// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 24.01.2020

ÚS: Postup odvolacího soudu v řízení o svěření dítěte do péče

Odvolací soud v řízení o svěření dítěte do péče poruší čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud se nevypořádá se všemi okolnostmi, které v řízení vyšly najevo, popř. všemi hledisky, kterými se při svém rozhodování zabýval soud I. stupně.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 921/19, ze dne 17. 12. 2019

vytisknout článek


UPOZORNĚNÍ: Rozhodnutí Ústavního soudu publikovaná v elektronické podobě na této internetové stránce slouží pouze pro informaci o rozhodovací činnosti Ústavního soudu. Autentické jsou pouze originály a stejnopisy rozhodnutí se státním znakem a podpisem příslušné úřední osoby. Elektronické verze rozhodnutí Ústavního soudu jsou na této internetové stránce k dispozici zdarma, jejich zdroj (vč. právních vět) se nachází na adrese http://nalus.usoud.cz.

Z odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozsudku vydaného v řízení o svěření do péče a stanovení výživného pro nezletilé děti pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů a o úpravě styku.

2. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud"), sp. zn. 12 Nc 26029/2016, vyplynulo, že stěžovatelka, matka nezletilých synů R. a J., podala v dubnu 2016 návrh na úpravu jejich výchovy a výživy na dobu před rozvodem a po rozvodu jejího manželství s R. D., otcem nezletilých. Navrhla, aby nezletilí byli svěřeni do její péče a otci byla stanovena povinnost přispívat na jejich výživu. Otec požádal o svěření nezl. R. do své péče, následně uplatnil návrh na střídavou péči a poté žádal svěření obou nezletilých do své péče. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil skutkový stav a rozsudkem ze dne 21. 9. 2016 č. j. 12 Nc 26029/2016-25 svěřil nezletilé do péče matky, otci stanovil povinnost přispívat na jejich výživu soudem stanovené částky a rozhodl o úpravě styku.

3. Proti rozsudku okresního soudu se otec odvolal. V průběhu odvolacího řízení navrhl, aby soud nařídil předběžné opatření, jímž by byli nezletilí svěřeni do jeho péče, neboť získal od znalce M. Petržely, kterého požádal o posudek z oboru psychologie, informaci, že jsou neúměrně fyzicky trestáni. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 19. 3. 2017 č. j. 14 Co 309/2016-62 uložil matce, aby nezletilé předala do péče otce, usnesením ze dne 14. 4. 2017 č j. 14 Co 309/2016-103 upravil její styk s nezletilými. Ve věci samé usnesením ze dne 11. 5. 2017 č. j. 14 Co 309/2016-113 rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

4. Okresní soud po doplnění dokazování rozsudkem ze dne 12. 3. 2018 č. j. 12 Nc 26029/2016-379 svěřil oba syny do péče matky (výrok I.), rozhodl o povinnosti otce přispívat matce na jejich výživu soudem stanovené částky (výroky II. a III.), konstatoval, že nedoplatek na výživném otci nevznikl (výrok IV.), rozhodl o povinnosti matky přispívat otci s účinností od 25. 3. 2017 na výživu nezletilých soudem stanovené částky a uhradit nedoplatek na výživném (výroky V. a VI.), rozhodl, že pro dobu po rozvodu se oba nezletilí svěřují do péče matky (výrok VII.), stanovil výši vyživovací povinnosti otce (výrok VIII.), upravil jeho styk s nezletilými (výrok IX.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky X., XI. a XII.). Okresní soud rozvedl, z jakých důvodů měl za to, že matka má lepší výchovné předpoklady než otec, a k důvodům, pro které byly děti z její péče odebrány, uvedl, že tvrzení o fyzickém trestání dětí nebylo žádnými dalšími důkazy prokázáno, naopak postup znalce Petržely hodnotil jako nestandardní s pochybnostmi i o jeho nepodjatosti.

