// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 06.08.2019
Soudní smír uzavřený za nezletilého oprávněného jeho opatrovníkem
Postup soudu v nalézacím řízení, který schválil soudní smír mezi nezletilým oprávněným a povinnou, aniž by opatrovník nezletilého oprávněného měl k tomuto jednání souhlas soudu v řízení ve věcech péče o nezletilé, zatížil nalézací řízení vadou, avšak tuto vadu nelze v řízení exekučním (vedeném pro splnění povinnosti stanovené smírem) zohlednit, když zákon za účelem nápravy ustavuje specifický a účinný procesní postup, jímž je podání návrhu na zrušení smíru proto, že je podle hmotného práva neplatný. Exekuční titul byl řádně vydán, jde o pravomocné rozhodnutí, které nabylo vykonatelnosti.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1258/2019, ze dne 21. 5. 2019
Dotčené předpisy: § 99 o. s. ř.
Kategorie: exekuce; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 22. 5. 2018, č. j. 78 EXE 6409/2017-55, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. K. B., Exekutorský úřad H., pod sp. zn. 007 EX 4422/17. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že exekučním titulem je v projednávané věci usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 27. 9. 2013, č. j. 15 C 37/2012-38, kterým byl schválen smír mezi nezletilým oprávněným a povinnou, na jehož základě povinné vznikla povinnost oprávněnému vyplatit vypořádací podíl ve výši 222 363 Kč, že uzavření smíru nebylo za oprávněného schváleno opatrovnickým soudem, že oprávněný nabyl dne 29. 10. 2017 zletilosti a že dne 22. 2. 2018 jako zletilý vyjádřil svůj souhlas se soudním smírem s tím, že se smírem vždy souhlasil, avšak jeho souhlas byl dosud vždy ústní. Exekuční titul je podle soudu prvního stupně vykonatelný i přesto, že neobsahuje doložku vykonatelnosti, neboť o případných nedostatcích exekučního návrhu a jejich nápravě rozhoduje soudní exekutor. Současně soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul je vykonatelný uplynutím v něm stanovené lhůty k plnění, usnesení je totiž dle vyznačené doložky v právní moci a rozhodnutím stanovená šestiměsíční lhůta k plnění počala běžet okamžikem právní moci dne 15. 10. 2013 a uplynula dne 15. 3. 2014. Soudní smír, který je v projednávané věci exekučním titulem, sice dle posouzení soudu prvního stupně neměl hmotněprávní účinky, neboť tento úkon opatrovníka nezletilého oprávněného nebyl schválen opatrovnickým soudem, avšak současně nebyl jako exekuční titul zrušen. Vzhledem k tomu, že schválení opatrovnického soudu podléhá úkon opatrovníka nezletilého (v tomto případě návrh a souhlas s uzavřením smíru), nikoliv však rozhodnutí soudu, jde sice o pochybení nalézacího soudu, který smír schválil, aniž by vyčkal vydání rozsudku opatrovnického soudu schvalujícího tento úkon opatrovníka, které však samo o sobě nemůže být důvodem pro odepření výkonu vykonatelného exekučního titulu. Důvodem pro zastavení exekuce není ani dodatečné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 11. 2015, č. j. 58 P 97/2015-173, kterým byl zamítnut návrh opatrovníka nezletilého oprávněného na schválení jeho právního jednání (uzavření smíru) za nezletilého oprávněného, neboť toto rozhodnutí nemá automaticky charakter zrušujícího rozhodnutí k rozhodnutí o schválení soudního smíru. Konečně soud prvního stupně dovodil, že jakékoliv pochybnosti o účinnosti soudního smíru jsou napraveny tím, že oprávněný nabyl zletilosti, vada právního jednání tak byla zhojena plynutím času a exekuční titul se dosažením zletilosti oprávněného stal účinným a právně bezvadným exekučním titulem; nadto oprávněný dne 22. 2. 2018 vyjádřil dodatečný souhlas s tímto smírem a uvedl, že s tímto smírem vždy souhlasil.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 55 Co 409/2018-100, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněný jako nezletilý mohl být nositelem hmotného práva, neboť uzavření smíru bylo úkonem svědčícím v jeho prospěch; schválení opatrovnickým soudem je v tomto případě pouze procesním opatřením sledujícím zájem dítěte, aby nebylo postupováno v jeho neprospěch. Následně nabytím zletilosti oprávněného dne 29. 10. 2017 procesní vada nalézacího řízení odpadla, oprávněný následně výslovně vyjádřil svůj souhlas se schváleným smírem s tím, že s ním souhlasil vždy; nabytím zletilosti a potvrzením souhlasu dříve nezletilého oprávněného se exekuční titul stal perfektním.