// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 06.04.2021

Zastavení exekuce v případě marného uplynutí lhůty pro vyjádření

Ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu jednoznačně předpokládá, že exekutor návrhu povinného na zastavení exekuce vyhoví, uplynula-li oprávněnému marně lhůta pro vyjádření se k návrhu. Podává se v něm totiž, že jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Povinnost exekutora vyhovět návrhu povinného na zastavení exekuce se tedy za daných okolností opírá přímo o ustanovení § 55 odst. 3 větu druhou ex. řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3347/2020, ze dne 12. 1. 2021

vytisknout článek


Dotčené předpisy: 
§ 55 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb.
§ 104 odst. 4 o. s. ř.

Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

1. Soudní exekutorka Mgr. Z. S., Exekutorský úřad P., usnesením ze dne 19. 8. 2019, č. j. 180 EX 4400/13-82, předmětnou exekuci částečně zastavila v rozsahu vymáhání úroků z prodlení ve výši 1 % denně z částky 204 000 Kč od 15. 4. 1994 do zaplacení (výrok I.) a rozhodla, že v exekuci bude nadále pokračováno pro vymožení zbylé pohledávky oprávněné a pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce (výrok II.). Soudní exekutorka dne 17. 6. 2019 vyzvala oprávněnou, aby se vyjádřila k návrhu povinného ze dne 11. 6. 2019 na částečné zastavení exekuce, přičemž oprávněnou ve výzvě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. zároveň upozornila, že nevyjádří-li se k tomuto návrhu ve lhůtě do 10 dnů, soudní exekutorka návrhu na zastavení exekuce vyhoví. Protože se oprávněná k návrhu povinného do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila, byla exekuce v předmětném rozsahu zastavena.

2. K odvolání oprávněné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 18 Co 22/2020, usnesení soudní exekutorky změnil tak, že se předmětná exekuce v rozsahu vymáhání úroků z prodlení ve výši 1 % denně z částky 204 000 Kč od 15. 4. 1994 do zaplacení nezastavuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že zákon v ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. zakotvuje institut tzv. doložky proti nečinnosti, přičemž tuto doložku nelze využít v situacích, kdy účastník svým úkonem disponuje přímo předmětem řízení nebo vymezuje okruh účastníků řízení. Vzhledem k tomu, že řízení o zastavení exekuce je řízením ve věci samé, není zde aplikace ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. namístě. Nelze proto dospět k závěru, že pokud se oprávněná včas k výzvě soudní exekutorky nevyjádřila, je dán její souhlas se zastavením exekuce. Soud uzavřel, že v dalším řízení bude na soudní exekutorce, aby se návrhem povinného na částečné zastavení exekuce znovu zabývala a v případě, že návrhu nevyhoví, aby jej společně s exekučním spisem postoupila k rozhodnutí exekučnímu soudu.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2675/2011, a ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3014/2015) v otázce zastavení exekuce k návrhu povinného v případě, že se oprávněný ve lhůtě stanovené soudním exekutorem k návrhu nevyjádří. Dovolatel má za to, že pokud povinný navrhne zastavení exekuce a soudní exekutor s tímto návrhem seznámí oprávněného a uloží mu k vyjádření lhůtu dle ustanovení § 104 odst. 4 o. s. ř. s poučením, že v případě, že se v dané lhůtě nevyjádří, má se za to, že s návrhem souhlasí, je v situaci, kdy se oprávněný k návrhu nevyjádří, jediným správným postupem zastavení exekuce. Změnil-li odvolací soud správné rozhodnutí soudní exekutorky v rozporu s právní úpravou i judikaturou Nejvyššího soudu, je jeho rozhodnutí chybné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudní exekutorky Mgr. Z. S., Exekutorský úřad P., ze dne 19. 8. 2019, č. j. 180 EX 4400/13-82, potvrzuje.

4. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že odkaz povinného na judikaturu Nejvyššího soudu není případný, neboť se tato rozhodnutí vztahují na skutkově zcela odlišné případy, ve kterých soud řešil případ, kdy povinný podal návrh na zastavení exekuce, který odůvodnil tím, že bylo v insolvenčním rejstříku uveřejněno povolení oddlužení. Výzvu s doložkou dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. (podle níž v případě, že se k uvedenému návrhu ve stanovené lhůtě účastník nevyjádří, bude se mít za to, že proti návrhu nemá námitky) lze učinit pouze výlučně, týká-li se dalšího postupu a vedení řízení, nikoliv tedy ohledně návrhu ve věci samé. Vzhledem k tomu se oprávněná ztotožňuje s usnesením odvolacího soudu a považuje ho za věcně správné. Navrhla, aby bylo dovolání povinného odmítnuto, případně zamítnuto.

