// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 09.01.2026
ÚS: Nezohlednění doplnění blanketní stížnosti
Dojde-li k ignorování doplnění stížnosti v důsledku administrativního pochybení na straně soudů, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži obviněného, o jehož osobní svobodě se v daném řízení rozhoduje.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2027/25, ze dne 12. 12. 2025
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tím, že jím došlo k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení a usnesení Okresního soudu v Prostějově (dále jen "okresní soud") ze dne 7. 4. 2025, č. j. 1 T 10/2023-132.
2. Z ústavní stížnosti a spisu okresního soudu, sp. zn. 1 T 10/2023, vyplývá, že usnesením ze dne 7. 4. 2025, č. j. 1 T 10/2023-132, okresní soud rozhodl, že se stěžovatelka neosvědčila ve zkušební době podmíněného odsouzení, a proto vykoná trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s ostrahou. Stěžovatelka byla trestním příkazem odsouzena za spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž jí bylo zároveň uloženo uhradit státu dlužné výživné ve výši 4 500 Kč. Ze sdělení Úřadu práce České republiky okresní soud zjistil, že stěžovatelka z dluhu neuhradila nic (uhradila pouze běžné výživné). Výslechem stěžovatelky soud zjistil, že se nesnažila si obstarat prostředky k obživě prací (pracovala za úhradu životních nákladů pro svého partnera). Dlužná částka navíc není natolik vysoká, aby se nedala zaplatit i z minimální mzdy. Stěžovatelka není ani evidována jako uchazeč o zaměstnání. Nemá ani žádné zdravotní překážky, pro které by nemohla pracovat. K veřejnému zasedání nepřišla s žádným plánem na úhradu dlužného výživného. Zcela tak rezignovala na svou povinnost, uloženou jí v odsuzujícím rozhodnutí. Ve zkušební době se nedopustila dalšího trestného jednání (spáchala však jeden méně závažný přestupek). Z uvedených důvodů soud konstatoval, že se stěžovatelka neosvědčila.
3. Proti uvedenému usnesení podala stěžovatelka při veřejném zasedání stížnost, kterou krajský soud (jako dále neodůvodněnou) zamítl napadeným usnesením. V jeho odůvodnění se zcela ztotožnil se závěry okresního soudu.
4. Usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j. III. ÚS 2027/25-27, Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a uvedeného usnesení okresního soudu do právní moci rozhodnutí o ústavní stížnosti.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka namítá, že přeměna podmíněného trestu je nepřiměřeně přísná s ohledem na úhradu dlužného výživného a absenci jakéhokoliv dalšího trestného jednání. Krajský soud zjevně přehlédl doplnění stížnosti, v němž jej stěžovatelka upozornila, že dluh již uhradila (napadené rozhodnutí uvádí, že dluh uhrazen nebyl). Toto přehlédnutí bylo ostatně důvodem, pro který okresní soud odložil výkon trestu odnětí svobody, neboť podle něj "nelze vyloučit", že ústavní stížnosti bude z tohoto důvodu vyhověno. Kvůli obdobnému pochybení vydal Ústavní soud v minulosti nález sp. zn. II. ÚS 1595/22.
III.
Vyjádření ostatních účastníků řízení a replika stěžovatele
6. Ústavní soud postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost krajskému soudu a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, jako účastníkům řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a okresnímu soudu a Okresnímu státnímu zastupitelství v Prostějově (dále jen "okresní státní zastupitelství"), jako účastníkům řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož odklad vykonatelnosti stěžovatelka navrhla.
7. Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že se neztotožňuje s tvrzením o porušení stěžovatelčiných ústavních práv. Stěžovatelka si byla vědoma své povinnosti uhradit dlužné výživné a byla přítomna veřejnému zasedání, v němž bylo vydáno rozhodnutí okresního soudu o jejím neosvědčení. Vedle neuhrazení dluhu byla dalším důvodem rozhodnutí skutečnost, že se ve zkušební době dopustila přestupku. Následná úhrada dlužného výživného (v průběhu stížnostního řízení) je zjevně reakcí na vydané soudní rozhodnutí a nemění nic na hodnocení stěžovatelčina chování během zkušební doby, v níž si zjevně neuvědomovala následky svého jednání.
8. Okresní soud uvedl, že v zásadě s argumentací stěžovatelky souhlasí. Krajský soud zřejmě přehlédl doplnění stěžovatelčiny stížnosti, což Ústavní soud v minulosti označil za ústavně relevantní pochybení.
