// Profipravo.cz / Přistoupení, záměna účastníků 13.07.2011
Ke stavu řízení v případě záměny účastníka a procesního nástupnictví
Ten, kdo vstoupí do řízení jako procesní nástupce podle § 107a odst. 1 o. s. ř., musí přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jeho nástupu do řízení; na předchozí průběh řízení včetně dokazování tak nemá žádný vliv.
Zatímco u procesního nástupnictví se vychází z toho, že nástupce vstupuje nejen do hmotněprávních, ale i do procesních vztahů předchůdce, u záměny účastníka je situace jiná; dojde-li k záměně, je třeba provést dokazování znovu, neboť nový účastník není k předchozímu účastníkovi v žádném vztahu a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby např. nesl nepříznivé důsledky jeho procesních pochybení.
Toto rozlišení v právním postavení toho, kdo do řízení vstupuje na základě procesního nástupnictví na straně jedné a záměny na straně druhé je dáno tím, že zatímco v prvním případě do řízení vstupuje (údajný) hmotněprávní nástupce původního účastníka a tak nedochází ke změně hmotněprávního vztahu, o který v řízení jde, ve druhém případě je nadále projednáván vztah jiný a je tu jiný předmět řízení. V tomto případě by vázanost nového účastníka procesními úkony jeho předchůdce v řízení byla ve zjevném rozporu s právem na spravedlivý proces, zaručeným článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3085/2009, ze dne 16. 6. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. K. Č., b) RNDr. V. Č., CSc., c) Mgr. M. P., zastoupených JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, náměstí J. M. Marků 92, d) Ing. L. K., e) J. H., f) J. O., g) D. K., zastoupených Mgr. Pavlem Hanákem, obecným zmocněncem bytem v Brně, Palackého 8, a h) MUDr. Z. O., zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, náměstí J. M. Marků 92, proti žalovanému V. V., zastoupenému JUDr. Josefem Filipem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 156, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 62/2006, o dovolání žalobců a), b), c) a h) proti výroku pod bodem III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2009, č. j. 19 Co 446/2008-234, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci a), b), c) a h) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 38.544,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného JUDr. Josefa Filipa.
III. Žalobci d), e), f) a g) a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. září 2008, č. j. 12 C 62/2006-209, výrokem pod bodem I. zamítl „návrh žalobců a), b), c) a h), aby soud připustil, aby na místo dosavadního žalovaného V. V., nastoupil jako žalovaný MUDr. P. N., eventuelně přistoupil MUDr. P. N. jako druhý žalovaný a zamítl návrh žalobců a), b), c) a h) ze dne 4. 8. 2008 na přerušení řízení dle § 109/2 písm. c) OSŘ“. Výrokem pod bodem II. zamítl „žalobu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobců a žalovaného k domu čp. 203 na st.p.č. 279, st.p.č. 279, p.p.č. 113/6, zapsaných na LV č. 649 pro katastrální území a obec Jablonné nad Orlicí, u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Orlicí“ a ve výrocích III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v době podání žaloby o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků byl žalovaný V. V. zapsán na LV č. 649 jako spoluvlastník 1/3 předmětných nemovitostí; proto žalobci podali žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví proti němu. Převod spoluvlastnického podílu však byl předmětem sporu a později rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. 19 Co 560/2007, byla posouzena jako platná smlouva ze dne 2. listopadu 2001, kterou V. V. převedl svůj spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech na MUDr. P. N. Spoluvlastníkem 1/3 předmětných nemovitostí je tedy MUDr. P. N.
Dne 4. srpna 2008 podali žalobci a), b), c) a h) (poté, co obdobný návrh již byl zamítnut) návrh na „záměnu“ účastníka (podle obsahu podání však šlo o návrh na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř.) tak, aby na místo žalovaného V. V. vstoupil do řízení MUDr. P. N. Tento návrh soud prvního stupně zamítl, jelikož se podle jeho názoru jednalo o stejný procesní návrh, ze stejných důvodů a za stejné procesní situace mezi týmiž účastníky, o kterém bylo již dříve rozhodnuto. Opětovnému rozhodnutí bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté. Protože spoluvlastníkem 1/3 předmětných nemovitostí je MUDr. P. N., žalovaný V. V. není ve sporu pasivně legitimován a soud prvního stupně žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnických podílů podanou proti V. V. zamítl.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců a), b), c) a h) proti rozsudku soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 24. února 2009, č. j. 19 Co 446/2008-234, zamítl ve výroku I. návrh žalobců a), b), c) a h), aby z řízení vystoupil žalovaný V. V. a na jeho místo nastoupil do řízení MUDr. P. N., ve výroku II. odmítl odvolání žalobců a), b), c) a h) proti části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, kterou byl zamítnut návrh na přerušení řízení a ve výroku III. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým byl zamítnut návrh žalobců a), b) c) a h), aby do řízení namísto žalovaného V. V., vstoupil eventuelně přistoupil MUDr. P. N. jako druhý žalovaný a ve výrocích II., III. a IV. Ve výroku IV. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud se zejména zabýval otázkou, zda v rozhodované věci byl dán předpoklad k postupu podle § 107a o. s. ř. a byl-li správný závěr soudu prvního stupně, že návrhu žalobců na vstup MUDr. P. N. do řízení nebylo možné vyhovět, protože takovému postupu bránila překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 1 o. s. ř. ). Odvolací soud po právním posouzení návrhu žalobců na „záměnu“ účastníků (ve skutečnosti návrhu na postup dle § 107a o. s. ř.), dospěl k závěru, že se nejedná o překážku věci rozhodnuté. Návrh na přistoupení nového účastníka, na provedení záměny (až v odvolacím řízení) či rozhodnutí o procesním nástupnictví z důvodu singulární sukcese však neshledal důvodnými.
K návrhu na přistoupení uvedl, že je nepřípustné, aby procesní institut „záměny účastníků podle § 107a o. s. ř.“ byl obcházen tím, že žalobce nejprve navrhne, aby do řízení přistoupil další žalovaný, a pak vezme žalobce žalobu zpět proti dosavadnímu žalovanému. Žalovaný V. V. nebyl v době zahájení řízení pasivně legitimován v této věci a není jím dosud, neboť za řízení na něho vlastnické právo k nemovitosti nepřešlo. Žalobci se odvolávají na rozhodnutí soudu a na změnu zápisu v katastru nemovitostí, jde však o deklaratorní rozhodnutí a ani zápis v katastru nic nemění na hmotněprávních vztazích k věci.
Nápravu lze zjednat za pomoci záměny účastníků podle § 92 odst. 2 o. s. ř.; tu však žalobci navrhli až v odvolacím řízení, ve kterém ji již nelze provést, neboť § 92 odst. 2 o. s. ř. se v dovolacím řízení neuplatní; v řízení před soudem prvního stupně takový postup žalobci nenavrhovali.
Proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu (týkajícímu se rozhodnutí o přistoupení dalšího účastníka a o procesním nástupnictví) podávají žalobci a), b) c) a h) dovolání, jehož přípustnost opírají o § 239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu („o. s. ř.“).
V dovolání žalobci uvedli, že v době podání jejich návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem byl jako spoluvlastník v katastru nemovitostí evidován žalovaný V. V. Poté, co byl do katastru nemovitostí zapsán jako vlastník 1/3 nemovitostí MUDr. P. N. a žalovaný V. V. ztratil svoji pasivní legitimaci, podali žalobci návrh, aby soud nadále jako se spoluvlastníkem jednal s tím, kdo je jako spoluvlastník zapsán v katastru nemovitostí, tj. s MUDr. P. N., a požádali o příslušné poučení ve smyslu § 5 o. s. ř. , neboť měli za to, že nastalý nedostatek podmínek řízení je v jejich případě odstranitelný. Žalobci neměli jinou možnost, než v době zahájení řízení jednat jako s účastníkem řízení s V. V., který byl v době zahájení řízení za spoluvlastníka určen rozhodnutím odvolacího soudu. Vstup osoby, která je jako spoluvlastník předmětných nemovitostí zapsána v katastru nemovitostí, není na úkor hospodárnosti řízení. Naopak rozhodnutí o zamítnutí žaloby nutně povede k tomu, že žalobci budou nuceni podat novou žalobu s rizikem, že Nejvyšší soud posoudí jako důvodné jejich dovolání do rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 19 Co 560/2007-208 ze dne 13. listopadu 2007 a spoluvlastníkem bude určen současný žalovaný, což by vedlo opět k zamítnutí žaloby o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Napadené rozhodnutí lze tedy dle názoru dovolatelů považovat za „odepření spravedlnosti“. S ohledem na shora uvedené navrhli dovolatelé, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v celém jeho rozsahu zrušil a věc vrátil zpět odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podali žalobci d), e) f) a g); nemají zájem se nadále jakkoliv účastnit soudních sporů a zcela respektují rozhodnutí soudů, která byla učiněna a současně navrhují, aby uvedené dovolání bylo dovolacím soudem odmítnuto jako nepřípustné. Vyjádření podal i žalovaný, který rovněž považuje předchozí rozhodnutí soudů za správné a navrhuje, aby v případě, že dovolání bude shledáno přípustným, bylo v celém rozsahu zamítnuto.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. I když odvolací soud rozhodoval rozsudkem, dovolání směřuje proti výroku pod bodem III. jeho rozsudku, který byl do rozsudku zahrnut jen z důvodu procesní ekonomie, neboť rozhodnutí o záměně a přistoupení účastníka i o procesním nástupnictví mají jinak povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř.); proto i dovolací soud rozhodl o dovolání usnesením (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř. ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu vytyčeném dovoláním; proto se zabýval otázkou, zda bylo možno vyhovět návrhu na připuštění procesního nástupnictví z důvodu singulární sukcese (§ 107a o. s. ř.), a zda bylo správné rozhodnutí odvolacího soudu v části, ve které bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí o nepřipuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení.
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (§ 107a odst. 1 o. s. ř.).
Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (§ 107a odst. 2 o. s. ř.).
Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (§ 107a odst. 3 ve spojení s § 107 odst. 4 o. s .ř). Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit (§ 92 odst. 2 o. s. ř.).
V případě změny účastníka ve smyslu § 92 odst. 2 o. s. ř. jde o záměnu účastníka, § 107a o. s. ř. pak upravuje procesní nástupnictví v důsledku singulární sukcese. Jde o odlišné instituty; užívání pojmu „záměna“ i pro druhý z uvedených případů není správné a může být i zavádějící; to dovolací soud připomíná proto, že v dosavadním průběhu řízení byl užíván pojem „záměna“ i pro procesní nástupnictví.
Návrhu na realizaci procesního nástupnictví podle § 107a odst. 1 o. s. ř. lze vyhovět, jsou-li prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala po zahájení řízení. Soud zkoumá, zda tato právní skutečnost je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o níž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzené právo či povinnost, které mělo být převedeno nebo mělo přejít na jiného, existuje, nebo že opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud může zabývat jen v rozhodnutí ve věci samé, nikoliv při zkoumání procesního nástupnictví [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2007, sp. zn. 32 Odo 743/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále jen Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5400]. Podmínkou pro rozhodnutí o procesním nástupnictví je mimo jiné, že „po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde“. Musí jít tedy o takovou právní skutečnost, která má za následek změnu v hmotněprávních oprávněních a povinnostech stran; jde zejména o právní úkon a o konstitutivní rozhodnutí soudu či jiného státního orgánu. Naopak deklaratorní rozhodnutí, která jen konstatují daný hmotněprávní stav, nemají za následek změnu hmotněprávních oprávnění a povinností, a proto nemohou mít za následek postup podle § 107a o. s. ř. Také změna zápisu v katastru nemovitostí, provedená na základě deklaratorního rozsudku, jen uvádí stav katastru nemovitostí do souladu se skutečným stavem a nemá tak na hmotněprávní vztahy mezi účastníky vliv (ke vztahu stavu katastru nemovitostí a skutečnému hmotněprávnímu stavu tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 646/2009, Soubor rozhodnutí č. C 7162, a další judikaturu tam uvedenou).
V dané věci žalobci netvrdili ani neprokázali, že by došlo k takové právní skutečnosti, která by měla za následek převod nebo přechod práva, o které v řízení šlo; ani před zahájením řízení nebyl žalovaný podle hmotného práva spoluvlastníkem, a byl jím MUDr. P. N. Nedošlo tedy ani ke změně pasivní věcné legitimace a postup podle § 107a o. s. ř. nepřicházel v úvahu.
Žalobci namítají, že při podání žaloby vycházeli ze stavu katastru nemovitostí, ev. z později zrušeného soudního rozhodnutí; z nich vyplývalo, že spoluvlastníkem nemovitostí je žalovaný. Teprve po změně rozsudku a zápisu do katastru nemovitostí mohli s jistotou vyjít z toho, že spoluvlastníkem je MUDr. P. N.; soud jim měl umožnit změnu v osobě žalovaného a pokud tak neučinil, byla jim odepřena spravedlnost. K tomu dovolací soud dodává, že uvedenou situaci není možno řešit návrhem na vyslovení procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. Podle obsahu spisu žalobci takový návrh učinili, jejich podání na č. l. 193 a násl. je zjevně návrhem na procesní nástupnictví v důsledku singulární sukcese (nikoliv na záměnu účastníka podle § 92 odst. 2 o. s. ř.).
Procesní nástupnictví ve věci nepřicházelo do úvahy, a to nejen z právních důvodů uvedených shora. Ten, kdo by jako procesní nástupce do řízení vstoupil, by musel přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jeho nástupu do řízení; na předchozí průběh řízení včetně dokazování by tak neměl žádný vliv. Zatímco u procesního nástupnictví se vychází z toho, že nástupce vstupuje nejen do hmotněprávních, ale i do procesních vztahů předchůdce, u záměny účastníka je situace jiná; dojde-li k záměně, je třeba provést dokazování znovu, neboť nový účastník není k předchozímu účastníkovi v žádném vztahu a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby např. nesl nepříznivé důsledky jeho procesních pochybení. „Procesní úkony účastníka, který vystoupil z řízení, nejsou závazné pro účastníka, který nastoupil na jeho místo“ (Handl, V., Rubeš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. Panorama Praha, 1985, díl I., s. 415). Toto rozlišení v právním postavení toho, kdo do řízení vstupuje na základě procesního nástupnictví na straně jedné a záměny na straně druhé je dáno tím, že zatímco v prvním případě do řízení vstupuje (údajný) hmotněprávní nástupce původního účastníka a tak nedochází ke změně hmotněprávního vztahu, o který v řízení jde, ve druhém případě je nadále projednáván vztah jiný a je tu jiný předmět řízení. V tomto případě by vázanost nového účastníka procesními úkony jeho předchůdce v řízení byla ve zjevném rozporu s právem na spravedlivý proces, zaručeným článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Proto nebylo možné návrhu na realizaci procesního nástupnictví vyhovět. O odepření spravedlnosti pak v dané věci nemůže jít, neboť žalobci měli možnost v řízení před soudem uplatnit návrh na záměnu a nic jim nebrání v podání nové žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví proti skutečnému spoluvlastníkovi.
Dovolatelé výslovně nepolemizují s napadeným rozhodnutím v té části, ve které bylo rozhodnuto o návrhu na přistoupení dalšího účastníka. Dovolací soud k tomu jen poznamenává, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu. „Prostřednictvím přistoupení dalšího účastníka do řízení (§ 92 odst.1 o. s. ř.) nesmí být obcházen institut záměny účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř.), který vyžaduje souhlas žalovaného s tím, aby na jeho místo vstoupil někdo jiný; je proto nepřípustné, aby žalobce navrhl přistoupení do řízení u dalšího žalovaného s (případným) záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího žalovaného do řízení soudem) vezme zpět žalobu proti původnímu žalovanému. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl pasivně věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení § 92 odst.2 o. s. ř. (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005 sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, které bylo uveřejněno pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006 sp. zn. 29 Odo 119/2006, které bylo uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007)“.
K námitce, že hrozí, že Nejvyšší soud posoudí jako důvodné dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2007, č.j. 19 Co 560/2007-208, a spoluvlastníkem bude určen současný žalovaný (což povede k zamítnutí nové žaloby proti MUDr. P. N.), se uvádí, že toto dovolání bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2010, sp. zn. 22 Cdo 2241/2008, zamítnuto.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšnému žalovanému vznikly náklady dovolacího řízení představované odměnou advokáta za zastoupení v dovolacím řízení s písemným vyjádřením k dovolání, která činí podle § 4 odst. 2 písm. b) a § 3 odst. 1 bodu pátého, § 10 odst. 3, § 16 odst. 2, § 18 odst.1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 31.820,-Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu 20 % daně z přidané hodnoty ve výši 6.424,- Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 38.544,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému vůči žalobcům d), e), f) a g), kteří nepodali dovolání, nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení nevznikl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci a), b), c) a h) dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-