// Profipravo.cz / Procesní nástupnictví 28.04.2022
Návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. učiněný alternativně
Návrh oprávněného, kdo má vstoupit do řízení na jeho místo, musí být dostatečně určitý. Nelze tak učinit ani eventuálně ani alternativně. Není totiž věcí exekučního soudu ani soudního exekutora, aby konkrétního právního nástupce oprávněného sám vybíral ze dvou v úvahu připadajících subjektů, které oprávněný označil. Návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. učiněný alternativně tak není dostatečně určitý a na jeho základě nelze rozhodnout o vstupu nového účastníka řízení na místo oprávněného.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3529/2021, ze dne 15. 2. 2022
Dotčené předpisy:
§ 107a o. s. ř.
§ 36 odst. 5 zák. č. 120/2001 Sb.
Kategorie: procesní nástupnictví; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. I. I., Exekutorský úřad P., pověřený vedením exekuce na základě pověření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 6, ze dne 6. ledna 2020, č. j. 38 EXE 1975/2019-73, podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. I. D. dne 1. dubna 2011, sp. zn. N 202/2011, NZ 179/2011, rozhodl usnesením ze dne 27. května 2021, č. j. 167 Ex 3475/19-173, že namísto dosavadní oprávněné České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových vstupuje do řízení WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci. V odůvodnění rozhodnutí soudní exekutor uvedl, že v průběhu exekuce oprávněná doručila soudnímu exekutorovi návrh na změnu účastníka řízení na straně oprávněné podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. V tomto návrhu oprávněná uvedla, že jí bylo doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2021, sp. zn. 6 To 12/2021, jímž bylo zrušeno zajištění pohledávek, jejichž správou byla oprávněná pověřena na základě opatření Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. srpna 2017, č. j. 4 VZN 1577/2014-1633. V důsledku toho oprávněná pozbyla oprávnění vykonávat práva a povinnosti spojená s pohledávkami zajištěnými usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2017, sp. zn. 6 To 48/2016, podle ustanovení § 79e odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Proto oprávněná navrhla, aby soudní exekutor rozhodl o vstupu WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci nebo LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem 15 Stopher House, Webber Street, London SE1 0RE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „LCCD“), do řízení namísto oprávněné. WPB Capital, spořitelní družstvo poté doručilo soudnímu exekutorovi souhlas se vstupem do řízení, přičemž uvedlo, že je právním nástupcem oprávněné. Soudní exekutor na základě toho dospěl k závěru, že podmínky pro vstup WPB Capital, spořitelního družstva na místo oprávněné byly splněny.
Městský soud v Praze k odvolání povinného usnesením ze dne 26. srpna 2021, č. j. 62 Co 256/2021-75, rozhodnutí soudního exekutora změnil tak, že návrh oprávněné, který soudní exekutor posoudil podle jeho obsahu jako návrh podle § 36 odst. 5 e. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 e. ř. a § 107a o. s. ř., se zamítá. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil zejména tím, že má-li být rozhodnuto o procesním nástupnictví, musí zde být návrh, v němž je jednoznačně určen ten, kdo vstupuje do práv a povinností oprávněného, přičemž v řešené věci tomu tak není. Oprávněná totiž explicitně odmítla relevantní subjekt jednoznačně označit a tuto otázku nabídla soudnímu exekutorovi k posouzení, když v návrhu označila dva různé subjekty. Podle odvolacího soudu řešení takové otázky exekučnímu soudu nepřísluší. Mezi WPB Capital, spořitelní družstvo a LCCD je vedeno velké množství sporů pramenících z tvrzení neplatného postoupení balíku pohledávek, jehož součástí je i nyní řešená pohledávka. Za takové situace není postaveno na jisto, kdo má na místo oprávněné vstoupit. Nic na tom nemění souhlas WPB Capital, spořitelní družstvo se vstupem do řízení. Odvolací soud dále uvedl, že má-li WPB Capital, spořitelní družstvo za to, že mu vymahatelná pohledávka svědčí, nic mu nebrání, aby samo podalo exekuční návrh.
Usnesení odvolacího soudu napadlo WPB Capital, spořitelní družstvo dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky: „zda je návrh, kdo má na místo dosavadního oprávněného vstoupit do exekučního řízení, dostatečně určitý v případě, když návrh na změnu sice neobsahuje explicitní určení právního nástupce, nicméně obsahuje alternativní návrh na vstup nového oprávněného a z tohoto návrhu vyplývá, kdo tímto nástupcem je“. WPB Capital, spořitelní družstvo nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že alternativní návrh není dostatečně určitý, neboť obsahuje informace, ze kterých lze rozhodnout, že právním nástupcem oprávněné je právě WPB Capital, spořitelní družstvo. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a potvrdil usnesení soudního exekutora. Nadto dovolatel navrhl odložit právní moc napadeného usnesení odvolacího soudu do rozhodnutí o podaném dovolání.
Povinný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že WPB Capital, spořitelní družstvo, není aktivně legitimováno k podání dovolání, neboť není účastníkem řízení, že dovolání není přípustné, neboť dovolatelem formulovaná otázka je již judikatorní praxí vyřešena, a dovolání není ani důvodné, neboť rozhodnutí odvolací soudu je správné. Povinný k tomu doplnil, že podání oprávněné nemělo být vůbec hodnoceno jako návrh na procesní nástupnictví, protože oprávněná v něm pouze sděluje, že pozbyla způsobilost být účastníkem řízení na straně oprávněné a dále sice alternativně sděluje možné subjekty, které by mohly vstoupit na její místo, ale přiznává, že jí nepřísluší rozhodovat, s kým má být v řízení pokračováno. Povinný proto navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení (řízení o návrhu podle § 107a o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda je dostatečně určitý návrh oprávněné podle ustanovení § 107a o. s. ř. v případě, kdy jsou v něm alternativně uvedeny dva různé subjekty, které by mohly vstoupit do řízení na místo oprávněné, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „e. ř.“) lze proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu.
Podle ustanovení § 36 odst. 4 e. ř. lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
Podle ustanovení § 36 odst. 5 e. ř. prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
Podle ustanovení § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.
Podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Otázkou aplikace ustanovení § 107a o. s. ř. v exekučním řízení se Nejvyšší soud zabýval ve svém stanovisku ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V bodě X. tohoto stanoviska Nejvyšší soud dospěl k závěru, že o procesním nástupnictví v exekučním řízení se rozhoduje ve smyslu standardů občanského soudního řádu. Následně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012, vysvětlil, že přiměřená aplikace § 107a o. s. ř. se při procesním nástupnictví na straně oprávněného uplatní pro exekuční řízení potud, že o takovém procesním nástupnictví musí exekuční soud rozhodnout (usnesením), že osobou legitimovanou k podání návrhu na vydání takového usnesení je pouze původní oprávněný a že vydání takového usnesení je podmíněno souhlasem toho, kdo má vstoupit do exekučního řízení namísto dosavadního oprávněného. Předpokladem pro vydání usnesení, jímž soud v exekučním řízení připustí, aby do řízení namísto dosavadního oprávněného (jenž nezanikl) vstoupil jeho právní nástupce z titulu universální nebo singulární sukcese, je nejen to, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, nýbrž i to, že je prokázáno, že právo z exekučního titulu skutečně přešlo či bylo převedeno na osobu, která se má stát novým oprávněným a že průkaz této skutečnosti byl podán způsobem předjímaným § 36 odst. 4 exekučního řádu.
V návrhu musí oprávněný (vedle obecných náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 o. s. ř.) zejména označit právní skutečnost, která podle jeho názoru měla za následek převod nebo přechod práva nebo povinnosti, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má nastoupit na jeho místo (srov. Kůrka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s., 2004, strana 273).
Z výše uvedeného je zřejmé, že k podání návrhu na vstup do řízení na místo oprávněného je legitimován výlučně oprávněný jako účastník exekučního řízení. Bez takového návrhu není soud (resp. soudní exekutor) oprávněn o vstupu nového účastníka do řízení rozhodnout, a to ani v případě, že by právní skutečnost, zakládající právní nástupnictví, vyplynula z provedeného dokazování.
Návrh oprávněného, kdo má vstoupit do řízení na jeho místo, musí být dostatečně určitý. Nelze tak učinit ani eventuálně ani alternativně, jak tomu bylo v nyní řešené věci. Není totiž věcí exekučního soudu ani soudního exekutora, aby konkrétního právního nástupce oprávněné sám vybíral ze dvou v úvahu připadajících subjektů, které oprávněná označila.
Návrh podle § 107a odst. 1 o. s. ř. učiněný alternativně není dostatečně určitý a na jeho základě nelze rozhodnout o vstupu nového účastníka řízení na místo oprávněné. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Dovolatel v dovolání dále navrhl odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že není porušením ústavně zaručených práv, rozhodne-li dovolací soud spolu s dovoláním o návrhu na odklad vykonatelnosti (resp. právní moci), aniž by se zabýval odůvodněním takového návrhu, stane-li se tak ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti (resp. právní moci) rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatele na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Autor: -mha-