5. K odvolání otce krajský soud doplnil dokazování a poté ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích I. II., V., VI., VII., VIII a IX. změnil tak, že oba nezletilé svěřil na dobu před a po rozvodu manželství rodičů do péče otce, matku zavázal povinností přispívat na jejich výživu soudem stanovené částky a zaplatit nedoplatek na výživném a upravil její styk s nezletilými, ve výrocích III. a IV. rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Krajský soud odůvodnil rozhodnutí o změně výchovného prostředí zájmem nezletilých dětí, které v péči otce, kam přešly po nařízení předběžného opatření, po všech stránkách prospívají. Podle krajského soudu již není podstatné, zda informace o fyzickém týrání, které starší syn sdělil znalci Petrželovi, byly pravdivým popisem nebo spíše projevem naprogramovanosti dítěte, protože nezletilý o nich odmítá mluvit, a pokud k nim došlo, zjevně je vytěsnil a žádnou výraznou roli ve vztahu k matce již nehrají. Podle krajského soudu přestěhování s matkou do místa jejího nového bydliště v D. nemělo na děti dobrý vliv, neboť byly vytrženy z prostředí, na nějž byly od svého narození zvyklé, naopak navrácení do původního rodinného prostředí v bydlišti otce je zklidnilo. Krajský soud zdůraznil stabilitu výchovného prostředí, opakovaně vyjádřené přání staršího syna zůstat v prostředí u otce, podstatnou změnu poměrů na straně otce, který přestal vykonávat práci v zahraničí a připravuje se na budoucí podnikání v místě bydliště, a zmínil i to, že otec již styku dětí s matkou nebrání a nesnaží se ho minimalizovat.

II.
Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka po stručném shrnutí skutkového stavu uvedla, že krajský soud, který jí svým předběžným opatřením odebral děti z péče a přikázal je předat otci, vycházel ze závěrů zprávy znalce Petržely, aniž by přihlédl k okolnostem, které jeho tvrzení zásadně znevěrohodňovaly. Předně to byl nestandardní postup znalce, který v rámci proklamovaného komplexního psychologického vyšetření nezletilých nedodržel základní zásady takového vyšetření a ač na uvedené vady v postupu znalce upozornila, krajský soud na ně nereagoval. Validitu znalecké zprávy snižovala i skutečnost, že právní zástupkyně otce je dcerou znalce Petržely, což krajskému soudu ani jeden z nich neoznámili, pochybnost o nestrannosti znalce umocňuje i časová souvislost mezi převzetím právního zastoupení otce, zpracováním zprávy znalce a bezprostředně následujícími kroky otce, který matku vážně obvinil, žádal vydání předběžného opatření, podal trestní oznámení a stížnost na příslušný orgán sociálně právní ochrany dětí. Stěžovatelka je přesvědčena, že pro vydání předběžného opatření nebyly splněny podmínky, ostatně následně se ukázalo, že smyšlená tvrzení o fyzickém trestání dětí byla vyvrácena zprávou dětských lékařek, které měly děti ve své péči, zprávami ze školy a školky, vyjádřením krizového centra Kyjov či výpověďmi svědků, kteří byli s dětmi v častém kontaktu. Trestní oznámení na stěžovatelku a jejího otce Policie České republiky odložila s konstatováním, že se žádné domácí násilí či týrání nezletilých neprokázalo, a policejní orgán po provedeném dokazování dospěl k závěru, že motivací otce k podání oznámení byla pravděpodobně snaha pomstít se matce. Ani tyto okolnosti krajský soud nepřesvědčily o nesprávných závěrech znalce, a když pak okresní soud po provedení rozsáhlého dokazování, mimo jiné i revizním znaleckým posudkem PhDr. M. Pechové, opětovně svěřil nezletilé do její péče, krajský soud jeho rozhodnutí změnil, což odůvodnil v podstatě zachováním stavu, který sám předběžným opatřením nastolil. K vyjádření staršího syna stěžovatelka odkázala na zprávu orgánu sociálně-právní ochrany dětí, kde je popsáno, jakým způsobem se syn vyjádřil, podle všeho lze mít za to, že mu odpověď byla otcem vštípena, což by ostatně korespondovalo se závěry znalkyně M. Pechové. Vůli a zájem mladšího syna krajský soud nebral vůbec v potaz a k popření závěrů okresního soudu nevedl žádné dokazování, kterým by své rozhodnutí odůvodnil. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že krajský soud zatížil své rozhodnutí extrémním nesouladem mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. z nich vyvozenými právními závěry. Napadený rozsudek vykazuje podle stěžovatelky též znaky tzv. překvapivého rozhodnutí s prvky svévole, neboť nezohledňuje obsáhlé dokazování okresního soudu a ignoruje zjevnou podjatost znalce Petržely. Při hodnocení zájmu nezletilých krajský soud nevzal v úvahu všechny aspekty a specifika věci, zcela formálně přihlédl pouze k současnému postoji jednoho z nezletilých, navíc ovlivněného otcem, nevzal v potaz přání druhého nezletilého a náležitě nezhodnotil předchozí již pevný a citový vztah obou nezletilých k matce. Stěžovatelka dále vytkla krajskému soudu, že bagatelizoval a omlouval nevhodné chování otce, který jak bylo v průběhu řízení prokázáno, není pro nezletilé vhodným vzorem.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