5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud v otázce zastavení exekuce k návrhu povinného v případě, že se oprávněný k takovému návrhu ve lhůtě nevyjádří, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

6. Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že ustanovení § 55 odst. 1 a 2 (nyní ustanovení § 55 odst. 3) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti – dále jen „ex. řád“, zavádí s účinností novely zákonem č. 286/2009 Sb. možnost, aby exekutor sám vydal usnesení o zastavení exekuce v případech, kdy o zastavení není mezi účastníky sporu. Návrh na zastavení exekuce podaný účastníkem exekutor ve lhůtě 15 dnů pošle dalším účastníkům s výzvou, zda se zastavením souhlasí, a nesouhlasí-li, aby se k návrhu vyjádřili a předložili listinné důkazy. K výzvě se připojí doložka, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude exekutor podle § 55 odst. 2 věty druhé ex. řádu předpokládat, že se zastavením souhlasí, a poučení o možném zastavení exekuce. Nevyjádří-li oprávněný výslovně nesouhlas s návrhem na zastavení exekuce, který povinný podal opožděně, exekutor exekuci podle § 55 odst. 2 věty druhá zastaví; otázku včasnosti návrhu samostatně neřeší (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soud ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2675/2011, ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3014/2015, a ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1185/2020).

7. Odvolací soud zřejmě přehlédl, že ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu jednoznačně předpokládá, že exekutor návrhu na zastavení exekuce vyhoví, uplynula-li oprávněnému marně lhůta pro vyjádření se k návrhu. Podává se v něm totiž, že jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Povinnost exekutora vyhovět návrhu povinného na zastavení exekuce se tedy za daných okolností opírá přímo o ustanovení § 55 odst. 3 větu druhou ex. řádu.

8. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

9. Z obsahu spisu plyne, že soudní exekutorka dne 17. 6. 2019 vyzvala oprávněnou, aby se vyjádřila k návrhu povinného na částečné zastavení exekuce. Oprávněná na tuto výzvu reagovala sdělením ze dne 18. 6. 2019, že povinný na Ministerstvu kultury už nepracuje a tento stav trvá i nadále. Soudní exekutorka proto dne 21. 6. 2019 oprávněnou upozornila, že ji výzvou ze dne 17. 6. 2019 vyzývala k vyjádření se k návrhu povinného na zastavení exekuce a nikoliv ke sdělení, zda je povinný u oprávněné zaměstnán, přičemž uvedla, že je nutné, aby tato výzva byla předána na příslušné odbory k bezodkladnému vyřízení, a to zejména s ohledem na běžící lhůtu k vyjádření se k návrhu na částečné zastavení exekuce. Teprve po této urgenci přistoupila k zastavení exekuce podle § 55 odst. 3 ex. řádu. V novém rozhodnutí ve věci se odvolací soud bude muset zabývat těmito a případně i dalšími okolnostmi, jež vyjdou najevo a mohou být rozhodné podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu. Na jejich základě posoudí, zda je na místě dovodit následek spojený s marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 55 odst. 3 ex. řádu. Dovolací soud v tomto směru nemohl učinit vlastní skutková zjištění a provést jejich vyhodnocení, a proto také nemohl přistoupit ke změně napadeného usnesení odvolacího soudu.

10. Soudní exekutorka Mgr. Z. S. v mezidobí postupovala v souladu s pokyny odvolacího soudu a předložila spis exekučnímu soudu k rozhodnutí o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce. Okresní soud v Kolíně následně usnesením ze dne 29. 9. 2020, č. j. 36 EXE 1661/2013-19, rozhodl, že se předmětná exekuce v rozsahu, v jakém je vedena pro úrok z prodlení 0,8 % denně z částky 204 000, zastavuje (výrok I.) a exekuci zastavil i v části, v níž je vedena srážkami ze mzdy povinného (výrok II.). Dovolací soud na základě telefonického dotazu na Okresní soud v Kolíně zjistil, že toto usnesení dosud nenabylo právní moci, neboť proti němu bylo podáno odvolání a spis byl dne 26. 11. 2020 postoupen k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Praze. Vzhledem k tomu, že bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, Nejvyšší soud zrušil i navazující usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 9. 2020, č. j. 36 EXE 1661/2013-19.

11. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů