// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci 16.11.2021
Zničení záznamu odposlechu pořízeného dle § 88 odst. 1 tr. řádu
Pravomoc soudů rozhodnout v občanském soudním řízení o uložení povinnosti policejním orgánům zničit záznam odposlechu, učiněný na základě (nezákonného) příkazu dle § 88 odst. 1 tr. řádu, není dána. Ustanovení § 88 odst. 1 tr. řádu a § 88 odst. 7 tr. řádu jsou normy veřejnoprávní a tento charakter mají i právní vztahy, které uvedené normy upravují, včetně předmětného zničení záznamů odposlechů policejními orgány. Splnění povinnosti vyplývající z veřejnoprávního poměru se nelze domoci prostředky sloužícími k ochraně soukromých práv, ledaže to výslovně připustí zvláštní právní předpis (§ 7 odst. 3 o. s. ř.). Žádný zvláštní předpis přitom pravomoc soudů v občanském soudním řízení k projednávání a rozhodování o povinnosti zničení záznamu o odposlechu policejním orgánem výslovně nestanovuje.
Právní posouzení neexistence pravomoci soudů v občanském soudním řízení rozhodnout o uložení povinnosti ke zničení záznamu odposlechu telekomunikačního provozu, pořízeného na základě (nezákonného) příkazu dle § 88 odst. 1 tr. řádu, bylo odvolacím soudem učiněno správně a odvolacímu soudu nezbylo než v souladu s § 103 o. s. ř. a § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. v uvedeném rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a v tomto rozsahu řízení zastavit a věc postoupit dle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jednotlivým policejním orgánům, jimž náležel spis, v němž se záznamy předmětných odposlechů nacházejí, jako orgánům, do jejichž pravomoci věc náleží, neboť jsou ke splnění uvedené povinnosti vyplývající analogicky z § 88 odst. 7 o. s. ř. příslušnými (a to ex officio).
Usnesení odvolacího soudu je tedy co do posouzení neexistence pravomoci soudů v občanském soudním řízení ve věci uložení povinnosti ke zničení záznamu odposlechu telekomunikačního provozu, pořízeného na základě (nezákonného) příkazu dle § 88 odst. 1 tr. řádu a co do užití analogie legis ve vztahu k § 88 odst. 7 tr. řádu v posuzovaném případě správné.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 756/2021, ze dne 31. 8. 2021
Dotčené předpisy:
§ 7 odst. 1 o. s. ř.
§ 7 odst. 3 o. s. ř.
§ 88 odst. 7 zák. č. 141/1961 Sb.
Kategorie: soudní pravomoc a příslušnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 34/2013 poté, co nabyl právní moci rozsudek týkající se poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, jenž byla žalobci způsobena v důsledku odposlechů jeho tří telefonů realizovaných na základě rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 43 Nt 2882/2010 ze dne 12. 5. 2010 a 43 Nt 2939/2010 ze dne 7. 7. 2010, která Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Pzo 2/2014-78, označil za nezákonná (dále jen „předmětné odposlechy“), zůstal předmětem řízení požadavek žalobce na zničení všech záznamů předmětných odposlechů.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. 18 C 34/2013-557, rozhodl tak, že pod výrokem I. – IV. zamítl žalobu o zničení záznamů předmětných odposlechů vůči prvnímu až čtvrtému žalovanému, jimž pod výroky VII. – X. přiznal vůči žalobci nárok na náhradu nákladů řízení; výrokem V. uložil pátému žalovanému (ČR – Obvodní soud pro Prahu 1) povinnost zničit záznamy předmětných odposlechů žalobce ve spisech vedených pod sp. zn. 1 T 110/2011 a sp. zn. 9 T 128/2012 a výrokem XI. (nesprávně uvedeno jako IX.) zavázal tohoto žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci; výrokem VI. uložil šestému žalovanému (ČR – Krajské ředitelství Policie hl. m. Prahy) povinnost ke zničení záznamů předmětných odposlechů ze spisu Policie ČR – Obvodního ředitelství Praha 1, Služba kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, 4. odd., sp. zn. ČTS: OR I-15559/TČ-2010-001174-1-MUS, a výrokem zavázal tohoto žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci; výrokem XIII. bylo rozhodnuto o nákladech řízení o náhradu nemajetkové újmy ve vztahu mezi žalobcem a sedmým žalovaným (ČR – Ministerstvu spravedlnosti), kterému byla uložena povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobce částku 120 806 Kč.
3. Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl tak, že se rozsudek soudu I. stupně ve výroku XIII. mění jen tak, že lhůta k plnění činí 15 dnů od právní moci rozhodnutí, jinak byl v tomto výroku potvrzen (výrok I.), dále bylo rozhodnuto tak, že sedmému žalovanému (ČR – Ministerstvo spravedlnosti) byla uložena povinnost nahradit žalobci (nesprávně uvedeno žalované) do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právní zástupkyně náklady odvolacího řízení ve výši 2 238,50 Kč (výrok II.), ve zbývající části (výroky I. – XII.) byl rozsudek soudu I. stupně zrušen, řízení bylo v uvedeném rozsahu zastaveno a předmětný požadavek žalobce na zničení záznamů předmětných odposlechů byl postoupen a) Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství pro Prahu 1, Správě kriminální policie a vyšetřování, pokud jde o záznamy odposlechů obsažené ve spise sp. zn. ČTS: OR I-15559/TČ-2010-001174-1-MUS a ve spise Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 9 T 128/2012; b) Generální inspekci bezpečnostních sborů, pokud jde o záznamy odposlechů obsažené ve spise bývalé Inspekce PČR sp. zn. IN-TC-279/2010 (odpojené přílohy ze spisu sp. zn. V 7/2010-IN-SK-K); c) Policii České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru korupce a ochrany zájmů EU, pokud jde o záznamy obsažené v jejím spisu sp. zn. ČTS: OKFK-166/TČ-2010-200206 a ve spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 1 T 110/2011 a pokud jde o přepisy záznamů obsažené ve spisu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 sp. zn. 2 ZT 43/2011 (výrok III.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení o zničení záznamů odposlechů (výrok IV).
4. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Na základě záznamu o zahájení úkonů trestního řízení pro podezření z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby ze dne 7. 5. 2010 k návrhu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2010 vydal Obvodní soud pro Prahu 1 dne 12. 5. 2010 příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tří mobilních telefonních stanic žalobce pro období od 12. 5. 2010 do 11. 9. 2010. Ke dvěma žádostem Inspekce PČR ze dne 10. 5. 2010 povolil Obvodní státní zástupce sledování osob a věcí s možností pořizování zvukových, obrazových, či jiných záznamů ve vztahu k žalobci včetně jeho kontaktů a styků a jeho kanceláře č. XY v XY ve XY ul. Z vyhodnocení úkonů v rámci akce „Poštolka“ nevyplynuly žádné relevantní informace, které by dokumentovaly trestnou činnost policisty J. K., který měl pro žalobce za úplatu účelově prověřovat osoby ve prospěch žalobcových klientů a věc byla usnesením Policejního orgánu inspekce Policie České republiky odložena usnesením ze dne 1. 11. 2010, neboť nebyly zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu. Výstupy z úkonů prováděných v rámci výše uvedeného byly poté poskytnuty Policii České republiky pro účely trestního stíhání pro podezření z jiné trestné činnosti žalobce (korupce), jež bylo zahájeno usnesením ze dne 9. 2. 2011, přičemž se jednalo o trestnou činnost, ohledně níž byl žalobce zproštěn obžaloby rozsudkem Městského soudu v Praze (sp. zn. 5 To 294/2012). Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 43 Nt 2882/2010, a ze dne 7. 7. 2010, sp. zn. 43 Nt 2939/2010, označil Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Pzo 2/2014-78, za nezákonná. Soud I. stupně v rámci kompenzačního řízení připustil změnu žaloby ve smyslu požadavku na odstranění záznamů předmětných odposlechů z žalobcem označených spisů a v návaznosti na to začal soud I. stupně jednat s těmi organizačními složkami státu, jimž by mohla být uložena povinnost k vyřazení a zničení záznamů předmětných odposlechů.
