// Profipravo.cz / Zastoupení 31.01.2017
Ustanovení zástupce účastníkovi řízení v případě pochybností
V případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné účastníkovi řízení k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř., je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 4653/2016, ze dne 9. 11. 2016
Dotčené předpisy:
§ 30 o. s. ř.
§ 138 o. s. ř.
Kategorie: zastoupení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě pověřením ze dne 3. listopadu 2014, č. j. 92 EXE 14548/2014-16, nařídil exekuci na majetek povinné na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. března 2013, č. j. 85 C 65/2010-212, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. července 2014, č. j. 13 Co 13/2014-352, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněného ve výši 70 280 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Milan Vlha, Exekutorský úřad Ostrava.
Povinná podáním ze dne 26. ledna 2016 navrhla zastavení exekuce z důvodu započtení své pohledávky vůči pohledávce oprávněného a zároveň požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení bezplatného advokáta.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 1. dubna 2016, ve výroku I. přiznal povinné osvobození od soudních poplatků pro toto řízení a výrokem II. zamítl žádost povinné o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dospěl k závěru, že povinná splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, avšak žádost povinné o ustanovení zástupce z řad advokátů shledal nedůvodnou, neboť není naplněna druhá podmínka podle ustanovení § 30 o. s. ř., o tom, že ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně zájmů povinné, když tato je v exekučním řízení schopna sama činit procesní úkony a hájit své zájmy.
K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě ze dne 30. června 2016, č. j. 10 Co 378/2016-138, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II., a uvedl, že zájmy povinné neodůvodňují vyhovění žádosti o ustanovení zástupce, neboť se nejedná o skutkově a právně složitou věc, přičemž povinné se sepisem podání pomáhají pracovnice charity, čímž se nepřímo potvrzuje, že v daném případě není k ochraně jejích zájmů potřeba ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že její zájmy neodůvodňují vyhovění žádosti o ustanovení zástupce. Namítá, že z důvodu nepříznivého zdravotního stavu není schopna sama činit procesní úkony a hájit své zájmy, přičemž sociální pracovnice ji nezastupuje při jednání u soudu. Má za to, že soudu dostatečně prokázala své majetkové poměry, které, jak ostatně dovodil soud prvního stupně, prokazují splnění podmínek pro vyhovění její žádosti o ustanovení zástupce, trvá proto na jeho ustanovení a navrhuje, aby bylo usnesení odvolací soudu zrušeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle čl. 37 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále též jen „Listina základních práv a svobod“) má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
K zajištění práva na právní pomoc v rámci civilního soudního řízení slouží mimo jiné obecná (§ 5 o. s. ř.), případně zvláštní (např. § 15a, § 118a odst. 4 nebo § 119a odst. 1 o. s. ř.), poučovací povinnost soudů, která se uplatňuje vůči všem účastníkům řízení bez rozdílu na jejich osobní (sociální, ekonomické a jiné) poměry. Dále může účastník řízení za podmínek stanovených v § 30 o. s. ř. soud požádat o ustanovení zástupce.
Podle § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. stanoví několik podmínek, které je nutno splnit, aby zástupce mohl být účastníku řízení ustanoven. Základním předpokladem je, že o ustanovení zástupce účastník řízení požádá. Dále musí být ustanovení zástupce k ochraně zájmů žadatele nezbytně třeba a musí být naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 30 odst. 1 o. s. ř.), jimiž jsou nepříznivé osobní poměry žadatele a skutečnost, že se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. by mělo být nezbytné (podmínka nezbytnosti je upravena i v soudním řízení správním, k tomu srovnej § 35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, z uvedeného důvodu je možné odkázat i na judikaturu Nejvyššího správního soudu). V souvislosti s naplněním podmínky nezbytnosti by se soud měl individuálně, s ohledem na veškeré okolnosti případu, zabývat povahou řízení, zdali je věc skutkově a právně jednoduchá, a osobními předpoklady žadatele, zdali je schopen se sám efektivně bránit, a teprve následně vyvodit, zda je v konkrétní věci zastoupení účastníka podle § 30 o. s. ř. nezbytné k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2004, č. j. 6 Azs 19/2003-45).
V posuzovaném případě odvolací soud povinné zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř. neustanovil, neboť povinná, přestože její majetkové poměry odůvodňují vyhovění její žádosti (§ 138 odst. 1 o. s. ř.), je schopna sama nebo za pomoci jiných osob činit podání a náležitě chránit své zájmy, a v případě, že její podání nebudou splňovat požadované náležitosti, je povinností soudů ji vyzvat k doplnění podání a náležitě i poučit jak doplnění, či případnou opravu, provést.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že „směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.“
S ohledem na výše uvedené dovolací soud sám přezkoumal splnění předpokladů podle § 30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů a dospěl k závěru, že odvolací soud nevzal v potaz všechny okolnosti případu, když důkladně nezohlednil, zda je řízení o návrhu na zastavení exekuce jednoduché a zda je povinná skutečně schopna se v řízení efektivně bránit, neboli zda je zastoupení povinného advokátem nezbytné k ochraně jejích práv a oprávněných zájmů.
V posuzované věci je povinná (žadatelka o ustanovení zástupce) invalidní důchodkyní, která splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř., neboť její majetkové poměry ustanovení zástupce odůvodňují a současně se z její strany nejedná o zjevně svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. S názorem odvolacího soudu, že povinné není třeba k ochraně jejích zájmů ustanovovat zástupce z řad advokátů z důvodu již poskytované pomoci ze strany sociálních pracovnic, se dovolací soud nemůže ztotožnit, neboť má za to, že tato skutečnost svědčí spíše o tom, že povinná se v procesním právu, které je po řadě novelizací občanského soudního řádu pro osobu bez právního vzdělání obtížné a v řadě ohledů komplikované, dostatečně neorientuje, a není tak schopná bez cizí pomoci bezvadně formulovat svá podání vůči soudu. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že řízení o návrhu na zastavení exekuce nejsou často z hlediska dokazování ani z hlediska právního posouzení nikterak složitá. Avšak nemusí tomu tak být vždy a i v těchto řízeních se mohou vyskytnout otázky, jejichž posouzení není triviální. S ohledem na to, že Okresní soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 1. dubna 2016, č. j. 92 EXE 14548/2014-104, o odkladu exekuce do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce, s tím, že nelze vyvrátit možnost případného zastavení exekuce, protože bude nejdříve třeba rozhodnout o započtení pohledávek povinné na pohledávku oprávněného vymáhaného v této exekuci, má dovolací soud za to, že označení projednávaného řízení o návrhu na zastavení exekuce za jednoduché bylo ze strany odvolacího soudu předčasné a (tudíž) nesprávné.
Dovolací soud má proto důvodné pochybnosti o tom, zda je povinná schopna efektivně bránit svá práva jen za pomoci poučovací povinnosti soudu, aniž by jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud přitom dodává, že v případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné účastníkovi řízení k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce, je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že soud ustanovuje povinné v řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 26. ledna 2016 vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 EXE 14548/2014, zástupce Mgr. Pavla Andrleho, advokáta se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 1758/4.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-