// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 17.01.2023
Doručování nařízení belgického soudního vykonavatele
I. Doručení královskému prokurátorovi ve smyslu čl. 40 belgického soudního zákoníku lze považovat za účinné tehdy, jestliže zadavatel či soudní vykonavatel učinili všechny rozumné kroky či vynaložili rozumnou námahu ke zjištění místa bydliště, pobytu nebo zvoleného pobytu povinné osoby. Zda takové kroky byly učiněny, záleží vždy na konkrétních okolnostech věci.
II. V souzené věci bylo zjištěno, že povinný jako belgický státní občan neměl od 11. 1. 2008 do 15. 12. 2016 v belgickém národním registru osob hlášené žádné bydliště, místo pobytu nebo zvolené bydliště, přestože byl po toto období v Belgii stále registrován (od 11. 1. 2008 však bez známé adresy, když poslední adresa povinného byla tohoto dne úředně odstraněna). Dne 15. 12. 2016 nahlásil adresu svého aktuálního pobytu v České republice.
Jestliže za dané situace oprávněný, resp. jej zastupující soudní vykonavatel (jako profesionál v daném oboru), nenalezl v belgickém národním registru osob bydliště povinného, lze uzavřít, že oprávněný provedl všechny rozumné možné kroky k zjištění bydliště povinného ve smyslu čl. 40 belgického soudního zákoníku (ve světle výkladu v judikatuře Kasačního soudního dvora Belgie). Nelze tak souhlasit s povinným, že mezi takové rozumné kroky lze v dané věci zařadit i svépomocné zjišťování bydliště či pobytu povinného pomocí různých internetových vyhledavačů či sociálních sítí.
Skutečnost, že soudní vykonavatel nezjistil bydliště povinného, způsobil sám povinný tím, že v období od 11. 1. 2008 do 15. 12. 2016 neplnil svoji oznamovací povinnost uloženou mu belgickým zákonem ze dne 19. července 1991 o registrech obyvatel, občanských průkazech, cizineckých průkazech a dokladech o pobytu (ve spojení s Královským rozhodnutím ze dne 16. 7. 1992 o registrech obyvatel a registru cizinců).
Lze tak učinit závěr, že oznámení - nařízení soudního vykonavatele ze dne 2. 6. 2014 bylo (platně) doručeno královskému prokurátorovi u soudu prvního stupně v Limburku v souladu s čl. 40 belgického soudního zákoníku, čímž došlo k přerušení (civilnímu zastavení) běhu promlčecí lhůty a započetí běhu nové desetileté promlčecí lhůty (čl. 2244 §1 věta první ve spojení s čl. 2262bis §1 větou první belgického občanského zákoníku), která v době zahájení exekučního řízení ještě neuplynula (skončí až 2. 6. 2024).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1567/2022, ze dne 7. 9. 2022
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 31. 3. 2021, č. j. 29 EXE 3/2019-242, kterým Okresní soud ve Zlíně zamítl návrh povinného ze dne 28. 11. 2019 na zastavení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně dne 18. 7. 2019, pod č. j. 29 EXE 3/2019-27. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně (nedoplňoval dokazování). Exekučním titulem jsou rozsudky Odvolacího soudu v Antverpách (Hof van beroep van Antwerpen), Belgické království, sp. zn. C/2126/2004 – 2004/P/767, č. 2126, ze dne 23. 12. 2004, a rozsudek Pracovního soudu v Antverpách, pobočka Tongeren (Arbeidsrechtbank Antverpen), Belgické království, sp. zn. AR 326/2000, ze dne 24. 4. 2006, které byly usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 9. 2018, č. j. 29 EXE 150/2018-50, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2019, č. j. 20 Co 383/2018-64, a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3031/2019, prohlášeny za vykonatelné na území České republiky.
