// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 12.08.2022

ÚS: Lhůta k podání stížnosti proti usnesení dle § 83 odst. 1 TrZ

Analytická právní věta

Lhůtu k podání stížnosti proti usnesení, jímž soud rozhodl dle § 83 odst. 1 trestního zákoníku o tom, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody, původně uložený jako podmíněný, je nutno odvíjet od doručení opisu usnesení odsouzenému nebo jeho obhájci, neboť teprve z něj se účastník řízení v podrobnostech dozví důvody, pro které soud vydal pro něj nepříznivé rozhodnutí. Pokud stížnostní soud odvíjí běh lhůty pro podání stížnosti od okamžiku vyhlášení usnesení a stížnost pro opožděnost zamítne, jedná v rozporu s právem odsouzeného na přístup k soudu zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

PRÁVNÍ VĚTY

Teprve z usnesení se účastník řízení dozví důvody, pro které obecný soud vydal pro něj nepříznivé rozhodnutí, a proto není možné očekávat, že předloží ve své stížnosti relevantní námitky, nemohl-li by se s odůvodněním napadeného usnesení seznámit. Lhůta k podání stížnosti proto nemůže být odvozena od seznámení se s výrokem, ale od seznámení se s podrobným odůvodněním.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 985/22, ze dne 20. 6. 2022

vytisknout článek


UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:


I.

1. Okresní soud v Ostravě (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl usnesením č. j. 11 T 60/2018-141 ze dne 14. října 2021, že stěžovatelka podle § 83 odst. 1 trestního zákoníku vykoná trest odnětí svobody uložený rozsudkem soudu prvního stupně sp. zn. 11 T 60/2018 ze dne 29. června 2018 v trvání dvanácti měsíců ve věznici s ostrahou. Stížnost stěžovatelky napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen "stížnostní soud") zamítl jako opožděnou.

2. Stížnostní soud vycházel z faktu, že vyhlášení usnesení byla dne 14. října 2021 přítomna stěžovatelka i její obhájce, a proto lhůta k podání stížnosti uplynula dne 18. října 2021. Odůvodněné písemné vyhotovení usnesení bylo doručeno až dne 29. října 2021 obhájci, který dne 31. října 2021 podal stížnost. Stížnostní soud podle stěžovatelky nerespektoval ustálenou judikaturu Ústavního soudu vztahující se k počátku lhůty k podání stížnosti podle § 143 odst. 1 trestního řádu, podle které je nutno oznámení odvozovat až od okamžiku doručení opisu usnesení osobám oprávněným podat stížnost bez ohledu na vyhlášení v jejich přítomnosti. Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 426/09 ze dne 9. června 2009 (N 134/53 SbNU 681) je nezbytným předpokladem zachování práva na přístup k soudu "...reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížnostní kritice. Pouze za těchto podmínek se stěžovateli dostává i kvalifikovaně možnosti skutkově a právně argumentovat, a tedy v případě svého nesouhlasu zpochybňovat argumenty obsažené v odůvodnění, na nichž výrok jím napadeného rozhodnutí spočívá"; obdobně též nálezy sp. zn. III. ÚS 3003/19 ze dne 10. prosince 2019 (N 210/97 SbNU 258) či sp. zn. III. ÚS 329/20 ze dne 3. března 2020 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz). Nález sp. zn. III. ÚS 2511/19 ze dne 2. června 2020 výslovně uvádí, že: "[p]očátek běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě (zejména o vazbě, podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměně alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) ... je třeba odvíjet až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Porušením práv ... je požadavek, aby instanční stížnost byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí".

3. Podle stěžovatelky stížnostní soud porušil její práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 4, v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto Ústavnímu soudu navrhuje napadené usnesení zrušit.

II.

4. Ústavní stížnost byla podána řádně zastoupenou stěžovatelkou včas a splňuje i další požadavky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

5. Ústavní soud vyžádal vyjádření stížnostního soudu. Předseda senátu stručně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení - s tím, že judikaturu Ústavního soudu nepovažuje na rozdíl od stěžovatelky za ustálenou, zejména byl-li vyhlášení přítomen i její obhájce. S ohledem na stručnost vyjádření, které neobsahovalo žádná nová tvrzení ani skutečnosti, je Ústavní soud k případné replice stěžovatelce nezasílal.

6. Ústavní soud připojil rovněž spis soudu prvního stupně sp. zn. 11 T 60/2018, z něhož se podává, že stěžovatelka byla rozsudkem č. j. 11 T 60/2018-61 ze dne 29. června 2018 uznána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let; rozsudek nabyl právní moci dne 21. července 2018. Protože stěžovatelka nežila ve zkušební době řádným životem (dopustila se další trestné činnosti), byl shora uvedeným usnesením soudu prvního stupně nařízen výkon uloženého trestu odnětí svobody. Z protokolu o veřejném zasedání je patrné, že mu byla přítomna stěžovatelka i její obhájce a veřejné zasedání bylo zakončeno vyhlášením výroku a poučením o opravných prostředcích; není však patrné, zda byly při veřejném zasedání uvedeny důvody usnesení (viz č. l. 150). Obhájci stěžovatelky byl opis usnesení doručen do datové schránky dne 29. října 2021, stěžovatelce bylo písemné vyhotovení doručeno dne 4. listopadu 2021. Dne 31. října 2021 byla obhájcem stěžovatelky do datové schránky soudu prvního stupně doručena její stížnost (č. l. 154-157), která byla stížnostnímu soudu postoupena dne 2. prosince 2021 (č. l. 159). Na č. l. 160 je založen protokol o neveřejném zasedání stížnostního soudu, konaném dne 3. ledna 2022 od 8:00 hod., na č. l. 161 je založen protokol o hlasování ze dne 3. prosince 2021 a na č. l. 162 a násl. napadené usnesení stížnostního soudu.

III.

7. Ústní jednání Ústavní soud nekonal, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). Po posouzení argumentace stěžovatelky, stížnostního soudu a obsahu napadeného usnesení i spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

8. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny (obdobně i čl. 6 odst. 1 Úmluvy) se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, podmínky a podrobnosti upravuje zákon (čl. 36 odst. 4 Listiny); obviněný má právo na čas a možnost k přípravě obhajoby (čl. 40 odst. 3 Listiny). Podle § 143 odst. 1 trestního řádu počíná běh třídenní lhůty k podání stížnosti od oznámení usnesení, které podle § 137 trestního řádu nastane buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba je oznámit, a to včetně odůvodnění zapsaného v protokolu z jednání (viz nález sp. zn. IV. ÚS 426/09), anebo doručením opisu usnesení. Vyhlášení se týká především usnesení, která není nutno vyhotovit písemně (§ 136 odst. 1 a 2 trestního řádu); je-li však nutno usnesení písemně vyhotovit, mohou účinky oznámení nastat až s doručením opisu usnesení, které splňuje náležitosti podle § 134 trestního řádu, a to bez ohledu na předchozí vyhlášení téhož usnesení v přítomnosti uvedených osob.

9. Ústavní soud svůj závěr k problematice lhůty pro podání stížnosti vyjádřil opakovaně ve svých nálezech; mimo stěžovatelkou citovaných lze odkázat na nález v obdobné věci sp. zn. I. ÚS 445/20 ze dne 12. května 2020, podle kterého: "[l]hůtu k podání stížnosti proti usnesení, jímž soud rozhodl dle § 83 odst. 1 trestního zákoníku o tom, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody, jenž byl původně uložen jako podmíněný, je nutno zásadně odvíjet od doručení opisu tohoto usnesení odsouzenému nebo jeho obhájci. Případné dřívější vyhlášení takového usnesení v přítomnosti odsouzeného v tomto případě není skutečností, s níž lze spojit počátek běhu třídenní lhůty k podání stížnosti podle § 143 trestního řádu. Obdobně to platí i pro další rozhodnutí soudu formou usnesení, která přímo omezují obviněného (v širším smyslu tohoto pojmu dle § 12 odst. 7 trestního řádu) v osobní svobodě."

10. Stížnostní soud zamítl stížnost stěžovatelky jako opožděnou s argumentem, že ji mohla podat včas a uvést relevantní námitky proti dříve nespecifikovaným důvodům rozhodnutí soudu prvního stupně. Takový postup považuje Ústavní soud za nesprávný a v odmítnutí stížnosti reagující na konkrétní důvody napadeného usnesení spatřuje porušení práva stěžovatelky na přístup k soudu.

11. Ústavní soud nesdílí ani přesvědčení stížnostního soudu, že judikatura Ústavního soudu není ustálená; ojedinělé případy, kdy Ústavní soud nepřistoupil ke kasaci, jsou odůvodněné konkrétními okolnostmi případů, které však v nyní projednávané věci nenastaly; například - jak je výše uvedeno - z protokolu o jednání soudu prvního stupně není patrné, bylo-li rozhodnutí jakkoliv (vůbec) odůvodněno, natož, aby odůvodnění bylo v protokolu zaznamenáno.

IV.

12. Podle čl. 90 Ústavy České republiky jsou obecné soudy povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům; tato pravomoc soudu je nezadatelná a nelze se jí zprostit, obrátil-li se na ně účastník řízení v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny a domáhal-li se svých práv stanoveným postupem. Postupuje-li přitom účastník v souladu s právní úpravou a relevantní judikaturou, nemůže obecný soud výklad jednotlivých pojmů zúžit v jeho neprospěch.

13. Uvedenou situaci není možné řešit jinak, než zrušením napadeného usnesení stížnostního soudu, který nově rozhodne o stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 1 a 3 zákona o Ústavním soudu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, zkracující stěžovatelku v právu na přístup k soudu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny.

Autor: US

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů