// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 24.03.2023
ÚS: Dokazování v řízení o náhradě újmy za zpožděný let
I když jde o věc bagatelní, není možno odhlížet od existující judikatury, včetně nálezových rozhodnutí Ústavního soudu, jelikož zákonem stanovená částka nemůže být absolutní či jedinou mezní hranicí pro připuštění ústavněprávního přezkumu ve výjimečných případech zásadních pochybení orgánů veřejné moci s důsledky pro samotnou esenci určitého ústavně zaručeného základního práva u bagatelních věcí. Ani u těchto věcí totiž nelze slevit ze základních principů, na nichž je založeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když nelze ani odhlížet od existující judikatury, včetně nálezových rozhodnutí Ústavního soudu. Součástí práva na spravedlivý (řádný) proces je totiž i zásada předvídatelnosti soudního rozhodování a s ní spojený princip právní jistoty a ochrana legitimního očekávání účastníků řízení. Vyjádřením zásady předvídatelnosti v soudním řízení je mj. i skutečnost, že soudy budou rozhodovat ve srovnatelných případech obdobně (srov. i § 13 občanského zákoníku).
Jestliže je z hlediska naplnění podmínek pro vznik odpovědnosti leteckého dopravce za zpoždění letu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, v dokazování před obecným soudem za jediný klíčový a věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu v cílovém místě určení pro zkoumaný případ považován toliko záznam o provedení letu, vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat podle svých zájmů, je takový postup odporující smyslu a účelu nařízení, spočívající v ochraně cestujících (spotřebitelů) jako slabší smluvní strany. Cestující by v takovém případě neměli ve sporu s provozujícím leteckým dopravcem fakticky žádnou možnost prokázat délku zpoždění letu, neboť i pokud by svá tvrzení o délce zpoždění letu prokazovali jakýmikoliv jinými důkazními prostředky, například výpisy o letech z různých zdrojů, informacemi z letišť či od řízení letového provozu, svědeckými výpověďmi atp., byla by pro zjištění délky zpoždění letu v cílovém místě rozhodující toliko informace obsažená v záznamu o provedení letu vyhotoveném provozujícím leteckým dopravcem, a to bez ohledu na její správnost.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1758/22, ze dne 21. 2. 2023
UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.
Z odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, z napadeného rozhodnutí a z vyžádaného spisu sp. zn. 27 C 390/2021, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud"), se podává, že obvodní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal po žalované obchodní společnosti Smartwings, a. s., (dále jen "žalovaná") zaplacení částky 400 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 11. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II.). Stěžovatel se v předmětné věci po žalované domáhal zaplacení žalované částky s odůvodněním, že se dne 2. 9. 2019 účastnil letu žalované č. QS 1146 z Prahy na Rhodos. Uvedený let byl na příletu zpožděn o více než 3 hodiny, když oproti plánovanému příletu v 8:35 hod. letadlo přistálo v 11:40 hod. V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen "Nařízení") a v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora (rozhodnutí STURGEON C - 402/07; NELSON, TUI C-581/10) mu podle čl. 7 vznikl nárok na úhradu žalované částky ve výši 400 EUR. Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že v řízení bylo výpisem z elektronického evidenčního datového systému AIMS prokázáno, že k otevření dveří letadla došlo v čase 2 hodiny a 59 minut, po plánovaném času příletu, zpoždění tedy nedosáhlo času 3 hodin, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Obvodní soud dodal, že existence a charakteristika elektronického leteckého operačního systému, jakož i skutečnost, že tento operační systém je certifikován v mezinárodním měřítku Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO 9001:2000), vyplývá z internetově dostupných údajů (www.aims.aero). Povinnost letecké společnosti tento systém používat a údaje v něm uchovávat vyplývá z nařízení (ES) č. 216/2008, o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší směrnice Rady 91/670 EHS, nařízení (ES) č. 1592/2002 a směrnice 2004/36/ES. Obvodní soud uvedené záznamy dodané žalovanou považoval za dostatečně věrohodné, neboť je povinností žalované tyto záznamy stanoveným způsobem zaznamenávat, uchovávat a archivovat u organizace Eurocontrol (Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu), jež byla vytvořena na základě mezinárodní dohody, k níž Česká republika přistoupila ke dni 1. 1. 1996, jak vyplývá z nařízení Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 159/1996 Sb. V řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by měla dávat důvod k pochybnostem o věrohodnosti těchto záznamů.