8. Usnesením ze dne 2. 10. 2019 č. j. IV. ÚS 921/19-15 Ústavní soud jmenoval nezletilým vedlejším účastníkům opatrovníka pro řízení před Ústavním soudem.

IV.
Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení

9. Ústavní soud zaslal účastníkům a vedlejším účastníkům řízení ústavní stížnost k vyjádření.

10. Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 14. 10. 2019 zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, ve kterém uvedl veškeré skutkové i právní závěry, na nichž bylo rozhodnutí založeno. Vyjádřil přesvědčení, že postupoval podle zákonných ustanovení, jimiž je řízení a rozhodování v dané právní věci vázáno, a vydaným rozhodnutím neporušil žádná ústavně zaručená práva a svobody ani stěžovatelky ani nezletilých vedlejších účastníků.

11. Okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 18. 10. 2019 připomněl své první rozhodnutí ve věci, kterým byly děti svěřeny do péče matky a otci stanoveno výživné a upraven styk; tehdy bylo staršímu synovi šest let a s mladším dvouletým synem byla matka na mateřské dovolené. Otec se na péči o děti podílel pouze minimálně, pracoval u přepravní společnosti v Německu, doma se zdržoval pouze o víkendu, z jeho chování bylo po celou dobu zjevné, že matku nerespektuje, je autoritativní a neakceptuje skutečnost, že se s ním chce rozvést. Okresní soud proto nepřekvapilo, když se obrátil na krajský soud s návrhem na nařízení předběžného opatření požadující okamžité svěření dětí do své péče. Následné předběžné opatření o odnětí dětí z péče matky na základě lékařské zprávy dětského lékaře a zprávy psychologa, kteří měli vzhledem k věku dětí prvotní informace o údajném týrání dětí matkou a její rodinou pouze od otce a jeho rodičů, okresní soud označil rozporná se základními principy občanského soudního řízení, neboť účastníkům byla odňata možnost se do rozhodnutí soudu odvolat. Podle okresního soudu vydal krajský soud předběžné opatření s cílem chránit děti, neboť byl zřejmě přesvědčen, že jsou v péči matky ohroženy. Byl tak nastolen stav, který bylo jen těžké zvrátit. Okresní soud upozornil, že matka, kromě jiného, se musela domáhat úpravy styku soudním rozhodnutím, po dobu téměř jednoho roku od nařízení předběžného opatření pečovala o děti matka otce (babička), nikoliv otec, který i po rozhodnutí krajského soudu pracoval v zahraničí a domů se vracel jen na víkendy. Okresní soud je přesvědčen, že i své druhé rozhodnutí ve věci samé vydal po pečlivě provedeném a obsáhlém dokazování a na jeho odůvodnění plně odkázal.

12. Otec nezletilých ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 4. 11. 2019 oponoval stěžovatelčiným tvrzením o překvapivosti napadeného rozsudku či o svévolném postupu krajského soudu v procesu dokazování. Její ústavní stížnost označil za neopodstatněnou a navrhl, aby ji Ústavní soud odmítl.

