// Profipravo.cz / Zastoupení 31.08.2016
Ustanovení zástupce z řad advokátů provedené věcně nepříslušným soudem
I. Postoupením věci věcně příslušnému soudu nepomíjí účinky ustanovení zástupce z řad advokátů provedeného věcně nepříslušným soudem.
II. K požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů lze obecně uvést, že advokát bude ustanoven zástupcem zejména tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou. To, zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž jen okolnost, že účastník sám podá žalobu, reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2094/2014, ze dne 31. 5. 2016
Dotčené předpisy:
§ 30 o. s. ř.
§ 226 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie: zastoupení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. září 2013, č. j. 35 Cm 140/2011-365, nevyhověl Městský soud v Praze žádosti žalobce (J. Š.) o ustanovení zástupce v řízení, v němž se žalobce domáhá po žalovaném [Ing. R. D., bývalém správci konkursní podstaty žalobce (dále též jen „R. D.“)] náhrady škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 152.822.490,50 Kč s příslušenstvím.
Soud prvního stupně - vycházeje z ustanovení § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - poukázal na to, že usnesením ze dne 13. srpna 2012, č. j. 35 Cm 140/2011-333, vyzval žalobce k zaplacení části soudního poplatku ve výši 100.000 Kč, odpovídající rozsahu jeho osvobození dle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č. j. 2 Cmo 159/2012-329. Žalobce soudní poplatek nezaplatil. Žádost žalobce o posečkání se zaplacením soudního poplatku podle ustanovení § 156 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, nemá odkladný účinek, stejně jako avízované podání ústavní stížnosti. V rozhodnutí (jde o usnesení) ze dne 29. dubna 2013, č. j. 2 Cmo 432/2012-360, jímž zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně č. j. 35 Cm 140/2011-336 (šlo o usnesení ze dne 5. září 2012), konstatuje Vrchní soud v Praze, že jsou předpoklady pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Za situace, kdy o částečném osvobození žalobce od povinnosti platit soudní poplatek bylo již pravomocně rozhodnuto, žalobce přes výzvu soudu redukovaný soudní poplatek nezaplatil a jsou splněny podmínky pro zastavení řízení, není ustanovení zástupce nezbytné k ochraně zájmů žadatele, uzavřel soud prvního stupně.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. prosince 2013, č. j. 2 Cmo 403/2013-371, zamítl návrh žalobce na přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 44/2013 (první výrok) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně v tom znění, že nevyhovuje žádosti žalobce o ustanovení zástupce (druhý výrok).
Odvolací soud - jenž rovněž vyšel z ustanovení § 30 o. s. ř. - dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům (jež se promítly ve druhém výroku jeho usnesení):
[1] Ze spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. března 2012, č. j. 35 Cm 140/2011-315, ve znění (výše označeného) usnesení odvolacího soudu z 28. června 2012, bylo žalobci přiznáno osvobození od soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 90 %. První ze zákonných předpokladů pro ustanovení zástupce žalobci (tedy že u něj jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků) je (tedy) splněn.
[2] Jinak je tomu ale u druhé podmínky vyžadované ustanovením § 30 odst. 1 o. s. ř., (tedy co do potřeby ustanovení zástupce k ochraně zájmů účastníka). O splnění této podmínky lze uvažovat jen tehdy, je-li zřejmé, že účastník není schopen vykonat v daném řízení procesní úkony. V posuzované věci o takovou situaci nejde. Z žalobcem sepsané žaloby a z dalších podání, která v řízení již učinil, je (totiž) mimo jakoukoli pochybnost, že žalobce se orientuje v hmotněprávní i procesněprávní problematice s řízením spojené a že až dosud byl schopen dostatečně ochránit své zájmy.
[3] Soudu prvního stupně tak nelze vytknout pochybení, zamítl-li žalobcovu žádost o ustanovení zástupce jako nedůvodnou.
Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje (podle obsahu dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a (současně) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v dotčeném výroku změnil tak, že mu ustanoví zástupce pro řízení.
