// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 19.11.2021
NSS: Vyplacení důchodu po smrti oprávněného
Nedojde-li po smrti oprávněného k vyplacení dosud nevyplacené části důchodu, na který oprávněnému před smrtí vznikl nárok, osobě podle § 63 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, představuje takový postup trvající zásah. Po dobu jeho trvání začíná lhůta pro podání žaloby na ochranu před takovýmto zásahem běžet každý den znovu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2021, čj. 4 Ads 348/2020-18)
Zdroj: č. 4234/2021, Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sbirka.nssoud.cz)
DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ: NEVYPLACENÁ ČÁST DŮCHODU; TRVAJÍCÍ ZÁSAH; ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM: OCHRANA PŘED NEZÁKONNÝM ZÁSAHEM; BĚH LHŮTY PRO PODÁNÍ ŽALOBY
k § 63 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 94/2018 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 635/18).
Věc: J. R. proti České správě sociálního zabezpečení o ochraně před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce.
Syn žalobce J. R. mladší byl poživatelem sirotčího důchodu. Tento důchod mu však byl odňat rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 3. 2015, neboť se dne 5. 9. 2013 stal poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a nárok na sirotčí důchod od tohoto dne zanikl. Jelikož sirotčí důchod byl vzhledem k trvale nepříznivému zdravotnímu stavu syna vyplácen k rukám žalobce, byla mu rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 9. 2015 uložena povinnost vrátit přeplatek na sirotčím důchodu v částce 51.111 Kč za období od 5. 9. 2013 do 11. 4. 2015. Z této částky bylo žalobcem uhrazeno jen 1.500 Kč, a proto Česká správa sociálního zabezpečení přistoupila k exekučnímu vymáhání zbytku dluhu ve výši 49.611 Kč, které však nebylo úspěšné. Následně byl žalobci rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 7. 2019 přiznán starobní důchod. Doplatek na starobním důchodu ve výši 94.619 Kč, který vznikl v období od 12. 9. 2018 do 11. 9. 2019, však byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 8. 2019 zúčtován na úhradu zmíněného přeplatku na sirotčím důchodu ve výši 49.611 Kč, přičemž od zbývající části doplatku starobního důchodu byly ještě odečteny náklady exekuce ve výši 18.062 Kč, a žalobci tak byla vyplacena částka 26.946 Kč.
V žalobě podané u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci se žalobce domáhal zrušení zmíněného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 8. 2019 a blíže nespecifikovaného rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Přerov ze dne 1. 8. 2019. Současně uvedl, že z části oznámení o výplatě důchodu obsažené v uvedeném rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 6. 3. 2015 vyplývá, že jeho synovi měl být od června 2015 vyplácen invalidní důchod ve výši 5.509 Kč měsíčně. Nedoplatek na tomto důchodu byl za měsíce předcházející červnu 2015 vyplacen jednorázově prostřednictvím poštovní poukázky, nicméně od června 2015 již žádná poštovní poukázka nebyla doručena. Za období od června 2015 do srpna 2018, ve kterém syn zemřel, přitom nedoplatek na invalidním důchodu činí částku v celkové výši 214.851 Kč. Žalobce je dědicem svého syna a má za to, že jeho smrtí právo domáhat se zaplacení nedoplatku na invalidním důchodu na něho přešlo. Proto se žalobce v petitu žaloby, v níž jako žalované označil Českou správu sociálního zabezpečení a Okresní správu sociálního zabezpečení Přerov, domáhal také toho, aby krajský soud určil, že uvedené jednání správních orgánů je nezákonným zásahem, zakázal správním orgánům v pokračování porušování jeho práva a uložil jim povinnost vyplatit nedoplatek na invalidním důchodu ve výši 214.851 Kč.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci nejprve usnesením ze dne 2. 3. 2020, čj. 72 Ad 46/2019-46, žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Následně usnesením ze dne 12. 10. 2020, čj. 65 A 22/2020-26, tuto žalobu odmítl pro opožděnost.