13. Opatrovník nezletilých ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 6. 11. 2019 uvedl, že situaci v rodině nezletilých dlouhodobě sleduje. Uvedl, že nezletilí, kteří byli nepravomocným rozsudkem okresního soudu svěřeni do péče matky, jí byli po půlročním pobytu v jejím novém bydlišti v D. odňati, aniž by soud rozhodl o jejich styku s matkou. Opatrovník zmínil, že fyzické týrání dětí matkou či její rodinou nebylo prokázáno, kromě zprávy MUDr. Diblíka a zprávy znalce Petržely, blízkého příbuzného právní zástupkyně otce, žádná z oslovených institucí (pediatr, mateřská škola, dětské centrum) neuvedla, že by si všimla změny chování či viditelných nebo jiných následků tvrzeného fyzického trestání. V březnu 2018 byli nezletilí rozsudkem okresního soudu opětovně svěřeni do péče matky, znalkyně shledala její výchovné prostředí přirozenější a návaznější, matka nevedla děti proti otci, zatímco on její autoritu snižoval. Odvolací soud však rozhodl o svěření nezletilých do péče otce, u kterého již rok a devět měsíců pobývali a kde mají zajištěno i školní a předškolní vzdělávání. Opatrovník uvedl, že při opakovaném šetření orgánu sociálně-právní ochrany dětí a při rozhovoru s nezletilými se starší syn nedokázal vyjádřit k péči rodičů, uváděl, že má rád oba, nicméně v odpovědích ohledně matky byl vždy velmi opatrný. V květnu 2017 byl po návratu z D. zakřiknutý, nemluvný, v listopadu 2017 byl zaznamenán velký posun v chování, byl spontánní a veselý, na dotaz odpověděl, že by chtěl zůstat v Z. Při šetření v únoru 2018 řekl, že je rád, že bydlí s otcem a s matkou se navštěvují, v červenci 2018 neměl jasno, kam pojede s matkou na prázdniny. Otec v té době upozornil na špatnou péči matky, orgán sociálně právní ochrany dětí, ani základní škola v Z. takový poznatek neuvádějí. Další pohovor byl veden v listopadu 2018 a v říjnu 2019. Mladší syn se nedokázal vzhledem ke svému věku vyjádřit, starší syn by nechtěl na stávající situaci nic měnit, při posledním pohovoru hovořil o prázdninových výletech s matkou i s otce, u matky se mu líbí trochu a spontánně, aniž by byl dotazován, uvedl, že by chtěl zůstat v Z. Nezletilí se v současné době stýkají s matkou v rozsahu, jak stanovil krajský soud, zprávy o špatné péči rodičů od dotčených institucí opatrovník nemá.

14. Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení Ústavní soud nezasílal stěžovatelce k replice, neboť tato vyjádření nepřesáhla rámec argumentace ústavní stížností napadených rozhodnutí, ani průběh dosavadního řízení.

V.

15. K objasnění věci nebylo třeba nařizovat ústní jednání, Ústavní soud proto podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl bez jeho konání.

VI.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

16. Ústavní soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že při přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, je jeho úkolem především posoudit, zda obecné soudy svými rozhodnutími neporušily základní práva a svobody stěžovatelů, kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva; nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení - zejména těch, které jsou obsaženy v § 888 a § 891 odst. 1 občanského zákoníku - znamená přesah do ústavní roviny i proto, že na základě čl. 32 odst. 6 a čl. 41 odst. 1 Listiny je ústavní úprava realizována a konkretizována právě příslušnou zákonnou úpravou [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 1654/17 ze dne 5. 9. 2017 (N 168/86 SbNU 729, bod 15), nález sp. zn. III. ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016 (N 44/80 SbNU 543), nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421, bod 17) a další rozhodnutí dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz].

17. V projednávané věci byli oba nezletilí v pořadí prvním rozsudkem okresního soudu svěřeni do péče matky. Jeho zrušení krajský soud odůvodnil jednak nedostatečným dokazováním k péči o děti a jednak změnou poměrů, která po jeho vyhlášení nastala. Změnu poměrů založilo předběžné opatření krajského soudu vydané v odvolacím řízení, na jehož základě byli nezletilí z péče matky odebráni a styk s nimi nebyl upraven; soud neshledal bezprostřední naléhavost takové prozatímní úpravy. Jakkoliv v projednávané věci není Ústavní soud oprávněn předmětné předběžné opatření hodnotit či jinak přezkoumávat, neboť není (a nebylo) napadeno ústavní stížností, nemůže odhlédnout od okolností, za kterých bylo vydáno, jakož i od následků, které přivodilo.

