// Profipravo.cz / Převod nemovitostí, katastr 17.06.2024
Vklad vlastnického práva na základě rozsudku vydaného v trestním řízení
Rozsudek soudu vydaný v trestním řízení, kterým bylo vysloveno zabrání věci, je nepochybně vkladovou listinou, a to samozřejmě jen tehdy, splňuje-li náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí. Takový rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští. Rozsudkem, proti němuž zákon nepřipouští odvolání, je rovněž rozsudek odvolacího soudu; rozsudek odvolacího soudu proto nabývá právní moci vyhlášením.
Právní moc rozsudku soudu vydaného v trestním řízení má nejen stránku formální, která vyjadřuje jeho zásadní – s výhradou využití mimořádných opravných prostředků a rozhodnutí o ústavní stížnosti – nezměnitelnost, ale rovněž stránku materiální; materiální právní mocí se rozumí jeho závaznost. Výrok rozsudku soudu vydaného v trestním řízení, kterým bylo vysloveno zabrání věci podle ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákona, je závazný - jak vyplývá z materiálních účinků právní moci - pro jejího (dosavadního) vlastníka.
V projednávané věci je nepochybné, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, byl vyhlášen dne 17. 3. 2022 a že tímto dnem také nabyl právní moci. Projevem materiální stránky právní moci je v jeho výroku o zabrání věci závaznost rozsudku pro vlastníka zabrané věci. Závěr odvolacího soudu, podle kterého byly splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona vyžadující, aby podle tohoto rozsudku (jeho výroku o zabrání věci) bylo vloženo vlastnické právo ve prospěch České republiky, je v souladu se zákonem.
Vlastnici zabrané věci lze přisvědčit, že v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 162/2021 nebylo (v době odvolacího řízení, předcházející vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291) vzato v úvahu její postavení zúčastněné osoby ve smyslu § 42 trestního řádu, což vedlo k tomu, že její procesní práva byla (zejména) v odvolacím trestním řízení hrubě porušena. Uvedené však nemůže vést k závěru, že by se nemohla uplatnit materiální stránka právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291; navzdory všem vadám, k nimž nepochybně došlo v trestním řízení, je třeba dovodit, že i takové rozhodnutí je pro ni (jako pro vlastnici zabrané věci) závazné. Odvolací soud správně uvedl, že zjednání nápravy nelze provést ani v řízení před katastrálním úřadem, ani před soudem v řízení podle části páté o. s. ř.; tyto orgány nejsou oprávněny posuzovat vady, k nimž došlo v průběhu trestního řízení, a ani se postarat o jejich odstranění. Své námitky (má-li vůbec zájem o jejich náležité zohlednění) musí vlastnice zabrané věci uplatnit u takových orgánů, které mají kompetenci rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, zrušit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 454/2024, ze dne 9. 5. 2024
Dotčené předpisy:
§ 17 odst. 4 zák. č. 256/2013 Sb.
§ 101 odst. 2 písm. e) zák. č. 40/2009 Sb.
§ 42 zák. č. 141/1961 Sb.
Kategorie: převod nemovitostí, katastr; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobkyně podala dne 5. 4. 2022 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY návrh, kterým se domáhala, aby byl na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, jímž bylo vysloveno podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) a odst. 2 trestního řádu a ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákona zabrání pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba rodinného domku č. XY v kat. úz. XY, povolen v její prospěch vklad vlastnického práva k této nemovité věci.
2. Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze dne 12. 1. 2023, č. j. XY, návrh žalobkyně na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl. Dovodil, že „nebylo naplněno“ ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“). Účastnice M. M. totiž nebyla v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, „vůbec zmíněna“ a „fakticky s ní vůbec nebylo jednáno jako s osobou zúčastněnou na řízení“ ve smyslu ustanovení § 42 trestního řádu. Vzhledem k tomu, že o zabrání věci rozhodl v trestním řízení teprve odvolací soud, který s ní vůbec nejednal, účastnice nemohla „žádným způsobem hájit a uplatňovat svá ústavně zaručená práva“, a že jí byla „upřena jakákoliv možnost obrany proti rozsudku krajského soudu, dospěl Katastrální úřad k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, není vůči účastnici M. M. závazný, a že proto nemůže být podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.
3. Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 26. 1. 2023 se žalobkyně domáhala, aby jejímu návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí bylo vyhověno. Uvedla, že závaznost rozhodnutí vyplývá z „nabytí tzv. materiální právní moci“ a že nabytí právní moci u „trestních rozsudků“ upravuje ustanovení § 139 trestního řádu a její účinky „jsou vůči účastníkům trestního řízení nezpochybnitelné“. V projednávané věci byla účastnice M. M. osobou zúčastněnou na trestním řízení ve smyslu ustanovení § 42 trestního řádu, což platí bez ohledu na to, zda během řízení došlo k porušení jejích procesních práv a že nemohla ovlivnit pro ni nepříznivý výsledek trestního řízení. Podle názoru žalobkyně je katastrální úřad pouze „evidenčním orgánem, jehož činnost se v rámci vkladového řízení omezuje na přezkum listin ve smyslu ustanovení § 17 katastrálního zákona, a není oprávněn přezkoumávat „předcházející řízení před orgánem veřejné moci“. Pro řízení o povolení vkladu podle katastrálního zákona je proto „lhostejno, zda v trestním řízení, které vyústilo ve vydání rozsudku, jež má být vkladovou listinou, došlo případně k určitým procesním vadám“; je „věcí účastníka domoci se jejich nápravy v rámci předmětného řízení“ (třeba i podáním ústavní stížnosti), a orgánům rozhodujícím ve vkladovém řízení nepřísluší „odvolávat se na tuto skutečnost při posuzování vkladuschopnosti listiny“.
4. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 7. 2023, č. j. 35 C 1/2023-48, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit účastnici M. M. na náhradě nákladů řízení 12 342 Kč k rukám advokáta JUDr. T. H. Dovodil nejprve, že při rozhodování o zabrání věci podle ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku je vlastník věci „zúčastněnou osobou“ ve smyslu ustanovení § 42 trestního řádu, a že proto mu musí být poskytnuta možnost, aby se k věci vyjádřil (může být přítomen při hlavním líčení a veřejném zasedání, činit při nich návrhy, nahlížet do spisů a má i řadu dalších procesních oprávnění); kdyby nebyla dodržena veškerá práva uvedená v ustanovení § 42 trestního řádu nebo kdyby bylo vlastníku zabraných věcí odepřeno uplatňování jeho procesních práv, šlo by o postup odporující „ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. Čl. 36 odst. 1 Listiny“. Nicméně, katastrální úřady a ani „civilní soudy“ nejsou kompetentní k přezkumu případných vad pravomocně skončených trestních řízení a případné procesní vady trestního řízení, včetně zásahů do ústavně zaručených práv, lze řešit jen „napadením rozhodnutí o zabrání věci u takového orgánu, který má kompetenci k jeho přezkumu a zrušení“. Soud prvního stupně současně uvedl, že „trestní rozhodnutí o zabrání věci“ nebylo účastnici M. M. (jako osobě zúčastněné na trestním řízení) dosud doručeno, a dospěl k závěru, že - s ohledem na potřebu jeho doručení vyplývající z ustanovení § 130 odst. 1 věty první, případně i § 130 odst. 3 trestního řádu - není jeho výrok vůči účastnici M. M. pravomocný a závazný. Nebyla tedy - ke dni podání návrhu na vklad - splněna „vkladová podmínka“ uvedená v ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona.
5. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 1 Co 19/2023-67, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „se povoluje vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí k pozemku „parc. č.“ (správně parc. č. st.) XY o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, v kat. území XY, „zapsané na LV č. XY pro k. ú. a obec XY“, s tím, že se tímto rozhodnutím nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště XY ze dne 12. 1. 2023, č. j. XY, a rozhodl, že účastnice M. M. je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 900 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč. Dovodil nejprve, že podle ustanovení § 139 odst. 1 písm. a) trestního řádu je rozsudek pravomocný a zásadně i vykonatelný, jestliže zákon proti němu nepřipouští odvolání, a že takovým rozsudkem je rovněž rozsudek odvolacího soudu; tyto rozsudky nabývají právní moci dnem vyhlášení, aniž by bylo zapotřebí, aby byly též doručeny. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona se pro vklad vlastnického práva - je-li podkladovou listinou rozhodnutí soudu - zkoumá, zda „splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru“ a zda je rozhodnutí závazné „i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno“, a že správní orgány a ani „civilní soudy“ nejsou „kompetentní k přezkumu případných vad pravomocně ukončeného trestního řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, je „rozhodnutím, proti němuž zákon nepřipouští řádné opravné prostředky“, a že tedy nabylo právní moci „již jeho vyhlášením bez ohledu na to, že účastnice nebyla v rozporu se zákonem účastnicí řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo“. Předpoklady pro vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně podle ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona tedy byly splněny.
6. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala účastnice M. M. dovolání, a to - jak vyplývá z jeho obsahu - do výroku o věci samé. Namítá, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, „ nemohl dosud nabýt právní moci, neboť účastnice „nebyla v žádném okamžiku účastnicí tohoto trestního řízení, nevěděla o průběhu tohoto řízení, nemohla v rámci tohoto řízení uplatňovat svá práva zúčastněné osoby a nevěděla ani o konání veřejného zasedání o odvolání, při kterém bylo vyhlášeno toto rozhodnutí“; z „tohoto pohledu“ nemohl vůči ní nabýt trestní rozsudek právní moci a nemůže být ani „vkladovou listinou“, neboť „vkladová podmínka“ podle ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona nebyla splněna, a tato vada nemůže být zhojena ani tehdy, kdyby jí byl trestní rozsudek následně doručen. Účastnice navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně.
7. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání účastnice M. M. odmítl. Uvedla, že dovolatelka řádně nevymezila otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Ve věci samé souhlasí s názorem odvolacího soudu a zdůrazňuje, že argumentace dovolatelky „nemá místo v řízení o žalobě podle části páté o. s. ř., nýbrž pouze v řízení, v němž došlo k vydání vkladové listiny“.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání účastnice M. M. bylo podáno včas a k tomuto mimořádnému opravnému prostředku legitimovanou osobou a že byl v potřebném rozsahu vymezen důvod dovolání, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
9. Podle ustanovení § 245 a § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
10. Podle ustanovení § 245 a 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. V projednávané věci vyšlo z hlediska skutkového stavu za řízení před soudy - mimo jiné - najevo (správnost skutkových zjištění soudů nepodléhá přezkumu dovolacího soudu), že proti M. M. (dceři účastnice M. M.) bylo vedeno (posléze u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 162/2021) trestní řízení pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení § 337 odst. 3 písm. a) trestního zákona, kterého se měla dopustit tak, že poté, co byla nepravomocně odsouzena rozsudkem „Krajského soudu v Brně pod č. j. 10 T 10/2019-1392“ pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle ustanovení § 283 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a k trestu propadnutí věci (pozemku parc č. st. XY o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, v kat. území XY), prodala tuto nemovitou věc s účinky ke dni 29. 7. 2020 jiné osobě, takže usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2020, č. j. 5 To 66/2020-1463, musel být rozsudek krajského soudu ve výroku o trestu propadnutí majetku zrušen, když vlastnické právo k nemovité věci odsouzené již nepatřilo. Po provedeném řízení Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 1. 2022, č. j. 5 T 162/2021-267, uznal M. M. vinnou ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení § 337 odst. 3 písm. a) trestního zákona, který spáchala tak, že po vyhlášení rozsudku, kterým jí byl mimo jiné uložen trest propadnutí věci (pozemku parc. č. st. 129 o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, v kat. území XY) a proti němuž podala odvolání, uzavřela kupní smlouvu o prodeji této nemovité věci I. D., podle níž byla vyznačena změna vlastníka v katastru nemovitostí. Vrchní soud v Olomouci (jako soud odvolací) byl posléze usnesením ze dne 14. 10. 2020, č. j. 5 To 66/2020-1463, „nucen“ výrok o trestu zrušit, když předmětná nemovitá věc již nepatřila M. M. Městský soud v Brně současně tímto rozsudkem uložil M. M. nepodmíněný trest odnětí svobody a dále podle ustanovení § 70 odst. 1 trestního zákona „trest propadnutí věci z výnosu trestné činnosti“, a to pozemku parc. č. st. XY o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, v kat. území XY. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, zamítl odvolání M. M. proti rozsudku městského soudu a k odvolání státního zástupce zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) a odst. 3 trestního řádu v napadeném rozsudku městského soudu výrok o uložení trestu propadnutí věci a „při splnění podmínek“ ustanovení § 259 odst. 3 trestního řádu „nově rozhodl“ tak, že se podle ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákona zabírá věc, a to pozemek parc. č. st. XY o výměře 160 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, vše zapsané na LV č. XY pro kat. území XY, aniž by do trestního řízení vůbec přibral vlastníka této nemovité věci jako zúčastněnou osobu ve smyslu ustanovení § 42 trestního řádu; rozsudek krajského soudu ani nebyl vlastníku této nemovité věci doručen. Při výkonu tohoto rozsudku městský soud zaslal rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, žalobkyni, která podle něj podala návrh na - v projednávané věci řešený - zápis vlastnictví do katastru nemovitostí.
12. Ve vkladovém řízení katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda
a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru,
b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,
c) právní jednání je učiněno v předepsané formě,
d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí,
e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu,
f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního jednání,
g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin (srov. § 17 odst. 1 katastrálního zákona).