V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že žalobcem tvrzený zásah měl trvat od června 2015 do 15. 8. 2018, kdy zanikl nárok na invalidní důchod syna žalobce v důsledku jeho smrti. V uvedené době se jednalo o trvající zásah, ve vztahu k němuž se žalobce mohl kdykoliv domáhat soudní ochrany. Po ukončení tohoto zásahu mohl žalobce podat zásahovou žalobu ve dvouměsíční lhůtě zakotvené v § 84 odst. 1 s. ř. s., tedy do 15. 10. 2018, neboť z povahy věci se musel nejpozději dne 15. 8. 2018 dozvědět o ukončení trvání zásahu. Zásahová žaloba však byla podána až dne 17. 9. 2019, přičemž zmeškání této lhůty nelze podle § 84 odst. 2 s. ř. s. prominout. Měl-li přitom žalobcův syn právo na opětující se plnění k rukám žalobce, je nutné považovat za zásah pouze nevyplácení důchodu v době existence nároku na něho. Skutečnost, že k rukám žalobce dosud nebyl vyplacen tvrzený celkový nedoplatek na důchodu tvořený součtem opětujících se plnění, nemá na posouzení věci vliv. Tvrzený nedoplatek totiž sám o sobě nepředstavuje zásah, nýbrž pouze důsledek předchozího trvajícího zásahu. Krajský soud tedy uzavřel, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované byla podána po uplynutí zákonné lhůty, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které namítal nesprávnost závěru krajského soudu, že tvrzený zásah žalované byl ukončen nejpozději úmrtím jeho syna. Tento nezákonný zásah totiž nadále trvá, neboť invalidní důchod mu jako dědici po svém synovi dosud nebyl vyplacen. Toto nevyplacené plnění přitom nepředstavuje jen trvající důsledek již ukončeného zásahu, neboť pro každého poživatele důchodu je zásadní právě absence finančních prostředků, které měl obdržet a následně je mohl použít pro svou potřebu. S ohledem na trvání tohoto zásahu žalované nemohla uplynout lhůta pro podání žaloby na ochranu před ním, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z ODŮVODNĚNÍ:
(…)
[8] Stěžovatel považuje usnesení krajského soudu o odmítnutí zásahové žaloby pro opožděnost za nezákonné, neboť s ohledem na trvání zásahu, který má spočívat v nevyplacení invalidního důchodu po jeho synovi, nemohla uplynout lhůta pro podání žaloby.
[9] Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle § 84 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty nelze prominout.
[10] Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, č. 94/2018 Sb. ÚS, dovodil, že v případě trvajícího zásahu obecně musí s ohledem na zásadu bezrozpornosti právního řádu platit pravidlo, podle kterého časové právní následky včetně dopadu na počátek běhu lhůty k podání zásahové žaloby má až ukončení takového zásahu. V případě stále neukončeného trvajícího zásahu pak ústavně konformní výklad pojmu „došlo“, který je zakotven v § 84 s. ř. s., odpovídá pojmu „dochází“. Obdobný princip musí platit i pro běh subjektivní lhůty podle § 84 odst. 1 věty první s. ř. s., protože o neukončeném trvajícím zásahu se dotčený jednotlivec znovu a znovu „dozvídá“. V souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva lhůta k podání žaloby proti neukončenému trvajícímu zásahu tak ve skutečnosti začíná každý den znovu.
[11] Podle stěžovatele nebyl zásah žalované ukončen úmrtím jeho syna dne 15. 8. 2018, nýbrž dosud trvá, neboť invalidní důchod mu jako dědici ještě nebyl vyplacen a neobdržel tak finanční prostředky, na které mu vznikl nárok. Této argumentaci je nutné přisvědčit. Podle § 63 zákona o důchodovém pojištění se totiž v případě přiznání dávky důchodového pojištění před úmrtím oprávněného splatné částky, které mu nebyly uhrazeny do dne smrti, vyplatí členům jeho rodiny, a to postupně manželce (manželi), dětem a rodičům, jestliže žili s oprávněným v době jeho úmrtí v domácnosti. Tento nárok přecházející na uvedené osoby přitom není předmětem dědictví, kterým se stává jen v případě, že není takových osob. Je tedy zřejmé, že teprve až po smrti syna mohl vzniknout stěžovateli jako rodiči (případně dědici) nárok na splatné částky invalidního důchodu, který byl synovi přiznán, avšak údajně mu nebyl vyplácen v období od června 2015 do jeho úmrtí. Za této situace nemohl být stěžovatelem tvrzený zásah ukončen nejpozději k úmrtí jeho syna a nevyplacení invalidního důchodu stěžovateli není možné považovat za pouhý důsledek předchozího trvajícího zásahu. Poživatelem invalidního důchodu byl totiž stěžovatelův syn a teprve po jeho smrti případně přešel nárok na výplatu splatných a dosud neuhrazených částek této dávky důchodového pojištění na stěžovatele, nebo se stal předmětem jeho dědictví. Stěžovatelem tvrzený zásah tak neskončil dne 15. 8. 2018, nýbrž stále trvá, neboť doposud mu invalidní důchod po jeho synovi nebyl vyplacen.
[12] Podle zmíněné judikatury Ústavního soudu lhůta pro podání zásahové žaloby směřující proti neukončenému trvajícímu zásahu začíná běžet každý den znovu, a proto v dané věci nemohla uplynout dvouměsíční subjektivní lhůta zakotvená v § 84 odst. 1 s. ř. s., jak nesprávně dovodil krajský soud. Ze stejného důvodu neuplynula ani dvouletá objektivní lhůta rovněž obsažená v tomto ustanovení. Proto krajský soud pochybil, když žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované považoval za opožděně podanou.
[13] Lze tedy shrnout, že usnesení krajského soudu o odmítnutí zásahové žaloby je nezákonné, v důsledku čehož je naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Autor: SbNSS