5. Po právní stránce odvolací soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zničení záznamů předmětných odposlechů není nárokem, který by spadal do pravomoci občanskoprávních soudů dle § 7 o. s. ř., a proto odvolacímu soudu nezbylo než rozsudek soudu I. stupně s výjimkou výroku XIII. zrušit a řízení o žalobě v této části zastavit. Odvolací soud přitom vycházel z povahy právního vztahu, v jehož rámci došlo k pořízení záznamů, který současně považoval za rozhodný pro jejich zničení, má-li k němu dojít. Dospěl přitom k závěru, že se nejedná o vztah vyplývající z poměru soukromého práva a že speciální úprava týkající se zničení záznamů telefonické komunikace je výslovně obsažena v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. řád“) ve dvou případech (zničení telefonické komunikace mezi advokátem a klientem dle § 88 odst. 1 tr. řádu a zničení záznamu o komunikaci, z níž nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro trestní řízení dle § 88 odst. 7 tr. řádu). Absence výslovné úpravy povinnosti zničení záznamů o odposlechu telefonické komunikace, k níž došlo na základě rozhodnutí, jež bylo posléze shledáno nezákonným, je dle názoru odvolacího soudu legislativním opomenutím, nikoli úmyslem, přičemž v takové situaci je nutno postupovat analogicky dle § 88 odst. 7 tr. řádu. Odkázal přitom na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 789/06, který analogické užití § 88 odst. 5 tr. řádu (nyní § 88 odst. 7 tr. řádu) výslovně v souvislosti s otázkou zničení záznamů o odposleších připustil. Dle názoru odvolacího soudu za analogického užití § 88 odst. 7 tr. řádu měly policejní orgány přistoupit ke zničení záznamů o odposlechu telefonické komunikace ve všech podobách, ve kterých existují, a to bez dalšího, ex officio, přičemž v posuzovaném případě nejpozději rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. 4 Pzo 2/2014-78, kterým byla vyslovena nezákonnost rozhodnutí, na jejichž základě byly odposlechy provedeny, mělo být signálem k tomu tak učinit. Závěrem se odvolací soud zabýval tím, kterému policejnímu orgánu je třeba věc postoupit ve vztahu k jednotlivým spisům obsahujícím předmětné záznamy; vycházel přitom z toho, že povinnost, která má být splněna, vyplývá z tr. řádu, přičemž policejní orgány, které se záznamy odposlechů pracovaly, tak činily jako orgány činné v trestním řízení a tyto veřejnoprávní orgány jsou povinny s nezákonně pořízenými záznamy odposlechů naložit analogicky dle § 88 odst. 7 tr. řádu způsobem tomu odpovídajícím.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu co do výroku III. v rozsahu, kterým byl zrušen výrok I. – VII. rozsudku soudu I. stupně, napadl žalobce dovoláním. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci.
7. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyly vyřešeny. Dovolatel předkládá dovolacímu soudu otázku, podle jakého zákona lze uplatnit a jakou právní úpravou se řídí nárok na vyřazení a zničení záznamů o nezákonně pořízeném odposlechu telekomunikačního provozu v trestním řízení, jehož nezákonnost vyslovil Nejvyšší soud v přezkumném řízení podle § 314l tr. řádu [konkrétně zda tak lze požadovat podle analogické aplikace § 88 odst. 7 tr. řádu, nebo podle OdpŠk a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), jak namítá dovolatel], a dále, zda má pravomoc k projednání takového nároku soud rozhodující v občanském soudním řízení dle § 7 o. s. ř. (konkrétně zda byly v projednávané věci splněny podmínky řízení podle § 103 o. s. ř., jak namítá dovolatel, nebo byl dán důvod pro zastavení řízení a postoupení věci příslušnému orgánu). Dovolatel namítá, že se jedná o řízení, jehož předmětem je zásah do osobnostních práv ze strany státu, a pokud OdpŠk nedává možnost uložení jiné povinnosti, než je náhrada škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jedná se o mezeru v zákoně OdpŠk, kterou je dle názoru dovolatele možno zaplnit „soudcovskou tvorbou práva“ skrze judikaturu, rozšířeným výkladem pojmu „zadostiučinění“ dle § 31a odst. 2 OdpŠk, nebo analogickým užitím § 82 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na právě uvedené dovolatel trvá na závěru, že pravomoc soudů v občanském soudním řízení pro uložení povinnosti zničit záznamy o nezákonně pořízených odposleších telekomunikačního provozu v trestním řízení dána je.
8. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud v dovoláním napadeném rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.
9. Žalovaní se k podanému dovolaní nevyjádřili.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".
11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
12. Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro posouzení dovolatelem předestřených otázek, jakou právní úpravou se řídí nárok na vyřazení a zničení záznamů o odposlechu telekomunikačního provozu v trestním řízení, pořízeného na základě příkazu, jehož nezákonnost vyslovil Nejvyšší soud v přezkumném řízení podle § 314l tr. řádu, a zda k projednání takového nároku má pravomoc soud rozhodující v občanském soudním řízení dle § 7 o. s. ř., neboť předestřené otázky nebyly doposud v praxi dovolacího soudu výslovně vyřešeny.
IV. Důvodnost dovolání
14. Dovolání není důvodné.
15. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
16. Dovolací soud v tomto směru neshledal vady řízení, ve kterém bylo vydáno dovoláním napadené rozhodnutí, ke kterým by bylo možné přihlédnout.
17. V teorii práva není sporu o tom, že analogie slouží k vyplňování mezer právní úpravy. Analogická aplikace zákona (analogie legis) vychází z podobnosti posuzovaného případu s případem, který je aplikovanou normou přímo regulován, a právě tato přímá normativní úprava se užije na případ obdobný, ovšem právem přímo neupravený. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že analogie v trestním právu procesním je zásadně přípustná; je vyloučena tam, kde zákon příslušnou materii upravuje taxativním výčtem, a tam, kde by analogická aplikace tr. řádu prolomila ústavní limity ochrany základních lidských práv a svobod (k tomu srov. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 302/2012, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 22/2013; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 178/2002; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 7 Tdo 347/2010).
18. Otázce pořízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, stejně tak jako otázce zničení těchto záznamů, se tr. řád výslovně věnuje. Právní úpravu problematiky zničení záznamů obsaženou v tr. řádu přitom lze užít analogicky, pokud jde o případ podobný, jemuž je třeba poskytnout ochranu (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06).
19. Dle § 88 odst. 1 tr. řádu, je-li vedeno trestní řízení pro zde specifikované trestné činy, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
20. Dle § 88 odst. 7 tr. řádu je policejní orgán po souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy bezodkladně zničit po třech letech od pravomocného skončení věci, pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení. Byl-li policejní orgán vyrozuměn o podání mimořádného opravného prostředku v uvedené lhůtě, zničí záznamy o odposlechu po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, případně až po novém pravomocném skončení věci. Protokol o zničení záznamu o odposlechu zašle policejní orgán státnímu zástupci, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předsedovi senátu prvního stupně, k založení do spisu.
21. Má-li být dle § 88 odst. 7 tr. řádu zničen záznam, pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je třeba shodným způsobem přistupovat k záznamu, který se z důvodu shledané nezákonnosti příkazu, na jehož základě byl pořízen, stal důkazně nepoužitelným, a tedy ve své podstatě neobsahujícím skutečnosti významné pro trestní řízení.
22. Podstatou řešení otázky, zda soudy v občanském soudním řízení mají pravomoc k projednání a rozhodnutí o uložení povinnosti ke zničení záznamu odposlechu pořízeného dle § 88 odst. 1 tr. ř., je povaha právního poměru, ve kterém došlo k pořízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a ve kterém má dojít i k jeho zničení.