13. Pokud je vkladová listina veřejnou listinou, katastrální úřad zkoumá, zda
a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru,
b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,
c) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; odstavec 1 písm. g) se použije obdobně (srov. § 17 odst. 2 katastrálního zákona).
14. Jde-li o veřejnou listinu o právním jednání, katastrální úřad dále zkoumá, zda k době podání návrhu na vklad nebyl v katastru zápis, ze kterého vyplývá, že k době podání návrhu na vklad je účastník vkladového řízení omezen v nakládání s věcí, která je předmětem právního jednání (srov. § 17 odst. 3 katastrálního zákona).
15. Jde-li o rozhodnutí soudu, zkoumá katastrální úřad splnění podmínek jen podle § 17 odst. 2 písm. a) katastrálního zákona a dále, zda je toto rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno (srov. § 17 odst. 4 katastrálního zákona).
16. Rozhodné skutečnosti katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad (srov. § 17 odst. 5 větu druhou katastrálního zákona).
17. Z uvedeného vyplývá, že pro rozhodnutí v projednávané věci bylo významné rovněž vyřešení právní otázky, jaké musí být splněny předpoklady k tomu, aby byl povolen ve prospěch České republiky vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí k nemovité věci, ohledně které bylo pravomocným rozsudkem soudu vydaným v trestním řízení vysloveno zabrání věci podle ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákona. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka - mezi účastníky sporná - dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání účastnice M. M. podané proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné.
18. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
19. Rozsudek soudu vydaný v trestním řízení, kterým bylo vysloveno zabrání věci, je nepochybně vkladovou listinou, a to samozřejmě jen tehdy, splňuje-li náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí. Takový rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští (srov. § 139 odst. 1 písm. a/ trestního řádu). Rozsudkem, proti němuž zákon nepřipouští odvolání, je rovněž rozsudek odvolacího soudu (odvolání lze podat jen proti rozsudku soudu prvního stupně – viz § 245 odst. 1 trestního řádu); rozsudek odvolacího soudu proto nabývá právní moci vyhlášením.
20. Právní moc rozsudku soudu vydaného v trestním řízení má nejen stránku formální, která vyjadřuje jeho zásadní – s výhradou využití mimořádných opravných prostředků a rozhodnutí o ústavní stížnosti – nezměnitelnost, ale rovněž stránku materiální; materiální právní mocí se rozumí jeho závaznost. Výrok rozsudku soudu vydaného v trestním řízení, kterým bylo vysloveno zabrání věci podle ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákona, je závazný - jak vyplývá z materiálních účinků právní moci - pro jejího (dosavadního) vlastníka.
21. V projednávané věci je nepochybné, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, byl – jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání – vyhlášen dne 17. 3. 2022 a že tímto dnem také nabyl právní moci. Projevem materiální stránky právní moci je v jeho výroku o zabrání věci závaznost rozsudku pro vlastníka zabrané věci, tedy pro účastnici M. M. Závěr odvolacího soudu, podle kterého byly splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 17 odst. 4 katastrálního zákona vyžadující, aby podle tohoto rozsudku (jeho výroku o zabrání věci) bylo vloženo vlastnické právo ve prospěch žalobkyně, je v souladu se zákonem.
22. Dovolatelce lze přisvědčit, že v trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 162/2021 nebylo (v době odvolacího řízení, předcházející vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291) vzato v úvahu její postavení zúčastněné osoby ve smyslu § 42 trestního řádu, což vedlo k tomu, že její procesní práva byla (zejména) v odvolacím trestním řízení hrubě porušena. Uvedené však nemůže vést k závěru, že by se nemohla uplatnit materiální stránka právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291; navzdory všem vadám, k nimž nepochybně došlo v trestním řízení, je třeba dovodit, že i takové rozhodnutí je pro ni (jako pro vlastníka zabrané věci) závazné. Odvolací soud správně uvedl, že zjednání nápravy nelze provést ani v řízení před katastrálním úřadem, ani před soudem v řízení podle části páté o. s. ř.; tyto orgány nejsou oprávněny posuzovat vady, k nimž došlo v průběhu trestního řízení, a ani se postarat o jejich odstranění. Své námitky (má-li vůbec zájem o jejich náležité zohlednění) účastnice M. M. musí uplatnit u takových orgánů, které mají kompetenci rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2022, č. j. 9 To 37/2022-291, zrušit.
23. Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto dovolání účastnice M. M. podle ustanovení § 245 a 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
24. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 245, § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. Protože účastnice M. M. neměla se svým dovoláním úspěch, je povinna zaplatit žalobkyni náklady potřebné k bránění práva v dovolacím řízení, které představují paušální náhradu 300 Kč za vyjádření k dovolání podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.
Autor: -mha-