18. Předně je třeba uvést, že předběžné opatření bylo vydáno v odvolacím řízení krajským soudem, což stěžovatelce výrazně ztížilo obranu proti němu; stěžovatelka neměla možnost se proti němu odvolat a i když krajskému soudu následně předložila listinné důkazy, které zpochybňovaly "osvědčené skutečnosti" pro vydání předběžného opatření, krajský soud je nepovažoval za dostatečně průkazné a její návrh na zrušení předběžného opatření zamítl. Je tak hořkou skutečností, že k odnětí nezletilých z péče matky krajskému soudu postačila negativní informace znalce Petržely, o jehož možné podjatosti krajský soud věděl, ale nijak se jí nezabýval, zatímco pro narovnání změněných poměrů mu jiné důkazy, předložené matkou, nepostačovaly. Tak se stalo, že účinky předběžného opatření, kterým byly zatímně upraveny výchovné poměry nezletilých po dobu jednoho roku, fakticky přetrvaly ještě dalších devět měsíců, neboť nezletilí se do péče matky již nevrátili, a to i přesto, že okresní soud po doplnění dokazování rozsudkem z března 2018 shledal výchovné prostředí u matky vhodnější.

19. Dopad a přetrvávající následky předběžného opatření do výchovných poměrů nezletilých tak byl zcela zásadní, a proto v kontextu s nimi neobstojí současná úvaha (závěr?) krajského soudu, že již není podstatné, zda informace o fyzickém trestání dětí (jak je zprostředkoval krajskému soudu znalec Petržela) byly pravdivé či nikoliv, protože nezletilí u otce prospívají. Trvá-li předběžné opatření dlouhou dobu či styk rodiče, který s dítětem nežije, je minimalizovaný, je zřejmé, že si dítě na prozatímní uspořádání vztahů zvykne. I v tomto ohledu je proto třeba hodnotit nynější preferenci staršího syna zůstat u otce, neboť jedním z negativních dopadů předběžného opatření krajského soudu bylo, že nezletilí neměli dostatek času, aby si na změnu prostředí v novém bydlišti u matky zvykli, navíc nebyl-li jejich styk s matkou přiměřeně upraven.

20. Krajský soud odůvodnil svoje měnící rozhodnutí o svěření nezletilých do péče otce jejich zájmem na výchově. Zdůraznil-li stabilitu prostředí, ve kterém nezletilí od svého narození fyzicky pobývali, zcela však pominul, že to byla matka, která o oba nezletilé v maximální míře řádně pečovala a dbala o jejich výchovu v širším slova smyslu, zatímco péče otce o ně, byť z důvodu jeho pracovního vytížení v zahraničí, byla sporadická. Také kritika, že matka vytrhla nezletilé ze stávajícího výchovného prostředí v Z. tím, že se od otce odstěhovala, zcela pomíjí důvody, které ji k tomu vedly. Nelze nevidět, že tak učinila v probíhajícím rozvodovém řízení mimo jiné i pro dehonestující chování otce k ní. Výsledek znaleckého šetření, podle kterého je výchovné prostředí u matky pro nezletilé vhodnější, zjištěné skutečnosti, prokazující nevhodné chování otce vůči matce v takové míře, že limitují jeho výchovné předpoklady a podle okresního soudu jej z péče o děti vylučují, krajský soud ve svém hodnocení v podstatě pominul, když hodnotil pouze aktuální zdravotní a psychický stav obou synů a konstatoval změnu poměrů na straně otce, která spočívala v tom, že přestal vykonávat zaměstnání v zahraničí.

21. Ústavní soud tak uzavírá, že krajský soud nedostál tak své povinnosti vypořádat se se všemi okolnostmi, které v řízení vyšly najevo, resp. se všemi hledisky, kterými se při svém rozhodování zabýval okresní soud, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že zájem nezletilých nebyl řádně posouzen z pohledu všech kritérií, ke kterým je soud povinen při rozhodování o svěření nezletilých do péče přihlédnout. V okolnostech celé věci lze jen zdůraznit, že zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak toho z rodičů, který k tomu má lepší předpoklady, mimo jiné uznává roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem. Při rozhodování o výchovných poměrech nezletilých je povinností soudu přihlédnout ke všem možným pozitivním i negativním dopadům na dítě a takovéto posouzení se musí objevit v odůvodnění rozhodnutí. Této povinnosti krajský soud nedostál.

22. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud shledal, že napadené rozhodnutí krajského soudu nesplňuje ústavní požadavky na řádné odůvodnění a porušuje tak ústavně zaručené právo stěžovatelky na řádné soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí krajského soudu podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona ve všech jeho výrocích zrušil.

Autor: US

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů