejmě neznamená povinnost zajistit každému badateli přístup k jakémukoli dokumentu či archiválii. Stát nesmí vytvářet nepřiměřené a nepřezkoumatelné překážky vědeckému poznání. Tak tomu bude i tehdy, pokud mezinárodní smlouva s aplikační předností před zákonem přiznává určité kategorii soukromých právnických osob právo stanovit podmínky přístupu ke kulturnímu dědictví "za jimi stanovených podmínek", aniž sama obsahuje kritéria, meze či mechanismus přezkumu těchto podmínek.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 8/25, ze dne 25. 3. 2026
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Michala Bartoně, Milana Hulmáka, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu skupiny 17 senátorů Senátu Parlamentu, zastoupené P. U., advokátem, sídlem P., na posouzení souladu Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsané v Praze dne 24. října 2024, s ústavním pořádkem, za účasti Parlamentu, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, vlády a prezidenta republiky, jako účastníků řízení, takto:
Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsaná v Praze dne 24. října 2024:
I. není v rozporu se svrchovaností České republiky podle čl. 1 odst. 1 Ústavy;
II. v rozsahu svého čl. 4 odst. 1 je v rozporu s neutralitou státu podle čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zákazem diskriminace podle čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 16 odst. 1 Listiny základních práv a svobod;
III. v rozsahu svého čl. 7 odst. 4 je v rozporu s neutralitou státu podle čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zákazem diskriminace podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, s právem přístupu ke kulturnímu bohatství podle čl. 34 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a se svobodou vědeckého bádání podle čl. 15 odst. 2 Listiny základních práv a svobod;
IV. v rozsahu svých čl. 4 odst. 2, čl. 8 odst. 5, čl. 9 odst. 3, čl. 10 odst. 3, čl. 11 odst. 2, čl. 12 odst. 2 a čl. 13 odst. 2 není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Úplné znění nálezu je dostupné ZDE.
Autor: US