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že exekuce má být v projednávané věci zastavena podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, neboť je vedena nezákonným způsobem, na základě neplatného exekučního titulu bez doložky vykonatelnosti, aniž by bylo zřejmé, od kterého data je exekuční titul vykonatelný. Dále namítá, že odvolací soud se nezabýval její námitkou, že oprávněný (v době uzavření smíru) s uzavřením smíru nesouhlasil a že se dostatečně nevypořádal se skutečností, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 11. 2015, č. j. 58 P 97/2015-173, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 55 Co 75/2016-257, byl návrh na schválení smíru pravomocně zamítnut. Vzhledem k tomu, že jednání opatrovníka oprávněného nebylo soudem schváleno, nemůže být platné a tuto vadu nelze ani zhojit dodatečným souhlasem; z tohoto důvodu je exekuční titul nicotným rozhodnutím, které nelze vykonat. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce vedená soudním exekutorem Mgr. Kamilem Brančíkem, Exekutorský úřad Hodonín, pod sp. zn. 007 EX 4422/17, zastavuje. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda je řádným exekučním titulem pravomocný soudní smír uzavřený za nezletilého oprávněného jeho opatrovníkem bez předchozího schválení tohoto jednání soudem v řízení ve věcech péče o nezletilé, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné není opodstatněné.
Podle ustanovení § 99 odst. 3 o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o schválení smíru.
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. v usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2000, pod číslem 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném v témže časopise číslo 6, ročníku 2002, pod číslem 105, či usnesení publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu (exekuci) navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (zmatečnostní nebo „jinou“ vadou podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), nezakládá současně vadu řízení o výkon (exekuci) takového rozhodnutí. V usnesení ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, Nejvyšší soud výslovně formuloval a vysvětlil závěr, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Obdobně týž soud v usnesení ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1558/2006, zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoli, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení, v řízení exekučním zpochybněna, jelikož opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí. K nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanovené procesní prostředky, nikoli námitky uplatňované v rámci exekuce. Rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 530/06, zdůraznil, že právě exekuční řízení je řízením formálním, jelikož sleduje jiný cíl než řízení nalézací, a to nucenou realizaci v nalézacím řízení již stanovených práv a povinností, a že tudíž v něm vady nalézacího řízení zkoumat a odstraňovat není přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3605/2012).
V projednávané věci je třeba vycházet z citovaného ustanovení § 99 odst. 3 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že skutečnost, že soud schválil smír, v němž vystupoval nezletilý, aniž by k podání návrhu na schválení smíru, který jménem nezletilého činí jeho opatrovník, bylo přivoleno soudem, je podmínkou platnosti smíru z pohledu hmotného práva. Případný nedostatek předchozího souhlasu soudu s takovým jednáním však ničeho nemění na tom, že smír nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Taková okolnost je pouze důvodem pro podání návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru s poukazem na fakt, že je podle hmotného práva neplatný. Jestliže takový návrh nebyl podán, usnesení o schválení smíru přetrvává jako pravomocný a vykonatelný exekuční titul, na jehož základě lze vést exekuci a není ani důvodu pro její zastavení. Za takových okolností je irelevantní nejen námitka povinné, že k návrhu opatrovníka nezletilého na schválení smíru bylo třeba souhlasu soudu, ale i to, zda sám nezletilý během řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 58 P 97/2015, v němž soud rozhodoval o tom, zda má být návrh na schválení smíru podaný opatrovníkem schválen, údajně (podle dovolatelky) se smírem vyslovil nesouhlas. Tyto okolnosti (zamítnutí návrhu, aby soud přivolil k návrhu na schválení smíru, který opatrovník učinil jménem nezletilého) by mohly být důvodem pro podání návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru podle § 99 odst. 3 o. s. ř., nikoliv pro závěr, že se exekuční titul (usnesení o schválení smíru) nestal vykonatelným následkem svého doručení účastníků řízení jejich zástupcům a uplynutím lhůt pro splnění povinností uložených tímto usnesením.
Z uvedeného se podává, že postup soudu v nalézacím řízení, který schválil soudní smír mezi nezletilým oprávněným a povinnou, aniž by opatrovník nezletilého oprávněného měl k tomuto jednání souhlas soudu v řízení ve věcech péče o nezletilé, zatížil nalézací řízení vadou, avšak tuto vadu nelze v řízení exekučním (vedeném pro splnění povinnosti stanovené smírem) zohlednit, když zákon za účelem nápravy ustavuje specifický a účinný procesní postup, jímž je podání návrhu na zrušení smíru proto, že je podle hmotného práva neplatný (§ 99 odst. 3 o. s. ř.). Exekuční titul byl řádně vydán, jde o pravomocné rozhodnutí, které nabylo vykonatelnosti.
Lze rovněž přisvědčit odvolacímu soudu, že podmínka pro účinnost hmotněprávního jednání, spočívající ve schválení takového jednání uskutečněného jménem nikoliv zcela svéprávného nezletilého ze strany soudu, je zákonem předepsána za účelem ochrany nezletilého, nikoliv druhé strany právního jednání. Jestliže sám nezletilý (oprávněný) po dosažení zletilosti se smírem souhlasí a žádá, aby jím uložená povinnost byla realizována, nelze mít za to, že exekuce je vedena v rozporu se zájmem slabší strany (dříve nezletilého, nyní oprávněného).
Dovolatelce nelze dát za pravdu ani ohledně její námitky, že na vykonávaném exekučním titulu absentuje doložka vykonatelnosti a exekuce má být z tohoto důvodu zastavena. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že na exekučním titulu byla vyznačena jen právní moc rozhodnutí, konkrétně výrok I. o schválení smíru nabyl právní moci dnem 15. 10. 2013 a výrok II. ohledně rozhodnutí o nákladech řízení nabyl právní moci dnem 31. 10. 2013. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2012/2003, uvedl, že v exekučním řízení nejsou soud prvního stupně a odvolací soud vázány potvrzením o vykonatelnosti; naopak jsou oprávněny posoudit, zda exekuční titul je po formální stránce vykonatelný (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 275 odst. 2 o. s. ř.). Totéž platí i pro případ, kdy záznam soudce na vyhotovení rozhodnutí založeném ve spise, že nastala jeho právní moc, který slouží pro následné vyznačování doložek o právní moci a vykonatelnosti na stejnopisech rozhodnutí (srov. § 23 a § 24 odst. 1, 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů), chybí, popřípadě je negativní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 20 Cdo 728/2006). Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí otázkou formální vykonatelnosti exekučního titulu podrobně zabýval (viz bod 8. rozhodnutí soudu prvního stupně) a dospěl k závěru, že exekuční titul je po formální stránce vykonatelným titulem, byl jeho postup v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit, a jeho rozhodnutí (společně s potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu) je správné.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by řízení bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Dovolatelka v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, a to za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že dovolací soud o dovolání povinné rozhodl bez odkladu (tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se návrhem povinné na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Výrok o návrhu na odklad vykonatelnosti je totiž ve vztahu k výroku, jímž se dovolací řízení končí zamítnutím dovolání, výrokem akcesorickým (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4907/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Autor: -mha-