II.
Argumentace stěžovatele
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obvodní soud v předmětné věci neprováděl dokazování nestranně, ale ve prospěch žalované. Ačkoli stěžovatel předložil obvodnímu soudu za účelem prokázání délky zpoždění letu přesahující hranici významného zpoždění letu ve smyslu Nařízení a relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie několik listinných důkazů opatřených z různých zdrojů, které nezávisle na sobě tvrzení stěžovatele o délce zpoždění letu potvrdily, obvodní soud při posuzování délky zpoždění letu vycházel toliko z důkazu předloženého žalovanou.
4. Stěžovatel konkrétně obvodnímu soudu předložil dva informační výpisy o průběhu letu, a to ze specializovaných portálů www.flighstats.com a www.flightera.net, které shromažďují informace o časech odletů a příletů letů zejména z údajů poskytnutých letišti, řídícími letového provozu či leteckými dopravci. Jde o nezávislé zdroje provozované subjekty odlišnými od žalované, přičemž informace zde obsažené užívají nejen cestující, ale i letečtí dopravci.
5. Ačkoli stěžovatel navrhl provedení výše uvedených důkazů, které nezávisle na sobě a shodně potvrdily jeho žalobní tvrzení, podle kterého délka zpoždění letu v cílovém místě určení přesáhla tři hodiny, obvodní soud k žádnému z těchto důkazů při posuzování jeho nároku nepřihlédl. Naopak, obvodní soud při zjišťování délky zpoždění letu v cílovém místě určení vycházel pouze ze záznamu o provedení letu vyhotoveného žalovanou (tzv. journey log), který žalovaná předložila k důkazu. Stěžovatel poukazuje na to, že tato listina je přepisem informací ručně zaznamenaných pilotem letounu operujícího předmětný let. Jde o listinu vyhotovenou samotnou žalovanou, která navíc obsahuje údaje získané ručním záznamem. Nejenže tak listinu vyhotovila sama žalovaná se zájmem na výsledku soudního řízení, ale navíc se v této listině mohou v důsledku selhání lidského faktoru nacházet nesprávné informace. Údaje o příletu letu obsažené v této listině se navíc liší od všech ostatních údajů obsažených v informačních výpisech o letu.
6. Stěžovatel spatřuje ve výše uvedeném postupu obvodního soudu tendenční přístup k hodnocení důkazů. Obvodní soud i přesto, že stěžovatel důvodnost svého nároku doložil několika různými podklady z několika různých zdrojů, uvěřil pouze důkazu předloženému a především vyhotovenému žalovanou - záznamu o provedení letu (tzv. journey log), byť údaje obsažené v této listině nekorespondovaly s dalšími údaji o délce zpoždění letu v cílovém místě určení, které byly v průběhu řízení před obvodním soudem zjištěny. Takový postup podle stěžovatele odporuje zásadě volného hodnocení důkazů, kdy obvodní soud opomněl zhodnotit všechny předložené důkazy každý jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti.