K jednotlivým otázkám, jež má za významné pro rozhodnutí dovolacího soudu, argumentuje dovolatel následovně:
I. K podmínkám pro osvobození od soudních poplatků.
Potud dovolatel zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, že má stále postavení úpadce [v konkursu vedeném od roku 1995 na jeho majetek u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) pod sp. zn. K 32/95], je vyměřený soudní poplatek (100.000 Kč) pro něj nepřekonatelnou (právní i faktickou) překážkou přístupu k soudu, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
II. K potřebě zastoupení advokátem.
Dovolatel poukazuje na značnou složitost věci, jelikož ta se váže ke konkursnímu řízení vedenému podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a k úkolům, povinnostem a odpovědnosti správce konkursní podstaty v něm. Míní, že jako osoba práva neznalá [navíc oslaben tím, že se proti němu vede již bezmála 20 let konkursní řízení, v němž byl podle svého přesvědčení (opřeného též o trestní stíhání a následné odsouzení žalovaného)] žalovaným vážně poškozen, potřeboval bezesporu právní pomoc advokáta od samotného počátku řízení.
Složitost věci dokládá, že žalobou vycházející z týchž skutkových poměrů se dovolatel domáhá náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu rovněž vůči České republice. Řízení probíhá od roku 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „obvodní soud“) pod sp. zn. 18 C 213/2004 a po dvou kasačních rozhodnutích odvolacího soudu je fakticky stále na začátku. Dovolatel míní, že domáhá-li se svých nároků v obou řízeních na základě týchž skutkových okolností (byť v jednom pro nesprávný úřední postup státu a ve druhém pro nezákonný výkon funkce správce konkursní podstaty) není v jejich složitosti rozdíl. Přitom ve sporu vůči státu mu byl ustanoven zástupce.
K tomu opět akcentuje nemožnost zaplatit jakýkoli soudní poplatek a dovozuje, že absence zastoupení advokátem se přímo projevila tím, že ač se (bez své viny) téměř 20 let nachází v úpadkové situaci, soudy mu přesto uložily nepředstavitelnou poplatkovou povinnost (100.000 Kč). Důvod spatřuje v tom, že se mu nedostalo od počátku řízení potřebné právní pomoci.
Dovolatel proto „kategoricky nesouhlasí“ se závěrem, že ustanovení zástupce je pro něj bez významu. Naopak má za evidentní, že jen advokát je schopen v tomto složitém řízení (na jeho straně) řádně jednat a využívat všech práv, která žalobci náleží a o nichž jej soud v rozporu s příkazem občanského soudního řádu řádně nepoučil.
Dovolatel též „zásadně nesouhlasí“ se závěrem odvolacího soudu, že nejde o situaci, kdy je jeho zastoupení advokátem nutné, jelikož podle dosavadních podání se v problematice orientuje a až dosud byl schopen své zájmy dostatečně ochránit. K tomu uvádí, že svá podání sepisoval jen s enormním úsilím, kdy sám jako právní laik studoval odbornou literaturu a judikaturu vážící se k dané problematice.
Výklad, podle nějž je za těchto okolností schopen hájit svá práva v soudním řízení, nemůže obstát ve světle článku 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), když právě pro právní i skutkovou komplexnost a složitost věci se zavádí právo na odbornou právní pomoc.
Jako argument na podporu závěru, že je schopen se v řízení sám hájit, pak podle dovolatele nelze použít ani to, že dovolatel čerpá inspiraci a argumenty pro svá podání v tomto řízení z podání jeho (ustanoveného) advokáta v řízení vedeném proti státu.
III. K procesní vadě.
Tím, že ustanoví účastníku na jeho žádost zástupce, plní soud povinnost zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv (§ 18 o. s. ř.); současně jde o naplnění článku 37 odst. 2 Listiny. Ustanovení zástupce proto nezávisí na úvaze soudu, jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 30 odst. 1 o. s. ř.
Z toho, že jej soud nepoučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů (ač tuto povinnost ve smyslu § 30 o. s. ř. měl), dovozuje dovolatel vážnou procesní vadu celého řízení. O ustanovení zástupce je (totiž) rozhodováno ve fázi řízení bezprostředně předcházející jeho zastavení, čímž jsou dovolatelova práva závažně porušena (rozhodování o zastoupení se stává ryzí formalitou) v intenzitě rovnající se odepření přístupu k soudu. Kdyby byl žalobce profesionálně zastoupen, celý spor by se zřejmě odvíjel jinak (v první řadě by nebylo možné, aby nebyl osvobozen od soudního poplatku v plném rozsahu).
IV. K návrhu na přerušení řízení.
Dovolatel upozornil, že požádal o posečkání s úhradou vyměřeného soudního poplatku a proti rozhodnutím, jímž mu správci daně nevyhověli, podal správní žalobu vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 44/2013. S poukazem na ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. míní, že do rozhodnutí o této žalobě není na místě činit ve věci jakékoli úkony.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř.).
S účinností od 1. ledna 2013 přitom lze dovolání podat jen z důvodu uvedeného v § 241a odst. 1 o. s. ř. (tedy proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Jen prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tak lze poměřovat otázky hmotného nebo procesního práva způsobilé otevřít (prostřednictvím § 237 o. s. ř.) dovolací přezkum.
Ve smyslu výše uvedeného tak je pro účely posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenná argumentace dovolatele k podmínkám pro (jeho) osvobození od soudních poplatků. Rozhodnutí o návrhu dovolatele na přiznání osvobození od soudních poplatků (dle § 138 o. s. ř.), konkrétně usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. března 2012, č. j. 35 Cm 140/2011-315, ve znění usnesení odvolacího soudu z 28. června 2012, jimiž bylo dovolateli v konečném důsledku přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %, totiž nejsou předmětem dovolání, a otázku, zda u dovolatele jsou ve smyslu § 30 odst. 1 o. s. ř. předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, zodpověděl odvolací soud v napadeném usnesení způsobem pro dovolatele příznivým. Důvod připustit dovolání v dotčeném ohledu tedy dán není.
Dovolání je nicméně přípustné pro účely zodpovězení procesní otázky, zda dovolatel pro dané řízení potřebuje zastoupení advokátem, když potud je napadené rozhodnutí v rozporu s posléze ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Jak argumentováno shora, v dané věci je předmětem dovolacího přezkumu otázka, zda ustanovení zástupce dovolateli (žalobci) je „nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů“ (§ 30 odst. 1 o. s. ř.) a „zda ochrana zájmů“ žalobce vyžaduje, aby zástupcem žalobce byl ustanoven advokát (§ 30 odst. 2 o. s. ř.).
Z rozhodnutí obou soudů se přitom podává, že neměly za splněný již předpoklad „nezbytné potřeby ochrany zájmů“ žalobce plynoucí z § 30 odst. 1 o. s. ř. (k tomu, aby žalobci mohl být ustanoven „jakýkoli zástupce“).
K požadavku na ustanovení zástupce z řad advokátů lze obecně uvést, že advokát bude ustanoven zástupcem zejména tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou (srov. v literatuře např. dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 197).
V usnesení ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015 (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), pak Nejvyšší soud vysvětlil, že to, zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž jen okolnost, že účastník sám podá žalobu, reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje. V usnesení ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4529/2015, Nejvyšší soud dodal, že ochrana zájmů účastníka - bez ohledu na to, zda jde o řízení sporné, nesporné, exekuční či jiné řízení upravené v zákoně o zvláštních řízeních soudních - bude vyžadovat ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§ 138 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud pak nemá na základě dosavadního obsahu spisu žádné pochybnosti o tom, že jde o věc skutkově a právně složitou, což lze dokumentovat i tím, že poté, co v řízení vedeném dovolatelem proti státu u obvodního soudu pod sp. zn. 18 C 213/2004 k návrhu dovolatele došlému soudu 12. prosince 2007 připustil obvodní soud usnesením ze dne 18. září 2009, sp. zn. 18 C 213/2014, aby do řízení přistoupil jako další žalovaný R. D., byla nynější věc postoupena Městskému soudu v Praze (jako soudu v prvním stupni věcně příslušnému) až zrušujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2011, č. j. 35 Co 122/2011-298.
