// Profipravo.cz / Žaloba pro zmatečnost 21.11.2016
Žaloba na obnovu řízení o uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství
Žaloba na obnovu řízení o uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství a žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Nejvyššího soudu, kterým bylo uznáno cizí rozhodnutí o rozvodu manželství na území České republiky, nejsou podle § 398 z. ř. s. přípustné.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Ncu 44/2016, ze dne 16. 8. 2016
Dotčené předpisy:
§ 228 o. s. ř.
§ 229 o. s. ř.
§ 398 zák. č. 292/2013 Sb.
Kategorie: obnova řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Návrhem ze dne 4. 5. 2015, doručeným Nejvyššímu soudu dne 5. 5. 2015, navrhl MUDr. A. K., uznání rozsudku o rozvodu manželství s H. K. K., „vysloveného soudem v Sýrii“. Do řízení zahájeného tímto návrhem vstoupilo Nejvyšší státní zastupitelství podáním ze dne 25. 5. 2015 podle ustanovení § 51 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v němž se vyjádřilo k věci a navrhlo, aby Nejvyšší soud návrhu vyhověl.
Rozsudkem ze dne 2. 6. 2015, č. j. 28 Ncu 78/2015-4, Nejvyšší soud rozhodl, že rozhodnutí soudu v Aleppu (Sýrie) ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 569/2015, jímž byl stvrzen rozvod manželství A. K. a H. K. K., rozené K., uzavřeného dne 11. 4. 2006 před oddávajícím orgánem v Al Bab Aleppo (Sýrie), zapsaného i ve zvláštní matrice v Brně ve svazku ZM/IV/18, ročník 2006, str. 160, poř. č. 442, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky. Podle odůvodnění rozsudku soud Sharia ve městě Aleppo svým rozhodnutím stvrdil, že dne 1. 5. 2014 došlo k rozvodu ve výroku uvedeného manželství, když shledal, že manželé spolu trvale nežijí, manželka zůstala v Sýrii, manžel žije v Čechách, mezi manžely došlo k odcizení a nemají už zájem na obnovení soužití v manželství, z něhož vzešly dvě děti, které zůstaly pro dobu po rozvodu manželství ve výchově matky. Vztahy mezi manžely byly trvale tak rozvráceny, že nelze očekávat jejich obnovení. Rozhodnutí cizího soudu je proto v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle potvrzení příslušného cizího orgánu rozhodnutí o rozvodu nabylo právní moci a jeho uznání nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 zákona č. 91/2012 Sb. S odkazem na ustanovení § 51 odst. 1, 2 a 3 a § 52 zákona č. 91/2012 Sb. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatel domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon. Rozsudek Nejvyššího soudu byl doručen navrhovateli dne 18. 6. 2015 a Nejvyššímu státnímu zastupitelství dne 17. 6. 2015.
Dne 17. 9. 2015 podala H. K. K. u Nejvyššího soudu žalobu na obnovu řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Ncu 78/2015 a žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2015, č. j. 28 Ncu 78/2015-4.
V žalobách H. K. K. tvrdí, že s MUDr. A. K. vstoupila do manželství dne 11. 4. 2006 v Al Bab Aleppo v Sýrii. V současné době je manželství v hluboké krizi. U Okresního soudu v Uherském Hradišti jsou vedena čtyři řízení zahájená k jejím návrhům, a to o rozvod manželství, ve věci péče o společné nezletilé dcery pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů, o výživné manželky a o úpravu užívání věcí ve společném jmění manželů. V žádném z nich dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
Zdůrazňuje, že již jejím návrhem ze dne 19. 5. 2014 bylo zahájeno u Okresního soudu v Uherském Hradišti řízení o rozvod manželství vedené pod sp. zn. 6 C 115/2014. Není jí známo, že by kdy v Sýrii bylo zahájeno jakékoliv řízení ve věci rozvodu manželství účastníků, nikdy nebyla syrským soudem osobně obeslána ani jinak kontaktována. Poprvé se o údajném rozvodu dozvěděla až z odvolání MUDr. A. K., datovaného 20. 3. 2015, které podal proti rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti o výživném manželky. O rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 28 Ncu 78/2015, se dozvěděla při jednání konaném dne 29. 6. 2015 u Okresního soudu v Uherském Hradišti ve věci péče o společné nezletilé děti vedené pod sp. zn. Nc 76/2014. V řízení před Nejvyšším soudem o uznání cizího rozhodnutí s ní nebylo jednáno jako s účastnicí řízení a stejnopis rozsudku jí nebyl doručen, byť je českou státní občankou a má trvalý pobyt již řadu let hlášen v České republice.
