// Profipravo.cz / Procesní jednání za účastníka 11.04.2008

K doručování soudních písemností státu, resp. jeho organizační složce

Jménem státu, vystupuje-li za stát před soudem organizační složka státu příslušná podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, jedná před soudem vedoucí této organizační složky nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu.

Vedoucí organizační složky státu ani jím pověřený zaměstnanci však nejsou zástupci státu ve smyslu ustanovení § 24 a násl. o.s.ř. (tj. zástupci na základě plné moci), neboť jednání těchto osob představuje procesní úkony přímo státu. Proto také písemnosti určené státu, ať již jako účastníku řízení nebo jako tomu, na koho se soud obrací v souvislosti s probíhajícím řízením, se doručují příslušné organizační složce (srov. § 48e odst. 1 o.s.ř.), a nikoli jim.

Pro závěr o okamžiku doručení písemností určené státu je tedy rozhodující, kdy byla písemnost doručena na adresu sídla příslušné organizační složky státu, případně na jinou adresu v České republice, kterou tato organizační složka soudu sdělila (např. na adresu svého územního pracoviště), kde mohou doručovanou písemnost přijmout osoby uvedené v ustanovení § 48e odst. 2 o.s.ř.; to, kdy se tato písemnost fakticky dostane do dispozice osob oprávněných podle ustanovení § 21a odst. 3 o.s.ř. jménem státu jednat před soudem, není z tohoto hlediska významné, a to ani tehdy, obsahuje-li doručenka doplňující údaj o tom, že písemnost určená státu – jeho příslušné organizační složce směřuje „k rukám“ určité, jmenovitě označené osoby.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1133/2007, ze dne 29. 1. 2008

(posuzováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném k 26.9.2006)

vytisknout článek


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva vnitra, proti žalovanému JUDr. O. J., zastoupenému advokátkou, o 104.969,60 Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 406/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2006 č. j. 12 Co 373/2006-90, takto:

I.  Dovolání žalobkyně se odmítá.
II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30.8.2006 č. j. 12 Co 373/2006-90 potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12.5.2006 č. j. 20 C 406/2003-66, jímž byla zamítnuta žaloba „o náhradu škody ve výši 104.969,60 Kč s příslušenstvím“, a žalobkyni bylo uloženo, aby zaplatila žalovanému náklady řízení ve výši 25.681,- Kč „na účet jeho zástupce“; současně rozhodl, že žalobkyně je povinna „nahradit“ žalovanému na nákladech odvolacího řízení 24.276,- Kč k rukám advokátky JUDr. A. K. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně „neprokázala, zda a v jaké výši jí protiprávním jednáním žalovaného vznikla škoda“, a že proto „nebylo možno žalobě vyhovět“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodnila zejména tím, že oproti názoru soudů „ze všech provedených důkazů jednoznačně vyplývá“, že skutečná škoda v konkrétní prokázané výši žalobkyni jednoznačně vznikla, a že odvolací soud „vycházel pouze ze svých domněnek o nezdařilém důkazu žalobkyně o vzniku a výši škody“. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a „vrátil věc k dalšímu řízení“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
 
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že zásilka obsahující rozsudek odvolacího soudu, určená státu (České republice) jako účastníku řízení na straně žalobce, byla doručena příslušné organizační složce státu na jí požadovanou adresu dne 26.9.2006 a že žalobkyně, jejímž jménem před soudem jednala na základě pověření ministra vnitra ze dne 29.9.2004 zaměstnankyně s právnickým vzděláním Mgr. M. A., podala proti tomuto rozsudku („osobně“) u Okresního soudu Plzeň-město dne 29.11.2006 dovolání datované dnem 26.11.2006.

S názorem žalobkyně, že okamžik doručení rozsudku odvolacího soudu a s ním spojený počátek lhůty k podání dovolání je třeba odvíjet až ode dne 3.10.2006, kdy se zásilka obsahující napadený rozsudek odvolacího soudu fakticky doslala do rukou pověřené zaměstnankyně Mgr. M. A., nelze souhlasit.

Podle ustanovení § 21a odst. 3 o.s.ř. (ve znění účinném v době doručování napadeného rozsudku odvolacího soudu) vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, jedná před soudem jménem státu vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu.

Podle ustanovení § 48e odst. 1 o.s.ř. písemnost určenou státu soud předá doručujícímu orgánu k doručení příslušné organizační složce státu na adresu jejího sídla. Jestliže příslušná organizační složka státu o to požádá, soud předá písemnost k doručení na jinou  adresu  v  České  republice,  kterou   mu   sdělila; to neplatí, nemůže-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem.

Podle ustanovení § 48e odst. 2 o.s.ř. za příslušnou organizační složku státu mohou přijmout  doručovanou písemnost osoby uvedené v § 21a odst. 2 (správně v § 21a odst. 3) nebo její zaměstnanci, kteří tím byli pověřeni.

Z uvedených ustanovení vyplývá, že jménem státu, vystupuje-li za stát před soudem – tak  jako  v posuzovaném   případě  –  organizační   složka   státu   příslušná   podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, jedná před soudem vedoucí této organizační složky nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu (v daném případě pověřená zaměstnankyně Mgr. M. A.). Vedoucí organizační složky státu ani jím pověřený zaměstnanci však nejsou – jak se dovolatelka mylně domnívá - zástupci státu ve smyslu ustanovení § 24 a násl. o.s.ř. (tj. zástupci na základě plné moci), neboť jednání těchto osob představuje procesní úkony přímo státu. Proto také písemnosti určené státu, ať již jako účastníku řízení nebo jako tomu, na koho se soud obrací v souvislosti s probíhajícím řízením, se doručují příslušné organizační složce (srov. § 48e odst. 1 o.s.ř.), a nikoli jim. Pro závěr o okamžiku doručení písemností určené státu je tedy rozhodující, kdy byla písemnost doručena na adresu sídla příslušné organizační složky státu, případně na jinou adresu v České republice, kterou tato organizační složka soudu sdělila (např. na adresu svého územního pracoviště), kde mohou doručovanou   písemnost přijmout osoby uvedené v ustanovení § 48e odst. 2 o.s.ř.; to, kdy  se  tato písemnost fakticky dostane do dispozice osob oprávněných podle ustanovení § 21a odst. 3 o.s.ř. jménem státu jednat před soudem, není z tohoto hlediska významné, a to ani tehdy, obsahuje-li doručenka doplňující údaj o tom, že písemnost určená státu – jeho příslušné organizační složce směřuje „k rukám“ určité, jmenovitě označené osoby.

Za tohoto stavu je zřejmé, že lhůta k podání dovolání proti dotčenému rozsudku odvolacího soudu začala žalobkyni běžet již ode dne 26.9.2006 (kdy byl napadený rozsudek doručen příslušné  organizační složce státu na jí požadovanou adresu) a že podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 57 odst. 2 o.s.ř. uplynula v pondělí dne 27.11.2006. Protože dovolání bylo podáno až dne 29.11.2006, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218a o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně,  jejíž dovolání bylo odmítnuto, na   náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů