// Profipravo.cz / Procesní jednání za účastníka 02.07.2007
K učinění procesního úkonu za právnickou osobu neoprávněnou osobou
I. U právnické osoby vyplývá z povahy věci, že v občanském soudním řízení za ni jednají fyzické osoby, které mají odpovídající postavení ve struktuře právnické osoby, tedy jen prostřednictvím těchto osob může právnická osoba uplatňovat procesní oprávnění či plnit procesní povinnosti. To platí jak pro podání žaloby, tak pro udělení zmocnění zástupci. Okolnost, že procesní úkon za právnickou osobu učinila osoba, která k tomu není oprávněna, je procesní vadou stejně jako situace, kdy za účastníka učiní procesní úkon osoba, které k tomu chybí zmocnění. V případě podání žaloby (návrhu na zahájení řízení) pak jde o nedostatek podmínky řízení, který je podle ustálené judikatury dovolacího soudu odstranitelný podle § 104 odst. 2 o.s.ř. (srov. zejm. R 64/1998).
II. Podle § 21 odst. 3 část věty před středníkem o.s.ř. byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce pověřil.
Odvolací soud oproti výše uvedenému v posuzované věci ve shodě se soudem prvního stupně nesprávně dovodil, že udělení plné moci advokátovi k zastupování (podání žaloby) žalující družstevní záložny v nucené správě ze strany statutárních orgánů, které nebyly oprávněny za tuto právnickou osobu jednat, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, aniž se pokusil zjistit, zda podání žaloby je v souladu s vůlí právnické osoby projevené k tomu oprávněnou fyzickou osobou.
Navíc dovodil, že nucený správce má podle zákona č. 87/1995 Sb. po zavedení nucené správy postavení statutárního orgánu, ačkoliv z ustanovení § 28d tohoto zákona ve znění účinném v době udělení předmětné plné moci se podává, že doručením rozhodnutí o zavedení nucené správy se nepozastavuje výkon funkce kontrolní komise (předsedkyně kontrolní komise je přitom jednou z osob, které plnou moc udělily).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2814/2004, ze dne 26. 4. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. z. P., zastoupené advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu financí, za účasti M. K., a J. O., jako vedlejších účastníků na straně žalobkyně, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 94/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2004, č. j. 13 Co 510/2003-94, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2004, č. j. 13 Co 510/2003-94, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. září 2003, č. j. 20 C 94/2002-53, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
D. z. P., se domáhala vůči státu náhrady škody ve výši 1.220.000.000,- Kč, způsobené nařízením a výkonem nucené správy nad záložnou ze strany Ú. pro d. nad d. z.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 5. 9. 2003, č. j. 20 C 94/2002-53, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Došel k závěru, že již před podáním žaloby byla na D. z. P. uvalena nucená správa, proto podle ustanovení § 21 odst. 3 o.s.ř. za tuto právnickou osobu byl oprávněn jednat pouze nucený správce. Plnou moc advokátovi, který jménem družstevní záložny podal žalobu o náhradu škody, však udělili předseda představenstva, člen představenstva a předsedkyně kontrolní komise, tedy osoby k tomu neoprávněné. Nucený správce není z oprávnění za družstevní záložnu jednat vyloučen ustanovením § 21 odst. 4 o.s.ř., neboť smyslem nucené správy je plná dispozice správce s majetkem záložny, který by podáním žaloby jinou osobou byl popřen; protože podání žaloby osobou, která k tomu neměla od žalobce zmocnění, představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 o.s.ř.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2004, č. j. 13 Co 510/2003-94, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně ohledně uvalení nucené správy a plně se ztotožnil s jeho závěry jak o výlučném oprávnění nuceného správce k podání žaloby, tak o neodstranitelnosti nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v tom, že za právnickou osobu podaly žalobu osoby, které k tomu nebyly oprávněny.
Správce konkursní podstaty žalobkyně, na jejíž majetek byl po vydání rozhodnutí odvolacího soudu prohlášen konkurs, podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, v němž namítá, že nedostatek zmocnění k podání žaloby je odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který byl zhojen tím, že členské schůze družstevní záložny opakovaně podání žaloby schválily, a že tedy žaloba představuje projev vůle právnické osoby. Dovolatel dále s podrobným odkazem na úpravu obsaženou v zákoně č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, dovozuje podle § 21 odst. 4 o.s.ř. vyloučení nuceného správce z možnosti podat žalobu, směřující k náhradě škod vyvolaných právě nucenou správou. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2004, č. j. 26 K 16/2000 – 1601, byl na majetek D. z. P., prohlášen konkurs a správcem konkurzní podstaty byl ustanoven advokát, který podal dovolání i návrh na pokračování v řízení. Podle sdělení správce konkursní podstaty žalobkyně, došlého soudu 11. 1. 2005 a doloženého písemným potvrzením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2004, správce konkursní podstaty žalobkyně pohledávku, o kterou se vede spor, vyřadil z konkursní podstaty, čímž oprávnění s pohledávkou nakládat přešlo ze správce konkursní podstaty [srov. § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání] zpět na úpadce. Dovolací soud proto jako s účastníkem na straně žalující jednal s původní žalobkyní.
Ačkoliv Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sdělil soudu, že jedná za žalovaný stát s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jednal dovolací soud nadále s Ministerstvem financí ČR, neboť úprava plynoucí z ustanovení § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), použití ustanovení § 3 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, vylučuje [srov. § 5 písm. d) tohoto zákona včetně poznámky pod čarou], a proto nepřichází v úvahu, aby ve sporech o náhradu škody či regresních nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb. vystupoval jménem státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Výjimku tvoří od účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., tedy od 27. 4. 2006, tzv. dohodnuté jednání úřadu (§ 6 – 8 zákona č. 201/2002 Sb.), o něž se však v tomto případě nejedná.
Podle § 103 o.s.ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle § 21 odst. 3 část věty před středníkem o.s.ř. byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce pověřil.
U právnické osoby vyplývá z povahy věci, že v občanském soudním řízení za ni jednají fyzické osoby, které mají odpovídající postavení ve struktuře právnické osoby, tedy jen prostřednictvím těchto osob může právnická osoba uplatňovat procesní oprávnění či plnit procesní povinnosti. To platí jak pro podání žaloby, tak pro udělení zmocnění zástupci. Okolnost, že procesní úkon za právnickou osobu učinila osoba, která k tomu není oprávněna, je procesní vadou stejně jako situace, kdy za účastníka učiní procesní úkon osoba, které k tomu chybí zmocnění. V případě podání žaloby (návrhu na zahájení řízení) pak jde o nedostatek podmínky řízení, který je podle ustálené judikatury dovolacího soudu odstranitelný podle § 104 odst. 2 o.s.ř. (srov. zejména usnesení NS ČR ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. 1 Odon 60/97, publikované pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, či usnesení NS ČR ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, publikované pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000).
Odvolací soud oproti tomu v posuzované věci ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že udělení plné moci advokátovi k zastupování (podání žaloby) žalující družstevní záložny ze strany statutárních orgánů, které nebyly oprávněny za tuto právnickou osobu jednat, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, aniž se pokusil zjistit, zda podání žaloby je v souladu s vůlí právnické osoby projevené k tomu oprávněnou fyzickou osobou. Navíc dovodil, že nucený správce má podle zákona č. 87/1995 Sb. po zavedení nucené správy postavení statutárního orgánu, ačkoliv z ustanovení § 28d tohoto zákona ve znění účinném v době udělení předmětné plné moci se podává, že doručením rozhodnutí o zavedení nucené správy se nepozastavuje výkon funkce kontrolní komise (předsedkyně kontrolní komise je přitom jednou z osob, které plnou moc udělily).
Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je naplněn. Nejvyšší soud tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Jelikož dovolací důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-