2. Povinný v návrhu na zastavení exekuce ze dne 28. 11. 2019 (č. l. 30 spisu) vznesl námitku promlčení vůči vymáhaným pohledávkám, což je důvod, pro který exekuci nelze provést [§ 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu]. Tvrdí, že mu není nic známo o tom, že by byl dne 2. 6. 2014 o předmětných rozsudcích (exekučních titulech) uvědoměn (belgickým) soudním vykonavatelem a že by mu téhož dne byly rozsudky doručeny. Ke dni 3. 8. 2018, kdy oprávněný podal návrh na prohlášení vykonatelnosti obou rozsudků na území České republiky, byly předmětné pohledávky oprávněného již promlčeny. Dále - stejně jako v podaném odvolání - uvedl, že úkon (uvědomění) soudního vykonavatele ze dne 2. 6. 2014 doručený do rukou královského prokurátora (státního zástupce) novou desetiletou promlčecí dobu založit nemohl, protože se jedná o nicotný či neplatný úkon, k němuž nebyly splněny zákonné podmínky, jelikož místo pobytu povinného v České republice bylo dohledatelné. Oprávněný dlouhou dobu nepodnikal nic k vymožení svého nároku, což nelze vyložit jinak, než se jej vzdal; na to dopadá koncept belgického práva nazvaný jako rechtsverwerking.
3. Odvolací soud dovodil (shodně se soudem prvního stupně), že při posuzování námitky promlčení je třeba aplikovat belgické právní předpisy, tj. belgický občanský zákoník ze dne 21. 3. 1804 - Burgerlijk Wetboek a belgický soudní zákoník (lze přeložit i jako soudní řád) ze dne 10. 10. 1967 - Gerechtlijk Wetboek (správně Gerechtelijk Wetboek). Těžiště odvolací argumentace povinného spočívala v posouzení, zda oprávněný učinil „rozumně přiměřené kroky“ k nalezení bydliště, místa pobytu nebo zvoleného bydliště povinného, a tedy zda v souladu s čl. 40 belgického soudního zákoníku došlo doručením oznámení - nařízení soudního vykonavatele ze dne 2. 6. 2014 (včetně obou soudních rozhodnutí, viz č. l. 90, 91 spisu) královskému prokurátorovi (obdoba státního zástupce) k přerušení promlčecí doby podle čl. 2244 belgického občanského zákoníku, tj. k založení nové desetileté promlčecí doby, která by uplynula až 2. 6. 2024. Článek 40 belgického soudního zákoníku ve spojení s judikaturou belgického Kasačního soudního dvora ukládá tomu, kdo hodlá doručovat královskému prokurátorovi, aby předtím podnikl veškeré příslušné možné kroky (rozumně přiměřené či řádné kroky) k nalezení bydliště, místa pobytu nebo zvoleného místa pobytu v Belgii nebo v zahraničí strany, jíž má být prostřednictvím královského prokurátora doručeno. Belgická odborná literatura [Bas Feys. Compendium Gerechtsdeurwaarders (Kompendium soudních vykonavatelů). KnopsPublishing, 2018, s. 508-510; č. l. 220 spisu] pak dovozuje, že by mělo jít o rozumnou námahu vynaloženou za účelem zjištění místa bydliště nebo pobytu, což vyžaduje v prvé řadě náhled do registru obyvatel prostřednictvím belgického národního registru osob (obdoba české centrální evidence obyvatel), případně také prověření v rámci vlastních databází. Povinný byl osobou neznámého pobytu a po oprávněném nelze rozumně žádat více, než před doručením oznámení - nařízení soudního vykonavatele ze dne 2. 6. 2014 (královskému prokurátorovi) učinil. Z výpisu z belgického národního registru osob ze dne 30. 5. 2014 totiž plyne, že povinný od 11. 1. 2008 neměl jako belgický občan v belgickém národním registru osob hlášené žádné bydliště, místo pobytu nebo zvolené bydliště, a to přesto, že až do 15. 12. 2016 byl v Belgii stále registrován (od 11. 1. 2008 však bez známé adresy). Z ničeho pak nevyplývalo, že by se povinný odstěhoval do zahraničí, když ani z údaje o uzavření sňatku s V. L. v Belgii nic takového dovozovat nelze. Navíc všechny údaje prověřil soudní vykonavatel, na nějž se oprávněný za tímto účelem obrátil, přičemž nelze rozumně očekávat, že pokud adresu bydliště nebo místa pobytu povinného nezjistil soudní vykonavatel, jakožto profesionál v daném oboru s přístupem do státem vedených evidencí i vlastních databází, měl by toho dosáhnout oprávněný jako soukromá osoba. Vyhledávání povinného svépomocí na internetu prostřednictvím internetových vyhledávačů či sociálních sítí nemůže představovat povinnost, kterou by měl oprávněný splnit, má-li se domoci výkonu soudním rozhodnutím přiznaných práv.
4. Odvolací soud uzavřel, že oprávněný vynaložil veškeré rozumné úsilí (všechny rozumné kroky) ke zjištění bydliště povinného, které od něj lze v dané situaci očekávat. Oprávněným zvolený postup zcela odpovídal postupu předpokládanému čl. 40 belgického soudního zákoníku (i jeho výkladu v judikatuře belgických soudů a odborné literatuře), v důsledku čehož došlo k přerušení promlčecí lhůty [nizozemsky: burgerlijke stuiting – což lze přeložit i jako civilní zastavení (promlčecí lhůty)] a založení běhu nové promlčecí lhůty (ve smyslu čl. 2244 §1 belgického občanského zákoníku), která dle čl. 2262bis belgického občanského zákoníku činí 10 let. K promlčení vymáhaných pohledávek tedy dosud nedošlo, neboť oznámením – nařízením soudního vykonavatele ze dne 2. 6. 2014 doručeným k rukám královského prokurátora u soudu prvního stupně v Limburku došlo k přerušení běhu promlčecí lhůty, což má za následek, že v době zahájení exekučního řízení promlčecí lhůta ještě neuplynula; důvod pro zastavení exekuce tak není dán. Povinným navrhované důkazy (znaleckým posudkem z oboru právní vztahy k cizině a ohledně údajů zjistitelných v letech 2008 – 2014 o povinném na internetu) odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) zamítl pro nadbytečnost.
5. Odvolací soud dodal, že zatímco povinný zřejmě účelově nesplnil svoji povinnost (stanovenou belgickým zákonem ze dne 19. července 1991 o registrech obyvatel, občanských průkazech, cizineckých průkazech a dokladech o pobytu) nahlásit do registru obyvatel novou adresu svého pobytu, přičemž jeho dosavadní pobyt byl z belgického národního registru osob již v roce 2008 (od 11. 1.) vymazán, oprávněný učinil vše pro to, aby promlčení svých vykonatelných (soudním rozhodnutím přiznaných) pohledávek zabránil, a jakmile z belgického národního registru osob zjistil, že povinný žije v České republice, začal konat kroky vedoucí k vymožení pohledávky po povinném v České republice. Povinný zjevně usiluje o to, aby se vyhnul splnění vykonatelných pohledávek oprávněného, když nahlásil adresu svého aktuálního pobytu v České republice až dne 15. 12. 2016, kdy by za jiných okolností jeho dluhy vůči oprávněnému již byly promlčené (původní promlčecí lhůta by uplynula dne 23. 12. 2014, resp. 24. 4. 2016).
6. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje ve vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zda pro účely doručování místně příslušnému státnímu zástupci (královskému prokurátorovi) podle článku 40 (belgického) soudního řádu (Gerechtelijke Wetboek) v případě osoby, u níž není známo bydliště, místo pobytu nebo zvolené bydliště v Belgii ani v zahraničí, ke splnění povinnosti učinit veškeré rozumně přiměřené kroky vedoucí ke zjištění bydliště, místa pobytu nebo zvoleného bydliště, postačila lustrace belgického národního registru osob se zjištěním, že je daná osoba v Belgii registrována, avšak je bez známé adresy, nebo zda vedle toho bylo zapotřebí provést i další kroky k dohledání osoby neznámého bydliště, místa pobytu nebo zvoleného bydliště, které lze rozumně očekávat (např. vyhledání dotyčné osoby za použití internetu), tak, aby doručení místně příslušnému státnímu zástupci bylo platné, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá, že exekuce by měla být zastavena pro její nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, neboť pohledávky vymáhané v exekučním řízení jsou podle belgického práva promlčené. Podle čl. 2262bis §1 první odstavec belgického občanského zákoníku (Burgerlijke wetboek) promlčecí doba v případě vymáhaných pohledávek činí 10 let, tedy již v době zahájení řízení o vykonatelnosti na území České republiky, tj. ke dni 3. 8. 2018, byly tyto pohledávky promlčeny. Důsledek promlčení obecně upravuje čl. 2219 belgického občanského zákoníku.
7. K doručení příkazu k zaplacení do rukou královského prokurátora dne 2. 6. 2014 nelze přihlížet; jedná se o nicotný nebo neplatný úkon. I když dovolatel v době doručování uvědomění o existenci vykonatelných pohledávek bydliště v Belgii neměl, tak nebyla splněna základní podmínka pro doručování místně příslušnému královskému prokurátorovi, totiž aby doručující strana podnikla všechny rozumně přiměřené kroky k nalezení jeho bydliště, místa pobytu nebo zvoleného bydliště. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že v tomto směru postačila lustrace provedená v belgickém národním registru osob, popř. ve vlastních databázích. Tomuto závěru nenasvědčuje ani judikatura belgických soudů, na kterou odvolací soud odkazuje, ba naopak, napadené rozhodnutí je s ní v přímém rozporu (ve vztahu k výkladu cizího práva odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 29 ICdo 96/2016). Zdůraznil, že rozhodnutí (belgického) Kasačního soudního dvora ze dne 7. 11. 2014, číslo C.13.0058.N, a ze dne 21. 11. 2019, č. C.18.0547.N, vyžadují, aby doručující strana učinila přiměřené kroky (vlámsky „redelijke stappen“ – rozhodnutí č. C.13.0058.N), resp. veškeré možné kroky, které lze rozumně očekávat (vlámsky „alle in redelijkheid mogelijke stappen“ – rozhodnutí č. C 18.054.N), jež musí být podniknuty ke zjištění místa bydliště nebo pobytu osoby, které má být doručeno prostřednictvím královského prokurátora. Teprve pokud ani přiměřené kroky či všechny možné kroky, které lze rozumně očekávat, ke zjištění místa bydliště či pobytu adresáta oznámení nevedou, lze doručit královskému prokurátorovi. Posouzení, zda se tak stalo, bude vždy záležet na konkrétních okolnostech daného případu. V tomto případě rozumně očekávané kroky, které měl oprávněný před doručením vyrozumění o existenci vykonatelné pohledávky učinit, musí zahrnovat i pokus o dohledání povinného za použití internetu. I v poměrech roku 2014 se jednalo o zcela „triviální“ krok, když se internet, se všemi jeho aplikacemi včetně sociálních sítí a informačních systémů na něm provozovaných dávno stal standardním, široce užívaným nástrojem pro dohledání osob s neznámým pobytem.
8. Dovolatel na podporu své argumentace dále poukázal na rozsudek Kasačního soudního dvora ze dne 1. 6. 2012, č. F.110089.F. V daném případě nepostačila doručující osobou provedená lustrace v belgickém národním registru osob (s negativním výsledkem), nýbrž měla učinit i další rozumně očekávané kroky, konkrétně vznést dotaz k francouzskému centrálnímu úřadu pro výběr daní, tedy k úřadu jiného státu. Odvolací soud se však tímto rozhodnutím nijak nezabýval, natož aby jeho závěry zohlednil ve vlastním rozhodování. Odvolací soud se tedy odchýlil od rozhodovací praxe belgických soudů, když k požadavku na uskutečnění rozumně očekávaných kroků při dohledání místa pobytu povinného přistoupil „zcela formalisticky“ a z těchto kroků vyloučil aktivity, jako je hledání pomocí internetu, jež jsou „zcela běžné“. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání je přípustné, neboť Nejvyšší soud dosud ve své rozhodovací praxi neřešil otázku, kdy lze dovodit, že doručení oznámení - nařízení belgického soudního vykonavatele (včetně doručovaných soudních rozhodnutí) královskému prokurátorovi proběhlo v souladu s čl. 40 belgického soudního zákoníku, a tak došlo k přerušení (civilnímu zastavení) promlčecí lhůty podle čl. 2244 §1 belgického občanského zákoníku a založení nové desetileté promlčecí lhůty (čl. 2262bis §1 věta první belgického občanského zákoníku). Dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
10. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
11. Nejvyšší soud předesílá, že v souzené věci se jedná o výklad cizího práva (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4334/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 29 ICdo 96/2016), proto přihlédl k judikatuře Kasačního soudního dvora Belgie a belgické odborné literatuře.
12. Podle čl. 2219 belgického občanského zákoníku (Burgerlijk Wetboek) ze dne 21. 3. 1804 promlčení je způsob, jak něco nabýt nebo být osvobozen od závazku po uplynutí určité doby a za podmínek stanovených zákonem.
13. Podle čl. 2244 §1 věty první belgického občanského zákoníku předvolání k soudu, platební rozkaz, výzva k úhradě podle článku 1394/21 soudního zákoníku nebo zabavení doručené osobě, které chceme v promlčení zabránit, představují přerušení. (Předvolání k soudu přerušuje promlčecí lhůtu do okamžiku vynesení konečného rozhodnutí).
14. Podle čl. 2262bis §1 věty první belgického občanského zákoníku všechny osobní právní nároky jsou promlčeny po uplynutí deseti let (čl. 2219, 2244 a 2262bis včetně překladu soudního překladatele na čl. 75-77 a 177-179 spisu).
15. Podle čl. 40 věty první až čtvrté belgického soudního zákoníku (Gerechtelijk Wetboek) ze dne 10. 10. 1967 v případě osob, které nemají v Belgii žádné známé bydliště, místo pobytu nebo zvolené bydliště, zašle soudní vykonavatel na poště podaným doporučeným dopisem opis listiny do místa jejich bydliště nebo do jejich místa pobytu v zahraničí a leteckou poštou, pokud se místo určení nenachází v sousední zemi, aniž jsou dotčeny nějaké jiné způsoby zaslání dohodnuté mezi Belgií a zemí, ve které mají takovéto osoby své bydliště nebo místo pobytu. Doručení se považuje za vykonané odevzdáním listiny poštovní službě oproti doručence ve formách stanovených v tomto článku. Nemá-li dotyčná osoba v Belgii ani zahraničí žádné známé bydliště, místo pobytu nebo zvolené bydliště, vykoná se doručení královskému prokurátorovi, v jehož soudním obvodu zasedá soudce, který má nebo měl požadavek vzít na vědomí; nebyl-li nebo není-li u soudce podán žádný požadavek, vykoná se doručení královskému prokurátorovi, v jehož soudním obvodu má žadatel své bydliště a nemá-li žádné bydliště v Belgii, královskému prokurátorovi v Bruselu. Doručení královskému prokurátorovi lze provést poskytnutím opisu listiny tajemníkovi nebo právníkovi Úřadu státního zastupitelství (včetně překladu soudního překladatele na čl. 86-88 spisu; Gerechtelijk Wetboek lze přeložit i jako soudní řád).
16. Podle čl. 1 § 1 bodu 1° belgického zákona ze dne 19. července 1991 o registrech obyvatel, občanských průkazech, cizineckých průkazech a dokladech o pobytu (Wet van 19 juli 1991 betreffende de bevolkingsregisters, de identiteitskaarten, de vreemdelingenkaarten en de verblijfsdocumenten) jsou v každé obci vedeny registry obyvatel, v nichž se v místě trvalého pobytu bez ohledu na to, zda se zde zdržují nebo dočasně zdržují, evidují Belgičané a cizinci, kteří mají povolení nebo zmocnění k pobytu v Belgii po dobu delší než tři měsíce, kteří mají zmocnění se zde usadit nebo jsou z jiného důvodu zapsáni v souladu s ustanoveními zákona z 15. prosince 1980 o vstupu na území, pobytu, usazení a vyhoštění cizinců, vyjma cizinců, kteří jsou zapsáni dle bodu 2° do uvedeného registru, rovněž osoby ve smyslu článku 2 a násl. zákona z 8. srpna 1983 o národních registrech fyzických osob.
17. Podle čl. 5 § 1 belgického zákona ze dne 19. července 1991 o registrech obyvatel, občanských průkazech, cizineckých průkazech a dokladech o pobytu změna místa trvalého pobytu Belgičana, usazení nebo změna místa trvalého pobytu cizince v Belgii se provádí oznámením v podobě a ve lhůtách stanovených králem a v souladu s obecními vyhláškami vydanými k této věci (včetně překladu soudního překladatele na č. l. 222-236 spisu).
18. Kasační soudní dvůr Belgie (nizozemsky: Hof van Cassatie van België) v rozsudku ze dne 7. 11. 2014, číslo C.13.0058.N (včetně překladu soudního překladatele na čl. 147-150 spisu), dospěl při výkladu čl. 40 belgického soudního zákoníku k závěru (právní věta rozsudku), že doručení královskému prokurátorovi není možné, pokud strana, na jejíž žádost bylo doručení prováděno, znala nebo měla znát bydliště, místo pobytu nebo zvolené místo pobytu v Belgii nebo v zahraničí toho, komu je doručováno; soudce zváží na základě skutkových okolností věci, zda tato strana učinila řádné kroky (nizozemsky: redelijke stappen), aby toto místo bydliště či pobytu dohledala.
19. Kasační soudní dvůr Belgie v rozsudku ze dne 21. 11. 2019, číslo C.18.0547.N (včetně překladu soudního překladatele na č. l. 141-143 spisu), dospěl k závěru (právní věta rozsudku), že z článku 40, druhého a čtvrtého odstavce soudního zákoníku (soudního řádu), společně s obecným právním principem práva na obhajobu, vyplývá, že strana, která přistoupila k doručení rozhodnutí na prokuraturu, měla předem učinit veškeré příslušné možné kroky (nizozemsky: alle in redelijkheid mogelijke stappen), aby našla místo bydliště, pobytu nebo zvoleného bydliště osoby, jíž je doručováno, a aby tuto o rozhodnutí informovala, a že obojí prověří soudce bez ohledu na eventuální ohlašovací povinnost osoby, která doručuje.
20. Současně v odůvodnění rozhodnutí (bod 3) soud konstatoval (byť se jedná o zrušující rozhodnutí), že bylo provedeno potřebné šetření v národním registru (osob) s negativním výsledkem, přičemž doručující strana (žalovaná) tímto učinila zadost své povinnosti pečlivosti a po dlouholetém stavu, kdy bylo bydliště nebo místo pobytu žalobce (jemuž bylo doručováno) neznámé, nemohla vědět nebo předpokládat, že jmenovaný dal několik dní před doručením předvolání své přihlášení k pobytu v Nizozemsku do pořádku, a proto na základě toho bez pochyb dovodil, že předvolání bylo dne 8. 4. 2014 doručeno královskému prokurátorovi platně (kasace se týkala následného doručování napadeného rozsudku, nikoli předvolání). Naproti tomu z odůvodnění rozhodnutí nijak nevyplývá, že by kasační soudní dvůr vytýkal belgickému odvolacímu soud či stranám sporu, že provedené šetření v národním registru s negativním výsledkem bylo v tomto směru nedostatečné a je tedy třeba provést dodatečné hledání pomocí internetu (např. vyhledávačů), jak namítá dovolatel.
21. Belgická odborná literatura [Feys, B. Compendium Gerechtsdeurwaarders (Kompendium soudních vykonavatelů). Herentals: KnopsPublishing, 2018, s. 508-510; včetně překladu na č. l. 220-236 spisu] uvádí (v odstavci nadepsaném prověřovací povinnost), že doručení královskému prokurátorovi v souladu s článkem 40, odstavcem druhým soudního řádu (Ger.W.) je možné pouze v případě, že není známé žádné místo bydliště nebo pobytu, ani rozumně známo být nemůže. Zadavatel, a případně i soudní vykonavatel, mají tedy omezenou prověřovací povinnost. Dle ustálené kasační judikatury (publikace uvádí řadu odkazů na rozhodnutí Kasačního soudního dvora Belgie) musí za konkrétních okolností podniknout všechny „rozumné možné“ kroky (nizozemsky: alle in redelijkheid mogelijke stappen) za účelem zjištění bydliště příjemce. (…) V tomto případě se to tedy týká pouze „rozumné“ námahy vynaložené za účelem zjištění místa bydliště nebo pobytu: zadavatel a soudní vykonavatel mají tedy povinnost vynaložit úsilí. Konkrétně tato „rozumná“ námaha (nizozemsky: redelijke inspanningen) v prvé řadě zahrnuje náhled do registru obyvatel prostřednictvím národního registru, případně také prověření v rámci vlastních databází. (…) Na druhou stranu nelze očekávat, že by soudní vykonavatel sám pátral na místě po straně, které má být písemnost doručena; to je v praxi prostě nemožné.
22. Na základě citované judikatury a odborné publikace lze učinit závěr, že doručení královskému prokurátorovi ve smyslu čl. 40 belgického soudního zákoníku lze považovat za účinné tehdy, jestliže zadavatel či soudní vykonavatel učinili všechny rozumné kroky či vynaložili rozumnou námahu ke zjištění místa bydliště, pobytu nebo zvoleného pobytu povinné osoby. Zda takové kroky byly učiněny, záleží vždy na konkrétních okolnostech věci.
23. Belgický zákon ze dne 19. července 1991 o registrech obyvatel, občanských průkazech, cizineckých průkazech a dokladech o pobytu stanoví belgickým státním občanům v případě změny jejich místa trvalého pobytu provést oznámením v podobě a ve lhůtách stanovených králem a v souladu s obecními vyhláškami vydanými k této věci (čl. 5 § 1 ve spojení s čl. 1 § 1 tohoto zákona).