K tomu lze dodat, že samotné podání z 12. prosince 2007 (datované 5. prosince 2007), jímž žalobce navrhl, aby do řízení přistoupil jako další žalovaný R. D. (č. l. 90-93), již činil jménem žalobce advokát Mgr. Petr Čížek (dále jen „P. Č.“), ustanovený mu k ochraně jeho zájmů usnesením obvodního soudu ze dne 9. května 2006, sp. zn. 18 C 213/2004, což činí přinejmenším nepřesným závěr odvolacího soudu, že žalobce se orientuje v hmotněprávní i procesněprávní problematice s řízením spojené a že až dosud byl schopen dostatečně ochránit své zájmy.
Nejvyšší soud tedy uzavírá, že dovolání je důvodné, když napadené rozhodnutí neodpovídá v dovoláním dotčeném rozsahu shora formulovaným závěrům; proto je Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), ve druhém výroku zrušil a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud v novém rozhodnutí též vysvětlí, z jakých příčin není (a podle dosavadních postupů obou soudů řízení nebyl) považován (rozhodnutí soudů mu nebyla doručována) za zástupce dovolatele (žalobce) v tomto řízení advokát P. Č., jenž tímto zástupcem byl (jako ustanovený obvodního soudem) v době, kdy Městský soud v Praze vydal zrušující usnesení ze dne 31. května 2011 (nastala-li skutečnost, na jejímž základě toto zastoupení zaniklo, pak tato okolnost není patrna ze spisu, což musí být napraveno).
Ustanovení § 226 odst. 2 o. s. ř. [jež určuje, že bylo-li rozhodnutí zrušeno a věc postoupena věcně příslušnému soudu, nepoužije se v dalším řízení § 104a (věta první) a že z výsledků dosavadního řízení lze při novém projednání věci vycházet pouze z uznání žalovaného a ze shodných skutkových tvrzení účastníků; se souhlasem účastníků lze vycházet také z některých nebo ze všech provedených důkazů (věta druhá)] oporou pro závěr, že postoupením věci věcně příslušnému soudu pominuly účinky ustanovení zástupce z řad advokátů provedeného věcně nepříslušným soudem, není.
Vyjde-li podle ve spise doložených poznatků najevo, že toto zastoupení v mezidobí vskutku zaniklo, pak bude úkolem odvolacího soudu v novém rozhodnutí též vysvětlit, proč potřeba zastoupení dovolatele (žalobce) daná v době, kdy se svého nároku vůči R. D. domáhal u obvodního soudu (jíž tím, že tam advokát ustanoven byl), pominula po postoupení věci věcně příslušnému soudu.
Odvolací soud též nepřehlédne, že podle údajů z evidence úpadců byl konkurs na majetek žalobce v mezidobí zrušen po splnění rozvrhového usnesení.
V situaci, kdy dovoláním napadený výrok neobstál již v rovině právního posouzení věci, pokládal Nejvyšší soud za nadbytečné zkoumat, zda je dána dovolatelem tvrzená vada řízení. Jen pro úplnost budiž v této souvislosti řečeno, že argument dovolatele, podle kterého je o ustanovení zástupce rozhodováno (až) ve fázi řízení bezprostředně předcházející jeho zastavení, je zjevně nepřiléhavý, jestliže ve sporu vůči R. D. dovolatel (žalobce) jednal prostřednictvím soudem ustanoveného advokáta (P. Č.) již při podání návrhu na přistoupení R. D. do řízení jako dalšího žalovaného (v době zahájení řízení vůči R. D.) a tohoto zástupce měl ještě 31. května 2011, kdy Městský soud v Praze vydal usnesení o postoupení věci věcně příslušnému soudu.
K návrhu dovolatele na přerušení řízení budiž dodáno, že první výrok usnesení odvolacího soudu nebyl dovoláním napaden a sám Nejvyšší soud ve skutečnostech uváděných v této souvislosti dovolatelem žádnou překážku dalšího postupu dovolacího řízení v této věci neshledal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-