Má za to, že předložené syrské „soudní rozhodnutí o rozvodu“ je zcela neprůkazný listinný důkaz neodpovídající skutečnosti, a proto se domnívá, že tato syrská listina mohla být padělána či přinejmenším antedatována, když Sýrie se nachází již několik let ve stavu vleklé občanské války a činnost státních orgánů je fakticky ochromena. Poukazuje na skutečnost, že návrh MUDr. A. K. na uznání syrského rozhodnutí o rozvodu manželství je v přímém rozporu s jeho vlastním dřívějším tvrzením v řízení o výživném manželky, kdy nesouhlasil s rozvodem a výslovně uvedl, že se rozvádět nechce.
Zpochybňuje skutkové závěry Nejvyššího soudu, k nimž dospěl ve svém rozsudku, a to že manželství bylo v Sýrii rozvedeno, že zůstala v Sýrii a že o úpravě poměrů společných nezletilých dětí bylo rozhodnuto. Tyto zásadní skutečnosti a důkazy, jejichž provedení navrhuje, nemohla bez své viny použít v původním řízení a mohou pro ni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Je tak odůvodněna obnova řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
K žalobě pro zmatečnost uvádí, že příslušnost Nejvyššího soudu k projednání věci je založena ustanovením § 235a odst. 1 o. s. ř., neboť napadený rozsudek byl vydán právě Nejvyšším soudem jako soudem prvního stupně. Dále tvrdí, že konání rozvodového řízení v Sýrii (potažmo uznání následného syrského rozhodnutí o rozvodu Nejvyšším soudem) bránila překážka litispendence v podobě zahájeného řízení (o rozvod manželství dne 19. 5. 2014) v České republice s totožným předmětem řízení, čímž je dán důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že jí byla v průběhu řízení před Nejvyšším soudem nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem, je dán též důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.
Subjektivní tříměsíční lhůta pro podání obou žalob podle ustanovení § 233 a § 234 o. s. ř. začala podle názoru H. K. K. běžet dnem 29. 6. 2015, kdy se poprvé seznámila s existencí rozsudku Nejvyššího soudu o uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství. Obě žaloby tak byly podány v zachované zákonné lhůtě.
Pro úplnost uvádí, že v řízení o uznání cizího rozhodnutí nebyl v souladu s ustanovením § 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., správně, natožpak spolehlivě, zjištěn skutkový stav způsobem odpovídajícím právnímu řádu České republiky. Uznání cizího soudního rozhodnutí Nejvyšším soudem jednoznačně brání též ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 91/2012 Sb.
Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu a řízení o uznání cizího rozhodnutí zastavil, případně aby povolil obnovu řízení s tím, že následně v obnoveném řízení změní napadené rozhodnutí tak, že návrh MUDr. A. K. na uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství se zamítá.
MUDr. A. K. a Nejvyšší státní zastupitelství se k žalobám nevyjádřili.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda je žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost přípustná podle ustanovení § 228 a § 229 o. s. ř. a § 398 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014.
Podle ustanovení § 235a odst. 1 o. s. ř. žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229 odst. 3 a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).
Z ustanovení § 398 z. ř. s. vyplývá, že žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou v řízení o rozvod manželství přípustné.
Podle ustanovení § 9 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
Podle ustanovení § 51 zákona č. 91/2012 Sb. pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství, zákonného odloučení, prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je či není, byl-li alespoň jedním z účastníků řízení státní občan České republiky, se v České republice uznávají, nebrání-li tomu ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) až e), jen na základě zvláštního rozhodnutí (odstavec 1). Vyslovit, že se uznává rozhodnutí ve věci uvedené v odstavci 1, přísluší Nejvyššímu soudu. Návrh může podat vedle účastníků řízení každý, kdo prokáže právní zájem. Nejvyšší státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení. Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem, jednání nemusí nařizovat (odstavec 2). Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 lze uznat jen tehdy, jestliže byl skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením českého právního řádu (odstavec 3).
Podle ustanovení § 52 zákona č. 91/2012 Sb. byli-li všichni účastníci řízení v rozhodné době občany státu, o jehož rozhodnutí jde, mají pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech uvedených v § 51 v České republice bez dalšího řízení stejné právní účinky jako pravomocná rozhodnutí českých soudů. To platí i o pravomocných rozhodnutích v těchto věcech vydaných orgány jiných cizích států, uznávají-li se taková rozhodnutí v domovských státech všech účastníků řízení, kteří jsou cizinci.
Při posouzení otázky přípustnosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost v projednávané věci je rozhodné ustanovení § 398 z. ř. s., které je, podobně jako ustanovení § 230 o. s. ř., lex specialis k ustanovením § 228 a § 229 o. s. ř. vymezujícím okruh rozhodnutí, jež lze napadnout žalobou na obnovu řízení nebo žalobou pro zmatečnost. Tyto mimořádné opravné prostředky nelze využít k napadení meritorních rozhodnutí o návrhu na rozvod manželství (z literatury srov. Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, 749 s.).
Rozsudek Nejvyššího soudu o uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství podle § 51 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. má z hlediska účinnosti takového cizího rozhodnutí v České republice (srov. § 52 zákona č. 91/2012 Sb.) tytéž právní důsledky (účinky) jako rozhodnutí českého soudu o rozvodu manželství. Zájem na zachování a neměnnosti vztahů založených soudním rozhodnutím ve statusových věcech manželských se promítl do úpravy obsažené v ustanovení § 398 z. ř. s. nepřipouštějící žalobu na obnovu řízení o rozvod manželství ani žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí, kterým bylo manželství rozvedeno, i kdyby jinak, podle hledisek uvedených v ustanoveních § 228 a § 229 o. s. ř., byly předpoklady jejich přípustnosti splněny.
Přípustností žaloby na obnovu řízení v typově obdobné věci za účinnosti dřívější právní úpravy obsažené v § 230 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013, se zabýval Ústavní soud v usnesení ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. II. ÚS 466/02, in www.usoud.cz, v němž se ztotožnil se závěrem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 19. 7. 2001, sp. zn. Ncu 240/2001, že žaloba na obnovu řízení není podle ustanovení § 230 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustná, neboť směřuje proti rozsudku, kterým bylo vysloveno, že manželství se rozvádí, a na této skutečnosti nic nemění ani to, že k nabytí účinnosti rozsudku Vrchního soudu v Torontu o rozvodu manželství na území České republiky bylo třeba jeho uznání.
Poněvadž žaloba na obnovu řízení o uznání cizího rozhodnutí o rozvodu manželství a žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2015, č. j. 28 Ncu 78/2015-4, kterým bylo uznáno cizí rozhodnutí o rozvodu manželství na území České republiky, nejsou podle § 398 z. ř. s. přípustné, Nejvyšší soud je podle § 235e odst. 1 a odst. 2 věty první a § 235f o. s. ř. bez nařízení jednání zamítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 235a odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, neboť H. K. K. neměla ve věci úspěch a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-