24. S odkazem na posledně citovaný zákon a Královské rozhodnutí ze dne 16. 7. 1992 o registrech obyvatel a registru cizinců (Koninklijk besluit betreffende het verkrijgen van informatie uit de bevolkingsregisters en uit het vreemdelingenregister) belgický soudní vykonavatel (Bart Heines) ve svém prohlášení ze dne 16. 1. 2021 (včetně překladu soudního překladatele na č. l. 198-200 spisu) v této souvislosti uvedl, že pokud se někdo v Belgii přestěhuje, musí sám oznámit změnu své adresy příslušnému obecnímu úřadu, a to do 8 pracovních dnů. Jestliže se někdo odstěhuje z Belgie do zahraničí, musí tak učinit nejpozději den před odjezdem. Povinný to opomněl, přičemž porušení těchto povinností je dokonce sankcionováno pokutami.
25. V souzené věci bylo zjištěno, že povinný jako belgický státní občan neměl od 11. 1. 2008 do 15. 12. 2016 v belgickém národním registru osob hlášené žádné bydliště, místo pobytu nebo zvolené bydliště, přestože byl po toto období v Belgii stále registrován (od 11. 1. 2008 však bez známé adresy, když poslední adresa povinného byla tohoto dne úředně odstraněna). Dne 15. 12. 2016 nahlásil adresu svého aktuálního pobytu v České republice.
26. Jestliže za dané situace oprávněný, resp. jej zastupující soudní vykonavatel (jako profesionál v daném oboru), nenalezl v belgickém národním registru osob bydliště povinného (viz výpis z belgického národního registru s překladem na čl. 81-84 a 201-202 spisu), lze uzavřít, že oprávněný provedl všechny rozumné možné kroky k zjištění bydliště povinného ve smyslu čl. 40 belgického soudního zákoníku (ve světle výkladu v judikatuře Kasačního soudního dvora Belgie). Nelze tak souhlasit s povinným, že mezi takové rozumné kroky lze v dané věci zařadit i svépomocné zjišťování bydliště či pobytu povinného pomocí různých internetových vyhledavačů či sociálních sítí.
Skutečnost, že soudní vykonavatel nezjistil bydliště povinného, způsobil sám povinný tím, že v období od 11. 1. 2008 do 15. 12. 2016 neplnil svoji oznamovací povinnost uloženou mu belgickým zákonem ze dne 19. července 1991 o registrech obyvatel, občanských průkazech, cizineckých průkazech a dokladech o pobytu (ve spojení s Královským rozhodnutím ze dne 16. 7. 1992 o registrech obyvatel a registru cizinců).
27. Lze tak učinit závěr, že oznámení - nařízení soudního vykonavatele ze dne 2. 6. 2014 bylo (platně) doručeno královskému prokurátorovi u soudu prvního stupně v Limburku v souladu s čl. 40 belgického soudního zákoníku, čímž došlo k přerušení (civilnímu zastavení) běhu promlčecí lhůty a započetí běhu nové desetileté promlčecí lhůty (čl. 2244 §1 věta první ve spojení s čl. 2262bis §1 větou první belgického občanského zákoníku), která v době zahájení exekučního řízení ještě neuplynula (skončí až 2. 6. 2024).
28. Závěr odvolacího soudu, že k promlčení vymáhaných pohledávek nedošlo (v době zahájení exekučního řízení), je proto správný.
29. Dovolatelem citovaný rozsudek Kasačního soudního dvora Belgie ze dne 1. 6. 2012, č. F.11.0089.F. (včetně překladu soudního překladatele na čl. 151-153 spisu) na souzenou věc nedopadá už proto, že povinný (po odstěhování z Belgie) nemá bydliště ve Francouzské republice (ale v České republice), tudíž aplikace dvoustranné Úpravy ze dne 10. června 2002 mezi Francouzskou republikou a Belgickým královstvím nepřichází v souzené věci v úvahu. Nadto v odkazované věci se jednalo o specifickou situaci při výběru daní (zvláštní režim výměny informací a administrativní spolupráce v boji proti daňovým únikům a krácení daně mezi Francií a Belgií), kdy doručoval belgický finanční úřad (o takovou situaci se v souzené věci nejedná).
30. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolání povinného zamítl.
31. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).
Autor: -mha-