// Profipravo.cz / Místní příslušnost 03.03.2015
Místní příslušnost určená podle § 45 odst. 3 exekučního řádu
V projednávané věci bylo zjištěno, že povinná, která nemá sídlo na území České republiky, vede v pozici oprávněné exekuční řízení k vymožení svých peněžitých pohledávek proti svým dlužníkům u několika soudů v České republice a že má tedy na území České republiky majetek, který lze postihnout exekucí. Protože po zahájení exekuce bylo zjištěno, že povinná má majetek na území České republiky u některého z více místně příslušných soudů, odvolací soud správně dovodil v souladu s ustanovením § 45 odst. 3 exekučního řádu, že místně příslušným exekučním soudem je ten soud, jehož název je první v abecedním pořadí.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1661/2014, ze dne 16. 12. 2014
Dotčené předpisy:
§ 45 odst. 2 a 3 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 220 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: místní příslušnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové – poté, co na návrh oprávněné dne 31. 7. 2013, pod č. j. 27 EXE 1969/2013-16, pověřil vedením exekuce soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Veveří 125, Brno – usnesením ze dne 10. 9. 2013, č. j. 27 EXE 1969/2013-39, vyslovil (k námitce povinné) místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu soudu. Dovodil, že sídlo povinné, která je právnickou osobou, je v zahraničí a že soudu není známo, zda má povinná v České republice majetek, který by zakládal místní příslušnost toho, kterého soudu.
K odvolání účastníků Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 11. 2013, č. j. 24 Co 552/2013-100, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o vyslovení své místní nepříslušnosti potvrdil a ve výroku o postoupení věci k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu soudu ho změnil tak, že po právní moci usnesení se věc postupuje Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místně příslušnému. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že nemůže být dána jeho místní příslušnost jako soudu exekučního, neboť ovinná jako právnická osoba nemá v jeho obvodu sídlo, a z dosavadního obsahu spisu ani nevyplývalo, že by v jeho obvodu měla jakýkoliv majetek. Z tvrzení povinné (v její námitce o místní nepříslušnosti soudu) o tom, že má majetek v obvodu Okresního soudu v Benešově, neboť zde v procesním postavení oprávněného vede exekuce k vymožení svých pohledávek vůči svým dlužníkům, a ze sdělení Okresního soudu v Benešově dovodil, že povinná u tohoto soudu skutečně vede exekuce k vymožení svých peněžitých pohledávek a má tedy ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu majetek, které lze postihnout v exekuci, a že je tedy vyloučeno, aby o otázce místní příslušnosti měl rozhodovat Nejvyšší soud, neboť podmínky místní příslušnosti exekučního soudu v dané věci lze zjistit postupem podle § 45 exekučního řádu. I když povinná tvrdila, že v procesním postavení oprávněného vede obdobné exekuce k vymožení peněžitých pohledávek i u Okresního soudu v Berouně, v Blansku, v Bruntále a v Břeclavi, odvolací soud uzavřel, že Okresní soud v Benešově je prvním místně příslušným exekučním soudem v abecedním pořadí tak, jak má na mysli § 45 odst. 3 exekučního řádu.
Proti usnesení odvolacího soudu (jeho měnícímu výroku) podala povinná dovolání. Namítla, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení § 220 občanského soudního řádu, když změnil usnesení soudu prvního stupně, neboť jím nebylo rozhodnuto ve věci samé, a že nesprávně aplikoval ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, když dovodil, že lze „lokalizovat“ pohledávku povinné na základě soudu, který vede ve vztahu k předmětné pohledávce povinné exekuční řízení. Uvedla, že pohledávku lze zcela jistě považovat za majetek, a to majetek nehmotný, ale že nelze určit, kde se pohledávka nachází, a že je proto vyloučena aplikace ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu. Namítla, že odvolací soud rovněž nesprávně dovodil, že nařízení exekuce a pověření exekutora místně nepříslušným soudem není důvodem k zastavení exekuce. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva [výkladu ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal dovoláním napadený výrok usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné není opodstatněné.
Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení § 45 odst. 3 exekučního řádu je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Místně příslušným exekučním soudem právnické osoby je tedy soud, v jehož obvodu má povinný sídlo, a není-li toto sídlo umístěno na území České republiky, soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Pro případ, že by bylo místně příslušných více soudů, je místně příslušným exekučním soudem ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
V projednávané věci bylo zjištěno, že povinná, která nemá sídlo na území České republiky, vede v pozici oprávněné exekuční řízení k vymožení svých peněžitých pohledávek proti svým dlužníkům u několika soudů v České republice (např. u Okresního soudu v Benešově, Okresního soudu v Berouně, Okresního soudu v Blansku, Okresního soudu v Bruntále a Okresního soudu v Břeclavi) a že má tedy na území České republiky majetek, který lze postihnout exekucí (uvedená zjištění dovolatelka nezpochybňuje). Protože po zahájení exekuce bylo zjištěno (především z tvrzení povinné), že povinná má majetek na území České republiky u některého z více místně příslušných soudů, odvolací soud správně dovodil v souladu s ustanovením § 45 odst. 3 exekučního řádu, že místně příslušným exekučním soudem je ten soud, jehož název je první v abecedním pořadí, tj. Okresní soud v Benešově.
Důvodná není ani námitka dovolatelky, že odvolací soud nemůže změnit podle ustanovení § 220 o. s. ř. (ve znění od 1. 4. 2011) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 23 Cdo 251/2012, uveřejněné pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-