7. Stěžovatel dále obvodnímu soudu vytýká, že při svém rozhodování o důvodnosti jeho nároku nerespektoval existující judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), týkající se povahy důkazu záznamem o provedení letu, tzv. journey logu a přístupu obecného soudu k hodnocení takového důkazu, čímž stěžovateli odepřel možnost řádné procesní obrany a narušil jeho právní jistotu. Stěžovatel dále namítá nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku a jeho nepřezkoumatelnost, čímž došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Jestliže se soud prvního stupně odchýlil od existující rozhodovací praxe, respektive tuto při svém rozhodování opomněl aplikovat, přičemž svůj postup nikterak neodůvodnil, zásadním způsobem narušil transparentnost soudního rozhodování, důvodné očekávání stěžovatele a jeho právní jistotu a zároveň zasáhl do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a zákonného soudce.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Vyjádření účastníků řízení
9. Soudce zpravodaj zaslal podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost k vyjádření obvodnímu soudu a žalované.
10. Obvodní soud ve svém vyjádření uvedl, že podle výkladových stanovisek Komise ES [Sdělení Komise - Pokyny pro výklad nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002], publikovaných pod č. C/2016/3502, bodu 3. 3. 2. "Významné zpoždění" Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že nejméně tříhodinové zpoždění při příletu zakládá stejná práva s ohledem na náhradu škody jako zrušení (podrobnosti viz oddíl 4.4.5 týkající se náhrady škody) a podle bodu 3.3.3 Měření zpoždění při příletu a pojem "čas příletu". Soudní dvůr Evropské unie dospěl k závěru, že pojem "čas příletu" používaný k určení rozsahu zpoždění, které postihlo cestující v letecké dopravě, označuje okamžik, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla, přičemž se rozumí, že cestující jsou v tomto okamžiku oprávněni letadlo opustit, a Soudní dvůr Evropské unie uvádí (shodný bod výkladových stanovisek), že by provozující letecký dopravce měl evidovat čas příletu například na základě podepsaného prohlášení letové posádky nebo přepravního jednatele. Takovým prohlášením je tzv. journey log, a soud uvedené záznamy dodané žalovanou považuje za dostatečně věrohodné, neboť je povinností žalované tyto záznamy uchovávat a archivovat u organizace Eurocontrol (Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu), jež byla vytvořena na základě mezinárodní dohody, k níž Česká republika přistoupila ke dni 1. 1. 1996, jak vyplývá z nařízení Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 159/1996 Sb. V řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by dávala důvod k pochybnostem o věrohodnosti těchto záznamů. Je povinností leteckých společností tyto údaje stanoveným způsobem zaznamenávat a uchovávat.
11. Žalovaná se ve stanovené lhůtě k podané ústavní stížnosti nevyjádřila. Protože nedoložila ani plnou moc ke svému zastupování v řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud s ní dále jako s vedlejší účastnicí nejednal.
12. Vyjádření obvodního soudu zaslal Ústavní soud stěžovateli k replice, který se k němu ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
V.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
13. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
A) Obecná východiska pro posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
14. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích vyslovil, že i když jde o tzv. bagatelní věc, která zpravidla nemůže dosáhnout ústavněprávní roviny, je třeba zdůraznit, že zákonem stanovená částka nemůže být absolutní či jedinou mezní hranicí pro připuštění ústavněprávního přezkumu bagatelních věcí. Ani u těchto věcí nelze slevit ze základních principů, na nichž je založen řádný proces, tak jak to již bylo opakovaně v nálezech Ústavního soudu vymezeno [srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. IV. ÚS 4546/12 (N 44/72 SbNU 509), nebo nález ze dne 31. 10. 2022 sp. zn. III. ÚS 1847/22]. Proto v minulosti i u tzv. bagatelních věcí připustil ústavněprávní přezkum, to však jen ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, např. když se orgán veřejné moci dopustil natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu [srov. např. nález ze dne 17. 3. 2009 sp. zn. I. ÚS 3143/08 (N 59/52 SbNU 583)], přičemž tak Ústavní soud činil vždy s ohledem na intenzitu kvalitativních i faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, příp. s ohledem na jiné okolnosti daného případu [srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)].
15. V nálezu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21 Ústavní soud vyslovil, že jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí je požadavek přesvědčivého, racionálního a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci. Nemá-li soudní rozhodnutí nést znaky libovůle, je soud vždy povinen se vypořádat se všemi výhradami, které byly v konkrétním soudním řízení uplatněny, jakož i se vším pro spor relevantním, co vyšlo v řízení najevo. Jde-li o řízení jednoinstanční, je od soudu nutno vyžadovat zvláštní pečlivost, neboť na případná pochybení či nesrovnalosti již žádný z účastníků řízení následně nemůže v řádném procesu reagovat. To vyžaduje také přísnější přístup Ústavního soudu a odůvodňuje přezkum i jinak bagatelních věcí. Pokud za jediný klíčový a věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu v cílovém místě určení měl být pro zkoumaný případ považován toliko záznam o provedení letu, vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat podle svých zájmů, je takový postup odporující smyslu a účelu nařízení, spočívající v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany. Cestující by v takovém případě neměli ve sporu s provozujícím leteckým dopravcem fakticky žádnou možnost prokázat délku zpoždění letu, neboť i pokud by svá tvrzení o délce zpoždění letu prokazovali jakýmikoliv jinými důkazními prostředky, například právě výpisy o letech z různých zdrojů, informacemi z letišť či od řízení letového provozu, svědeckými výpověďmi atp., byla by pro zjištění délky zpoždění letu v cílovém místě rozhodující toliko informace obsažená v záznamu o provedení letu vyhotoveném provozujícím leteckým dopravcem, a to bez ohledu na její správnost.
16. V nálezu ze dne 31. 10. 2022 sp. zn. III. ÚS 1847/22 Ústavní soud vyslovil, že i když jde o věc bagatelní, není možno odhlížet od existující judikatury, včetně nálezových rozhodnutí Ústavního soudu, jelikož zákonem stanovená částka nemůže být absolutní či jedinou mezní hranicí pro připuštění ústavněprávního přezkumu ve výjimečných případech zásadních pochybení orgánů veřejné moci s důsledky pro samotnou esenci určitého ústavně zaručeného základního práva u bagatelních věcí. Ani u těchto věcí totiž nelze slevit ze základních principů, na nichž je založen řádný proces. Vyšel-li obvodní soud při prokazování, zda došlo k naplnění podmínek pro vznik odpovědnosti leteckého dopravce za zpoždění letu podle Nařízení pouze ze záznamu doby příletu letadla v elektronickém evidenčním datovém systému AIMS, který předložil letecký dopravce, a na jeho základě soud dovodil, že nárok stěžovatele není důvodný, aniž byl veden závěrem nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21, podle něhož nemá soud opomenout jako důkaz i sdělení letiště o době přistání letadla a čas odletu a příletu závazně pro dopravce stanovený v jeho rezervaci, odporuje postup soudu smyslu a účelu Nařízení, spočívajícímu v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany. Ústavní soud proto neshledal důvod, aby bylo postupováno v dané věci odchylně, zvláště bez vysvětlení, z jakého důvodu soud k nálezové judikatuře nepřihlédl.
17. V nálezu ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 1768/22 Ústavní soud vyslovil, že jedním z komponentů práva na spravedlivý (řádný) proces je i zásada předvídatelnosti soudního rozhodování. Vyjádřením zásady předvídatelnosti v soudním řízení je mj. i skutečnost, že soudy budou rozhodovat ve srovnatelných případech obdobně (srov. též § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Změna interpretace či aplikace práva obecnými soudy je možná, musí být však náležitě, přesvědčivě a ústavně konformně odůvodněna [srov. nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 1441/17 (N 234/87 SbNU 801)]. O to více v situaci, kdy účastník sám poukáže na předchozí relevantní rozhodnutí v obdobné věci. Tato námitka musí být zahrnuta do odůvodnění rozhodnutí a řádně vypořádána [srov. nálezy ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. III. ÚS 1167/17 (N 134/86 SbNU 273) a ze dne 17. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 387/18 (N 138/90 SbNU 259)].
B) Aplikace obecných východisek na posuzovaný případ
18. Jak bylo výše uvedeno, i když jde o věc bagatelní, není možno odhlížet od existující judikatury, včetně nálezových rozhodnutí Ústavního soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazoval na nález Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21, který je plně použitelný i na posuzovanou věc (v této souvislosti je možno odkázat i na další později vydané nálezy ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 1768/22 a ze dne 31. 10. 2022 sp. zn. III. ÚS 1847/22). Ústavní soud má proto zato, že stávající okolnosti případu odůvodňují potřebu jeho zásahu, když zásadní pochybení obvodního soudu spatřuje v nerespektování uvedené nálezové judikatury Ústavního soudu.
19. V nyní posuzované věci vyšel obvodní soud pouze z elektronického evidenčního datového systému AIMS a na jeho základě dovodil, že nárok stěžovatele na zaplacení částky ve výši 400 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady za zpoždění letu provozovaného žalovanou není důvodný, když vzal za prokázané, že k otevření dveří umožňujícího výstup pasažérů z letadla došlo v čase 2 hodiny a 59 minut po plánovaném času příletu, tedy v době, kdy ještě nebyly splněny podmínky pro aplikaci Nařízení (kdy tedy ještě nedošlo k naplnění hypotézy zakládající odpovědnost žalované za zpoždění letu). I když lze argumentovat rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie, popř. výkladovými stanovisky Evropské komise, která obvodní soud uvádí v napadeném rozhodnutí a shodně pak i ve svém vyjádření, je třeba zdůraznit, že Ústavní soud nahlíží na danou problematiku vždy z pohledu ústavněprávního. Bylo-li již nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21 konstatováno, že využití důkazu záznamem o provedení letu je problematické, není důvod, aby bylo postupováno v nyní posuzované věci jinak.
20. V již shora uvedeném Nařízení se zejména uvádí, že činnost Společenství v oblasti letecké dopravy by měla mimo jiné směřovat k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících a měl by být zároveň brán zřetel na požadavky ochrany spotřebitele. Smyslem a účelem Nařízení tedy je chránit cestující jako slabší stranu a spotřebitele pro případ, že by jim byl odepřen nástup na palubu letadla anebo by došlo ke zrušení či významnému zpoždění jejich letu.
21. S ohledem na výše uvedené je třeba přisvědčit stěžovateli, že měl-li by z hlediska naplnění podmínek pro vznik odpovědnosti leteckého dopravce za zpoždění letu podle Nařízení být považován v dokazování před soudem za jediný klíčový a věrohodný podklad k prokázání délky zpoždění letu v cílovém místě určení pro posuzovanou věc toliko záznam o provedení letu, vypracovaný provozujícím leteckým dopravcem, který má možnost s údaji zapisovanými do takového záznamu volně disponovat podle svých zájmů, odporovalo by to podle Ústavního soudu smyslu a účelu Nařízení, spočívajícímu v ochraně cestujících jako slabší smluvní strany. Cestující by v takovém případě neměli ve sporu s provozujícím leteckým dopravcem fakticky žádnou možnost prokázat délku zpoždění letu, neboť i pokud by svá tvrzení o délce zpoždění letu prokazovali jakýmikoliv jinými důkazními prostředky, například právě výpisy o letech z různých zdrojů, informacemi z letišť či od řízení letového provozu, svědeckými výpověďmi atp., byla by pro zjištění délky zpoždění letu v cílovém místě rozhodující toliko informace obsažená v záznamu o provedení letu vyhotoveném provozujícím leteckým dopravcem, a to bez ohledu na její správnost.
22. Shodně jako Ústavní soud vyslovil již v nálezu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21 je třeba dále poukázat na to, že relevantní není ani tvrzení soudu, že v listinách předložených stěžovatelem není zaznamenán okamžik prvního otevření dveří, ale pouze čas příletu letadla, který není důležitý pro posouzení nároků podle Nařízení. Čas příletu logicky předchází času otevření dveří. Naplňuje-li tedy již čas příletu předpoklady pro vznik nároku na paušální náhradu škody, je zřejmé, že tomu tak bude i v případě prvního otevření dveří.
23. Předkládal-li stěžovatel jako důkaz dva informační výpisy o průběhu letu, a to ze specializovaných portálů www.flighstats.com a www.flightera.net, měl se obvodní soud zabývat i těmito důkazy a především vysvětlit, z jakého důvodu k nim nepřihlédl, resp. pokud by k nim přihlédl, jaké skutkové závěry z těchto důkazů vyvodil.
24. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí je jedním za základních atributů řádně vedeného soudního řízení a součástí práva na soudní ochranu. Dodržování povinnosti odůvodnit rozhodnutí zaručuje transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a zajišťuje vyloučení libovůle. Chybí-li v rozhodnutí řádné odůvodnění, je tím založena nejen jeho nepřezkoumatelnost, ale zpravidla také neústavnost - nejsou-li totiž zřejmé důvody rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování, jež není v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy) akceptovatelná. Obecné soudy jsou proto povinny adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem se vypořádat s důkazními návrhy účastníků řízení a argumentačními tvrzeními jimi uplatněnými (srov. nález ze dne 30. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1898/21 a srov. též rozhodnutí v něm uváděná). V opačném případě nese rozhodnutí znaky libovůle a odporuje právu účastníků na spravedlivý (řádný) proces (srov. nález ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 1768/22).
25. Odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu vydaného v předmětné věci požadavkům na odůvodňování rozhodnutí formulovaným Ústavním soudem nevyhovuje. V tomto směru lze opět odkázat na stěžovatelem namítaný nález Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21.
26. Součástí práva na spravedlivý (řádný) proces je i zásada předvídatelnosti soudního rozhodování a s ní spojený princip právní jistoty a ochrana legitimního očekávání účastníků řízení [srov. např. nález ze dne 3. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 1561/13 (N 52/73 SbNU 59), usnesení ze dne 20. 10. 2016 sp. zn. II. ÚS 1810/16 nebo nález ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1132/22]. Vyjádřením zásady předvídatelnosti v soudním řízení je mj. i skutečnost, že soudy budou rozhodovat ve srovnatelných případech obdobně (srov. též § 13 občanského zákoníku). Změna interpretace či aplikace práva obecnými soudy je samozřejmě možná, musí být však náležitě, přesvědčivě a ústavně konformně odůvodněna [srov. nález ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 1441/17 (N 234/87 SbNU 801), nález ze dne 25. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 1768/22].
27. Obvodní soud se v daném případě odchýlil od výkladu obsaženého v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 2. 2022 sp. zn. II. ÚS 2226/21, aniž v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, proč tak učinil.
28. Ústavní soud uzavírá, že obvodní soud napadeným rozhodnutím porušil základní právo stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý (řádný) proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy"). V dalším řízení vezme obvodní soud v úvahu a řádně zhodnotí všechny důkazy předložené stěžovatelem (ve výše uvedeném kontextu zváží i věrohodnost listiny, předložené žalovanou), a přihlédne k výše citovaným nálezům Ústavního soudu, neboť je vázán právním názorem v těchto nálezech vysloveným (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Ústavní soud také očekává, že obvodní soud své závěry dostatečně a ústavně akceptovatelným způsobem odůvodní.
29. Vzhledem k výše uvedenému důvodu pro vyhovění ústavní stížnosti již Ústavní soud neřešil námitku stěžovatele týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, resp. porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.
VI.
Závěr
30. Ze shora uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem obvodního soudu došlo k zásahu do práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí obvodního soudu zrušil [§ 82 odst. 1, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
31. Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
Autor: US