// Profipravo.cz / Procesní jednání za účastníka 12.02.2007
Ke způsobilosti být účastníkem řízení ve věcech týkajících se Policie ČR
Policie České republiky je organizační složkou státu. Jako organizační složka státu není právnickou osobou; protože ani zákon jí nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, není způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se Policie České republiky stát, tj. Česká republika. (srov. R 11/1997).
Jestliže v projednávané věci žalobce označil za žalovanou „Českou policii v K.“, je takové označení žalované úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v žalobě řízení jako žalovaná účastnit; nebyl proto dán důvod k postupu podle ustanovení § 43 o.s.ř. Žalobu nebylo možné projednat a rozhodnout ve věci samé proto, že žalobcem úplně (přesně), určitě a srozumitelně označená žalovaná neměla způsobilost být účastníkem řízení. Uvedená skutečnost není vadou žaloby, ale nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit a který vede bez dalšího k zastavení řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1526/2006, ze dne 5.12.2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce F. O., zastoupeného advokátem, proti žalované České policii v K., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 60/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2004, č.j. 1 Co 112/2003-45, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. března 2003, č.j. 24 C 60/2002-11, jímž bylo řízení zastaveno a současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel shodně se soudem prvního stupně ze závěru, že Policie České republiky a ani její organizační složka v K. není právnickou osobou, tedy není nadána způsobilostí být subjektem práv a povinností v právních vztazích, a ani žádný zákonný předpis jí způsobilost být účastníkem sporného civilního řízení před soudem nepřiznává ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. Odvolací soud proto dovodil, že tato neodstranitelná překážka řízení brání, aby soud v řízení dále pokračoval, a řízení bylo důvodně zastaveno v souladu s ustanovením § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. K dovolacímu důvodu namítá, že s výrokem napadeného usnesení odvolacího soudu nesouhlasí, neboť dle jeho názoru jsou splněny veškeré podmínky řízení. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., není důvodné.
Podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům; má ji zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu). Způsobilost být účastníkem řízení tedy mají fyzické osoby, právnické osoby a stát (Česká republika). Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
Policie České republiky je - jak vyplývá z ustanovení § 1 a § 3 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanoveními § 3 odst. 1 a § 51 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů - organizační složkou státu. Jako organizační složka státu není právnickou osobou (srov. § 3 odst. 2 větu první zákona č. 219/2000 Sb.); protože ani zákon jí nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, není - jak správně uvedl odvolací soud - způsobilým účastníkem občanského soudního řízení ve smyslu ustanovení § 19 o.s.ř. Způsobilost mít práva a povinnosti, jakož i způsobilost být účastníkem řízení, má ve věcech týkajících se Policie České republiky stát, tj. Česká republika. (srov. též stanovisko Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.1.1997, sp. zn. Plsn 2/96, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 11, ročník 1997).
Podle ustanovení § 90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.
Z ustanovení § 79 odst.1 věty druhé a třetí o.s.ř. vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat. Ve vztahu ke státu se v ustanovení § 79 odst. 1 větě druhé o.s.ř. uvádí, že jeho označení jako účastníka řízení obsahuje„označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje.“
Jestliže žaloba neobsahuje označení účastníků řízení, všechny údaje potřebné k označení účastníků řízení nebo je-li žaloba v označení účastníků řízení neurčitá nebo nesrozumitelná (tj. obsahuje-li takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci nebo je-li zjevný logický rozpor mezi označením účastníka řízení a jinými údaji o tomto účastníku obsaženými v žalobě), je soud povinen pokusit se takovéto vady podání odstranit - neučinil-li tak žalobce dříve sám (z vlastní iniciativy) - postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř.
Označí-li však žalobce v žalobě účastníky řízení úplně (přesně), určitě a srozumitelně, není vadou podání skutečnost, že nemají (všichni nebo někteří z nich) způsobilost být účastníkem řízení. Byl-li v žalobě označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení (srov. též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29.6.1995 sp. zn. III. ÚS 74/94, Sbírka nálezů a usnesení sv. III, č. 42, str. 297).
V projednávané věci žalobce - jak je z žaloby nepochybné - označil za žalovanou „Českou policii v K.“ Vzhledem k tomu, že uvedené označení žalované bylo úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v žalobě řízení jako žalovaná účastnit, nebyl dán důvod k postupu podle ustanovení § 43 o.s.ř. Žalobu nebylo možné projednat a rozhodnout ve věci samé proto, že žalobcem úplně (přesně), určitě a srozumitelně označená žalovaná neměla způsobilost být účastníkem řízení. Uvedená skutečnost není - jak uvedeno již výše - vadou žaloby, ale nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit a který vede bez dalšího k zastavení řízení. Případný omyl žalobce v tom, zda Policie ČR, příp. její organizační složka, má způsobilost mít práva a povinnosti nebo zda jí zákon přiznává způsobilost být účastníkem řízení (tj. omyl v právním názoru), však nemá z hlediska následků neodstranitelného nedostatku podmínky řízení žádný význam.
Dovolací soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že Policie České republiky -stejně jako jiná organizační složka státu - nemá způsobilost být účastníkem řízení; odvolacímu soudu tedy nelze důvodně vytýkat, že ze zjištěného nedostatku podmínky řízení dovodil odpovídající závěry, tedy, že jsou dány důvody k zastavení řízení [§ 103, § 104 odst.1 věty první o.s.ř.] (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.3.2004, sp. zn. 21 Cdo 2401/2003).
Z uvedeného je zřejmé, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. části věty před středníkem zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -pkr-