9. Okresní státní zastupitelství se k výzvě vyjádřilo tak, že se vzdává postavení vedlejšího účastníka. Krajské státní zastupitelství v Brně se k výzvě nevyjádřilo. Protože bylo ve výzvě poučeno, že nevyjádří-li se, bude to podle § 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu bráno jako vzdání se postavení vedlejšího účastníka řízení, nebylo s ním již dále jednáno.
10. Vyjádření ostatních účastníků byla stěžovatelce zaslána na vědomí a k případné replice. V ní uvedla, že trvá na své ústavní stížnosti. Uvedl-li krajský soud, že jeho pochybení by nemohlo mít vliv na výsledek řízení, pak nelze takový závěr předjímat v řízení před Ústavním soudem. Přeměna trestu pouze na základě skutečnosti spáchání jednoho přestupku by byla podle stěžovatelky nepřiměřeně přísná.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud posoudil všechny výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
13. V první řadě se musel Ústavní soud zabývat námitkou porušení stěžovatelčiných procesních ústavních práv, spočívající v ignorování odůvodnění stěžovatelkou podané stížnosti.
14. Ústavní soud se k problematice řádného projednání blanketního opravného prostředku již v minulosti opakovaně vyjádřil. Z jeho ustálené judikatury vyplývá požadavek, aby soud, který obdržel blanketní stížnost s avizovaným doplněním jejího odůvodnění v konkrétně stanovené lhůtě, zásadně buď vyčkal na takové doplnění, anebo účastníka, je-li kontaktní, vyzval k doplnění stížnosti ve lhůtě kratší (viz nálezy sp. zn. III. ÚS 3333/19 nebo III. ÚS 2934/21 a další v nich uvedená rozhodnutí). Pouze výjimečně, např. ve vazebních věcech ovládaných někdy přísnými lhůtami pro rozhodování, může soud rozhodnout bez dalšího (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 487/23). Takovým důvodem však nemůže být prostý obecný požadavek na urychlené vyřizování trestních věcí (§ 2 odst. 4 trestního řádu), neboť je stanoven k ochraně osoby, proti níž se trestní řízení vede, a žádá-li tato osoba, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu její obhajoby, je třeba takový návrh upřednostnit před požadavkem na rychlost řízení. Dojde-li k ignorování doplnění stížnosti v důsledku administrativního pochybení, nelze takovou skutečnost přičítat k tíži účastníka řízení, nota bene obviněného, o jehož osobní svobodě se rozhoduje (viz nález sp. zn. II. ÚS 1595/22).
15. Z výše popsaných okolností dané věci je zřejmé, že soudy postupovaly v rozporu se závěry uvedené judikatury. Usnesení okresního soudu bylo vyhlášeno dne 7. 4. 2025, načež stěžovatelka ústně uvedla, že si proti němu podává stížnost, v níž "všechno doloží". Dne 7. 5. 2025 bylo usnesení stěžovatelce doručeno do vlastních rukou. Dne 12. 5. 2025 bylo okresnímu soudu doručeno odůvodnění stížnosti (č. l. 138 až 141). Ze spisu vyplývá, že odůvodnění stížnosti bylo poté doručeno okresnímu státnímu zastupitelství, které na něj však nijak nereagovalo. Na č. l. 147 je na tzv. předkládací zprávě ze dne 21. 5 2025 uvedeno, že okresní soud předkládá krajskému soudu stížnost včetně odůvodnění na č. l. 138-141. Přesto dne 4. 6. 2025 vydává krajský soud napadené usnesení, ve kterém uvádí, že po ústním podání stížnost již dále doplněna nebyla. Z toho je podle Ústavního soudu zřejmé, že se krajský soud s obsahem odůvodnění stížnosti neseznámil, čímž porušil stěžovatelčino procesní ústavní právo na soudní ochranu.
16. Na toto právo přitom nelze nahlížet jen jako na jakousi samoúčelnou formalitu. Stěžovatelka v ignorovaném odůvodnění stížnosti upozornila, že dlužnou částku již uhradila a žádala krajský soud, aby z toho důvodu namísto nařízení výkonu trestu přistoupil k prodloužení zkušební doby. To je přitom zákonem předvídaný (jakkoliv výjimečný) postup, s jehož možností se krajský soud v napadeném rozhodnutí vůbec nevypořádal.
17. S ohledem na výše uvedené dospěl tedy Ústavní soud k závěru, že krajský soud porušil stěžovatelčino ústavní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto Ústavní soud podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu. Rozhodl tak bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
18. Vzhledem k povaze uvedeného pochybení není podle Ústavního soudu zásadně možné, aby se dále zabýval ostatními stěžovatelčinými námitkami, neboť ty mohou být předmětem znovuotevřeného řízení před krajským soudem.
Autor: US