23. Při úvaze o tom, zda posuzovaný právní vztah je vztahem veřejnoprávním či soukromoprávním, je třeba se zabývat samotnou povahou norem, které daný právní vztah upravují. Veřejnoprávní normy jsou charakterizovány tím, že „nejméně jeden subjekt právního vztahu – ať již stát, obec, popř. jiný veřejný orgán – vystupuje vůči druhému subjektu, tj. soukromoprávní osobě, ať fyzické či právnické, v pozici nositele autoritativně vykonávané svrchované výsostné veřejné moci“ (Švestka, J., Spáčil, J. Škárová, M., Hulmák, M.: občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2. vydání, 2009, s. 6). „V soukromém právu mají subjekty rovné postavení, kdežto v právu veřejném je jeden subjekt práva podřízen druhému, který v právním vztahu vystupuje jako silnější“ (Knapp, V.: Teorie práva. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 68).
24. Pravomoc soudu představuje zákonem vymezený okruh věcí, které je soud oprávněn projednat a rozhodnout. V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§ 7 odst. 1 o. s. ř). Právní vztahy vyjmenované v citovaném ustanovení jsou svou povahou vztahy soukromoprávní. Projednávání a rozhodování jiných věcí než těch, které vyplývají ze soukromoprávních vztahů vyjmenovaných v § 7 odst. 1 o. s. ř., je svěřeno do pravomoci soudů jen na základě zvláštního právního předpisu (§ 7 odst. 3 o. s. ř.); (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 380/2012).
25. Pravomoc soudů rozhodnout v občanském soudním řízení o uložení povinnosti policejním orgánům zničit záznam odposlechu, učiněný na základě (nezákonného) příkazu dle § 88 odst. 1 tr. řádu, není dána. Ustanovení § 88 odst. 1 tr. řádu a § 88 odst. 7 tr. řádu jsou normy veřejnoprávní a tento charakter mají i právní vztahy, které uvedené normy upravují, včetně předmětného zničení záznamů odposlechů policejními orgány. Splnění povinnosti vyplývající z veřejnoprávního poměru se nelze domoci prostředky sloužícími k ochraně soukromých práv, ledaže to výslovně připustí zvláštní právní předpis (§ 7 odst. 3 o. s. ř.). Žádný zvláštní předpis přitom pravomoc soudů v občanském soudním řízení k projednávání a rozhodování o povinnosti zničení záznamu o odposlechu policejním orgánem výslovně nestanovuje, a to ani OdpŠk, jak namítá dovolatel.
26. S ohledem na právě uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že právní posouzení neexistence pravomoci soudů v občanském soudním řízení rozhodnout o uložení povinnosti ke zničení záznamu odposlechu telekomunikačního provozu, pořízeného na základě (nezákonného) příkazu dle § 88 odst. 1 tr. řádu, bylo odvolacím soudem učiněno správně (viz též obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2960/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2003/2018) a odvolacímu soudu nezbylo než v souladu s § 103 o. s. ř. a § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. v uvedeném rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a v tomto rozsahu řízení zastavit a věc postoupit dle § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jednotlivým policejním orgánům, jimž náležel spis, v němž se záznamy předmětných odposlechů nacházejí, jako orgánům, do jejichž pravomoci věc náleží, neboť jsou ke splnění uvedené povinnosti vyplývající analogicky z § 88 odst. 7 o. s. ř. příslušnými (a to ex officio).
27. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud usnesení odvolacího soudu co do posouzení neexistence pravomoci soudů v občanském soudním řízení ve věci uložení povinnosti ke zničení záznamu odposlechu telekomunikačního provozu, pořízeného na základě (nezákonného) příkazu dle § 88 odst. 1 tr. řádu, a co do užití analogie legis ve vztahu k § 88 odst. 7 tr. řádu v posuzovaném případě za správné a dovolání za nedůvodné, a proto jej dle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
28. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-